Spor je o způsobu, přiměřenosti, adekvátnosti jejich ochrany. Spor je o to, nakolik možné ohrožení soukromého majetku a veřejného pořádku odůvodňovalo omezení svobody shromažďování. Spor je o to, nakolik narušení soukromého majetku a veřejného pořádku odůvodňovalo takový způsob policejního zásahu. Spor je o to, může-li ministr vnitra říkat jen tak nepravdivé informace. Spor je o to, nakolik má premiér veřejně úkolovat policii k co nejrazantnějšímu zásahu a jakou za to má nést politickou odpovědnost.

Vytvářejí se mylné dojmy

Rozhodnutí o použití represivního aparátu státu musí v demokratické společnosti vycházet z pomyslného trojúhelníku hodnot, z trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří svoboda, soukromé vlastnictví, veřejný pořádek. V případě CzechTeku tedy má vycházet ze svobody shromažďování, z ochrany soukromého vlastnictví a z dodržování veřejného pořádku.

Zásah policie musí vycházet z míry narušení či ohrožení těchto hodnot, přičemž platí, že intenzita zásahu je přímo úměrná míře jejich narušení. Jsem-li si jist, že dojde k vážnému narušení soukromého majetku a veřejného pořádku, pak je zjevně namístě omezení svobody shromažďování. Svoboda totiž není neodpovědnost.

Jsme opravdu přesvědčeni, že při konání technoparty nestačilo akci monitorovat, regulovat a individuálně sankcionovat provinilce? Jsme opravdu přesvědčeni o tom, že o způsobu zákroku nebylo rozhodnuto již dávno před akcí, a to bez ohledu na právní a faktický stav věci? Jsme opravdu přesvědčeni, že míra poškození soukromého majetku a narušení veřejného pořádku odůvodňovala nasazení tisíce těžkooděnců a vodní  dělo, že nebylo možné postupovat jinak? To jsou otázky, které je dobré si položit při hledání odpovědi na otázku, zda policejní zásah byl přiměřený, či nepřiměřený, respektive zda nebyl ve své podobě zbytečný.

Vytváří se mylný dojem, že ten, kdo je kritický ke způsobu policejního zákroku, je “mezinárodně propojené individuum s anarchoidními sklony” a že si neváží soukromého majetku. Není to pravda. Vytváří se dojem o účelové kritice policie a o ještě účelovější změně názoru současných kritiků policejního zásahu. Není to pravda. Vloni se akce konala na pozemcích bez souhlasu jejich majitele a letos se (ne) konala se souhlasem majitele pozemku. Vloni policie začala jednat pozdě, letos zákrok začal dříve než akce sama.

Vytváří se dojem, že kritici policejního zásahu obhajují agresivitu některých technařů a zdůrazňují excesy některých policistů. Není to pravda. Existují jen vážné pochybnosti o tom, že policie sama a Inspekce ministra vnitra s ní budou mít dostatek vnitřní síly odhalit a postihnout případy brutality, která neměla nic společného s profesionálním výkonem policejní služby.

Někde se stala chyba

Ať už máme názor jakýkoli, někde se stala chyba. Chyba, jejímž důsledkem jsou desítky zraněných policistů a technařů, velké materiální škody, utracené miliony korun daňových poplatníků, znejistěná policie a rozhádaná společnost i politická scéna. Buď nám stačí ujišťování premiéra Paroubka a ministra Bublana, že všechno proběhlo tak, jak mělo, anebo nám to nestačí. Za ty, kterým to nestačí, si znovu a znovu kladu otázku, jestli to všechno opravdu muselo být tak, jak bylo?!

Lidové noviny, 18. srpna 2005