Za pár dní tomu bude právě patnáct let od chvíle, kdy komunistická zásahová jednotka brutálně zasáhla proti pokojné demonstraci studentů. Pendreky dopadající na těla studentů tehdy odstartovaly naši cestu ke svobodě. Nebylo to poprvé, kdy českými dějinami hýbali studenti.

Zvykem se v minulých letech stalo to, že posluchači vysokých škol se kromě teoretické přípravy na své povolání, čím dál tím častěji připravovali také prakticky – formou brigád, trvalých zaměstnání či podnikatelskou živností. Studenti tak získávali nejen zkušenosti z praxe ve svém oboru, nýbrž i pocit odpovědnosti a v neposlední řadě také prostředky na nákup knih a skript nebo cestování po světě. Dnešní studenti tím navíc navazovali na generace svých předků, kteří mohli často studovat jen díky přivýdělkům.

Socialistická vláda si ale řekla, že těmto „kapitalistickým“ rejdům musí učinit přítrž. Musí totiž docílit rovnosti podmínek! Ano, socialisté rádi mluví o rovnosti. Jejich slova a konkrétní činy jsou ale příslovečným „nebem a dudami“. A pěknými příklady jsou právě poslední novela zákoníku práce a zákon o nezaměstnanosti, tedy pardon zaměstnanosti. Ty od 1. října odebírají studentům jejich malé privilegium – úlevu od placení sociálního a zdravotního pojištění. Především však prakticky znemožňují, aby studenti byli zaměstnáváni přes agentury, které mohou jejich práci nabízet velice rychle a flexibilně. Dosavadní zaměstnávání studentů administrativně jednoduchou formou se zkomplikuje, neboť každá firma bude muset administrativu vést sama. To povede k tomu, že jedna z mála výhod, které dosud studenti měli, tj. být o něco levnější pracovní silou, v tuto chvíli padá. Ani nemluvě o tom, jaký dopad to zase bude mít na firmy,  které příležitostnou práci studentů nejvíce využívaly. Největším paradoxem tohoto nesmyslného opatření je ale to, že nejvíce dopadne na studenty pocházející z nižších vrstev. Zatímco bohatší rodiny nemají s udržením svých dětí na studiích žádné problémy, rodiče s nižšími příjmy a jejich děti jsou na tom podstatně hůře. A protože studenti nechtěli nechávat všechno na rodičích, pracovali dosud aspoň formou brigád. Zákon o zaměstnanosti jim to ale znemožní, a tím docílí toho, že šance mladých lidí z nižších vrstev na vzdělání rapidně poklesne! A tím také klesne jejich cena na pracovním trhu a šance na zlepšení postavení. Rovnost příležitostí opět dostane pěkně na frak!

K patnáctému výročí čeští studenti dostávají dárek vskutku symbolický. Za uši sice nedostávají ocelovým pendrekem Federal, avšak i rána takovým „socialistickým sametovým pendrekem“ může hodně bolet.

Ivan Langer, Časopis Cevro 8/2004