Pro Hospodářské noviny jste mluvil o možnosti, že by se oddělila funkce lídra ODS, který by se v případě volebního vítězství stal premiérem, a předsedy ODS. O tom jste diskutovali ve vedení strany, nebo jde o váš postoj?

To byla jen úvaha, která vycházela ze zkušenosti z fungování ve vládě, kdy se grémium ODS posadilo do exekutivy a i kvůli evropskému předsednictví nezbývalo tolik času pro práci dovnitř strany, pro komunikaci s lidmi. Byla to tedy jedna z teoretických úvah: vydat se cestou amerických republikánů a oddělit funkci předsedy od lídra. Předseda strany by byl pro domov a lídr strany jakoby veřejná osoba. Koneckonců takový pokus byl v minulosti i v ODS, kdy byl institut výkonného místopředsedy, posléze 1. místopředsedy. K tomu, aby tento model mohl fungovat, musí se zvolit lídr a ten by si vybíral předsedu. Musela by být jistota, že ta dvojice je kompatibilní, důvěřuje si a že předseda deklaruje, že nemá ambice na veřejnou funkci.

 

Bylo součástí této vaší úvahy, že byste se o předsednickou funkci při takovém modelu ucházel?

Ne, nic takového nezaznělo. Je to navíc úvaha směrem do budoucnosti. Když bychom vyhráli volby a šli do vlády, tak aby měl předseda čas na vnitrostranický život.

 

Takže když volby nevyhrajete, nemá smysl vámi popsaný model uplatňovat?

Je to o obecném modelu. Jestliže řekneme, že to takto rozdělíme a půjde to do stanov, anebo jestli si řekneme: Není to potřeba dělat. Takové úvahy v souvislosti s kongresem padaly.

 

Vraťme se k vám. Umíte si představit, že byste se o takovou předsednickou funkci ucházel?

Nikdy jsem neměl ambici být předseda coby politický lídr, ale představa té funkce a mě jako člověka v pozici, který se zabývá životem té strany a není v exekutivní funkci, to klidně. To, v rámci teoretických úvah, proč ne?

 

Také jste ale před časem říkal, že v případě volební porážky z politiky odejdete...

Já jsem nikdy neřekl, že v politice končím, ale že zvážím, co dál. A že nevylučuji, že by to pro mne mohl být v politice konec. A vaše virtuální realita to posunula tak, že jsem prohlásil, že když nevyhrajeme, v politice skončím. Na mém tehdejším postoji se nepochybně nic nemění, zvážil bych, co dál.

 

Byla by podle vás ODS vůbec připravena na takový model dvojvládí přistoupit? Co kdyby se třeba objevil lídr, který by chtěl být předseda i premiér, jak je v Česku zvykem, a delegáti ho v tom podporovali?

Nevím, vy to stavíte příliš kategoricky. To je volný tok myšlenek a úvah, co je na základě zkušeností z doby ve vládě třeba zlepšit směrem dovnitř strany, aby kondice ODS byla co nejlepší. Samozřejmě je otázkou, zda by s takovou úvahou souhlasila členská základna. A samozřejmě je otázkou, jestli by s tím lídr, anebo prime minister in power či prime minister in waiting, s tímhletím souhlasil. A samozřejmě by osoba předsedy pro stranu musela být mentálně nastavena tak, že dodrží závazek, že se stará o stranu a nikoliv o veřejné funkce.

(Autor: Petr Kolář)