V Praze dne 22. března 2002

Vážený pane řediteli,

obracím se na Vás jako místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky touto, možná nezvyklou, formou v souvislosti s projednáváním zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Činím tak proto, že průběh projednávání tohoto návrhu zákona a okolnosti, které ho provázely mne naplňují vážnými pochybnostmi o tom, zda a nakolik budete z úst ministra vnitra Stanislava Grosse a policejního prezidenta Jiřího Koláře (a dalších policejních funkcionářů) objektivně informováni o výhradách, které k tomuto návrhu zákona vznesla řada poslanců (včetně mne), a které nakonec vedly k zamítnutí předloženého návrhu.

Jedním ze základních úkolů státu je zajistit ochranu práv jeho občanů a bezpečnost jejich životů. Plnění tohoto úkolu leží na bedrech justice (soudů, státních zastupitelství), ale rovněž jednotlivých bezpečnostních sborů, zejména Policie ČR. Chci Vás ujistit, že si plně uvědomuji význam policie při plnění tohoto úkolu a nelehkou práci policistů v boji proti zločinu. Proto také prosazuji a budu prosazovat dobré ohodnocení práce policistů a vytvoření kvalitních podmínek pro výkon jejich služby.

Základním prvkem, který podle mého názoru má zajistit kvalitní výkon služby je právě zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Jsem přesvědčen, že tento zákon by měl obsahovat výrazné motivační prvky pro policisty tak, aby dělali svoji práci kvalitně, a aby věděli, že se jim poctivá a kvalitní práce vyplatí. Předložený návrh zákona takové motivační prvky rozhodně neobsahoval.

Koncepce řízení jakékoli instituce a z ní se odvíjející systém odměňování může být dvojího druhu - manažerská nebo odborářská. V prvním případě je to řízení s důrazem na osobní odpovědnost člověka a odměňování podle skutečné kvality vykonané práce. Je-li tedy práce kvalitní, odměna musí být vysoká, pakliže práce kvalitní není, samozřejmostí je odměna nízká. Naproti tomu druhá koncepce přináší odměňování podle kvantity, podle odpracované doby, podle toho, kolik kdo má čárek, a to bez ohledu na to, jakou kvalitu za sebou zanechává.

Jsem si vědom toho, že způsob odměňování policistů nelze zcela výhradně postavit na manažerské koncepci. Současně jsem ale přesvědčen, že do zákona o služebním poměru je nutné zavést takový systém odměňování, který bude daleko lépe reagovat na kvalitu odvedené práce, iniciativu policistů a jejich zodpovědný přístup k sebevzdělávání. Jde mi tedy o systém

založený v pravé řadě na odpovědnosti policistů za kvalitní výkon služby. Součástí takového systému by mělo být především posílení postavení policejních funkcionářů, coby manažerů, kteří musí mít nejen právo, ale dokonce povinnost odměňovat podřízené policisty podle kvality jejich vykonané práce. Zcela zodpovědně mohu prohlásit, že zamítnutý návrh zákona takové principy neobsahoval.

Vím, že nestačí jen kritizovat a říkat co ne. Je nezbytné mít jasnou představu o tom, jak ano. Z mého pohledu je motivace pro kvalitní výkon služby postavena na čtyřech pilířích. Je to především systém odměňování - okamžité reakce na kvalitu odvedené práce, což se musí projevit na poměru tarifní a nadtarifní složky služebního příjmu. Jsem přesvědčen, že pohyblivá složka služebního příjmu by měla být podstatně vyšší, než byla v návrhu zákona, aby skutečně umožnila nadřízenému funkcionáři odměnit policistu podle toho, jak kvalitně pracuje nebo jak nepracuje. Druhý pilíř motivace spočívá v systému vzdělávání. I ten byl v návrhu zákona zpracován nedostatečně, nebo nedával garanci tomu, kdo se chce vzdělávat, že se mu vyplatí se vzdělávat. Třetím pilířem je kariérní řád. Ten musí znamenat, že budu-li svoji práci dělat dobře, bude to pro mne znamenat postup na služebním a tedy i platovém žebříčku, a to postup, který má smysl a o který se má usilovat. Současná, ale i navrhovaná norma nic takového neobsahuje. Je lepší být řadovým policistou bez odpovědnosti za druhé, nebo současný systém nemotivuje k profesnímu růstu. Čtvrtým pilířem je sociální program - dlouhodobá motivace, reakce na celoživotní práci policisty, jasný maják, jasné světlo na konci služebního poměru. Čtvrtý pilíř je založen na principu, že se vyplatí po celou dobu služebního poměru "sekat latinu", tedy nedopouštět se žádných pochybení. A zde je na místě srovnat podmínky v odchodu z výkonu služby policistů a vojáků. Považuji za absurdní a nemohu se v žádném případě smířit s tím, aby vojáci Armády České republiky odcházeli do důchodu s téměř dvojnásobnou výší sociálních institutů, než příslušníci Policie ČR.

Je pro mne nepředstavitelné, aby se tak dělo navzdory tomu, že policisté mají obdobné postavení jako vojáci, a navíc v praktickém životě nesou často mnohem větší riziko poškození života a zdraví, přičemž mnohdy podléhají vyšším nárokům na splnění kvalifikačních a jiných předpokladů.

Vedle těchto čtyř pozitivních pilířů existuje ještě jeden, který nazývám negativní motivací. Je to motivace, která říká, že za porušení povinností a za porušení zákona musí přijít trest. Jde-li o policistu, který má garantovat ochranu práv, životů a majetků občanů, případně dohlížet na dodržování zákonů, pak musí přijít trest stejně výjimečný, jako je výjimečné postavení policisty mezi ostatními profesemi. Musí platit, že policista, který se nechová tak, jak mu ukládá zákon, musí přijít o všechny zvláštní výsady a instituty. Dopustí- li se policista dokonce úmyslného trestného činu, pak musí ztratit jakýkoliv nárok vyplývající ze sociálního programu.

Jsem přesvědčen, že předložený návrh služebního zákona byl zpracován kvapně, narychlo a bez upřímné snahy předkladatele diskutovat o jeho koncepčním zaměření. Navíc byl postaven na zcela demotivujících principech. A právě proto byl zamítnut. Rozhodně to tedy neznamená, že ti, kdo tento zákon nepodpořili (včetně mne), nechtějí policistům přiznat takové postavení, které si zaslouží za svoji nelehkou práci, a to včetně odpovídajícího finančního ohodnocení a sociálního zabezpečení.

Mohu Vás ujistit, že za jednu z mých základních priorit v Poslanecké sněmovně v budoucím volebním období považuji přípravu a předložení takového zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který zajistí odpovídající odměnu všem policistům, kteří chtějí svoji práci vykonávat skutečně kvalitně a zodpovědně. Současně půjde o zákon, který přinese malé odměny těm, kdo kvalitně nepracují, resp. žádné výhody těm, kdo dokonce při výkonu své funkce porušují platné zákony.

Vážený pane řediteli,

věřím, že tento můj dopis Vám nejen osvětlí důvody, pro které byl návrh zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů zamítnut, ale že Vám dá i jasnou představu o tom, jak by podle mne a mnohých mých kolegů měla tato velmi důležitá norma vypadat. Současně tím jasně deklaruji svoji připravenost vést s Vámi na toto téma seriózní diskusi a vyslechnout si Vaše podněty a připomínky. Vzhledem k tomu, že nepovažuji za technicky možné oslovit všechny policisty Policie České republiky, kterých se uvedená norma bezprostředně týká, velmi bych ocenil, kdybyste s tímto dopisem seznámil Vaše podřízené. Velmi mi totiž záleží na tom, aby každý jeden z Vás měl detailní a vyčerpávající informace o tom, co se minulý týden v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky skutečně odehrálo.

S upřímným pozdravem a přáním dobré spolupráce

Ivan Langer