Čím častěji se politici bývalé vládní koalice scházejí a čím déle jednají, tím více si člověk musí klást otázku - o čem to vlastně jednají? Jakou vládu to slepují? Proč? A hlavně pro koho? A když už sestavují vládu novou, co se stalo s vládou starou? Padla, či nepadla, měla, či neměla důvěru? A máme tedy vůbec vládu, nebo nemáme?

Proti vládě hlasovali i ti, kteří v ní sedí. Protože však o vládě nehlasovali ti, kteří v ní nesedí, vláda sice důvěru nezískala, ale nedůvěra jí nebyla vyslovena. Vládu tedy máme i nemáme, důvěru má i nemá a z toho plyne závěr, že padla i nepadla.

A jaká má být vláda nová? Ani úřednická, ani politická, ani koaliční, ani jednorázová. Nebo taková být nemá? Nemá být ve skutečnosti jiná, než se říká, že být má? Myslím, že i chytrá horákyně by z toho měla pěkně zamotanou hlavu, neboť měla přijít jen ani nahá, ani oblečená.

Vlastně prý má být proevropská, ta naše nová vláda. Že by proto měl v jejím čele stát bývalý komunista, který v Milouši Jakešovi viděl Michaila Gorbačova, a proto v roce 1986 vstoupil do KSČ? Že by podmínkou proevropskosti mělo být studium budoucího premiéra na elitní komunistické diplomatické škole v Moskvě? Že by podmínkou proevropskosti bylo špatně skrývané odmítání referenda o Evropské ústavní smlouvě? Pevně věřím, že nikoliv. Tak špatně na tom ta naše Evropa není.

Nepolitická politika?

Možná se nám probudila ze zimního spánku nepolitická politika a s ní sen o vládě tzv. nestranických odborníků, neboť vláda "ani úřednická" a "ani politická" může být jen nepoliticky politická... A to už pak jen zbývá po orwellovsku zvolat, že válka je mír! Přestože to vypadá složitě, tak složité to se sestavováním naší nové vlády není. Čím složitěji to vypadá, tím jednodušší to ve své podstatě je.

Vláda nová se sestavuje, protože premiér té staré má problém. Zásadní problém. Ví, že je nedůvěryhodný, ví, že jakékoli čisté, srozumitelné a rychlé řešení by znamenalo jeho konec. A na to se má příliš rád. A svoji lásku k sobě si cení víc, než je chlapské, státnické a odpovědné chování. Než aby uznal svoji prohru, raději obětuje důvěryhodnost celého politického systému, raději obětuje důvěru občanů v politiku jako takovou. Raději se naoko stáhne a bude z úkrytu v Lidovém domě vládnout loutkové vládě nebo bez ní, přímo - s komunisty.

Je třeba uznat, že mu jeho taktika zatím vychází. Bohužel. Cena, kterou máme všichni platit za jeho strýce Vika, přítele Roda a za kamarádku Barkovou je příliš vysoká.

Ivan Langer, stínový ministr vnitra, 14. dubna 2005