ODS se včera vypořádala s problémem, který trápil její nejvyšší představitele. Tři poslanci největší opoziční strany sepsali a včera poslali do sněmovny zákon, který by měl trestat neoprávněné odposlechy.

Stát by například musel platit odškodné tomu, koho policie odposlouchávala, ale nenašla na něj žádné důkazy. Navíc by se mohl každý, jehož hovory policie neúspěšně sledovala, o odposlechu dozvědět. S policejním odposlechem má zkušenost předseda ODS Mirek Topolánek i šéf poslaneckého klubu strany Vlastimil Tlustý. Alespoň to oba tvrdili. Topolánka údajně odposlouchávala policie v době vyšetřování korupční kauzy Kořistka, do které se zapletl jeho asistent Marek Dalík.  Šéf ODS tím byl velmi pobouřen. Policie ovšem oficiálně nikdy nepřiznala, že by se napojila na jeho telefon. Tlustý dříve také tvrdil, že jeho mobilní telefon kdosi odposlouchává. S největší pravděpodobností ale jen neuměl ovládat svůj telefon. Po obou kauzách se ODS pustila do neúspěšného souboje s vládou a snažila se, aby ministerstvo vnitra snížilo počet odposlechů.

Včera poslanci Ivan Langer, Jiří Pospíšil a Jiří Bílý předložili zákon, který by policii nutil k opatrnějšímu používání odposlechů. Dnes za neoprávněný odposlech výrazné tresty nehrozí. Mnohdy se ani nepodaří odhalit pachatele. Poslanci ODS navrhují, aby za neoprávněný odposlech hrozilo až dvouleté vězení nebo peněžitý trest. Ve zvláště závažných případech by byl trest tři až pět let vězení.

Občanům, které by legálně odposlouchávala policie, ale nevedlo by to k jejich stíhání, by umožnila obrátit se na soud a žádat i finanční odškodnění. Každý by měl právo na informace o tom, že policie nebo soudy získaly údaje o jeho bankovním účtu, jež jsou předmětem bankovního tajemství. Zpětně by mohli žádat informace také o tom, že byli odposloucháváni, byla kontrolována jejich pošta, případně jejich účet u Střediska cenných papírů. Pokud by soud uznal, že policie občana odposlouchávala neoprávněně, mohl by žalovat stát a žádat satisfakci.

V Česku je ročně odposloucháváno zhruba deset tisíc lidí. Ministerstvo vnitra tvrdí, že plných sedmdesát procent odposlechů pomohlo k prokázání trestné činnosti. Už ale neuvádí, kolik odposlechů bylo nařízeno zbytečně, tedy na lidi, kteří neměli s případem vůbec nic společného. Stát by měl platit odškodné lidem, které policie odposlouchávala, ale nenašla proti nim žádné důkazy. Každý by měl právo o neúspěšných odposleších se dovědět.

Za neoprávněný odposlech by hrozilo dvouleté vězení, ve zvlášť závažných případech až pět let za mřížemi.

Lidové noviny, 10. května 2005