Policii čekají změny: místo úřadování či roznášení soudních obsílek chtějí velitelé dostat více lidí do terénu

Dlouhou dobu policejní šéfové bezradně krčili rameny a říkali, že jim chybějí lidé, a proto nemohou ohlídat silnice. Teď se řešení našlo. Ve větší míře vyrazí do ulic i pořádková policie, která má skoro dvacet tisíc lidí.

Nejspíš to vše urychlil i ministr vnitra Ivan Langer (ODS). Ten reagoval na stesky policistů replikou, že mají vhodněji organizovat práci.

Další možností, jak posílit dohled nad silnicemi, je podle kancléře policejního prezidia Jindřicha Mayera nasazení více společných hlídek policistů s celníky.
Úplně se podaří obsadit silnice, až Česko vstoupí do takzvaného schengenského prostoru a nebude třeba hlídat hranice. Odhadem by se pak mělo uvolnit 400 policistů.

Zároveň policie rozjela i náborovou akci pod názvem „Hledám parťáka“.

Nemohli se rozvíjet, tak odešli

Policie dlouhodobě trpí „podstavem“. Asi 1500 policistů už odešlo kvůli nedostatečnému platu, malé možnosti dál profesně růst či zkostnatělosti nadřízených.

Emil Kulfánek sloužil šestnáct let u dopravní policie. Loni odešel a nyní má firmu, která pronajímá radary. „Určitě v mém odchodu hrály roli peníze,“ přiznává Kulfánek, který žije v Praze. Začínal, ale i končil na nejnižší pozici „inspektora“. Po letech už měl plat asi 20 tisíc korun, což je v hlavním městě podprůměrná mzda.

„V roce 1995 jsem měl nabídku odejít ke kriminální policii v Praze, ale zároveň jsem se dozvěděl, že šéf lidem, kteří tam přijdou, nedovolí při zaměstnání chodit na vysokou školu. Tak jsem tam nešel,“ vypráví Kulfánek. Domnívá se, že někteří starší šéfové ve studiu podřízeným brání, protože se bojí, že je nahradí.

Třicetiletý Tomáš Votruba pracoval u policie na Benešovsku jedenáct let. V prosinci 2005 odešel. „Už nikdy bych se tam nevrátil,“ tvrdí dnes Votruba. Chtěl si splnit klukovský sen, ale brzy ho práce policisty nebavila.

„Nejvíc mi vadilo chování šéfů. Byli bezohlední a povyšovali se. Prostě jsme museli přinést pokutu,“ popisuje Votruba. V posledních měsících si všiml, jak přibývala administrativní práce. „Ťukali jsme jen do počítače,“ doplnil Votruba, který dnes podniká.

Nechceme být sekretářky

Velitel pořádkové policie Čestmír Pastyřík jako by Votrubovy stesky slyšel. Tvrdí, že by rád poslal do terénu více svých lidí, ale ty zahlcuje kancelářská práce. „Ideální by bylo, aby policista trávil nejméně půlku pracovní doby na obchůzce v ulicích. Dnes je třeba v Praze venku na obchůzce jen 20 procent pracovní doby,“ vypočítává Pastyřík.

Ve zbytku času policista dělá třeba také listonoše, protože roznáší soudní obsílky, což by podle Pastyříka nemusel.
„Pořádková policie také zpracovává ročně 260 tisíc případů trestných činů. Asi 50 tisíc těch složitějších bychom rádi předali kriminálce, třeba úvěrové podvody,“ dodává Pastyřík.

***

* Kdo slouží u policie

V policejním sboru slouží 50 tisíc lidí. Největší díl z toho tvoří příslušníci pořádkové a železniční policie, kterých je 19 tisíc. Patří mezi ně většina běžných policistů z okrsků, které potkáte na ulici. Druhou nejpočetnější skupinou jsou kriminalisté, kterých je podle mluvčího policejního prezidia Pavla Hantáka asi dvanáct tisíc. Část detektivů slouží na krajských a okresních správách. Kromě toho existují specializované útvary jako protidrogová centrála, Útvar pro odhalování korupce, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu či finanční policie. Dalším velkým útvarem je pohraniční a cizinecká policie, která čítá 7 tisíc lidí. Bílé uniformy dopravní policie oblékají tři tisíce lidí, z toho se polovina zaměřuje na vyšetřování nehod a druhá „hlídá“ silnice. Asi 1200 lidí čítá ochranná služba policie, kam spadají vládní bodyguardi i policisté, kteří střeží budovy jako parlament. Další policejní složky zaměstnávají stovky či desítky lidí. Jde o personál policejních škol, zásahovou jednotku URNA, policejní letce či potápěče. Pod policii spadá i Úřad vyšetřování a dokumentace zločinů komunismu. Policie má jinak i civilní zaměstnance, například některé vrátné a sekretářky.

MF Dnes, 7. listopadu 2006