Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka

V následujícím příspěvku se vrátíme k tématu drog. Slovo má Lucie Vopálenská.

Česká protidrogová politika je důvod k revizi? Právě tuto otázku měl v názvu celodenní seminář politiků i odborníků, který se nedávno konal na půdě Poslanecké sněmovny. Iniciátorem setkání byl místopředseda Ivan Langer, spouštěčem měsíc stará kritika ze strany KUD-ČSL. Miroslav Kalousek a Jiří Vacek bohužel nepřišli. Omluvil se i ministr vnitra Stanislav Gross, a tak zastánce kritického postoje vůči současné protidrogové politice v České

republice prezentoval jako obvykle policista bez politické zodpovědnosti plukovník Jiří Komorous. Prakticky všichni ostatní se shodli, že je třeba v současném kurzu pokračovat. Vicepremiér Petr Mareš i ministryně školství Petra Buzková se zastali politiky založené na ověřitelných datech a důkazech a zdůrazňovali dosavadní úspěchy. Primátor Prahy Pavel Bém šel ještě dál a ve své řeči vyzval KDU-ČSL, aby skončila s populismem. Jiří Richter ze sdružení Sananim vystoupil za poskytovatele služeb a apeloval především na stabilitu a kontinuitu zvolené politiky. Není možné, aby jeden politik několika větami rozkolísal celý systém. Za pozornost stáli zahraniční hosté. Z Evropského monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti přijel pan Alexis Goosdeel, zodpovědný za nové přistoupivší země, a tak jsem se zeptala právě jeho, zda je zapotřebí revidovat současné české úsilí a jak si

stojíme v evropském srovnání.

Česká protidrogová politika je v tuto chvíli dokonale sladěna s hlavním většinovým trendem vytvořeným na evropské úrovni, a to nejen s přístupem celoevropským, ale i s národními politikami jednotlivých členských zemí. Pokud jde o samotnou strukturu české protidrogové politiky, nenacházíme nic, v čem by byla nekompatibilní. Naopak, je brána za příklad dobré praxe mezi starými i novými členskými zeměmi.

Kompatibilita je jedna věc, úspěch druhá. Vidíte tedy důvod k revizi současné evropské protidrogové politiky, klade si EMCDDA tuto otázku na celoevropské úrovni?

Evropský akční plán se týkal let 2000 až 2004 a nyní pracujeme na zhodnocení tohoto plánu. Bude to dělat Evropská komise s podporou nizozemského prezidentství. Výsledky budou prezentovány letos v září. Evropské monitorovací středisko je společně s Europolem výrazně zapojeno do tohoto monitorovacího procesu a české národní středisko je mezi novými členskými zeměmi jediným střediskem, které je schopno participovat v plném rozsahu. Data, která sbíráme a nyní analyzuje, nám poslouží jako základ pro budoucí akční plán. Jste na tom díky vašemu Národnímu monitorovacímu středisku velmi dobře, protože je nejpřipravenější pro kolektivní úsilí na evropské úrovni.

Čeští lidovci navrhují, aby to naše středisko bylo institucionálně přesunuto z pod Rady vlády pod hygienickou službu. Myslíte si, že by mělo dojít k této změně?

Sám tuto myšlenku považuji za poněkud bizardní, záleží samozřejmě na svobodné vůli vašich orgánů a pokud se tak rozhodnou, nemůžeme nic namítat, ale rád bych připomenul, že současné umístění monitorovacího střediska tam, kde je, bylo výsledkem těsných konzultací s EMCDDA. Jeho podoba je také výsledkem dlouhodobých finančních investic, a to nejen z české strany, ale také z celé Evropské unie, evropského střediska. V roce 2000 dostala Česká

republika jeden milion eur. Tato suma šla z části na /nesrozumitelné/ program s Rakouskem, šlo o bilaterální dohodu mezi dvěma vládami, která měla za cíl právě založení vašeho národního střediska. Investovali jsme hodně peněz do školení, do sběru dat a do zlepšování ve sběru dat v České republice a výsledky jsou výborné. Takže si myslím, že by bylo velmi překvapivé, kdyby po tak dobrých výsledcích a takových investicích česká vláda rozhodla, že se chce vrátit do situace, jaká tu byla dříve a když použijeme srovnání a podíváme se na okolní státy, tak si myslím, že návrat zpět a ztráta zmíněné investice by přivedla současnou úroveň národního střediska v České republice na úroveň Slovenska, která je blízko bodu mrazu. Myslím si, že po těch všech investicích a po všech politických slibech, především ze strany České republiky, která žádala a získala pomoc a podporu od ostatních evropských zemí Unie, od EMCDDA, po všech těch obrovských investicích peněz a úsilí lidí by bylo šokující nakonec říci: "Chceme se vrátit zpět do minulosti."

Míní Alexis Goosdeel z Evropského monitorovacího střediska. Organizátorem semináře byl místopředseda sněmovny Ivan Langer. Obrátila jsem se proto na něj s jednoduchou otázkou, proč se jej rozhodl uspořádat.

Mým přáním je, aby se debaty o podobě národní strategie protidrogové politiky účastnili nejenom politici, ale také lidé, kterých se bezprostředně dotýká a myslím si, že by byla obrovská škoda, kdyby na základě jedné jediné večerní schůzky koaličních politiků byla znehodnocena dlouhodobá a myslím si, že velmi kvalitní práce lidí v terénu. Cílem této konference tedy nebylo nic jiného, než vést seriózní, otevřenou, třeba střetovou diskusi nad klady a zápory současného systému a dát jasný signál těm, kteří budou o tom nakonec rozhodovat, že je třeba naslouchat.

Tolik Ivan Langer.