Stejně jak tomu bylo v případě novely ústavy, je i mediální polemika o volební reformě plná mýtů a omylů. Proto je více než potřebné připomenout její základní principy a cíle. Základní principy jsou dva: zaprvé logičnost a srozumitelnost celé reformy, zadruhé posílení vazeb mezi voliči a jejich zástupci. Snaha o logičnost a srozumitelnost se projevuje především sjednocováním volebních systémů určených pro volby do Poslanecké sněmovny, krajských zastupitelstev a zastupitelstev měst a obcí, které se týká dvou okruhů: a) užití stejného způsobu rozdělování mandátů, b) vytváření volebních obvodů, které odpovídají stávajícímu územně správnímu uspořádání ČR. Zatímco dosud se při rozdělování mandátů požívají jiné metody pro Poslaneckou sněmovnu a obecní zastupitelstva, nyní bude užívána tzv. vyrovnávací D'Hondtova metoda (volební dělitel) pro všechny zmíněné úrovně stejná. Podle stejného principu se tedy bude volit do Parlamentu, krajů i obcí. Volební obvody budou - na místo dávno zrušeného krajského uspořádání z roku 1961 - vycházet z platného územně správního členění země do 14 krajů a okresů. Třicet pět nově ustavených volebních obvodů pro volby do Poslanecké sněmovny bude tvořit jeden či více okresů, jež patří k jednomu novému kraji. Volební obvody jsou tvořeny tak, aby měly přibližně stejný počet obyvatel. Cíl je jasný - dosažení stavu, kdy všechny mandáty budou mít rovnocennou sílu. V rámci sjednocení volebních systémů ODS ve sněmovně navrhovala, aby také krajská zastupitelstva byla volena ve stejných volebních obvodech jako Poslanecká sněmovna. Její názor nebyl vyslyšen. Proto budou volební obvody pro krajské volby tvořeny územím celého kraje. K posílení vazeb mezi voliči a jejich zástupci by mělo vést výrazné zmenšení volebních obvodů tak, aby voliči měli přímý kontakt jak s mandáty, tak se svými zvolenými poslanci. Přímý kontakt posílí odpovědnost poslanců i jejich kontrolu voliči. Nový způsob přidělování mandátů zvýší i vliv voličů na volbu konkrétních osob, nebo bude odstraněno druhé skrutinium, kde o kandidátech rozhodují stranické sekretariáty. Neobstojí tedy argument odpůrců reformy o zvyšování moci politických stran. Opak je pravdou. Zvolení poslanců bude po přijetí novely záviset pouze na vůli voličů. V důsledku personalizace volby dojde ke zvýšení tlaku na konkurenci uvnitř politických stran. Ty pak, chtějí-li uspět, nemohou zareagovat jinak než vyšší kvalitou svých kandidátů. Změna přináší prospěch politickým stranám, ale především všem občanům bez rozdílu. Cílem reformy je (vedle posílení odpovědnosti a kontroly poslanců, vyššího vlivu voličů na výsledek voleb, zvýšení konkurence a kvality zvolených zástupců) snadnější vytváření programově pevných a stabilních většinových vlád. Vládní koalice by měly být tvořeny maximálně ze dvou programově blízkých politických stran a nikoliv účelovými slepenci programově různorodých stran. Reforma volebního systému tak povede ke stavu, kdy ČR bude mít větší šanci pro vznik akceschopných a stabilních většinových vlád, o jejichž složení - politickém i personálním - budou rozhodovat v konečném důsledku pouze sami voliči. Každý politolog či publicista ví, že stejně jako výsledek svobodných voleb nelze naplánovat, tak ani žádný volební systém není a priori určen výhradně pro jednu či dvě politické strany. O konečném výsledku rozhodují voliči, jejichž preference se mohou měnit. Žádné volby nejsou poslední a definitivní, žádná strana není jednou provždy malá nebo velká. A právě to je největší přednost a půvab demokracie.