Obě nejsilnější politické strany se domnívají, že je nutná změna volebního systému. Proč?

Existují přinejmenším tři zásadní argumenty pro změnu volebního systému. Jednak je to skutečnost, že systém, který máme, platí deset let. A myslím, že doba deseti let je vhodnou dobou pro zamyšlení se nad jeho smysluplností. Druhý argument je fakt, že již téměř tři roky máme menšinovou vládu, a myslím, že právě neexistence silné většinového vlády je jedním z důvodů, proč se republika nachází ve vážných problémech. A třetí argument, který použiji, je latinské úsloví "vox populi, vox dei". Z výsledků průzkumu veřejného mínění vyplynulo, že prakticky 70 procent české populace by si více nebo méně přálo silný většinový systém.

Řekl jste, že je třeba se po deseti letech nad volebním systémem zamýšlet. Vy si opravdu myslíte, že desetiletí je pro to dost dlouhá doba?

Deset let je přiměřená doba na to, aby se začalo nad systémem přemýšlet. Posuzovat, zda funguje dostatečně dobře nebo zda nepotřebuje změnu. Myslím si, že ta doba přesně nastala. Parametry nastavení systému před deseti lety byly poplatné době - v dobrém slova smyslu. Krátce po roce 1989 byly velké obavy ze síly tehdejší komunistické strany a snaha zákonodárců byla vedena jednoznačným cílem rozmělnit komunistickou hrozbu a pokusit se kompenzovat dlouhá léta nesvobody tím, že se vytvoří systém, který bude stranicky maximálně pluralitní. Tvrdím, že pluralita názorů ještě není synonymem pro pluralitu politických stran. I ve velkých politických stranách, jsou-li demokratické, existuje pluralita názorů.

První republika se vyznačovala velkým počtem politických stran, zdá se, že české prostředí k bohatému politickému životu inklinuje. Jiný způsob voleb by tuto politickou mnohovrstevnost podstatně zúžil...

K deseti letům zkušeností, o kterých jsem hovořil, by bylo možné připočítat léta první republiky. Právě tehdejší politický systém vedl k velké roztříštěnosti politické sféry, k velké nestabilitě. Uvědomme si, že počet let existence první republiky odpovídá počtu vlád, které se v ní vystřídaly. Nerad bych se vracel do tohoto období, byl bych rád, aby současné vlády byly stabilnější.

Není poptávka po změně volebního systému účelová?

Není to tak, i když se to často podobně prezentuje. Platí teze, kterou řekli naši oponenti a ke které se hlásím: Žádná změna volebního systému se nekoná ve prospěch jedné nebo dvou politických stran. A ti, kteří jsou snad o tom přesvědčeni, se hluboce mýlí. Změna volebního systému přináší změnu chování voličů a klima ve společnosti, ve kterém k těmto změnám dochází, může být naprosto odlišné od klimatu, ve kterém se konají volby. Nesouhlasím s tím, že tato změna volebního systému je účelová. Naopak, přichází právě v čas. Chce přispět k větší stabilitě politického systému.

Zatím se ale projevují názorové rozpory mezi stranami opoziční smlouvy na definitivní podobu volebního systému...

Rozpory existují. Z pohledu ODS by byl pro Českou republiku optimálním volebním systémem prostý většinový. To znamená rozdělení republiky asi na 200 malých jednomandátových obvodů, které by přispěly k větší čitelnosti systému, větší odpovědnosti poslance vůči voliči, větší regionální identifikaci. S tím by se musel změnit systém voleb do Senátu a případně i volba prezidenta. Osobně bych si představoval Senát více provázaný s VÚSC. Mým velkým přáním je mít v naší malé republice stočlenný jednokomorový parlament volený na základě prostého většinového systému, bez druhé komory a s prezidentem voleným přímo, samozřejmě se všemi náležitostmi, které z toho vyplývají. Sociální demokracie ale trvá na poměrném systému a není jiné cesty než jednáním dospět k nějakému výsledku. Ta budou možná tvrdá, ale jsem optimista a věřím, že se podaří dospět k vyvážené shodě. To není o ústupcích té či oné strany, ale o vycházení si vstříc. Návrh ODS vychází z následujících principů - zvýšení odpovědnosti poslance vůči voliči, větší možnost zpětné kontroly poslance ze strany voličů, větší identifikace poslance s teritoriem a z toho plynoucí větší pocit jistoty voliče, že je reprezentován konkrétním poslancem. Počítáme se 35 volebními obvody, ale otevřený je ještě počet poslanců. Nepočítáme s uzavírací klauzulí.

Nejdůležitější rozpory tedy jsou...

Je to především účinnost ústavních změn, termín předložení případného volebního zákona. Spory existují v tom, zda má být počet obvodů kodifikován v ústavě, spory existují kolem počtu poslanců, ČSSD říká 200 a ODS tvrdí, že by to mělo být méně. Spor existuje, zda používat při výpočtu mandátů metodu d' Hondta nebo Imperiali. Mezi ODS a ČSSD ale také panuje shoda v tom, že při tvorbě volebních obvodů budou respektovány hranice VÚSC a okresů.

Zdá se, že debaty nad změnami ústavy jsou u konce. Můžete je stručně připomenout?

Vyjma problematiku, zda zapracovat do ústavy počet volebních obvodů, považuji práce na změnách ústavy za ukončené. Týkají se sestavování vlády po volbách. Napříště by se mělo vycházet z principu, který znamená, že prezident bude důsledně respektovat svobodný projev vůle voličů ve volbách, a tedy první, kdo by měl mít šanci na sestavování vlády, bude jejich vítěz. Pokud se mu to nepodaří, pak druhý v pořadí a nakonec předseda Poslanecké sněmovny. V návrhu jsou pevně zapracované lhůty s tím, že na jeden pokus o sestavení vlády by bylo v prvních dvou případech 30 dnů a v případě předsedy Poslanecké sněmovny sedm dnů. Cílem změny je minimalizovat pochybnosti při sestavování vlády a zkrátit proceduru tak, aby co nejdříve po volbách mohla začít pracovat. Také je navrženo zpřísnění procedury při rozpouštění sněmovny. Komise zprecizovala mechanismus, který by měl vést k rozpouštění sněmovny a jako nový prvek se objevuje možnost třípětinovým usnesením poslanců nikoli sněmovnu rozpustit, ale zkrátit její volební období. Tento prvek by mohl znamenat v případě krize rychlé rozpuštění sněmovny a vypsání nových voleb. Zasahovat se bude i do pravomocí prezidenta, a to v případě udělování milostí. Jsem velmi rád, že se našla shoda v tom, že by prezident neměl zasahovat do trestního řízení dříve, než soud pravomocně rozhodne. Další změna se týká sestavování bankovní rady. Návrh také specifikuje postavení a kompetence vlády v demisi.

Návrh říká, že by bankovní rada měla být sestavována na návrh nikoli prezidenta, ale třetinu členů by navrhovala sněmovna, další třetinu Senát a poslední vláda. Neznamená to zásah do nezávislosti centrální banky?

V žádném případě. Česká národní banka pracuje podle zákona o ČNB a prezidentovi zůstává pravomoc nereflektovat a vetovat návrhy. Ale celý návrh je motivován tím, aby prezident více vnímal realitu jak politickou, ale i společenskou, která v zemi je, a aby se o jmenování osob, jako jsou členové bankovní rady, více diskutovalo. Dosud prezident své rozhodování s nikým z politické reprezentace nekonzultoval. Myslím, že to je velmi špatný přístup. A princip, který jsme zvolili, totiž jmenování na návrh někoho, nevede k ničemu jinému než k diskusi. Prezident má pravomoc nejmenovat a donutit instituci návrh změnit. Tento návrh změny přibližuje centrální banku k dnešní realitě. Mám pocit, že v tuto chvíli centrální banka žije ve světě realitě na tisíce kilometrů vzdáleném. Myslím, že nemůže existovat stát ve státě a centrální banka podle stávající právní ústavy je státem ve státě, který se de facto vůbec nikomu nezpovídá za kroky, které činí, a není nikým kontrolována. A myslím, že by měl mít pan guvernér také povinnost se přinejmenším někomu zpovídat za to, že hospodaření ČNB skončilo s více než 50miliardovým schodkem.

Hospodářské noviny, 7. července 1999