Při pohledu na bilanci sociální demokracie v končícím volebním období se chce v mnoha případech zvolat: sliby-chyby! Často bohudíky, jindy bohužel. Jedním z jejích hlavních předvolebních hitů bylo vyhlášení akce "Čisté ruce". Tato líbivá vějička nalákala mnohé voliče, kteří uvěřili, že důsledný a dlouhodobý boj s kriminalitou a korupcí může nahradit hlasitá bombastická kampaň. A jaká je skutečnost?

Obrovská bublina splaskla. Pokud se dnes Miloš Zeman ohání tím, že vláda zatočila s mafiány, je potřeba položit otázku, zda je to vláda, kdo zavírá delikventy do vězení, nebo nezávislé soudy na základě výsledků policejního vyšetřování. Veškeré proklamace typu "Čisté ruce" jsou tak pouhou lacinou propagandou, nebo politici nesmějí do průběhu šetření kriminálních kauz nijak zasahovat. Nebo je tomu u nás jinak?

Vše dokonce nasvědčuje tomu, že vláda činí pravý opak toho, co slibovala voličům. Dle jejích představ plní stát roli stále mocnějšího Vševěda, který umí nejlépe naložit s penězi daňových poplatníků. Například ministr Grégr zřejmě nejlépe ví, který průmyslový moloch má největší naději na přežití a pomůže mu bohatými finančními injekcemi. Kritéria jeho výběru jsou však bohužel velmi mlhavá. Podobný přístup je živnou půdou pro protekcionismus všeho druhu.

Existuje důvodné podezření, že vláda zneužívá výjimku ze zákona o veřejných zakázkách - udělit zakázku bez výběrového řízení. Některá její rozhodnutí jsou natolik problematická, že není divu, že na netransparentní chování vlády při zadávání veřejných zakázek upozornila počátkem loňského listopadu i Evropská komise.

Vyvstává tak celá řada otazníků. Mezi nejkřiklavější případy patří rozhodnutí vlády o přidělení stavby dálnice D47 z Lipníka do Ostravy bez soutěže izraelskému investorovi. Okolnosti kontraktu nejsou zcela vyjasněny, přičemž se jedná o zakázku za 100 miliard korun, které má firma dostat od státu na stínovém mýtu za 25 let provozu dálnice.

O privatizaci České spořitelny vláda exkluzivně vyjednávala rovněž zcela nestandardně s jediným zájemcem. Zapomenuto nemůže zůstat skandální, dlouho připravované předání IPB do rukou ČSOB, které bude stát daňové poplatníky rovněž kolem 100 miliard korun.

Podivným způsobem se vyvíjela soutěž na dodávku stíhaček v objemu 70 miliard korun, ve které nakonec zůstal jediný uchazeč. Nemluvě o tom, zda je v této chvíli podobná investice vůbec smysluplná. Pochybnosti vyvolává i přímé jmenování poradců pro privatizaci v petrochemickém, energetickém a plynárenském průmyslu. Polostátní Český Telecom získal bez výběrového řízení kontrakt pro vládní multimediální komunikace.

Vyvrcholením těchto sporných kauz je nedávné rozhodnutí vlády o vstupu indické ocelářské společnosti do ostravské Nové huti, opět bez výběrového řízení. Vzhledem k tomu, že ve srovnání s pravicovými vládami socialisté privatizovali pouze nepatrný zlomek podniků, lze prohlásit, že tento způsob jejich rozhodování byl spíše pravidlem než výjimkou.

Aby toho nebylo málo, kapitolou samou pro sebe je přidělování státních zakázek jednotlivými ministerstvy. Za vše nejlépe hovoří čísla. Za vlády ČSSD bylo v resortech uskutečněno téměř 7000 výběrových řízení v objemu nad jeden milión korun. Na první pohled opět zaráží především neuvěřitelně vysoký počet výběrových řízení formou výzvy jednomu zájemci. Tuto metodu ministerstva zvolila ve zhruba 2000 případech, což je více než třetina všech zakázek. Každé třetí rozhodnutí vlády o tom, jak naložit s penězi daňových poplatníků bylo děláno způsobem, který je z hlediska možné korupce nejrizikovější a z hlediska nákladů pro státní rozpočet nejnákladnější. V tomto jednání vynikají především ministerstva dopravy a spojů, obrany, vnitra a financí.

Vláda svými konkrétními činy tedy sama rozšiřuje prostor pro korupci. Její neprůhledné rozhodování totiž ruku v ruce provází nárůst moci byrokratického aparátu, který stále více ukrajuje ze svobody každého občana, každé firmy. Stačí jen připomenout nový zákon o ochraně ovzduší. Bude znamenat zřízení téměř 1000 nových úřednických míst. Jeden zákon přinese tisíc nových úředníků. Čím větší moc má tento aparát nad občany, čím větší prostor má pro rozhodování o jejich životech, tím větší prostor existuje i pro individuální lidské selhání, pro potenciální korupci. Čím větší objem prostředků chce stát formou nejrůznějších dotací, vládních programů a státních zakázek přerozdělovat, tím zranitelnější je veřejná správa vůči zájmovým skupinám, které se snaží na tyto peníze dosáhnout. Občané a firmy jsou tak nuceni být na státu stále závislejšími. Výsledkem je mnohdy jejich vysoce sobecké, korupční chování. Čtyřleté jednání této vlády je tedy v rozporu s tím, co vždy ČSSD prohlašovala a co bude nepochybně prohlašovat i v nadcházející předvolební kampani.

Čtyřleté jednání vlády lze tedy zhodnotit konstatováním: "Vláda ČSSD podporuje korupci".