Dnes jsem podepsal petici, vyzývající ke zrušení platnosti tzv. drogových novel a k vypracování nového znění novelizací předmětných zákonných norem, jejichž přizpůsobení současné situaci je bezesporu třeba. Tak jako v době diskuse na toto téma podporuji co nejširší zapojení odborníků z praxe i vědců do tohoto procesu a vyzývám k jeho co největší depolitizaci a odideologizování.

Je obecně známo, že jsem byl po celou dobu jednání o "vládním návrhu" daných novelizací jejich zásadním odpůrcem. Nezpochybňoval jsem a nezpochybňuji potřebu dané zákony novelizovat; tvrdím ale, že natolik zásadní legislativní změna si zaslouží v důvodové zprávě více než pět řádek a že jednání o jejím přijetí měla předcházet velmi podrobná analýza aktuálního stavu a také analýza vąech předpokládaných dopadů nového znění zákona ­ včetně analýzy ekonomické.

Parciální ­ spíše legislativní ­ analýzu vypracovalo čtvrt roku po schválení novelizace ministerstvo spravedlnost; s politováním musím konstatovat, že upozorňuje na tytéž slabiny novelizace, na něž jsem již více než rok předtím poukazoval já. Ještě větší lítost ve mně vzbuzuje závěr, že opatření pro minimalizaci negativních důsledků novely nemohou být při jejím současném znění jiná než pouze kosmetická.

Jsem přesvědčen, že jakýkoliv zásah do zákonných norem je nutno posuzovat především z celospolečenských a humanitních hledisek a že je třeba jej koncipovat především jako opatření, které má splnit přesně definované cíle. Právě absenci takto definovaných cílů vytýkám novelám, jež na jaře loňského roku i přes prezidentovo veto přijal Parlament. Parciální a značně pochybná potřeba odsuzovat dealery jako "fiktivní konzumenty" pro mě cíl představovat nemůže.

Při příležitosti podpisu této petice chci upozornit, že kvůli "legislativní bitvě," která se v zásadě zabývá jen represí, bychom neměli ztrácet ze zřetele to užitečné, co bylo v oblasti drogové problematiky již vykonáno, a již jde o rozvinutý systém prevence a léčebné péče nebo stále se zlepšující práci specializovaných orgánů, potlačujících organizovanou kriminalitu a obchod s drogami.

Jako mimořádně varovný signál v této souvislosti vnímám značnou laxnost státu v zavádění mimořádně potřebných opatření v oblasti moderní drogové terapie, a to včetně takových opatření, ke kterým se sám zavázal. Tak byla nejnověji ministrem zdravotnictví Ivanem Davidem zrušena tzv. "metadonová komise," která měla dozírat na zavádění tohoto důležitého a celosvětově rozšířeného léčebného přístupu v naší zemi, a "pilotní" metadonový program v pražském Apolináři opustili jeho oba vysokoškolsky vzdělaní a odborně vyškolení pracovníci, takže nyní nemůže být řeči o jeho schváleném a plánovaném rozšíření, natož pak o otevření dalších středisek v Ústí n./Labem a Ostravě, na nichž se ještě ­ v rozporu s vládním programem a usnesením Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ­ ani nezačalo pracovat.

Přál bych si, aby naše společnost (nejen) v této sféře postiženým pomáhala a trest vyhrazovala pro ty, kteří škodí nikoliv sobě, ale svému okolí; též bych si přál, abychom se napříště dokázali lépe poučit ze svých i cizích chyb.

13. ledna 1999, Ivan Langer