Byl loajální pravou rukou Václava Klause. Média ho s oblibou nazývala korunním princem ODS. Zdálo se, že jeho hvězda míří vysoko. Po konfliktu s Klausovým přítelem Kovarčíkem se ale dostal do nemilosti současného prezidenta a pomalu se vytratil z klíčových pozic ODS. Teď se Ivan Langer vrací. Jako stínový ministr vnitra je vzhledem ke kauze Kořistka pořádně slyšet.

* Mluvilo se o Vás jako o korunním princi ODS. V čele strany je však Mirek Topolánek, vy nejste ani místopředseda. Jak se se svou pozicí vyrovnáváte?

Velmi snadno. Já sem se za korunního prince neoznačoval, byla to taková zkratka médií. Pro mě je důležité, aby člověk dělal svoji práci dobře a o to se taky snažím bez ohlednu a to, zda mám nějakou funkci. Myslím si, že jako stínový ministr vnitra jsem odvedl dost tematické práce a předvedlo schopnost strategického uvažování a koncepčního myšlení. Jako poslanec jsem schopen ukázat výsledky práce z hlediska legislativního procesu.

* Přesto byste si jistě dokázal představit větší vliv uvnitř strany.

Z pohledu vnitrostranického si troufám říct, že jsem jedním z mála lidí, kteří bez ohledu na to, zda mají funkci, pro politickou stranu a její členy něco dělají. Před pěti lety jsem založil vzdělávací instituci a podařilo se mi vytvořit ucelený systém vzdělávání a péče o lidských potenciál členů ODS a jejich příznivců.

* Spekuluje se o tom, že se Vaše pozice začala hroutit po konfliktu s Peterem Kovarčíkem, přítelem Klause. O Kovarčíkovi jste mimo jiné řekl, že šíří bludy o svém úspěchu, ačkoli zkrachoval, kde se dalo. Klaus se Vás prý poté snažil odstřihnout od vlivu ve straně ….

Za slovy, která jsem tehdy řekl, si stojím. A myslím, že mohu říci, že čas ukázal, kdo měl pravdu … A tady nechávám tři tečky záměrně, protože necítím potřebu, abych zdůrazňoval, kdo tu pravdu měl. A to je pro mě satisfakce.

* Odpovězte mi ale na to, zda se Vás Klaus za tento střet pokusil “odstřelit”.

Netuším. I když je pravda, že tento střet se svého času promítl i do mých vztahů s Václavem Klausem. Nakolik ho ovlivnil v pohledu na mě, to nevím. Pro mě byl vždycky osoba, kterou jsem respektoval, které jsem si vážil, která pro mne byla v mnohém vzorem a inspirací.

* Říkáte, že netušíte, ale náznaky jste cítil …

Jasně, čelil jsem velkému tlaku. Ale reakcí na tento střet bylo také mé zvolení místopředsedou na ostravském kongresu. To znamená, že reakce ODS byla jasná, čitelná a já jsem jenom rád, že mi tok událostí dal za pravdu.

* Jak vnímáte Václava Klause jako prezidenta?

Jsem velmi rád, že je naším prezidentem. Svou funkci zvládá bravurně a já si přeju, aby se mu dařilo a aby byl zvolen na další volební období, protože ho považuji za důstojného reprezentanta České republiky.

* To chápu, pro popularitu ODS je Klaus na Hradě velice důležitý …

Pozor, Václav Klaus se důstojně drží role, kterou má. Tedy že je prezidentem České republiky a všech jejích občanů a umí odlišit svůj subjektivní názor na tu či onu věc. To je třeba přístup, kterého nebyl jeho předchůdce, Václav Havel, až tak schopen.

* ODS se s Klausem důstojně rozloučila. Jednak ho dotlačila na Hrad a jednak mu udělila titul čestného předsedy. Co říkáte tomu, jak ČSSD zametla se Zemanem?

Miloš Zeman není politik mé krevní skupiny a dostal jsem se s ním v minulosti několikrát do střetu. Ale respektuji ho jako jednu ze tří výrazných osobností polistopadového vývoje v České republice, tedy Václav Klaus, Václav Havel a Miloš Zeman. Myslím, že podraz, který na něj udělal Stanislav Gross a jeho skupina, byl jenom projevem nedobrých vztahů uvnitř sociální demokracie, které existují dodnes. Sice si říkají navzájem příteli, ale ve skutečnosti mají v kapse kudlu a čekají, až se ten přítel otočí, aby ho mohli píchnout do zad.

* Je to dost zvláštní, protože Miloš Zeman by byl rozhodně pro ČSSD na Hradě lepší než Klaus.

Já si myslím, že Stanislav Gross to vyhodnocuje zcela opačně. Lepší je pro něho kdokoliv jiný, než Miloš Zeman. Ale to je způsob myšlení, který je mu blízký. Přemýšlí jen o tom, co je výhodné pro něho, a ne pro sociální demokracii.

* Vraťme se k Vaší pozici v ODS. Jak snášíte nástup nové krve, mladých ambiciózních politiků, jako je Petr Bendl nebo Pavel Bém?

To není nová krev, to jsou zkušení lidé, kteří prošli funkcemi starostů, primátorů, hejtmanů. Mají zkušenosti z politiky a je dobře, že aspirují na vrcholné funkce, protože je za nimi nějaká zkušenost, nějaká politická dráha. Jsem přesvědčen, že ODS na rozdíl od jiných politických stran nabízí nesrovnatelně větší množství osobností a jsem tomu rád.

* Myslíte si, že i v tom se skrývá úspěch ODS v posledních volbách? Že konečně má mladé neokoukané tváře?

Já chci pořád věřit tomu, že úspěch ODS je postaven na každodenní poctivé práci starostů, zastupitelů, hejtmanů, poslanců a senátorů. Prostě myslím si, že to je společné dílo, ve kterém je důležitý konkrétní výsledek práce. Je hezké, že se můžete usmívat na lidi z billboardů a můžete tvrdit, že to s nimi myslíte upřímně, ale pokud lidé neuvidí jasný výsledek, tak se možná na chvíli nechají okouzlit pozlátkem, ale pak přijde konec takového politika.

* Ale osobnosti voliče hodně ovlivňují …

Určitě ano. Lidé potřebují kromě myšlenek také nějakou osobnost, se kterou by se mohli ztotožnit. Vedle toho ale platí absurdity. Stanislav Gross, jehož ministrování provází tolik skandálů, je považován za jednoho z nejoblíbenějších politiků naší republiky. Pak se musíme položit otázku: Jak je to možné?

* Neříkáte to proto, že Vás mrzí, že se na předních místech žebříčků nenacházíte?

Já jsem se nikdy nesnažil surfovat na žebříčku popularity za každou cenu, protože politik, který je oblíben všemi, je ve skutečnosti špatný politik. Protože když něco děláte, tak výsledky práce se někomu líbí a někomu ne. Pokud se to líbí všem, tak z toho logicky vyplývá, že nic neděláte.

* Pojďme ke kauze Kořistka, která v poslední době plní média. Jak na Vás působí?

Vnímám ji stejně, jak jsem ji vnímal od prvopočátku. Celá kauza Kořistka se stala zprávou o tragickém stavu české policie. Tragickou zprávou pro všechny občanů o tom, jak málo si policie váží našich svobod a nedotknutelnosti našeho soukromí a jak moc se domnívá, že je absolutním pánem nad našimi životy. Myslí si, že si může dělat, co se jí zlíbí.

* Kdo je podle Vás za tento stav policie odpovědný?

Je tragédie, když patnáct let po listopadu 1989 jsme konfrontováni s tak tragickým obrazem české policie, s obrazem, který vytvořil a pomáhal vytvořit současný premiér Stanislav Gross.

* Jak si vysvětlujete množství skandálů, které v posledních letech policii provází?

Myslím si, že příčina je jasná. Stanislav Gross nastoupil do funkce ministra vnitra bez jakékoliv vize, bez jakékoliv konkrétní představy, co chce dělat. Takovou vizi navíc nebyl schopen zformulovat ani za celou dobu, kdy v té funkci byl. Kromě toho se obklopil celou řadou pochybných osob a individuí, které v podstatě využily toho vakua a udělaly si s policií a celým tímto resortem, co chtěly. A Gross se jen staral o svoji politickou kariéru a kšeftíky pro své přátele.

* V čem je tedy podle Vás hlavní problém policie? Je to personální politika, nebo zametání skandálů pod koberec?

Já myslím, že to je kombinace několika věcí. Pokud je něco příčinou stále klesající důvěry občanů v policii, je to falešná solidarita. Na jedné straně se zastírají hříchy policistů a na druhé se objevují případy přímého zapojení policistů do páchání trestné činnosti, ne-li přímo jako součást organizovaného zločinu.

* Jak tedy policii vyléčit?

Jestli policie něco potřebuje, tak je to očista od všech darebáků, kteří dělají špatnou pověst drtivé většině poctivých. Je to podle mě důsledné uplatňování metody cukr a bič. Za dobrou práci máš dobré podmínky a služební postup, za jedno jediné závažné selhání nastává okamžitý odchod od policie s prázdnou kapsou.

* V případě, že ODS vyhraje volby a vy se stanete ministrem vnitra, zůstane ve funkci policejní prezident Kolář?

To je spousta kdyby. Vzhledem k tomu, v jak kritickém stavu je policie, je zjevné, že se nejedná už jen o dílčí pochybení několika lidí, ale o systémový problém. A za ten je zodpovědný policejní prezident a nedokážu si představit, že bych mohl být ministrem vnitra a pan Kolář zároveň policejním prezidentem. Prostě nemá moji důvěru.

* Vraťme se zpět ke kauza Kořistka. Překvapilo Vás, že přestože státní zastupitelství konstatovalo, že poustup policie byl nezákonný tak nepadl žádný test?

Ano. Já pořád čekám nějakou reakci policie. A to je ta největší tragédie, že ministr Bublan se stal advokátem neschopných, nebo mnohdy všeho schopných policistů. Místo toho, aby žádal razantní zpětnou reakci uvnitř policie, tak se tváří, jako by se nic nestalo.

* Podobných případů, kdy policie před televizními kamerami velkolepě zatkla známé osobnosti, které dodnes nebyly ani obžalovány, je ale hodně. Třeba zadržení šéfa OKD Viktora Koláčka v době, kdy jeho firma se ucházela v privatizaci o Sokolovskou uhelnou. Neznervózňují Vás praktiky policie?

Pokud policisté necítí tlak, že je tu zákon a Listina základních práv a svobod, že jsme demokratický právní stát a že lidská svoboda a nedotknutelnost soukromí jsou nejvážnějšími hodnotami, tak potom to vede k policejní zvůli. Prostě není možné, aby součástí policejní práce byly metody jako brutální nátlak a zastrašování.

* Co říkáte tomu, že byli před volbami policií odposloucháváni i Váš kolega Topolánek a nepřímo i prezident Klaus?

Já jsem přesvědčen, že kdyby se toto stalo někde v zahraničí, tak podává rezignaci ministerský předseda, končí vláda a vypisují se předčasné volby. Umíte si představit, že by se něco podobného stalo v USA před prezidentskými volbami? Já myslím, že by se v chvíli Bush, byť by s tím třeba neměl nic společného, sebral a odjel by na svůj ranč v Texasu a věnoval by se po zbytek života své rodině. Co udělal Gross? Co udělal Bublan?

* Využívá se u nás odposlechů víc než jinde?

Já nemám dílčí srovnání. Absolutně tu chybí jakákoli metodika, která by měřila efektivitu odposlechů. Taková statistika tu není. Zároveň ale platí, že počty odposlechů jsou hrozivé a že znamenají jedno jediné: Nevážíme si naší svobody, nevážíme si našeho soukromí.

* Myslíte si, že jste byl někdy odposloucháván?

Viděl jsem přesný výpis mých telefonních účtů, komu jsem volal a kdo volal mně. Bohužel počítám s tím, že i mé telefony jsou, když ne zrovna odposlouchávány, tak tímto způsobem monitorovány.

* Používají se u nás v hodné míře nelegální, soudem nepovolené, odposlechy?

Existuje tu reálné nebezpečí. Neoprávněný odposlech Vašeho telefonního hovoru, místnosti, kde se nacházíte, nebo Vašeho e-mailu totiž není trestný čin, ani přestupek. Existuje tu díra, která umožňuje některým individuím vydělávat obrovské peníze na tom, že nelegálně odposlouchávají osoby, u který si to někdo vyžádal. Proto jsem předložil novelu zákona, která zavádí skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného odposlechu. Ale ptám se, proč to dosud nebylo, komu to vyhovovalo a proč to musel udělat opoziční poslanec?

* Jednou jste hovořil o policejním státě. Není to příliš silné slovo?

Měli bychom definovat, co si představujeme pod pojmem policejní stát. Z toho obecného ústavního pohledu u nás zřejmě o policejní stát nejde. Nicméně já si pod tímto pojmem představuji stát, ve kterém hodnoty, o nichž jsem hovořil, jsou považovány za méněcenné. Jestli svobodný občan je hodnota nevýznamná a policie se domnívá, že je vládcem nad osudy jiných. Pokud umí jen nařizovat, rozkazovat a lidé musejí poslouchat, to je policejní stát a nechť si každý z Vašich čtenářů srovná, jestli policie je taková nebo není.

* Pojďme od policie. Neříká Vám už manželka, abyste politiku pověsil na hřebík?

Musím se přiznat, že dnes a denně musím obdivovat tolerantnost mé ženy. Jsem jí velmi vděčný, že mi dělá takové zázemí pro mou práci, ač ona sama o politiku zájem nejeví. Když se ale tak dívám zpátky, tak musím říct, že rodina na mě měla obrovský vliv. Člověk se zklidnil, uvědomil si, že život není sprint na sto metrů, ale běh na dlouhou trať. Že má odpovědnost nejen za sebe, ale i za druhé. Myslím si, že se to promítlo i v mém přístupu k politice.

* Nevadí Vám ztráta soukromí?

To je největší daň, kterou člověk platí a uvědomí si ji pouze ti, kteří poznají, co je to ztráta soukromí. Myslím si, že já jsem se s tím jakž takž vyrovnal, moje žena také. Obáváme se jen, jak známost mé osoby ovlivní životy dětí.

* Jak dlouho chcete ještě zůstat v politice?

Do chvíle, kdy mě ta práce bude bavit, naplňovat, a budu cítit zpětnou vazbu, že lidé si mé práce cení, váží si jí a mají pocit, že bych v ní měl pokračovat. O konci nepřemýšlím, ale jsem vnitřně svobodný. Tuto práci nedělám proto, že bych se nedokázal jinak uživit, ale proto, že mě baví, a že jsou za mnou konkrétní výsledky.

Abyste nedopadl jako Ruml, který několikrát ohlásil odchod z poliky a pak se vrátil …

Ne, určitě ne, až jednou řeknu, že končím, tak skončím, opravdu.

MF Plus, 47/2004