Mezi klíčové hodnoty každého z nás patří vedle zdraví zejména osobní svoboda a život v bezpečí. Bezesporu se k nim řadí i potřeba jistoty, že náš život, zdraví a majetek jsou spolehlivě chráněny. Pocit člověka, žijícího v České republice dnešních dnů, však spíše charakterizuje prohlubující se pochybnost, zda má smysl respektovat zákony, zda se vyplatí být slušným a poctivým, zda stát dostatečně dobře plní svou roli ochránce výše uvedených hodnot. Stále více narůstají pochybnosti, zda stát ve svých institucích skutečně své občany chrání, slouží jim, anebo naopak slušné a poctivé lidi nejenom že nechrání, nýbrž je obtěžuje nesmyslnou byrokracií.
Loňský rok přinesl rostoucí pochybnosti občanů o schopnosti vlády řešit klíčové problémy. Namátkou lze uvést prohlubující se zadlužení státu, obrovskou nezaměstnanost, zdražování zvané reforma a krizi ve zdravotnictví. Rok 2003 byl zároveň ve znamení dramatického poklesu důvěry občanů v Policii ČR.

Velký podíl na tom má na svědomí sama policie - opakovaná profesní selhání, falešná solidarita mezi policisty, časté přestupky a dokonce i trestné činy, páchané samotnými strážci zákona. Jako kritik poměrů uvnitř resortu ministerstva vnitra se musím ptát, nakolik jde pouze o selhání jednotlivců či nakolik jsou to projevy chronické nemoci, kterou tento neduživý resort trpí? Nemoci zvané - neprofesionalita, chaotičnost a nekoncepčnost řízení!

Pravda je, že k selhání jednotlivce může dojít i v tom sebelepším systému, a je nesmyslné vinit ministra či policejního prezidenta například z útěku spoutaného vězně ze služebního vozu. Naopak oba by měli zodpovědět zásadní dotazy - jaké prostředí, jaká pravidla, jaký systém a jakou motivaci pro kvalitní výkon služby pro policisty vytvořili?

Lidé, pracující v jakékoliv instituci či firmě, jí musí věřit. Musí věřit, že je dobře řízena, že jejich práce má smysl a že v případě její dobré kvality bude také dobře ohodnocena. Pokud tomu nevěří sami policisté, pak není možné očekávat, že policii bude důvěřovat i veřejnost. Zavedení 16třídního platového systému je opět jen dalším důkazem neprofesionality a nekompetentnosti této vlády, a nadto i dalším otřesením důvěry příslušníků bezpečnostních sborů (policistů, hasičů, celníků, příslušníků Vězeňské služby, příslušníků zpravodajských služeb) ve smysluplnost jejich práce.

Absurdit, které tento systém přináší, je celá řada. Například - zaměstnanci s vyšší dosaženou kvalifikací jsou zařazeni do nižšího platového stupně než zaměstnanci, kteří dosáhli nižší kvalifikace, by délka a druh jejich praxe jsou srovnatelné. Čím kvalifikovanější a zodpovědnější funkci policista zastává, tím méně dostal přidáno. Ředitel krajské správy Policie ČR s několika tisíci podřízenými je ve stejné platové třídě jako vedoucí oddělení či řadový pracovník ministerstva vnitra s minimální odpovědností. Okresní ředitel policie či Hasičského záchranného sboru je platově zařazen stejně jako řadový referent na centrálních úřadech.
Na přechod na 16třídní platový systém navíc chybějí finance. O plné výši 13. a 14. platů si mohou nejen policisté a hasiči nechat pouze zdát. Nejsou peníze. Byrokracie, spojená se zavedením tohoto systému, je o to nesmyslnější, že v polovině tohoto roku se má začít připravovat přechod na systém, stanovený novým služebním zákonem. Stovky policistů, odvolávajících se proti novým platovým výměrům, jsou pádným důkazem dalšího ochromení práce bezpečnostních sborů. Oprávněná nespokojenost policistů a hasičů dopadne i na každého z nás, kdo očekává, že v případě nouze mu na pomoc přijde dobře motivovaný, dobře placený profesionál.
Již při přijímání služebního zákona příslušníků bezpečnostních sborů jsem před touto situací varoval a navrhoval posunutí účinnosti zákona na 1. 1. 2004. Vše se dalo stihnout, ubylo by byrokracie a přibylo pozitivní motivace. Ministr vnitra na má varovná slova nedbal. Na jeho krátkozrakost a neprofesionalitu teď doplatíme všichni bez ohledu na to, zda nosíme uniformu či nikoliv.