Panu Moučkovi se zdá podezřelé a problematické, že se ke mně dostala nemovitost z majetku města přes moji budoucí tchýni. Dále pak v souvislosti s tím říká, že "stačí najít toho správného znalce pro ocenění prodejní ceny" a můžete beztrestně účelově využívat zákona. Zjevně tím naznačuje, že jsem se snad měl něčeho podobného dopustit.

Jednoduchá odpověď Petru Moučkovi by mohla znít: "To, co píše, je buď projev absolutní hlouposti a neznalosti faktů, a pak je lepší mlčet a nepsat, anebo je to účelové mlžení s cílem poškodit moji osobu." Myslím si ale, že je lepší dát obsáhlejší odpověď. A proto chci ještě jednou vysvětlit, že na mojí koupi domu není nic podezřelého a problematického.

Proto sděluji:

Dům od města kupovala pí. Bromová a ne I. Langer. V té době to byla maminka mé přítelkyně, za jejíž konání jsem byl zodpovědný stejně jako pan Moučka, tedy vůbec nijak! Přesto jsem si jist, že postupovala korektně a podle stanovených pravidel.

Kupní cena domu byla stanovena přesně podle pravidel městské vyhlášky pro prodej domů, jenž říkala a říká, že kupní cena = cena dle znaleckého posudku znásobená (zdůrazňuji toto slovo) 1,5 násobkem z důvodu umístění nemovitosti v centru města.

Paní Ilona Bromová tedy zaplatila 1,5 násobek ceny, kterou určil znalec. Znalec, kterého jsem si já ani ona nevybíral. Soudního znalce si vybralo samo město. Prodej domu se mne v té době netýkal, ale i tak jsem na výběr znalce neměl sebemenší vliv.

Částka 623 428 korun nebyla "paní Bromové prominuta". I zde se postupovalo striktně podle pravidel prodeje stanovených obecně platnou vyhláškou, tak jak se postupovalo a postupuje dodnes ve všech případech, kdy kupující má právo část kupní ceny proinvestovat do nemovitosti.

Daň z převodu nemovitosti jsem platil řádně, a to z kupní ceny nemovitosti, která činila 2,5 mil. Kč, tedy z ceny která byla vyšší (VYŠŠÍ) než cena stanovená znaleckým posudkem. Na dani jsem zaplatil VÍCE než říkal posudek znalce!

Soudního znalce pro hypoteční úvěr jsem si nevybíral já, ale vybrala ho banka a já neměl nejen na jeho výběr, ale ani na jeho rozhodování sebemenší vliv.

Všem, nejenom panu Moučkovi, kteří chtějí mlžit, šířit zdání podivnosti jednou provždy sděluji:

dům od města jsem nekupoval,

žádné smlouvy s městem jsem neuzavíral,

žádného znalce pro ocenění nemovitosti jsem si nevybíral.

V závěru článku je Ivanem Langerem položena otázka: "Co je na tom podezřelého a problematického, kromě toho, že to vyhlašuje jistý pan Kovarčík?" Budu vycházet z informací v předmětném článku a za sebe panu Langerovi odpovím. Pro mne je na tom podezřelé a problematické to, že se do majetku pana Langera dostala nemovitost z majetku města Olomouce za kupní cenu 2,5 milionu, mimoděk přes jeho budoucí tchyni, avšak banka, která panu Langerovi poskytla hypoteční úvěr, akceptovala pro zástavu odhadní cenu nemovitosti před rekonstrukcí 3,25 milionu. Dokonce by mne zajímalo, z jaké ceny platil pan Langer daň z převodu nemovitosti. V našem státě sice máme jeden zákon pro oceňování nemovitostí, jenže ten (a nejen ten) se v našich podmínkách dá snadno a beztrestně účelově využít. Stačí najít toho správného znalce pro ocenění prodejní ceny a pro daň z převodu nemovitostí při nákupu a jiného pro ocenění nemovitosti coby potenciální zástavy pro úvěr. Ten fakt, že za dům, který byl v době poskytnutí úvěru tržně odhadnut na 3,25 milionu korun, inkasovalo město Olomouc pouze necelých 1,9 milionu (přesně 1 876 572 Kč, což je prostý rozdíl původní ceny 2,5 milionu korun a částky 623 428 Kč, kterážto byla "paní Bromové prominuta") by snad měl zajímat zastupitele a občany města Olomouce.

Pro úplnost dodávám, že jsem se nikdy s tím, že by "udržovací, přípravné a bourací práce" a "stavba ocelové konstrukce pro výměnu stropů" zvyšovaly tržní cenu nemovitostí, nesetkal. To uvádím pro případ argumentace, že se cena nemovitosti provedením těchto prací zvýšila.

Petr Moučka (moucka@molat.cz), Euro 45/2001