Ministerstvo spravedlnosti nejspíš předloží novelu poté, co policie ukončí vyšetřování. Poslanci ale většinou říkají: moc toho měnit nebudeme, záleží hlavně na pozornosti lidí!

Případ Sandry Svobodové obviněné ze zločinného společení a podvodu, jejíž působení jako rozhodce ad hoc nyní šetří policie, rozvířil diskusi, zda vlastně její činnost neumožnil děravý zákon.

Ačkoli poslanci, které Právo oslovilo, neznali přesně podrobnosti kauzy, většinou připouštěli, že zákon skutečně může vady mít. Podle některých však není na vině zákon, ale lehkovážnost, s kterou fyzické osoby a podnikatelé uzavírají smlouvy.

Podle stínového ministra spravedlnosti ODS Jiřího Pospíšila je normální, že nedostatky zákona, který v ČR vznikl před lety na zelené louce, odhalilo až jeho užívání. "Jsem pro, aby se odstranily mezery, které vedly třeba k případu Svobodové. Nemělo by docházet k dvojímu výkladu, jak explicitní má být souhlas druhé strany s rozhodčím řízením. To je jeden z příkladů. Jde také o úpravu kvalifikačních předpokladů," řekl Pospíšil.

Langer: varování pro každého

Co přesně by se mělo v zákonu změnit, nebyl schopen přesně říci jeho stranický kolega a stínový ministr vnitra Ivan Langer. "Případ Svobodové ale beru jako varování pro každého, kdo podepisuje jakoukoli smlouvu, aby se podíval na přítomnost či nepřítomnost tzv. rozhodčí doložky, aby si skutečně ověřil, kdo by měl být v případě sporu oním rozhodcem," prohlásil. "Rozhodčí řízení považuji za dobré a prospěšné. Lidé se v něm mohou domoci svých práv daleko rychleji než při standardním řízení před soudem. Beru tento případ jako ohrožení důvěry lidí v rozhodčí řízení jako takové. A pokud z ministerstva spravedlnosti přijde jakýkoli legislativní návrh, pak jsem se svými kolegy připraven o něm seriózně jednat," dodal Langer.

Pro novelizaci zákona se vyslovil i předseda KSČM a místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. "Legislativní lhůty ale způsobí, že na velkou změnu už nebude čas a bude třeba se k zákonu vrátit v příštím volebním období," uvedl. Rozhodně však trval na tom, že se rozhodčích řízení už nebude moci účastnit stát.

Koudelka má jasno

V tom, že stát se nemá rozhodčích řízení účastnit, se s Filipem shodl i Zdeněk Koudelka (ČSSD). Nesouhlasí však s tvrzením, že zákon je děravý a je ho třeba měnit.  "Pokud chtějí lidé své spory řešit kvalitně, tak je řeší u soudu. Stát přitom umožňuje, aby si najali soukromé rozhodce a pak záleží na nich, jaké si do své smlouvy dají kvalifikační požadavky na rozhodce," prohlásil s tím, že pokud lidé si do smlouvy nic nedají - třeba aby to musel být člověk s vysokoškolským případně přímo právnickým vzděláním - pak je možné, že je rozhodčí řízení často vedeno osobami, o jejichž kvalifikaci a jejich důvěryhodnosti mohou být pochybnosti.

Lidé si přitom mohou stanovit i to, že rozhodcem případně bude rozhodčí soud při Hospodářské komoře, který má podle Koudelky vyšší renomé než někteří soukromí rozhodci.

Koudelka odmítl, aby se dávala rozhodčímu řízení nějaká pevná pravidla. "Toto řízení se zavedlo proto, aby lidé, když chtějí, mohli využít něčeho jiného než soudy, kde jsou dána velice pevná pravidla. Rozhodci mají být alternativou k soudům. Pokud bychom pravidla nějak sešněrovali, pak bychom v podstatě zavedli jakési jiné soudy vedle těch stávajících a to není účelem toho zákona," prohlásil Koudelka.

Dimun: čekáme, až se klubko rozmotá

"Je třeba přezkoumat, zda zákon, který upravuje činnost rozhodců, tyto podvody umožňuje v nějaké větší míře. Je věcí ministra spravedlnosti, aby to okamžitě analyzoval," řekl ministr dopravy Milan Šimonovský.

Také ostatní poslanci očekávají iniciativu právě od Ministerstva spravedlnosti. To, jak řekl Právu jeho mluvčí Petr Dimun, vlastně samo na případ Sandry Svobodové upozornilo. "V této chvíli žádné kompetence nemáme. Musíme počkat na výsledek šetření. Až dostaneme od ministerstva vnitra rozbor, na jehož základě vyhodnotíme okolnosti, které umožnily Svobodové její podvodné jednání, pak připravíme případnou novelu zákona," řekl Dimun.

Také on je ale přesvědčen, že rozhodčí řízení musí zůstat jako alternativa rozhodování sporů u soudu. Zákon byl koncipován tak, že jde vždy o dohodu dvou stran, do které nemá stát co zasahovat. Tento smysl by měl být zachován.
"Lidé prostě musejí být při uzavírání svých smluv ostražitejší, a především se musí v případě, že byli arbitráží napadeni, obracet na policii či státní zastupitelství. Ale to souvisí s právní kulturou v této zemi," dodal Dimun.

***

O CO JDE

* Rozhodcem ad hoc může být kdokoli, kdo je způsobilý k právním úkonům.
Je to ale něco jiného než stálý rozhodčí soud, jenž má jasněji vymezená pravidla hry (např.: Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR).
* Obě strany si musejí předem ve smlouvě zakotvit to, že případný spor budou řešit právě u arbitráže - ať už se jedná o toho či onoho rozhodce ad hoc, nebo stálého rozhodčího soudu.
* Pochopte smysl toho, co podepisujete ve smlouvách. Bývá uvedeno až na konci, že spor bude řešit osoba xy...
* Existuje možnost, že i když není sjednaná rozhodčí doložka, obě strany se dobrovolně dostaví k soudu a podrobí se rozhodčímu řízení. Vyžaduje to souhlas žalovaného.
* Odvolat se proti verdiktu rozhodce lze k soudu do tří měsíců. Zároveň je nutné požádat o předběžné opatření: většinou zastavení exekuce, a podat žalobu na zrušení nálezu.
* Pravomoce soudů jsou však velmi omezené!

Právo, 24. října 2005