Je Policie ČR skutečným ochráncem našich práv? Postupují orgány činné v trestním řízení nejen důsledně a nekompromisně proti všem, kdo porušují zákony této země, ale současně i korektně, nezaujatě a zejména v souladu se zákonem? To jsou otázky, které by měly zajímat nejen ministra vnitra, ale i každého z nás. Jde přeci o naše životy, o naše práva, jež mají být na jedné straně chráněna, ale na straně druhé rovněž respektována. Jako veřejný činitel musím mít a také mám zájem na tom, aby Policie ČR a orgány činné v trestním řízení obecně byly schopny postihovat každého, kdo si to svým jednáním v rozporu se zákonem zaslouží. Jako právník a zejména jako veřejný činitel ale nemohu mlčet, mám-li vážné pochybnosti, zda orgány veřejné moci postupují korektně, nezaujatě a zejména v souladu se zákonem. Nemohu mlčet tím spíše, jde-li o tak závažné pochybení, že zasahuje do základních práv jedince chráněných Ústavou ČR a porušující základní zásady našeho trestního práva. Nemohu mlčet v případě, kdy mám vážné pochybnosti, zda Policie ČR účelově nevznáší obvinění z trestného činu, aby teprve poté mohla provádět šetření, která mají obvinění ze spáchání trestného činu předcházet.

Skutečnost, že mé pochybnosti o správnosti postupu Policie ČR jsou důvodné, dokládá šokující vyjádření tiskové mluvčí Úřadu vyšetřování ČR ze dne 3. prosince 2001, které přinesl tento deník v souvislosti s informací o tom, že právníkovi generálního ředitele TV Nova JUDr. Aleši Rozehnalovi bylo sděleno obvinění z trestného činu neoprávněného užívání cizí platební karty: Sdělení obvinění je jenom krok v trestním řízení, který dotyčnému nijak nepřitěžuje, ale umožňuje prověřit, zda skutečně k trestnému činu došlo. Prakticky umožňuje například výslech svědků, což před sdělením obvinění není možné, obviněný navíc může vypovídat za přítomnosti advokáta, což také před sdělením obvinění není možné. Tisková mluvčí nám tím jinými slovy řekla, že sdělit někomu obvinění z toho, že spáchal trestný čin, není nic zásadního a nic vážného, co by významně zasahovalo do jeho práv a svobod.

Kladu si otázku, zda jde o bagatelizování postupu policie v jednom konkrétním případě, nebo zda se jedná o obecný postoj policie k nejzákladnějším občanským právům každého z nás. A je to tak, či tak, obojí je zásadně špatně. Obě možná vysvětlení totiž znamenají flagrantní pohrdání orgánu veřejné moci právy a svobodami občanů. Obě vysvětlení proto musí být označena za nepřijatelná a pokud jsou skutečně zažitou praxí v práci policie, pak je nezbytné takové postupy neprodleně ukončit! Má kritika není založena na mých subjektivních pocitech či domněnkách.

Trestní řád v § 160 odst. 1 říká, že trestní stíhání může být zahájeno, jestliže tu jsou skutečnosti, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, a odůvodňují dostatečně závěr, že trestný čin spáchala určitá osoba. Závěr, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, musí vyplývat z určitého, tj. vyššího stupně pravděpodobnosti. Tento závěr musí vyšetřovatel dovodit z prokázaných skutečností. Proč? Je tomu tak proto, že sdělení obvinění je významným procesním úkonem se závažnými důsledky. Trestní stíhání se začíná vést proti určité osobě a je pravdou, že tato osoba může uplatňovat práva, která trestní řád dává jen obviněnému - zejména právo zvolit si obhájce a radit se s ním. Vedle toho je ovšem skutečností, že proti obviněnému lze od okamžiku sdělení obvinění použít všech prostředků, včetně takových, které omezují jeho osobní svobodu. Sdělení obvinění tedy musí být naplněním základní zásady trestního řízení uvedeného v ustanovení § 2 odst. 1 trestního řádu, podle níž nemůže být nikdo stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Obdobně se lze odvolat též na znění článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Sdělení obvinění je rovněž podmínkou pro provedení nejrůznějších procesních úkonů, například pro vyšetření duševního stavu obviněného podle § 116 odst. 1, určuje předmět trestního řízení tím, že vymezuje skutek, který je předmětem trestního stíhání, sdělení obvinění přerušuje promlčení trestního stíhání a má například význam u pokračujících trestných činů.

Sdělení obvinění je tedy vážným zásahem do osobní svobody, a proto by vyšetřovatel měl učinit tento procesní úkon až po zralém uvážení. Předčasné, tj. skutečnostmi neověřené podezření, které vede okamžitě k trestnímu stíhání obviněného, může dotčenou osobu velmi poškodit. Tak například, zvolím-li učebnicový (nebo tento konkrétní?) příklad, vyšetřovatel by postupoval nesprávně, kdyby jen z prostého faktu, že u někoho nalezl cizí věc - třeba kolo - okamžitě dovozoval, že dotyčný věc (kolo) odcizil, zpronevěřil nebo podvodně vylákal, aniž by si například ověřil, zda věc nebyla půjčena, nalezena, dána do opravy, určena k přepravě apod. U sdělení obvinění se sice nežádá jistota, že osoba, které bylo sděleno obvinění, je pachatelem trestného činu, od toho je tu soud, ale na druhé straně ke sdělení obvinění musí být k dispozici více než jen neověřené podezření, intuitivní dohady, domnělé soudy, informace z doslechu.

Trestní řád přitom nečiní rozdílu, má-li být sděleno obvinění osobě netrestané a občansky bezúhonné, anebo osobě již trestané nebo vyšetřované, osobě na svobodě, anebo osobě, která je ve výkonu vazby či trestu. Sdělení obvinění jen na základě neověřeného podezření s cílem využít procesní možnosti, které případně orgány činné v trestním řízení mají vůči obviněnému, nelze hodnotit jinak než jako hrubé porušení pravomoci veřejného činitele a může zakládat i trestní odpovědnost toho, kdo takto postupuje. Tolik teorie, kterou by měl znát každý, kdo vystuduje právnickou fakultu nebo rozhoduje o našich právech na základě trestního řádu. Jak je známo, práci nikoho, tedy ani policie, nelze hodnotit abstraktně.

Zajímám-li se o to, jak pracuje, musím sledovat, jak si počíná v jednotlivých případech. Tento konkrétní je naléhavou výzvou k vážnému zamyšlení se, je-li tento případ vskutku jen ojedinělou ukázkou toho, jak by Policie ČR postupovat neměla, anebo je projevem obecného přístupu k užívání tak zásadního procesního institutu trestního práva, jakým je sdělení obvinění ze spáchání trestného činu. Kdo jiný by se měl zamyslet než policejní prezident a ministr vnitra? Kdy jindy by to měli udělat než právě v tuto chvíli? A k tomu je touto cestou vyzývám!