Teroristický útok na budovy World Trade Center a areál Pentagonu, který svojí brutalitou překonal všechny představy, bezesporu znamená zlomový okamžik v historii moderní civilizace. Tento bezprecedentní atentát na svobodu a demokracii nemůže zůstat bez odpovědi. Po opadnutí pochopitelné vlny emocí pak přijde na řadu vážná diskuse o posílení ochrany všech základních hodnot, které s sebou nese svobodný demokratický řád.

Každý občan se musí právem ptát, jak může být naše demokracie tak zranitelná? Jak může několik desítek fanatiků tak účinně zasáhnout vůdčí velmoc euroamerické civilizace na citlivém místě? Bylo možné tragédii zabránit? Kde jsou její kořeny? Nemají širší pozadí, než si v první chvíli šoku umíme domyslet? Tyto otázky se nás dotýkají o to více, že jsme se nedávno stali součástí rodiny západních demokracií. Patříme k zemím vyznávajícím stejné civilizační hodnoty a zavázali jsme se, že je budeme bránit. Nyní budeme mít příležitost tuto naši povinnost naplnit skutky.

Tato událost, jakkoli působí jako blesk z čistého nebe, je vyvrcholením nepříznivých trendů, kterých jsme v posledních letech svědky. Aktivita a agresivita těch, kteří prosazují svoje ideály násilnou cestou, stále nabývá na síle. Zastrašování, chaos a destrukce jsou jedinou možností teroristů a dalších extremistických hnutí, jak prosazovat své zájmy. Jejich zákeřnost, naprostá neúcta k lidskému životu a základním pravidlům lidského konání boj s extremismem nesmírně komplikuje. Dnes je však jasné, že bude nutné investovat mnohem více energie a důslednosti při čelení této hrozbě. Varování, kterého se civilizovanému světu dostalo, je příliš vážné a vynutí si jeho společný postup. Příští úder může být ještě tvrdší - atentátníci mohou disponovat jadernými a bakteriologickými zbraněmi.

Nutnost zesílené ochrany základních civilizačních hodnot má ovšem mnohem širší rámec. Nový pohled si vyžádá přístup nejen k militantním teroristickým skupinám, ale ke všem extremistickým hnutím, jejichž společným cílem je přes rozdílné ideové zázemí atak na demokratický systém. Mezinárodní terorismus začíná řáděním radikálních antiglobalistů na ulicích při konání významných politických a ekonomických summitů. Poznali jsme jejich metody na vlastní kůži při zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze. Jejich jednotícím programem je svržení "vlády kapitálu" a násilná demontáž systému, který považují za nereformovatelný. Narůstající agresivita těchto stále dokonaleji mezinárodně organizovaných band je odrazem nevíry ve standardní demokracii, patologické netrpělivosti a naprosté netolerance vůči odlišným názorům.

Již dnes ale slyšíme hlasy, že nelze spojovat antiglobalistu kráčejícího pod vlajkou Che Guevarry s teroristou sedícím v kokpitu letadla, které útočí na budovu Světového obchodního centra. Chci před tímto přístupem varovat. Každý projev tolerance a empatie vůči všem těmto skupinám, kterých jsme byli, jsme a zřejmě ještě budeme svědky ze strany části intelektuálů a politiků, nese ovoce v podobě jejich stupňujícího se sebevědomí. Přecitlivělost některých pseudohumanistů a moralistů na tvrdé zásahy vůči radikálům není na místě. Dialog nelze vést jednostranně s těmi, kteří o něj nestojí - jako ostatně nestojí o žádný kompromis.

Nelze ospravedlňovat ideje prosazované metodami mimo zákonný rámec. Každý násilný akt, každé omezení svobody druhého a občanských práv znamená porušení základních pravidel lidského soužití. Nelze nad těmito jevy přivírat oči a tvářit se, že ideál je dobrý, pouze metoda není akceptovatelná. Některé myšlenky a ideje se dají z podstaty věci prosazovat pouze hrozbami a násilím. Proto (umíme-li domýšlet souvislosti) mějme na paměti, že mezinárodní terorismus začíná u dlažebních kostek házených na policisty v ulicích Prahy.