My jsme nenavrhli žádné konkrétní jméno. Já jsem řekl panu ministru Bublanovi z mého pohledu kvalifikační předpoklady, které by měl splňovat nový policejní prezident, a očekával jsem, že následně proběhnou ony konzultace, které pan ministr Bublan sliboval. Bohužel, konzultace na úrovni parlamentních orgánů neproběhly, takže...

Víte, tak to jsme asi byli každý na úplně jiném jednání. Já si pamatuji, kdy pan ministr Bublan požádal o možnost setkat se s poslanci výboru pro obranu a bezpečnost, já jsem byl v té době přítomen, to setkání proběhlo v kanceláři předsedy výboru, kdy pan ministr sdělil pět jmen lidí, o kterých uvažuje a tím to celé skončilo. Já nevím, jestli to se dá nazvat konzultací. Z mého pohledu nikoliv, jestli z pohledu pana ministra, to už je odlišný pohled na věc.

JIŘÍ KOLÁŘ (zvukový záznam): Jestliže bychom zvolili precedens, který by se tím mým krokem mohl takhle jevit, to znamená odstupování policejních prezidentů při selhání, individuálním selhání policistů, tak opravdu musíme mít nějaký solidní sklad policejních prezidentů. Prostě tak to skutečně, takové ambice policii nevkládejme. Z padesáti tisíc služebních poměrů dojde k pochybení, my jsme denně ve válce, denně v kolizích. Prostě to tak skutečně je.

JIŘÍ KOLÁŘ (zvukový záznam): Nelze zakázat individuální selhání. A já vás ujišťuji a nikdy nebudu nikoho vyzývat k odstoupení, kdo nastoupí po mně, když se něco takového stane. To přece víme, že to tak je, takový je každodenní život a bude to úděl i nového ministra po dalších volbách, že bude mít hlavu v dlaních a přemýšlet vo tom, jak se to mohlo stát a co všechno udělal, a stejně se to stalo.

...a vždy jsem také dodával, víte, vždy jsem také dodával, a já souhlasím s panem, teď již bývalým, policejním prezidentem, že není možné zabránit individuálním selháním, nicméně, a to jsem se pokoušel prokázat a věřím, že jsem to také prokázal, celá řada těch takzvaně individuálních selhání měla a má hluboké systémové kořeny a za to už policejní prezident odpovědný je. On samozřejmě nemůže vyloučit to, že selže jeden z padesáti tisíc policistů, to je jasné, ale je potřeba si vždycky položit otázku, zda to selhání mělo opravdu jenom individuální charakter, anebo zda bylo zapříčiněno nějakou systémovou chybou.

Já myslím, že to téma bezpečnosti a policie bude vždycky živé téma, že křeslo ministra vnitra a policejního prezidenta bude vždycky velmi horkým křeslem a jde skutečně o to, jestli ta kritika je samoúčelná a je to kritika pro kritiku a jestli to je kritika, která má vybudit reakci v pozitivním slova smyslu a jestli tu kritiku doprovází ještě nějaká alternativa, která stojí proti kritice a...

To ne. Já si myslím, že platí, že ministr vnitra není ministrem policistů, ale je ministrem všech občanů. A pokud takováto kritika bude směřovat k tomu, co se udělalo špatně a bude z toho vyplývat, že se věci musí dělat nějak jinak, potom bych byl hloupý, kdybych tu kritiku odmítal, protože to vnímám jako podnět pro svoji práci. A pokud se podíváte na třeba mé spory s panem bývalým policejním prezidentem, ty přece nikdy neměly osobní charakter. A já jsem vždycky dodával, že jsme měli několik příležitostí opravdu spolupracovat a že se nám v tom malém úseku třebaže spolupracovalo velmi dobře. Takže, já se opravdu snažím o ten vyvážený přístup, kdy na jedné straně kritika, na druhé straně alternativa. A současně také dodávám, že se snažím připravovat se již několik let na to, že může přijít chvíle, abych se stal ministrem vnitra. Obávám se, že prakticky žádný z mých předchůdců za sebou takovouto dlouhodobou systematickou přípravu nemá a že žádný z nich nepředložil žádný koncepční materiál, který by odpovídal Modré šanci pro slušné lidi.

Tak, jako jestli máte pocit, že se dobře chválilo samo zboží, jež prodával pan ministr Grulich, pan ministr Gross, teď pan ministr Bublan...

Já se, já to neberu jako sebechválu, já to vnímám jako popis skutkového stavu věci, kdy říkám, že výkon funkce ministra vnitra je nesmírně zodpovědný, že ten člověk ale není obhájcem několika tisíců lidí, ale je ministrem deseti milionů občanů a že se musí člověk, který chce takovou funkci vykonávat, na ni připravovat. Jestli ji zvládne, nebo nezvládne, to už je viz major, ale já potřebuji vnitřně i sám pro sebe mít jistotu, že jsem udělal maximum pro to, abych byl připravený.

Tak, to neumím teď posoudit. Já jsem v těch, a to možná proto jsem předbíhal tu vaši otázku, já jsem říkal, že ani tak není důležité kdo, ale co a jakým způsobem bude dělat. A vždycky je hrozně důležité, aby to jméno provázela nějaká vize, nějaká koncepce a potom to jméno najednou zjistíte, že není až zas tak podstatné, že potřebujete vědět, co ten člověk bude prosazovat a jak to bude prosazovat. A jestli je reálné, aby to, co chce prosadit, skutečně prosadil.

VLADISLAV HUSÁK (zvukový záznam): Myslím si, že je potřeba policii jaksi stmelit, dát dohromady znovu týmy lidí, ať už v rámci uniformované, nebo neuniformované policie. To si myslím, že je ten základní záměr. Dalším záměrem je posílit střední velitelský sestav, protože ti různí velitelé skupin, velitelé nebo vedoucí oddělení v současné době se od těch řadových policistů neliší nijak zásadně, ani svým postavením, ani platem a myslím si, že to je zásadní chyba. Měli by se odlišit, ale měli by mít samozřejmě určitou pravomoc, ale v neposlední řadě, a to bych zdůraznil, hlavně odpovědnost za to, co se děje v jejich ranku, v jejich útvarech.

To bych neřekl, ale, protože já nevybírám, ale to, co řekl pan v tuto chvíli náměstek policejního prezidenta, jsou, myslím, věci, které policie skutečně potřebuje. Ještě bych tam dodal možná důraz na dobrou podobu služebního zákona, která by umožňovala skutečně odlišit lidi, kteří si svojí prací zaslouží peníze, zaslouží si postup a ty, kteří do řad policie nepatří a mají být na minutu nebo na vteřinu s prázdnou kapsou vyhozeni.

Já, v okamžiku, kdy by bylo co kritizovat. Teď jsem slyšel nějaké základní teze, které mi nezněly nějak nesympaticky, naopak, myslím si, že hodně z toho, co pan Husák říkal, tak lze naleznout v Modré šanci pro slušné lidi, čímž neříkám, že z mého materiálu opisoval, ale důležité by bylo, s jakou širší vizí by pan Husák přišel. Velmi rád bych si ho vyslechl při jednání výboru pro obranu a bezpečnost, kterého by se určitě měl jako designovaný policejní prezident už zúčastnit a pak bych odpovídal na vaše otázky. Ne, jestli se mi líbí...

... Husák, nebo nelíbí Husák, ale co říkáte na program, se kterým přichází, považujete ho za realizovatelný? A takto bych dokázal odpovídat.

Já vím, ale já jsem kladl otázky, ve svém vystoupení já jsem kladl otázky, které, které se domnívám, že musí zaznít a odpovědi musí být obsaženy v té zprávě. Pan premiér Paroubek vystoupil tak, že má ve věci prostě jasno, že to všechno proběhlo tak, jak mělo a každý, kdo si dovolí říct kritické slovo, tak je nepřítel státu.

JIŘÍ PAROUBEK (zvukový záznam): Já bych se chtěl vyjádřit k tomu, co se tady pan místopředseda Langer snaží podsouvat členům Poslanecké sněmovny a také české veřejnosti. ČTK se mě zeptala někdy po poledni, jak jsem později četl zprávu, podrobnou zprávu policie o tomto zákroku, tak zhruba v té době, kdy zákrok v pátek už probíhal, zda za situace, že byly hodiny zablokovány účastníky technoparty doprava, byla zablokována doprava na dálnici, zda má policie zasáhnout. Já jsem se informoval u pana ministra vnitra, řekl jsem České tiskové kanceláři, že podle mého názoru by měla zasáhnout rázně. A toto bych řekl ještě v tuto chvíli.

IVAN LANGER (zvukový záznam): Obávám se, že po vystoupení předsedy vlády je zbytečné hlasovat o zařazení nebo schválení bodu usnesením Poslanecké sněmovny. Z vystoupení předsedy vlády vyplynulo, že on má prostě jasno. A jestli toto vystoupení má předjímat výsledek informace vlády, potom si myslím, že je zbytečné, aby takovýto druh informace nám vláda předkládala.

JIŘÍ PAROUBEK (zvukový záznam): Já myslím, že nelze slovní rabulistikou zakrýt fakta. Ta fakta, která se bohužel snaží zakrývat i část médií, spočívají v tom, že účastníci technoparty se pohybovali nikoliv bohužel jen na pronajatých pozemcích. Kdyby tomu tak bylo, nebyl by pravděpodobně větší důvod k zásahu, ale oni se pohybovali bohužel zhruba na devadesáti hektarech nepronajatých pozemků, pozemků, jejichž majitelé nesouhlasili s tím, aby tam někdo byl a požádali, obrátili se na policii a podali trestní oznámení. To jsou fakta, tady není žádná zatvrzelost, tady je jenom opakování fakt, kterých se budeme muset držet.

Ano, já jsem, já jsem přece říkal, že není nic černobílé, že neplatí, že účastníci CzechTeku jsou hodní a policisté zlí a že to neplatí naopak, že neplatí to, když někdo je kritický k policejnímu zásahu, říká současně, soukromý majetek nemusí být chráněn, veřejný pořádek nemusí být dodržován. To prostě jsou mýty, které úmyslně někdo podsouvá, aby odpoutal pozornost od klíčové teze, a to je způsob, přiměřenost, adekvátnost toho zásahu, respektive otázka, zda k němu skutečně vůbec muselo dojít. A podíváte-li se na konečný...

Víte, ale to je už to B, to pan premiér zapomíná odpovědět na otázku, kterou jsem také kladl, zda je pravda, že ve svém důsledku zácpa na dálnici, ve které uvízly tisíce lidí, byla zapříčiněna tím, že policie zablokovala sjezd z té dálnice. A já si potom musím klást otázku, jestli policie chce zablokovat ten sjezd, potom si musí uvědomit přece každý řídící funkcionář, že dojde k nějaké dopravní zácpě, že tam musí být připravena dopravní policie, která to bude šetřit. To, že se ti účastníci potom pohybovali na jiných pozemcích, já v žádném případě nezpochybňuji. Jenom si kladu otázku, jestli by se tam skutečně pohybovali, kdyby policie nezablokovala přístup na soukromý pozemek, který měli pronajatý.

Ale podívejte se, podívejte se na každé jedno mé vystoupení a v tom neexistuje jednoznačný kategorický odsudek, že všechno bylo špatně. Vždycky existuje základní otázka, zda ten zákrok, ke kterému došlo, byl přiměřený, či nebyl a otázka, zda k němu vůbec mělo dojít. Já se domnívám, že byla zvolena z mého pohledu špatná strategie a taktika policie, že, a to souvisí s tím trojúhelníkem hodnot, máte svobodu, soukromé vlastnictví a bezpečnost, a přece musíte velmi pečlivě vážit, kdy můžete omezit svobodu shromažďování v případě, kdy je ohrožen soukromý majetek nebo bezpečnost. Podíváte-li se na výsledek, jestli důvodem pro zásah policie, který stál třicet jedna milionů korun, je výsledná škoda po bitce mezi technaři a policisty ve výši asi sto tisíc korun, pak si logicky musíte položit otázku, jestli opravdu ten zásah proběhl tak, jak měl. Já si myslím, že ne...

Mně to vadí částečně. Mně víc vadí to, že se teď vytváří mýty a že já, když říkám kritická slova vůči tomuto zásahu, někdo to převrací tak, no jo, Langer zase kritizuje policisty, a to přece se tak dělat nemá. Ale já přece nekritizuji ty policisty, já si říkám, že ten, kdo rozhodoval o tom zákroku, měl rozhodnout jinak, že měl tu situaci vyhodnotit jiným způsobem a že současně, když říkám tato kritická slova, říkám jednoznačně, že soukromé vlastnictví musí být chráněno, že veřejný pořádek musí být dodržován. Ale jde o...

Ano, já si myslím, že to, že ve svém důsledku nakonec docházelo k obrovským excesům na obou dvou stranách, ale problém je v tom, že když pustíte divokou vodu ze stavidla, tak pak už ji těžko můžete vracet zpátky, potom napáchá obrovské škody. A já mluvím o tom okamžiku spuštění toho stavidla. Já jsem opravdu přesvědčen o tom, že kdyby si to ti lidé zodpovědně vyhodnotili, mohli říct, ano, budeme tu akci regulovat, budeme ji monitorovat, budeme individuálně postihovat a pokutovat ty lidi, kteří se dopustí, dopustí porušení zákona a v okamžiku, když si vyhodnotíme, že dochází k vážným majetkovým škodám, potom akci ukončíme.

Paušálně, paušálně si myslím, že nikoliv, ale nepochybně platí to, že ten vlastník pozemku, ke kterému, kterému byla způsobena škoda, by se mohl, a dokonce i měl civilní soukromou právní žalobou domáhat náhrady způsobené škody a žalovat s největší pravděpodobností koho jiného než organizátory CzechTeku. Ale podíváte-li se na tisíce sporů, soukromo-právních sporů, které v České republice probíhají, vždy přijde většinou policie a řekne, víte to je váš soukromý spor, do toho my nemůžeme vstupovat. Tady vstoupila, a to je zas další ta otázka, kterou si kladu.

FRANTIŠEK BUBLAN (zvukový záznam): Bylo to o tom, že ze čtvrtka na pátek v noci kolem jedné hodiny najednou začali do tohoto místa najíždět tyto vozy, najelo jich tam několik desítek a policie skutečně v tu chvíli nevěděla, je to pronajato, není to pronajato, nikdo tam nebyl, nebyl tam žádný pořadatel, který by ukázal smlouvu a řekl, tak toto jsme si pronajali, tady jsou, tady je to vykolíkováno, tady budeme a všechno je v pořádku. Tak se nedivme, a je to i v souvislosti s tou interpelací a s tou kampaní, která byla před rokem proti policii, že ta policie tak zakročila, že to, že to zablokovala, že tam nechtěla nikoho pouštět, protože jakmile tam pustí pět nebo deset tisíc lidí, tak už se neudělá nic, to už je, to už je konečná a potom teprve může dojít k něčemu hroznému. Takže, ta pravda je skutečně někde jinde a já jsem přesvědčen, že jiná cesta, než abychom skutečně našli nějaké, nějakou legislativní normu, jiná cesta z toho není a já zde vám mohu slíbit, že už jaksi to máme v peru, jak se říká, už na tom pracujeme a nějakou takovou normu předložíme.