Není to tak dávno, co se Vladimír Špidla krátce po svém zvolení předsedou ČSSD přihlásil k budování sociálního státu. Co znamená tento viditelný posun v rétorice?

V první řadě nejde o velké překvapení. Sociální demokracie nyní pouze zřetelněji a konkrétněji formuluje svoje představy, již tak obsažené v jejím volebním programu. Menšinové vládě současná politická konstelace, vymezená opoziční smlouvou a tolerančním patentem, zatím v tomto volebním období příliš neumožňovala prosazovat zásadní levicové ideje - a pokud částečně ano, potom nikoli ve spolupráci s ODS. Vladimír Špidla, který myšlenkově patří spíše mezi politiky zastaralého socialistického střihu, dnes se vší rozhodností naznačuje, kudy se bude sociální demokracie ubírat v případě, že po příštích volbách uspěje výrazněji než nyní. Pokud v nich zároveň získají komunisté, věrní spojenci ČSSD při hlasování v Poslanecké sněmovně, můžeme se právem obávat obtížně vratných nebezpečných zásahů do organismu společnosti.

Co znamená pojem sociální stát? Ideovým základem pro jeho vytváření byly socialistické teorie minulého století. Jeho zastánci jsou přesvědčeni, že v zájmu sociální spravedlnosti je oprávněné zásadní systémové zasahování státu do hospodářství. Udržení sociálního standardu a vývoj směřující k sociální a ekonomické rovnosti obyvatelstva je draze vykoupen vysokou daňovou zátěží a nezvladatelně rostoucími deficity veřejných financí. Zároveň narůstá moc byrokracie na úkor omezování svobodného prostoru pro občana, a to nadužíváním regulace všech sfér společnosti. Tento rub podobného zřízení je doprovázen omezováním výkonu soukromého vlastnictví a svobody vůbec.

Prvním krokem k realizaci welfare state se stalo Bismarckovo sociální zákonodárství. Úsilí o vytvoření welfare state se rozšířilo především po druhé světové válce, a to i díky vlivu sovětské ideologie. Švédsko, největší propagátor tohoto systému a Špidlův vzor, má stále nejvyšší daně v Evropě, což ve svých důsledcích vedlo k odlivu domácího kapitálu do zahraničí. Tvrdou ránu konceptu sociálního státu uštědřila evropská hospodářská krize v 70. letech. Dnes je mnohde postupně opouštěn za cenu ne vždy populárních, ale vynucených reforem v režii i poučenějších levicových vlád.

Vladimír Špidla však postupuje proti proudu. Jeho stížnosti na relativně nízké daňové zatížení našich občanů v porovnání s ostatními evropskými státy si lze přeložit tak, že ČSSD usiluje o výrazné zvýšení daní. Pokud je celkový veřejný dluh našeho státu díky politice minulých vlád v porovnání s většinou zemí EU stále relativně nízký, svědčí nastolený trend prudce se zvyšujícího zadlužení v uplynulých třech letech o jednoznačně nepříznivém vývoji, který není sociální demokracie schopna zvládnout. Proč? Její koncept je na žití na dluh založen a sama ho mocnými impulsy iniciuje. Není tak ve skutečnosti sociální, ale naopak asociální vůči budoucím generacím, které budou muset dluhy splácet.

Tím se však socialisté zjevně nehodlají trápit. O tom svědčí mimo jiné jejich koncepce penzijní reformy, která je spíše její nic neřešící karikaturou. Namátkou přičtěme zamýšlené zvýšení sociálních dávek v nezaměstnanosti, které povede k jejímu nárůstu a demotivaci lidí shánět si práci. Na druhé straně několikanásobné zvýšení sociálního pojistného živnostníkům může vést k úvahám ukončit podnikání části těch drobných podnikatelů, kteří se dosud nenechali zcela otrávit nastupující regulační mašinérií. Bohatší, tedy úspěšnější občané doplatí v představách socialistů na svůj úspěch progresivním zvýšením daní. K tomu systém nejrozmanitějších dotací a sociálních podpor - a to i těm, kteří by mohli více spoléhat na vlastní síly. Pokud ke střípkům z mozaiky sociálnědemokratické kuchyně připojíme například absurdní návrhy typu placení alimentů z prostředků všech daňových poplatníků, je zcela zjevné, že máme co do činění s populismem nejhrubšího zrna.

Současná situace vyžaduje razantní kroky odpovědných politiků. Proto bude ODS muset předložit skutečnou důchodovou a daňovou reformu, proto musí přijít s konceptem reformy státu. Proti konceptu sociálního, zbytnělého a zadluženého státu musí ODS postavit liberálně-konzervativní koncept státu malého, levného, ale silného ve svých přesně vymezených pravomocích. Náš stát je dnes příliš rozsáhlý, příliš rozbujelý, příliš reguluje a dusí iniciativu tam, kde nemá. Proto bychom mu měli naordinovat důslednou odtučňovací kůru.

Reformou státu rozumím redukci státního aparátu a v obecné rovině celkové umenšení vlivu byrokracie, znamenající více svobody pro občana. Prvním krokem, který musí předcházet všem změnám, je důsledná inventura všech pravomocí vykonávaných státem. Inventura, která musí vést k jasnému rozhodnutí, které úřady a jiné státem zřizované instituce je možno zrušit, které lze převést na neziskové organizace, a které mohou i nadále zůstat (což však nevylučuje jejich zeštíhlení). Reforma musí začít na nejvyšší úrovni. Na místě jsou úvahy o snížení počtu ministerstev, o přechodu k jednokomorovému parlamentu, o omezení počtu zákonodárců. Dalším krokem musí být dotažení reformy veřejné správy v podobě zrušení okresních úřadů a skutečné likvidace ministerských dekoncentrátů. Nevyhnutelné je v neposlední řadě zjednodušení právního řádu včetně zrušení či novelizace těch zákonů, které nám zbytečně komplikují život.

Střet odpovědnosti s populismem bude jedním z hlavních témat nadcházející volební kampaně. Vladimír Špidla se svými teoriemi sociálního státu je nebezpečný, ale na druhé straně alespoň čitelný protihráč. Pojďme se na něj důkladně připravit.