Zmenšení volebních obvodů posiluje vazbu mezi voliči a volenými zástupci

Ústavní stížnost podaná prezidentem republiky je novou příležitostí zopakovat základní výchozí fakta, principy a cíle volební reformy i reagovat na některé nové podněty.

V diskusi na téma volební reformy bylo řečeno vše podstatné, a to jak pro, tak také proti. Volby do sněmovny v roce 1998 přinesly přitom důkazy o tom, že stávající volební systém do této komory se vyčerpal. ODS byla příznivcem relativního (jednokolového) většinového volebního systému. Pro ČR je tento systém nejvhodnější - neexistují zde silné národnostní menšiny ani výrazné náboženské rozdíly, ani regiony s autonomistickou politickou orientací. Přes tyto skutečnosti naráží zavedení jednokolového volebního systému na nesouhlas a odpor. Stejný odpor provázel rozhovory dvou nejsilnějších politických stran - ODS a ČSSD, které po minulých volbách začaly jednat o reformě některých ústavních a volebních principů. ODS tedy v rámci těchto jednání od varianty jednokolového většinového systému upustila. Definovala nicméně principy a cíle, které musí volební reforma splňovat.

Principy a cíle

Principy reformy jsou v zásadě dva:

* srozumitelnost a logičnost celé reformy,

* posílení vazeb mezi voliči a jejich zástupci.

První princip je v reformě zastoupen sjednocováním všech volebních systémů určených pro volby do Poslanecké sněmovny, krajských zastupitelstev a zastupitelstev měst a obcí. Toto sjednocení se projevuje ve dvou okruzích:

* v užití stejného systému rozdělování mandátů,

* ve vytváření volebních obvodů, které odpovídají stávajícímu územně správnímu uspořádání ČR.

Dosud se při rozdělování mandátů používaly odlišné metody pro sněmovnu a obecní zastupitelstva, nyní bude užívána tzv. vyrovnávací D'Hondtova metoda pro všechny úrovně. Stejně tomu je i u voleb do krajských zastupitelstev. Volební obvody nyní vycházejí z platného územně správního členění země do 14 krajů a okresů. Nově ustavených 35 volebních obvodů pro volby do sněmovny bude tvořeno jedním nebo více okresy, jež patří k jednomu novému kraji. Druhý princip reformy - posílení vazby mezi voliči a volenými zástupci - je naplněn především výrazným zmenšením volebních obvodů. Podstatně se tak zvyšuje pravděpodobnost přímého kontaktu voličů jak s kandidáty, tak i poslanci. Výsledkem je větší sebeidentifikace poslanců s volebním krajem. To přináší pozitivní efekty: posílení odpovědnosti poslanců i jejich kontroly ze strany voličů, zvýšení tlaku na žádoucí konkurenci uvnitř jednotlivých politických stran a následné zvýšení kvality zvolených zástupců. Nový způsob přidělování mandátů navíc zvýší vliv voličů na volby konkrétních osob, nebo je odstraněno druhé skrutinium, ve kterém o zvolení jednotlivých kandidátů rozhodují stranické sekretariáty. Zmíněné principy pak sledují tyto cíle:

* posílení odpovědnosti a kontroly poslanců,

* posílení vlivu voličů na výsledek voleb,

* zvýšení konkurence a kvality zvolených zástupců,

* oslabení extremistických stran,

* snadnější vytváření programově pevných a stabilních většinových vlád.

Konečným cílovým stavem je pak situace, kdy ČR bude mít akceschopné a stabilní většinové vlády a o jejichž složení - politickém i personálním - budou v posledku rozhodovat pouze sami voliči.

K ústavní stížnosti

Prezident ve své stížnosti napadá ustanovení o výpočtu mandátů připadajících na jeden volební obvod. Poukazuje na údajný rozpor s principem rovnosti volebního práva daným čl. 18 odst. 1 ústavy, nebo podle něj budou mít voliči ve volebním kraji s menším počtem voličů "silnější" hlas než voliči v ostatních krajích. Zde je třeba říci, že se prezident mýlí:

* Rovnost volebního práva je zajištěna tím, že každý občan má jeden hlas, se kterým musí být při sčítání nakládáno stejně jako s hlasy občanů dalších. Skutečnost, že k zisku mandátu je třeba odlišný počet hlasů, je zcela přirozená a logická (viz např. nestejná velikost volebního obvodu či nestejná volební účast při volbách do Senátu).

* Napadá-li prezident údajné porušení rovnosti volebního práva, spočívá jeho omyl dále v tom, že výrazná nerovnost v síle voličských hlasů byla paradoxně přítomna do přijetí reformy, nebo počet mandátů ve volebních krajích se pohyboval v neuvěřitelném intervalu 15 až 40 mandátů. Reforma naopak přináší významné srovnání velikosti volebních krajů co do počtu mandátů, a to od 4 do 8, a tím i výrazné srovnání síly voličských hlasů.

* Dolní hranice čtyř mandátů je navíc pouze pojistkou, nebo podle dostupných propočtů k nutnosti její aplikace může dojít pouze ve výjimečných případech absence voličů v některém z obvodů.

Prezident dále navrhuje zrušit ustanovení o postupu politických stran, hnutí a koalic do skrutinia. Hovoří přitom o porušení čl. 5 ústavy a čl. 22 Listiny základních práv a svobod, které pojednávají o volné soutěži politických stran. Domnívá se, že zavedení tzv. aditivního kvóra (5, 10, 15, 20 %) pro volební koalice je narušením rovnosti šancí politických stran na úspěch. Avšak právě snaha o rovnost volebních šancí, resp. rovnost podmínek pro různé volební subjekty, vedla autory reformy k vložení tohoto ustanovení: Strany mohou i nadále zcela svobodně uzavírat jakékoli koalice včetně koalice volební. Neexistuje však jediný relevantní důvod, proč by strany, které volební koalici uzavřou, měly být zvýhodněny oproti stranám, jež se rozhodly do voleb vstoupit samostatně. Argumenty prezidenta republiky o prospěšnosti malých (vznikajících) politických stran jsou zcela nepřesvědčivé. Velikost, resp. spíše malost strany přece neznačí jakoukoli výjimečnost, kvalitu nebo přínos pro společnost. V parlamentní demokracii, založené na volné soutěži politických stran, jsou to přece pouze a jedině voliči, kteří rozhodují o úspěchu či neúspěchu té či oné strany. Úlohou zákonodárce je v tomto případě jediná věc - zajištění rovných a předem známých podmínek pro všechny účastníky politické soutěže.