Tak se na to mohou dívat lidi, kteří ho vnímají jen ve veřejně vypjatých situacích. Možná na tom má svůj podíl i to, čemu říkám štvanice na Topolánka ze strany bulvárních periodik; bohužel se k nim přidávají i ta, co si říkají seriózní. Je třeba si uvědomit, že Mirek žije už přinejmenším rok v neuvěřitelném časovém a pracovním presu. Musím říct, že obdivuji jeho schopnost rychlé regenerace, znám jen málo lidí, kteří dokážou tak intenzivně pracovat v takovém zápřahu, být v takovém vypětí tak dlouhou dobu.

Mirek je Valach, přímočarý člověk, který se umí obětovat pro mančaft, bruslit tak dlouho, než padne vyčerpáním, jde do bitky, když má bránit spoluhráče, dokáže týmu odevzdat všechno. O to je zranitelnější, když nevnímá stejné nasazení od svých spoluhráčů.

Pokud jste nestál nikdy na vrcholu, nedokážete pochopit intenzitu vichru, který tam vane. Je jasné, že Mirek Topolánek je vystaven tlaku politických soupeřů a stále víc si uvědomuje, že ODS není kompaktní hmota, že nemůže znít jedním názorem, že každý má své ambice. Možná na to nebyl až tak připraven. Jde jen o míru loajality k dresu a ke kapitánovi, o to, jak se má hrát.

I pro mě je složité pochopit, proč by měl končit v důsledku vzpoury ve straně člověk, který ve chvíli, kdy se nad ODS lámala hůl, dokázal v tolika volbách, že je na svém místě, že dokáže lidi motivovat, vytvořit úspěšný tým. Mirek nevede jen viditelný souboj se soupeřem v jiném dresu, ale musí neustále přesvědčovat o svých schopnostech a síle i spoluhráče. To je boj méně viditelný, ale o to víc vyčerpávající. Mám podobnou životní zkušenost z období, kdy jsem se taky dostal do nepřízně. Ale musel jsem se s tím vyrovnat.

Jinak ode mě nemůžete očekávat nějaké "slovo do vlastních řad". Situace je, jaká je, to je politika a my si to musíme vyřešit. Určitě registrujete, že přes všechny problémy se nakonec ODS vždy vnitřně dohodne. O názorech Pavla Béma a dalších, které jste jmenoval, nechci polemizovat.

Je fakt, že nerozumím přístupu pana prezidenta k povolebním vyjednáváním přinejmenším v tom smyslu, že jsem nepostřehl jeho ochotu jakýmkoli způsobem vyjít Mirkovi Topolánkovi vstříc. Mohu spekulovat, zda je za tím snaha být absolutně nadstranický, nebo je-li to motivováno něčím jiným.

Jak už jsem řekl, mohl bych jen spekulovat.

Říkám to dnes a denně, že zásadním způsobem odmítám dělení ODS na úroveň komunální, krajskou a celostátní. Je jen jeden tým a jedna ODS bez ohledu na to, na jaké pozici tu hru hrajem. V ODS existují spory, ale každá katarze je dobrá, pokud vás nezničí. A to neočekávám.

Pokud jde o kraje, oceňuji prozíravost Václava Klause: když vznikly, vyslovil obavu z rozparcelování ČR. Nemyslím, že došlo k úplnému rozparcelování, ale vnikla nová struktura, a je logické, že pokud představuje hejtman vrchol exekutivní moci v územním celku, přitahuje k sobě lidi, kteří ho následují a jsou schopni a ochotni sdílet jeho vize. K tomu bych řekl po cimrmanovsku: můžeme proti němu protestovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Pokud to nepřekročí únosnou míru.

Jste první, kdo mi něco takového říká. Jinak všichni mluví o tom, že můj nástup do funkce byl razantní, někdo říká až příliš, na policejním kongresu policejní prezident dokonce prohlásil, že jsem nasadil takové tempo, že je těžké se ho držet. I já si na rozdíl od vás myslím, že jsem dal jasně najevo, že věci, které chci realizovat, mám promyšlené a že je myslím vážně.

Vytyčil jsem si jasný cíl: proměnit ministerstvo vnitra z ministerstva strachu v ministerstvo vnitřních věcí.

No vidíte a nepodařilo se mu to. Když jsem teď nastupoval do funkce, samozřejmě s vědomím toho, že moje mise může trvat jen krátce, řekl jsem obrazně, že přicházím opravit poškozenou loď, nadchnout posádku a dát lodi směr a cíl. Vyjádřil jsem se jednoznačně, že požaduju stejný postup pro občany i pro policisty, když poruší zákon, že chci, aby se měřilo všem jedním metrem, že jakékoli selhání musí být nekompromisně potrestáno. Současně jsem nastartoval některé systémové změny a konečně definoval, to zatím neudělal nikdo, co se skrývá pod pojmem potřebné policejní reformy naší policie, a řadu z těch věcí jsem nastartoval.

Například jsme velmi intenzivně posílili práci na elektronizaci, tak aby to byla policie třetího tisíciletí a ne 50. let. Zlepšili jsme pracovní podmínky pro policisty - když chci po někom tvrdou práci, musím mu dát dobré podmínky. Ten rezort je ale tak velký, že pokud ho přirovnávám k lodi, jde spíš o ledoborec. Je těžké ledoborec pootočit.

Na místa ve vedení policie musí přijít nová generace, lidi, kteří ponesou odpovědnost, budou odvážní a profesionální. Já sám toho až tak moc nezměním. Uvědomuju si ale, že základem je vytvořit dobrý tým, najít lidi, kteří pochopí, že práce policisty je poslání, ne povolání.

Potěšila mě zkušenost z loňských bezpečnostních opatření v Praze: policie má obrovský potenciál v lidech, kteří jsou schopni se v krizových situacích chovat jako absolutní profíci. Nepotěšil mě, ale ani nepřekvapil jeden fakt: ne každý z policejních šéfů si plně uvědomuje, že vedle pravomoci musí existovat odpovědnost. Pořád je tu nízká míra ochoty rozhodovat a za rozhodnutí nést odpovědnost. Hodnotím to jako alibismus.

Utvrdil jsem se v tom, že organizační struktura policie i řídící mechanismy jsou zastaralé a zkostnatělé a že potřebují ne promazat, ale vyměnit. S velkým očekáváním vzhlížím k novému služebnímu zákonu. Doufám, že skutečně dojde ke generační obměně, že lidi, kteří si odsloužili své, půjdou i s těmi svými výsluhami, a že mladí policisté, kteří na sobě pracovali, kteří se vzdělávali, kteří mají dostatek odborných zkušeností, přijdou na jejich místa.

Měli jsme být nesmlouvavější. Já osobně čekám, že by do poloviny letošního roku mohlo dojít k obměně třetiny, možná 40 % policejních funkcionářů na úrovni okresních ředitelů a náměstků a krajských ředitelů a náměstků. Totéž ve službách s celorepublikovou působností.

Proměnit Policii ČR v moderní policejní sbor třetího tisíciletí. Je jasné, že vedení ministerstva vnitra musí říct zřetelně, co chce, jaké jsou priority, a obhájit to. Pokud jde o mě, nemusí se mnou všichni souhlasit, nemusí mě všichni milovat. Mojí ambicí je, aby vnímali, že na tomto kapitánském můstku je člověk, který jasně říká: Ta loď popluje tudy.

Neexistuje jedna odpověď, jeden důvod, vždycky to bude mozaika složená z kamínků různé velikosti. O něčem jsme už mluvili: malá ochota nést odpovědnost, nízká profesionalita výkonu, neschopnost shromáždit důkazy, které by vedly nejen ke sdělení obvinění, ale i k odsouzení lumpů. Do mozaiky zařaďte taky neschopnost upravit organizačně strukturu policie tak, aby dávala dobrý předpoklad pro vyšetření kauz. A taky materiálně technické vybavení nutné k tomu, aby byla schopna složité případy odhalovat. Přidejte k tomu taky politickou rovinu. Ne v tom smyslu, že někdo chce přímo zasahovat do vyšetřování, svou roli tu hraje spíš obava: Mám to udělat? Když je můj šéf takový a jeho šéf takový. A záleží na nich má kariéra...

Posledním kamínkem do mozaiky je role státního zastupitelství. Od novely trestního řádu policista nemůže udělat prakticky nic, co by mu neposvětil státní zástupce; on by měl říci, co se má dělat. A mrzí mě, že se kritika koncentruje jen na policii. Mohl bych vyprávět i z vlastní zkušenosti o velmi zvláštní roli státních zástupců.

Vědí, že jsou pány vyšetřování. Další si odvoďte sami. Co s tím? Jednoznačně říct, a to jsem udělal: Nejsem ministr policie a nezasahuji do konkrétních případů, ale jako ministr vnitra mám povinnost vytvořit podmínky pro to, aby policie pracovala dobře a aby věděla, že může jít i do ožehavých politických kauz.

V tuhle chvíli nikoli. Pro mě je to zajímavý podnět k zamyšlení. Máme odbory, které by to mohly dělat, mohl by se vytvořit i speciální tým, který by dokázal férově z pohledu metodiky práce případy popsat a analyzovat, zda se postupovalo správně.

Určitě se tím budu zabývat. To je dobrý nápad.

Už jsem jednoznačně řekl policejnímu prezidentovi, že chci, aby platilo následující: to, že někdo selže, se stává, to je normální, nenormální je, když jeho nadřízený selhání neřeší. V tu chvíli se to stává selháním nadřízeného. Druhá věc: nekompromisní přístup k jakýmkoli pokleskům, kterých se dopouští policisté. Třeba policistka ukradla brýle za tři stovky, v minulosti by se to řešilo kázeňským trestem, ale já jsem řekl jednoznačně, krádež má znaky trestného činu, poškozuje jméno policie. A musela skončit. Toto platí pro všechny, v tomto ohledu ministr moc má a musí prosadit, aby se z toho stala obecně platná norma.

 Doufám, že brzy. Doufám, že tu budu dost dlouho, abych to, co říkám, splnil. Nechci vypadat jako blb.

Tady s vámi nemohu souhlasit. K návrhu trestního zákona jsem vyjadřoval své koncepční výhrady v tom smyslu, že šel do přílišného výčtu jednotlivých skutkových podstat. Já se kloním k obecnějšímu pojetí trestního práva, protože čím víc se snažíte přesněji zacílit, tím spíše můžete minout cíl.

Nebojíme se. V tom to není. Ale já nejsem ministrem policie, musím se zabývat příčinami vzniku a existencí korupce, a proto jsem celou koncepci nepojal jen jako represi. V tuhle chvíli je pro nás primární co nejvíc zjednodušit právní řád, pokud jde o prevenci a větší průhlednost rozhodování. Problém minulosti bylo, že se bojovalo proti korupci slovně, přičemž se každým zákonem zvětšoval hrnec, v němž se korupce řešila, a vytvářela se nová a nová korupční prostředí.

Kauza biolíh je čítankovým příkladem toho, jak vnímat korupci, když o ní mluvíme v souvislostech, které jsem před chvílí zmiňoval. Ta kauza by nikdy nevznikla, kdyby se někdo nerozhodl regulovat příslušnou oblast podnikání prostřednictvím státu. Kdyby se tomu nechal volný průběh, nikdy by nemohla vzniknout taková džungle. Když už něco reguluji a budu to ovlivňovat, musím to dělat průhledně, musím vytvořit stejné prostředí pro všechny a bude jasné, kdo za jakých podmínek do toho může jít. Teprve pak jde o postih. Mně ale nestačí ty lidi obvinit a eventuálně odsoudit. Je potřeba se vrátit tam, kde vše vzniklo, a na základě takového čítankového příkladu si říct, jak korupce vzniká a co dělat pro to, aby nevznikla.

Věřím, že ano, jakkoli mám jako občan pocit, že to, co bylo šetřeno, není vše, co šetřeno být mělo. Měl jsem jako poslanec málo času na to si důkladněji zjistit, jestli je garantováno vše, o čem jsme před chvílí mluvili v souvislosti s předpoklady úspěšného boje s trestnou činností. Zda dobře fungují řídící složky, jestli se lidé nebojí nést kůži na trh, jestli mají dobré materiální vybavení, jestli do toho někdo politicky nezasahuje, zda na to ti lidé mají, nebo ne. Zatím odpověď neznám. Kdybych ale teď šel na Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, hned by pár sociálních demokratů drželo hladovku, že ovlivňuju vyšetřování. Takže odpověď zní: můžu držet palce a deklarovat zájem podobné věci vyšetřit. Ale to je vše.

Realizace zejména v oblasti prevence korupce a průhlednosti začne od února tohoho roku, kdy spouštíme protikorupční telefonní linku 199 s Transparency International. Všechny další věci, které jsou hodně legislativně založené, počínaje agentem, zvláštním soudním tribunálem, novým trestním zákoníkem apod., si vyžadují čas. V naší strategii se ale objevují nové věci a mě fascinoval zájem ministrů. Takže jsem ji předložil, ptala se ministryně školství, proč tam není zapojeno její ministerstvo? My začneme s protikorupčním vzděláváním nebo s výukou už malých dětí, tak jak nám to psychologové poradí. Už tam je potřeba začít pracovat - výsledky se dostaví až někdy v budoucnu.