První květen, prvomájové oslavy, rudé vlajky a praporky se tyčí nad hlavami, lidé zaníceně poslouchají projevy komunistických vůdců o tom, jak je potřeba zamést s kapitalismem a všemi, kteří jej představují. Kdo se odváží nesouhlasit, je policisty v civilu a bez řádného označení zbit, spoután a odvezen k výslechům. Myslíte si, že tady popisuji dobu před listopadem 1989 a ta je už naštěstí dávno za námi? Omyl! Jedná se o popis záběrů z prvomájových oslav Komunistické strany Čech a Moravy z 1. května 2005 v Praze na Letenské pláni.

Připustíme-li tedy, že policisté byli oprávněni v tomto případě zasáhnout, musíme také zároveň trvat na tom, aby zásah policistů byl v souladu s právními předpisy, tedy aby takový zákrok byl i přiměřený. Zda přiměřenosti takové situace odpovídá nasazení neuniformovaných policistů, použití donucovacích prostředků včetně chvatů a hmatů, déle než hodinu trvající spoutání hříšníků (kteří navíc “drze” trvali na svých právech a požadovali, aby se jim policisté legitimovali a oznámili jim, z čeho jsou vlastně podezřelí), to nechám na posouzení každého čtenáře. Z toho, co jsem měl možnost vidět ve sdělovacích prostředcích a z výpovědí svědků, kteří se na mne po zásahu obrátili, mám mnoho důvodů o přiměřenosti takového zákroku pochybovat. I ministr vnitra František Bublan vyjádřil pochybnosti o taktičnosti zákroku policistů. Zda z toho vyvodí i patřičnou odpovědnost, to ukáže čas.

Na čem musíme ještě trvat je skutečnost, že všichni lidé jsou si v této zemi rovni, že všichni musí dodržovat stejné zákony a pokud tyto zákony poruší, musí přijít ze strany příslušných orgánů odpovídající trest. Pokud tedy postupuje policie tak razantně proti pachatelům přestupků proti právu shromažďovacímu a proti výtržníkům, musí stejně rychle a razantně zakročovat i v případech, které § 260 trestního zákona označuje jako podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Takové trestného činu se dopouští mj. ten, kdo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo kdo k takovému hnutí veřejně projevuje sympatie. Vždyť slovo je nejmocnější zbraní, mocnější než meč a dokonce mocnější než jakékoli moderní zbraně. Bylo to právě slovo, slovo plné nenávisti a zášti, a lhostejnost k hlásání těchto slov, které stály za rozpoutáním toho nejkrvavějšího válečného konfliktu v dějinách lidstva a mají na svědomí stamiliony dalších lidských životů, včetně obětí komunismu. Z pohledu těchto skutečností se musím ptát, jak je možné, že na nedávném sjezdu představitelů komunistických stran z celého světa v Praze mohla beztrestně zaznívat slova o nutnosti ozbrojeného boje proti třídním nepřátelům, otevřené projevování sympatií ke stalinismu a všem zlům, které napáchal atd.? Jak je možné, že beztrestně mohou z úst představitelů KSČM zaznívat sympatie k tomu, co se v této zemi dělo v dobách komunistické totalitarity a k osobám, které za těmito zločiny stály?

3/Listy ODS, květen 2005