Vládní protidrogová politika opakuje chyby jiných, zněl název článku, který mi tento deník otiskl v srpnu 1997. Reagoval jsem jím na vládní záměr zavést trestnost držení drog pro vlastní potřebu a vyjadřoval jsem v něm pochybnosti o reálnosti cílů, které si předkladatelé novely kladli. Poukazoval jsem v něm mimo jiné na to, že v demokratických zemích, kde bylo takové opatření zavedeno, se vesměs obrátilo proti svým cílům a zapůsobilo kontraproduktivně. Tzv. drogový zákon byl přesto přijat a nabyl 1. ledna 1999 účinnosti. Zároveň s ním se však rozběhl (vládou zadaný) "Projekt analýzy dopadů novelizace protidrogové legislativy", tzv. PAD. A právě nyní spatřily světlo světa závěry tohoto unikátního vědeckého výzkumu, právě teď máme konečně možnost podívat se vědeckou optikou na problém tolik zastřený pocity, dojmy a politikou.

Nejdříve si připomeňme, co se během tří a půl roku od mého zmíněného článku ve světě odehrálo? V únoru 2000 se místnosti pro sterilní nitrožilní aplikaci těžce závislých uživatelů drog stávají oficiální součástí německé protidrogové politiky, jsou zavedeny ve Švýcarsku, Nizozemsku, Austrálii a v dalších zemích. Na konci roku 2000 Portugalsko zákonem ruší kriminalizaci užívání drog a jejich držení pro vlastní potřebu a přidává se tak po bok tří zemí EU, kde byl tento zákon zrušen, a dalších sedmi, kde není prosazován. V prosinci 2000 výroční zpráva Evropské unie konstatuje: "Národní protidrogové politiky stále více zavádějí vyvážený přístup, spočívající ve větším důrazu na snižování poptávky (tj. prevenci, léčbu a snižování škod) oproti snižování nabídky (represi)." (...) "Stále častější je depenalizace užívání drog. Vládne konsensus, že uživatelé drog by neměli být trestáni, a ve stále větší míře se používá alternativ k trestu."

V říjnu 2001 předkládá britský ministr vnitra návrh zákona, který dekriminalizuje užívání, držení a pěstování konopí pro vlastní potřebu; stejný zákon prochází parlamenty v Belgii a ve Švýcarsku a projednává se v Kanadě. Výsledky vědeckého výzkumu PAD před několika dny projednala vláda a vzala na vědomí jeho závěry. Ty přesvědčivě prokazují, že novela trestního zákona nesplnila žádný ze svých cílů - nedošlo ani ke snížení dostupnosti drog, ani ke snížení počtu uživatelů drog. Současně s tím, během prvních dvou let své platnosti, tzv. drogový zákon zbytečně vyčerpal společenské prostředky v řádu desítek milionů korun. Cíle tedy dosaženo nebylo, a navíc nás to všechny stálo zbytečně utracené peníze. Přes tyto závěry však vláda nechce zákon změnit. Připojuje se (v opatřeních, jež si uložila) ke státům, které trestnost držení drog nebudou prosazovat, ale ponechávají si ji v právním řádu - jinými slovy vláda oznamuje: "Vlk se má nažrat, ale koza musí zůstat celá." Pominu-li, že vládou navrhované řešení "neprosazovat zákony" je nesystémové a v našem právním systému pro ně zatím nelze najít obdobu, nemohu pominout, že i sebeosvícenější trestní systém se dopouští excesů a chyb.

Zákon, který držení drog pro vlastní potřebu trestá, takové excesy a chyby umožňuje a přímo k nim vybízí. Konstatuji to i přesto, že naše orgány činné v trestním řízení zatím prokázaly obdivuhodnou osvícenost a během prvních dvou let zákon téměř neprosazovaly - stíháno bylo "pouze" 235 osob. I tak oněch 235 trestních stíhání bylo pro společnost ekonomickou ztrátou. Ztrátou, kterou platíme všichni ze svých peněz. Zbytečnou ztrátou! Řídím se zásadou: "Neruš, co funguje, nefunkční však změň." A shromážděná vědecká data PAD jasně říkají - tzv. drogový zákon nefunguje. Shromážděná vědecká data PAD jasně říkají - tzv. drogový zákon nefunguje. Proto je třeba usilovat o vyřazení tohoto neefektivního a ekonomicky ztrátového paragrafu z českého právního systému. Není totiž nutné opakovat chyby jiných - podruhé.