Mezi čtyřma očima s Ivanem Langerem Místopředseda a hlavní volební stratég ODS si myslí, že pravice může volby ještě vyhrát. Po skandálech otevřeně voličům vzkazuje: Nejsme sice žádní úžasňáci, dělali jsme chyby, ale poučili se. Odpusťte nám a volte nás. text:

Po odchodu Mirka Topolánka z čela ODS začíná být ohrožen také Ivan Langer. Část straníků si v rámci „předvolebního jarního úklidu“ přeje, aby byl vyškrtnut z kandidátky i on. Navrhnout to má příští pondělí na schůzi širšího vedení občanských demokratů sám poněkud zahořklý Topolánek, jenž má chuť s sebou ještě někoho stáhnout.
     Olomoucký politik se jeví jako výhodná oběť. I přesto, že Ivan Langer na jedné straně patří k nejvýraznějším politickým talentům; v éře Václava Klause byl považován za korunního prince ODS. Mezi ostatními vyčnívá – je inteligentní a pracovitý, dokázal profesionalizovat vzdělávání straníků založením soukromé vysoké školy CEVRO.
     Jenže na straně druhé má hodně pošramocenou pověst a nepatří k příliš oblíbeným politikům. Poslancem je nepřetržitě od roku 1996. Dnesmu každý říká Íčko, jak ho v telefonátech označovali lidé z okolí mafiánského bosse Františka Mrázka.
     Považuje to Ivan Langer za hlavní důvod, proč je dnes tak neoblíbený?
» Ne. Myslím, že je to daň za to, že jsem kdysi zblbnul. Prostě člověk, jakmile nemá životní zkušenost, dostatek pokory a nedostane od života kromě pohlazení také pár facek, tak má pocit, že je naprosto neomylný a nejsou před ním žádné překážky. Přesně to se mi svého času stalo za korunního princování, jak to nazývala média. Pak jsem dostal po zásluze pár facek, kopanců do zadku a uvědomil si, že když chce člověk něčeho dosáhnout, musí si to nejprve odpracovat. A mít v sobě dostatek pokory i schopnosti necítit se jako mistr světa. Politika je v tomto krutá, jestliže vám jednou někdo nalepí nějakou nálepku, tak vám to po zbytek kariéry budou připomínat a těžko se toho zbavíte. Abyste politiku dělal dobře, potřebujete řadu předpokladů, ale jedním z těch nejdůležitější je životní zkušenost. Ta mi chyběla, opravdu jsem tehdy zblbnul amyslel si, že jsem mistr světa.
     Zdá se, že to vypráví s nepředstíranou pokorou, působí věrohodně. Sedíme spolu v „jaderné místnosti“, jak v centrále ODS na pražské Pankráci říkají místnosti hlavního volebního štábu. Sem jinak nikdo kromě členů štábu nesmí. Jako by třiačtyřicetiletý lékař, právník a otec dvou dětí zmoudřel – už to dávno není ten sebevědomý mladík z Klausovy éry s vysunutou bradou, který všemu nejvíc rozumí.

Nejsem Íčko, neodstoupím

Proto mě zajímá, zda ho nenapadlo dobrovolně odstoupit. Bez ohledu na to, jestli partě kolem mafiána Mrázka pomáhal vědomě, či nevědomě, jak sám tvrdí. Vždyť přece sám říká, že nálepky se v politice špatně stírají. Navíc pro konkurenci je snadným terčem. „Íčko Langer pracoval pro organizovaný zločin,“ stojí v inzerátech ČSSD. Langer však hodlá zůstat. Jeho překvapivé zdůvodnění ukazuje, že nějaké sebevědomímu i po těch kopancích přece jen zbylo: Prý si ho přeje tvrdé jádro skalních voličů ODS, zjistil z průzkumu.
» Pro mě to není žádné nové zjištění. To je jenom potvrzení faktu, se kterým jsem se vnitřně sžil. Mám ve zvyku nosit kůži na trh, mám ve zvyku říkat věci nahlas tak, jak jsem přesvědčen, že mají zaznít, mám ve zvyku tvrdě pracovat. A z toho vyplývá, že když něco děláte, vždy máte lidi, kterým se to líbí a kterým nelíbí. Čili je to potvrzení dlouhodobého trendu, který z našich průzkumů vyplývá: Ivan Langer je důležitý pro kmenové voliče ODS.
     Navíc ho vzpružila podpora kolegů z Olomouckého kraje, kteří ho vyškrtnout nechtějí. „To je pro mě strašně důležitý a vnitřně posilující motiv.“ Modří si po Topolánkově rezignaci rychlým průzkumem zjišťovali, koho by si jejich voliči přáli jako nástupce. Údajně zjistili, že skalní by rádi Ivana Langera, zatímco vlažnější příznivci šéfa Senátu Přemysla Sobotku, který jako první Topolánka vyzval k odchodu.
» Máme totiž dva typy představitelů: ujišťovače a získávače. Ujišťovači jsou ti, kteří jsou důležití pro pevné jádro, pro rozhodnuté voliče. Pro ně představují něco jako – nechci říkat silné slovo maják, ale jistotu, že je vše správně tak, jak oni si přejí. Získávači jsou důležití pro nerozhodnuté a váhající voliče, mají velký potenciál je oslovit. A potom je třetí skupina těch, kteří nejsou důležití ani pro ty, ani pro ty.
     Nakonec se novým lídrem stal Petr Nečas, zřejmě schopný oslovit obě skupiny voličů. A Ivan Langer chce dál usilovat o očištění svého jména: „Budu bojovat, dokud dýchat budu, za zveřejnění celého spisu Krakatice.“ Docela mě to lpění na politice překvapuje, asi je to fakt droga. Zdá se mi, jako by se Langer našel víc v roli šéfa volebního štábu, který v pozadí určuje strategii boje. Každou půlminutu mu zvoní mobil, zvedne jen hovor od Petra Nečase. Cosi konzultují: „Ano, Petře, nebudeme to politizovat...“ Zanícený workoholik Langer si vážně myslí, že ODS ještě může stáhnout náskok ČSSD a ve volbách zvítězit.
» Podle mne k vítězství v těchto volbách bude stačit výsledek začínající dvojkou, tak 28 procent. Protože tyto volby budou diametrálně odlišně od těch minulých. Dochází k obrovskému splitu, je zde celá řada nových politických stran oslovujících nespokojené voliče, jimž na jedné straně vadí ČSSD, na straně druhé ODS. Je to nebývalý rozptyl hlasů, neskonale větší než v roce 2006, kdy celá kampaň byla o absolutní dichotomii modrá versus oranžová, která vymazala ostatní politické strany. Promyšlenou kampaní, která je postavena na velmi detailní znalosti lidí, které chceme oslovit, můžeme vyhrát.
     Namítám, že ani sebelepší kampaň či program nemůžou vyhrát volby, pokud mápartaj nevalnou pověst strany s korupčními skandály. A že si to nemyslím sám, ukazuje i titulní stránka anglicky psaného magazínu Leaders, která leží na stole v recepci ODS. Je na ní fotografie Jiřího Paroubka a titulek Our next Prime minister? „Never!“ teatrálně vykřikne Langer, když mu to ukazuji. Čili si fakt myslí, že se voliči během necelých dvou měsíců k ODS vrátí? » Ano, odešli, byli naštvaní, vadila jim spousta věcí. Mezi mnohými našimi voliči silně rezonovala emoční složka, kdy negativně vnímali některé kauzy, které provázely ódéesku vminulosti. Nicméně pořád hovoříme o vzdělaných, přemýšlivých lidech. Proto čekáme, že se nám podaří sdělit: Jasně, nejsme úžasňáci, dělali jsme chyby, ale uměli jsme se z nich poučit. A hlavně, teď jsme tým profesionálů, který má dobrý produkt a ten produkt je pro vás užitečný.

Hlavní role v kampani: Paroubek

Ivan Langer má prostě víru, že lidé zvolí menší zlo. „Každou chvíli jsme na nějaké křižovatce a musíme dělat rozhodnutí. Tady jsme na křižovatce: Buď cesta do budoucnosti a naděje, která přichází s Petrem Nečasem, anebo cesta do minulosti s Jiřím Paroubkem.“
     ODS si vytipovala do voleb čtyři klíčová témata: boj s nezaměstnaností, pomoc živnostníkům a malým podnikatelům, zabránění zneužívaní sociálního systému a zastavení rostoucího zadlužení. Ale jak je vidět z billboardů a plakátů po celé zemi, velkou roli v jejich emoční volební kampani přidělili Jiřímu Paroubkovi. Langer otevřeně přiznává, že strašení Paroubkem prostě funguje. Bez něj by asi byli ztraceni úplně.
» Jiří Paroubek je synonymem bolševického papaláše typu, který si pamatujeme ještě ze 70., 80. let. Je symbolem minulosti, slibů a populismu. Role Jiřího Paroubka v naší kampani proto není umělá a vykonstruovaná. Je to prostě zvláštní fenomén, zejména vlivem jeho schopnosti vystupovat a chovat se nabubřele, papalášsky a „nasírat“ lidi naprosto spontánně. On je prostě ztělesněním člověka, který lidi štve.
     Konzervativci teď chtějí v kampani přivábit zpět voliče, kteří utekli k TOP 09 či k Věcem veřejným, jednoduchým sdělením: Jedině ODS s Nečasem v čele je schopna zastavit Paroubka a komunisty. Mimochodem, když Langer dlouze vypočítává Nečasovy lídrovské klady, chce říct, že má také jasnou představu o správě „věcí veřejných“. Rychle se zarazí, uvědomí si, že je to zároveň název konkurence: „Fuj, to ani nemůžu vyslovit!“ odplivne si naoko.
     Včera ráno před naším rozhovorem zrovna zasedalo grémium, nejužší vedení ODS. Byť je Mirek Topolánek až do příštího pondělí ještě šéfem, nedorazil. V pankráckém sídle je stále cítit pachuť po poněkud „italském“ rozchodu. Všichni jako by se báli, aby ještě neměl nějakou hysterickou dohru. Topolánek opouštěl sídlo hodně zahořklý a s otázkou: Proč jsem musel odejít jen já sám?
» Myslím, že to je z psychologického pohledu logický náhled na svět. Přesto si myslím, že když osm let stál v čele ODS, že mu není lhostejné, co s ní bude dál. Celé to bylo ve dvou rovinách – osobní a profesní. Jeho vnitřní rozpoložení chápu. Současně jsme profíci, kteří se rozhodli sednout na hřbet tygra, který vás kdykoliv může shodit, zvlášť když to nejmíň čekáte. Ale věřím, že objektivní zhodnocení Mirka Topolánka v české i evropské politice teprve přijde. Už příští pondělí uvidíme, zda Topolánek tato slova ocení, anebo se pokusí stáhnout s sebou i Ivana Langera.

Naše průzkumy potvrzují dlouhodobý trend: Ivan Langer je důležitý pro kmenové voliče, pro tvrdé » jádro ODS.

Ivan Langer Narodil se 1. ledna 1967 v Olomouci. Absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V listopadu 1989 byl členem stávkového výboru studentů. Rodina Je ženatý, otec dcery Petry a syna Patrika. Manželka Markéta pracuje jako soudkyně, seznámili se na gymnáziu. Politika Člen ODS od roku 1991, od roku 1996 poslanec. Od roku 1998 je místopředsedou ODS s výjimkou dvou let. Šest let byl místopředsedou Sněmovny. Dva a půl roku byl ministrem vnitra.

Co si myslí o...

»Svým stylem života lidem připadá stejný, jako jsou oni Petr Nečas je svým životem, svým naturelem člověk, s nímž se spousta lidí může ztotožnit. Připadá jim stejný, jako jsou oni.

»Nemůžeme se proměnit v korouhvičku ve větru Odvolání Milana Jančíka? Záleží na Praze, vedení do toho nemluví. Nelze vše dělat podle větru, byť to v daný okamžik vypadá výhodně.

»To je klišé, že jsme strana spojená s byznysem Máme třetinu peněz na kampaň ve srovnání s ČSSD. Socialisté jsou prostě pro velké firmy zajímavější než občanští demokraté.

MF Dnes, 7. dubna 2010