Předseda vlády Jiří Paroubek neodolal pokušení, aby nereagoval na politicky nadsazený a bohužel z kontextu vytržený výrok předsedy ODS Mirka Topolánka o "noci dlouhých nožů". Ve své interpretaci zachází hodně daleko. Avizuje "radikální politické čistky" ve státní správě a předvádí za vlasy přitažený historický exkurz.

Je smutné, ale případné, že dramatická reakce na tento jediný výrok zcela překrývá podstatu věci. Je příznačné, že v touze za každou cenu mediálně vyniknout kritizuje Paroubek někoho za slovní prohlášení, zatímco sám je reprezentantem bezskrupulózního stranického kšeftování se státními funkcemi. Je to ale především trapné, neboť se dostává do rozporu sám se sebou. V medicíně se tomu říká schizofrenie, v české politice - paroubkovština: něco jiného dělat a něco jiného říkat.

V první řadě sám současný předseda vlády přiznal, že po svém nástupu na ministerstvo pro místní rozvoj vyměnil "několik desítek pracovníků". Připouští tak, že na podobných úřadech k personálním změnám dochází při jakémkoli nástupu nového ministra. Ale možná by nám všem vysvětlil, že v tomto případě se nejedná o čistku, ale o nahrazení neschopných spolupracovníků bývalého ministra těmi schopnými. Jde-li totiž o schopnost demagogicky převracet skutečnost, vyniká v ní právě Jiří Paroubek.

Byla to právě ČSSD, jejíž předseda vlády nás teď mravokárně poučuje, kdo zvedl stavidla přívalu bezskrupulóznímu klientelismu a bratříčkování při obsazování nejrůznějších postů ve státní správě a ve vedení státních a polostátních podniků. A to přesto, že se Špidlova vláda deklarovala jako antiklientelistická. Stačí jmenovat křiklavě známé případy J. Tvrdíka ve vedení ČSA, M. Antla v Českém Telecomu nebo T. Kadlece v ČEPRO. Jako nenasytné kobylky se vrhli sociální demokraté na dozorčí a správní rady dalších státních, polostátních firem či jejich dceřiných společností a na řídící místa ve státní správě, přičemž jedinou kvalifikací bylo členství v ČSSD nebo kamarádšoft s nějakou partou z Lidového domu.

Vzpomínáte si na trapnost provázející obsazování postu nejvyššího českého úředníka na evropské scéně? Vzpomínáte si na eurokomisaře Špidlu? Byl a je to typický příklad personální politiky ČSSD - neschopný předseda strany, ještě méně schopnější předseda vlády byl uklizen do Bruselu. Bez ohledu na schopnosti, bez ohledu na zájmy naší země. Na druhou stranu: může být výměna policejního prezidenta Koláře, který na svoji funkci dlouhodobě nestačil, vnímána jako politický akt? Popravdě řečeno, těžko.

Podstatná je však i jiná věc. Rád bych Jiřímu Paroubkovi na tomto místě připomněl jeho výrok z Práva (4. 4. 2005), kdy uvedl, že "kromě lidoveckých ministrů si mohou začít balit kufry i další státní úředníci se stranickou knížkou KDU-ČSL". Ti měli být dle jeho slov vyměněni za "odborníky". Kdy tato slova pronesl? V době vrcholícího tlaku lidovců na odstoupení bývalého předsedy vlády Stanislava Grosse. ČSSD tehdy neoficiálně varovala lidovce provedením personálních čistek - jak naznačoval M. Kalousek - ve prospěch KSČM. Výrok tehdejšího místopředsedy ČSSD Paroubka neznamená nic jiného než přiznání, že buď na ministerstvech pracovaly desítky či stovky neschopných lidoveckých úředníků, kteří nejsou odborníky na svém místě, nebo měl na mysli rozsáhlé personální čistky podle politického klíče.

To nemění nic na tom, že v hledání a nacházení "teplých místeček" si koaliční "bratři v triku" mohou podat ruce. Ani konvoje unionistů na ministerstvech a dalších úřadech nejsou jen novinářskou fabulací. A to si řada dalších již v předstihu chystá "únikové cesty" v předtuše předpokládaného volebního debaklu US-DEU.

ODS žádné čistky podobného typu a na druhé straně bobtnání úřadů státní správy, jaké nikoli slovy, ale činy uvedli v život současní koaliční partneři, nechystá. Naším záměrem je provést audit všech centrálních úřadů, zjistit jejich efektivnost a potřebnost. Omezením byrokratické zátěže občanů a zjednodušením výkonu státní správy chceme dosáhnout jejich přiměřeného zeštíhlení. A je pochopitelné a logické, že v případě volebního úspěchu si každý nový ministr s sebou přivede na úřad takový tým lidí, kterému důvěřuje a který mu umožní připravit a realizovat zamýšlené změny v resortu.

Dříve než si příště Jiří Paroubek pustí pusu na špacír, měl by se zamyslet sám nad sebou a nad způsobem vládnutí ČSSD. Ušetří si další možnou ostudu.

Právo, 13. července 2005