Černá kniha policejních hříchů II. (říjen 2003-říjen 2004)

Na základě velkého množství skandálů, které Policií ČR otřásly v loňském roce jsem se rozhodl vydat Černou knihu policejních hříchů I., ve které jsem upozornil na nejzávažnější problémy Policie ČR a na jejich příčiny včetně řešení těchto problémů. Domníval jsem se, že vedení Policie ČR i ministerstva vnitra se z těchto chyb poučí a učiní nápravu.

Tato domněnka se však ukázala jako mylná. Ukazuje se, že Policie ČR je zmítána ještě větší krizí. Vzrostl počet trestných činů spáchaných policisty, chaos v organizaci policie pokračuje, objevují se další podezřelé zakázky, orgány činné v trestném řízení vyšetřují napojení elitních policistů na organizovaný zločin, nadále dramaticky klesala důvěra lidí v Policii ČR a ta v důsledku těchto skutečností nebyla schopna řádně objasňovat trestnou činnost, když za poslední dva roky klesla objasněnost trestných činů ze 46,5% na 37,9% a u majetkové kriminality z 28,5% na 20,3%. 68% občanů ČR pak má pocit ohrožení a obavy z trestných činů.

Černá kniha policejních hříchů II. upozorňuje na nezákonnosti a neprofesionalitu Policie ČR a zároveň odhaluje příčiny této krize a snaží se předložit (s odkazem na koncepční materiál stínového ministra vnitra za ODS Ivana Langera “Modrá šance pro slušné lidi”) i řešení problémů. Hlavní problémy člení do 13 skupin:

1. Korupce. Česká republika se za vlád sociální demokracie propadá v žebříčku korupce sestavované mezinárodní organizací Transparency International. Za 8 let se propadla až na úroveň balkánských zemí a banánových republik. Bez jakékoli nadsázky lze říci, že čím více sociální demokracie proti korupci bojuje, tím více u nás korupce bují.

2. Korupce u Policie ČR. Korupčnímu prostředí jsou ve zvýšené míře vystaveni právě policisté. V roce 2003 bylo zaznamenáno mezi policisty nejvíce trestných činů úplatkářství v historii Policie ČR. Občané pak v průzkumech považují Policii za nejzkorumpovanější instituci u nás.

3. Veřejné zakázky. Prostředí pro korupci vytváří i nepřehledný a netransparentní systém veřejných zakázek. Na ministerstvu vnitra a policejním prezidiu jsou stále uzavírány veřejné zakázky, které vyvolávají podezření z možné korupce.

4. Falešná solidarita mezi policisty. Policisté kryjí trestnou činnost svých kolegů. Policejní orgány řádně neprověřují stížností občanů na policisty. Lidé se proti policii cítí bezmocní, policisté mají pocit, že si mohou dovolit všechno.

5. Policisté jako piráti silnic. Neustále stoupá počet policistů, kteří ve služebním voze způsobili dopravní nehodu. Místo toho, aby šli policisté ostatním řidičům příkladem, jdou spíše cestou demotivace pro ostatní řidiče.

6. Policejní šlendrián. Velkým problémem Policie ČR je časté porušování služebních předpisů v podobě šlendriánství, neochoty, neprofesionality. Každý policista si musí uvědomit svou roli – sloužit společnosti a chránit.

7. Špatný způsob práce Policie ČR. Jde zejména o dopravně-bezpečnostní akce Kryštof. Na silnice jsou vyháněny tisíce policistů, a to nejen dopravních. Vzniká vnitřní dluh policie. I přes tyto akce počet dopravních nehod na českých silnicích roste.

8. Policejní brutalita. V poslední době musí Policie ČR čelit množícím se případům policejní brutality. Velkým problémem je pak přístup vedoucích pracovníků ke svým podřízeným, kteří se takových činů dopustí. Snad každý zná případ, kdy policista za napadení člověka nebyl ani postaven mimo službu a ještě bude pobírat doživotní rentu.

9. Nepřiměřené užívání odposlechů. Počet policejních odposlechů u nás každým rokem dramaticky vzrůstá. Policejní prezident Jiří Kolář sám svými tvrzeními odposlechy nepřípustně zlehčuje a přiznává, že si někteří policisté tímto způsobem ulehčují práci. Tyto praktiky zde znovu zavádějí policejní stát. Vážným problémem ČR v oblasti odposlechů je, že zde neexistuje účinná kontrola jejich používání.

10. Kriminalita policistů. V roce 2003 policisté spáchali 599 trestných činů. To je o 30% více než v roce 2002. V poslední době se dokonce rozmáhá napojení policistů na organizovaný zločin. Občan neví, zda jej chrání policisté nebo mafiáni.

11. Úniky informací. Závažným problémem Policie ČR jsou úniky informací z vyšetřování či z různých policejních evidencí, a to i organizovanému zločinu. Informace unikají i z elitních policejních jednotek.

12. Účelová obvinění. V poslední době se objevují četné indicie nasvědčující tomu, že některá obviněná, která policejní orgány sdělily, by mohly být účelové manipulace mající politický podtext. Takové kroky vzbuzují vážné obavy o propojení Policie ČR s vládními politiky a podporují pocity, že žijeme v policejním státě.

13. Pokles objasněnosti trestných činů. Policie ČR je kvůli všem výše uvedeným důvodům ve své práci stále méně úspěšná. Od roku 2002 prudce klesá objasněnost trestné činnosti obecně. Zvlášť významný je pak pokles objasněnosti majetkové kriminality.

Důsledkem všech těchto problémů a pochybení je skutečnost, že Policie ČR se nemůže plně soustředit na svou práci a přestává plnit svou základní roli ve společnosti, a tou je ochrana života, zdraví a majetku občanů tím, že odhaluje trestnou činnost a její pachatele. Toto tvrzení lze prokázat poklesem objasněnosti trestných činů od roku 2002, a to zejména v oblasti majetkové kriminality.

Z Černé knihy policejních hříchů II. vyplývá jediný možný a nezpochybnitelný závěr. Kritická situace v řadách Policie ČR je zapříčiněna špatnou, resp. žádnou koncepcí ministra vnitra a policejního prezidenta a pochybení, ke kterým dochází mají svůj pevný a hluboký kořen v systémových pochybeních. Za ta nesou odpovědnost policejní prezident Jiří Kolář, bývalý ministr vnitra a současný premiér Stanislav Gross a současný ministr vnitra František Bublan. Jedinou jejich možnou a logickou reakcí na výše uvedené skutečnosti je rezignace na jejich funkce.

Ivan Langer, stínový ministr vnitra, 25. listopadu 2004