Měsíc leden byl měsícem volby nového prezidenta. Nevím, nakolik jsme si to všichni uvědomili, ale naše země poprvé zažila skutečnou volbu hlavy státu. A to se vším všudy, co takovou volbu provází - nervozitou, kuloárním vyjednáváním, intrikami, pomluvami, fámami, politickými půtkami. Prostě politická událost, jak má být.

Dvě volby máme za sebou a nic, prezidenta nemáme. Že by nebyli lidi? Kdepak, to jen někteří nedokázali překročit svůj stín. Stín šedi a průměrnosti. A tak se namísto zvolení osobnosti s jasnými, třeba i kontroverzními názory, hledá osůbka, která nikomu nevadí. Hledá se šedá myš české politiky, která buď mlčí anebo je schopna vyhovět každému a souhlasit se vším. Šedá myš, která je schopna ve jménu hledání tzv. konsensu popřít i sama sebe.

Jako již mnohokrát v novodobé české historii se i tentokrát nehledá ten nejlepší. Nehledá se kandidát s pevnými názory, kandidát, který není korouhvička otáčející se od KSČ(M), přes OF, OH, SD, národní socialisty až k lidovcům... podle toho, jaké politické větry právě vanou. Úspěch, ideová pevnost, vůdčí schopnosti, ty se prostě mezi některými členy našeho parlamentu nenosí. Oni totiž potřebují takového člověka, který bude "jedním z nich". Hledají někoho, kdo příliš nevyčnívá, kdo v životě nic nedokázal, je váhavý a nerozhodný, a má v sobě kus chytré horákyně, co umí přijet i přijít, oblečený i nahý.

Co bude dál? Třetí volba nás zřejmě nemine. Pokud se někteří zákonodárci nevzpamatují, zasedne na pražském Hradě opravdu nějaká šedá myš. A to není právě optimistická vyhlídka...