Moderátor (Peter Duhan):

Je sobota, bylo 22 hodin a 10 minut, to je den a čas, kdy na okruhu Českého rozhlasu 6 můžete slyšet pravidelný pořad Rozmluvy Studia Stop. Ani dnes tomu jinak nebude. Při poslechu všechny posluchače vítá Peter Duhan. Dnes jsem do studia pozval muže, který je včeské politice nepřehlédnutelný. Muže, který bývá vášnivě obdivován, ale také vášnivě kritizován. Muže, který dokáže přesvědčivě argumentovat pro jedny, pro druhé to je demagog, snímž není radno zaplést se do diskuze. Rozhovory, které poskytuje médiím nejsou nudné. Málokdy vnich najdete ideologické floskule, prázdné politické fráze. Ale o to víc je vnich jiskřivé ironie a někdy také nemilosrdného sarkasmu. Politické protivníky dokáže zesměšnit, ale nikdy tak, aby se to dotklo jejich důstojnosti. Novinář, jenž smým dnešním hostem komunikuje, připravuje sním třeba rozhovor, si musí setsakramentsky dávat pozor, aby se vyhnul banalitám a lacinému nálepkování, musí být věcný tak, jak bývá věcný můj dnešní host. Ve studiu vítám dnes už bývalého ministra vnitra vlády České republiky, místopředsedu Občanské demokratické strany a poslance za tutéž stranu, pana Ivana Langera. Vítejte ve studiu Šestky, pane poslanče.

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Dobrý večer.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Nedá mi, abych nezačal trošku odlehčeně. Vedle koho vás posadili vlavici Poslanecké sněmovny? Nestalo se vám to samé, co panu Topolánkovi, který měl sedět údajně vedle pana Tlustého, pak nechtěl a musela se dělat rošáda vzasedacím pořádku?

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Tak ono to tak nebylo, pan Tlustý byl posazen tam, kam patří, to znamená někam doprostřed, neboť je to takové teď blátíčko, které jednou nohou se tváří, že patří kpravici a druhou nohou pevně vězí mezi sociálními demokraty a komunisty. My máme teď ve Sněmovně takový růžek padlých ministrů, kdy vedle sebe sedí Petr Gandalovič, Ivan Langer, Mirek Topolánek, Aleš Řebíček, sedí tam Petr Nečas vedle nás a kousek odsud je Martin Říman. Takže je to takový krásný pohled, kdyby člověk chtěl být fakt ironický, tak by řekl, tak to je ten koutek padlých ministrů.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Spobavením jsem zaznamenal, alespoň já pro sebe, jak poté, co skončila Topolánkova vláda, česká média registrovala zcela zásadní politickou věc. Totiž že po jedenácti letech a několika měsících ztrácíte nárok na služební auto smajáčkem a na ochranku.

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

No, ty mají fakt starosti.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Ano, no právě. Ale vy jste dnes kbudově našeho rozhlasu dojel služebním autem a doprovází vás také ochranka. Proč zůstává tento nárok i poté?

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Ze zákona mají bývalí ministři vždy nárok na využívání služebního vozidla a někteří bez řidiče, u chráněných osob, tak jak to bylo vminulosti, například u pana Paroubka, u pana Bublana, tak chráněné osoby, pokud existuje ještě možné riziko nějakého útoku, tak ti mají po dobu nejméně tří měsíců nárok na sice sníženou, ale přesto ochranu. A teprve poté se provede vyhodnocení, jestli existují důvody pro pokračování či nikoliv. Takže já jsem vtakovém tom období přechodu, neboť platí to, co vy jste říkal a ta charakteristika je fakt podle mého výstižná. Milován a nenáviděn, ale upřímně mezi námi, už se těším na to, až si budu jezdit úplně sám.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Těšíte se na to, až oprášíte řidičský průkaz, jak to řekl váš kolega, ministr Pospíšil.

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

No, stoprocentně, ale víte ono je to tak jakoby hodně démonizováno. Ze mě je dělán mimozemšťan, který jedenáct let používá služební vozidlo sřidičem a vůbec netuší, jak vypadá svět kolem. To není pravda. Jestli jsem měl někdy problémy se svojí ochrankou, tak to bylo tehdy, když jsem jim řekl, tak, pánové, dneska končíme, vraťte se za tři dny a pojedeme zpátky do Prahy. Já si naopak užívám chvíle, kdy jsem sám jenom se svou rodinou a kdy si můžu klidně vyjet i tím manželčiným autem.

 

Moderátor (Peter Duhan):

O minulém víkendu zemřelo na českých silnicích rekordních šestnáct lidí. Je to, když to sečtete, jedna třída ve škole a nebo půl třídy ve škole, jeden menší činžovní dům vPraze, jedno oddělení třeba na vašem bývalém ministerstvu, šestnáct policajtů sloužících na nějakém území.

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Jedno malé obvodní oddělení.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Ano a třeba šestnáct našich interních redaktorů na Českém rozhlasu 6. České silnice jsou označovány asi právem jako jedny znejnebezpečnějších vEvropě. Jak se cítíte po takovéto zprávě jako člověk, pod kterého tři roky téměř spadala také dopravní policie a tedy i bezpečnost na silnicích? Já vím, že to je složitý problém, protože ten policajt skutečně nemůže být u každého patníku.

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Tak já jsem člověk, který toto prožívá velmi citlivě. Ač tak tedy nevypadám a je mi nasazena maska cynika, pragmatika, chladného, studeného, ne-li téměř nelidského. Vždycky si za každou tou zprávou představím nejenom ten konkrétní osud toho člověka, který přišel o život, ale i zásah, který to přineslo do jeho rodiny a mezi jeho blízké, protože ztráta blízkého člověka velmi bolí. Jsou dva trendy. Jeden trend teď za první čtvrtletí říká, že klesá počet nehod na českých silnicích, nicméně až zas tak neklesá počet smrtelných zranění. A platí to, co jsme si říkali. Buď tedy postavíme ke každému patníku dopravního policistu a nebo se pokusíme o komplexní vyvážený přístup. Proto jsme vymysleli takzvaný dopravní čtyřlístek a ten je postaven na několika věcech. Nezlepší se situace na našich silnicích, dokud nebudou kvalitnější. Dokud nebudeme mít více dálnic, dokud nebudou silnice tak přecpané. Za druhé, určitě se nezlepší, když dopravní policie bude působit úplně stejně a jenom bude schovaná někde za bukem a bude měřit účelově rychlost. Nezlepší se ale zejména, pokud nezměníme chování a myslím, že se tak jako vmnoha věcech, když jsme hovořili o extremismu, i voblasti silničního provozu zapomínalo na vzdělání a na prevenci.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Dobře, zůstaneme teďka na půdě Ministerstva vnitra a období vašeho působení. Já jsem si sám pro sebe nejednou říkal, že změny na Ministerstvu vnitra především vřadách policie byly evidentně viditelné. Že to prostě bylo ošetřeno, nastoupili policejní ředitelé, kteří měli

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Já jim říkám mladí rozhněvaní muži.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Kteří měli kvalifikaci, kteří měli sebevědomí a kteří prostě uměli komunikovat. Po tom, co jsme si užili stěma strejcama, abych, já se jich nechci dotknout, ale vkaždém případě to byla ta očividná, ta jasná zřetelná změna. Ale já se vám přiznám, že takovou tu strukturální hloubku těch změn já jsem pochopil až poté, co jsem vás viděl vOtázkách Václava Moravce, když jste vystupoval spolu snovým ministrem Pecinou a trošku emotivně, padlo tam slovo blbec dokonce, jste vysvětloval, jak je nastavené hospodaření vpolicejním sboru. Porozuměl-li jsem správně, tak vy jste vlastně vrozpočtové organizaci, která je známá, každá rozpočtová organizace svojí těžkopádností a neuvěřitelně stereotypním ekonomickým myšlením, vy jste tam nastavil něco jako tržní mechanismy. Když to domyslím, tak ty tržní mechanismy by měly vést květší efektivitě, k větším rozhodovacím pravomocem na těch patřičných stupních řízení a to všechno by vlastně mělo vést ktomu nejzásadnějšímu - změně myšlení. Mýlím se?

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Nemýlíte. Je-li tím tržním mechanismem vpolicii míněno posílení odpovědnosti na úkor alibismu, tak potom je to přesně tak. A já bych si přál a přeji si a to bylo mimo jiné také cílem reformy, aby policejní funkcionáři a velitelé dokázali velet ne tím, že na někoho řvou, ale tím, že jdou sami příkladem, že jsou schopni řídit lidi, mluvit snimi, rozumět snimi, ale hlavně, že jsou schopni nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Až do teď velitelé odpovídali za bezpečnostní situaci, ale neodpovídali za svůj rozpočet, za to kolik peněz dají na benzín, na pneumatiky, na elektriku, na vybavení policistů, na jejich sociální potřeby. To jsme změnili a vtuto chvíli krajští ředitelé odpovídají nejen za bezpečnostní situaci, ale také za rozpočet, jak si ho nastaví. A už nemůže platit to stěžování si na tu darebnou Prahu, že jim nedali tolik a tolik peněz. Peníze mají, oni snimi hospodaří. To je jedna rovina. Tedy více odpovědnosti, méně alibismu. Druhý, nastala skutečně generační a generální obměna v policii. Já jsem dal příležitost, respektive policejní prezident dal příležitost generaci mladých rozhněvaných mužů. To byli kluci, kteří měli vzdělání, měli zkušenosti, ale nad nima byl ten špunt nebo ten dekl mnohdy pantátů a strejců, kteří dlouhá léta seděli na svým křesle a prakticky se o nic nestarali a hlavně bylo nic nedělat, protože když něco udělám, tak udělám možná chybu. Ale za třetí, celá reforma byla o změně stylu práce u policie. Proměny ztoho represivního orgánu tak, jak jsme ho znali kdysi, vinstituci, která skutečně má pomáhat a chránit, jejímž úkolem je výrazně se podílet na prevenci, respektovat práva a svobody občanů a teprve poté sáhnout ktěm restriktivním nebo represivním nástrojům, které má kdispozici. To jsou asi tři roviny reformy policie.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Samozřejmě vy jste odešel od rozdělané práce. Tam byl ještě minimálně tedy rok na dokončení. Co zůstalo nedořešeno zvašeho pohledu, co je stále akutní, co zůstává jaksi pod čarou a čeká vlastně na podzimní volby a skutečně legitimního ministra vnitra?

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Abych mohl říct, co zůstalo nedokončeno, měl bych teoreticky nejdříve říci, co bylo ukončeno. Myslím, že se nám podařilo zbourat poslední zbytky železné opony a vypořádat se více než kdy před tím sminulostí. Díky nám vznikl projekt Otevřená minulost, zřídili jsme archívy bezpečnostních služeb, odtajnili jsme archívy zpravodajských služeb, respektive státní bezpečnosti. Díky nám vznikl Ústav pro studium totalitních režimů a díky Ministerstvu vnitra a skvělému týmu padly hraniční kontroly. My jsme byli členové EU a přesto jsme byli občané Evropy druhé kategorie, kteří museli ukazovat cestovní doklady při překročení vlastní hranice. A tím posledním bylo vlastně zrušení vízové povinnosti sAmerikou, což byl taky symbol studené války a železné opony. Zvládli jsme reformu policie, zvládli jsme digitalizaci televizního vysílání. Myslím, že se nám podařilo proměnit i Ministerstvo vnitra. Já jsem zrušil Ministerstvo informatiky, ze dvou ministrů a sedmi nebo osmi náměstků byl jeden ministr a tři, respektive čtyři náměstci a přesto jsme ještě zvnitra propustili pět set lidí, takže mínus dvacet procent. A ty poslední největší změny byly ve veřejné zprávě. Egon, e-goverment, projekty jako je Czech-point a vtuto chvíli nás čeká revoluce ve veřejné správě, to je postupný úbytek papírových poštovních obálek a přechod vinformační systém datových schránek, elektronické dokumenty a to je největší výzva pro nového pana ministra, tedy spustit tento projekt, ve kterém je angažovaná Česká pošta a dotáhnout do konce taky mozek Egona, což jsou základní registry veřejné správy. Taky vás štve, když musíte obíhat několik úřadů. Taky vás štve, že přijdete na jeden úřad a oni vám řeknou, no víte co, pane Duhan, nejdřív musíte přijít tam, tam, tam a tam, přinést tamten papír, tamto potvrzení, tamto ověření a nezapomeňte na těch deset razítek. To, co děláme, tak je konec obíhání úřadů. Základní registry veřejné správy znamenají, že vokamžiku, když se cokoliv změní ve vašem životě, automaticky se to promítne do všech ostatních registrů. Czech point a ve spolupráci sezákladními registry znamená to, že můžete přijít kamkoliv, abyste si mohl vyřídit cokoliv. Tedy šetříme čas, nervy a peníze.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Já stále přemýšlím nad jednou věcí, že lidi u nás mají Ministerstvo vnitra skutečně stále hloubkově zafixováno jako ministerstvo strachu, to znamená ministerstvo, které má pod komandem především tu polici a pak ještě tajnou policii a že vlastně lidem nedochází to množství práce ve veřejné správě, že jim nedochází, že třeba ta digitalizace, ta byla taky pod vaší patronací. Já nevím, možná jsme na vině my novináři, že tomu nevěnujeme patřičnou pozornost, že věnujeme spíš kauzičkám a případům různým a ne tomuto?

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Já si myslím, že to není jenom na jedný straně. Člověk vždycky musí přemýšlet, jestli udělal dost pro to, aby změny, ke kterým došlo, dokázal přesvědčivě prezentovat, ale já jsem znovu a znovu se snažil novinářům na dotazy týkající se policie říkat, ale nezlobte se, já jsem ministr vnitřních věcí, já nejsem ministr policie. V resortu vnitra pracuje sto třicet tisíc lidí. Policisté, hasiči, úředníci, teď také pošťáci a je to velký kolos. Právě proto jsme se snažili proměnit ho zministerstva strachu v ministerstvo důvěry nebo vministerstva vnitra, vministerstvo vnitřních věcí. Postavit ho na třech základních pilířích. Vnitřní bezpečnost, veřejná správa a potom logistika a zázemí. Tady se omlouvám, ale musím si šťouchnout do nového pana ministra. Považuji opravdu za nešťastné, když se prvním náměstkem ministra vnitra po dvaceti letech od doby generála Lorence má znovu stát policista. To teď není add personan, to teď není plán kzamyšlené osobě...

 

Moderátor (Peter Duhan):

To je systémová záležitost podle vás?

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Osobě pana Jiřího Komorouse, ale to je systémová záležitost a to je opět ten signál, že se zMinisterstva vnitra stává nějaký to ministerstvo policie. Prostě policista má sloužit u policie. Policista nemá co pohledávat vpozici prvního náměstka ministra vnitra. Po dvaceti letech od Lorence to bude první policista vaktivní službě, který bude sloužit přímo pod ministrem vnitra.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Zůstáváme stále na půdě ministerstva. Nebudu pátrat po příčinách neúspěšného pokusu zrušit Dělnickou stranu. Vy jste nakonec se ktomu tématu vyjádřil, vy jste zřetelně formuloval některé věci, kdo pozorně poslouchal, tak věděl jaký názor si má udělat. Mě spíš zajímá podstatně nebezpečnější jev, než je sama Dělnická strana. Podle různých průzkumů je vřadách ozbrojených složek České republiky, tedy i vpolicejním sboru, jisté procento těch, kteří spravicovým extremizmem sympatizují. Musím podtrhnout, že to není problém pouze České republiky. To je problém celé Evropy a nebo alespoň našeho světa, našeho civilizačního okruhu. Je to svým způsobem nebezpečný trend. Je nebezpečný latentně a nebo už skutečně vám jako člověku, který přicházel do styku stěmahle informacema, že se vám rozsvítilo červené světlo a řekl jste si, tak pozor, tady už ne, toto je moc?

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Police čítá vtuto chvíli zhruba 43-44 tisíc policistů a tak jako mezi politiky, když se podíváte do Poslanecké sněmovny, když se podíváte do jakékoli části české společnosti, tak tam najdete lidi líné, pracovité, chytré, hloupé, aktivní, pasivní a také lidi, kteří svoji práci dělají poctivě a nebo ji flákají, lidi, kteří mají stejný hodnotový systém postavený na respektu kprávům, svobodám lidí, ale také lidi, kteří náš svět vidí poněkud jinak. Stím problémem se potýká nejenom policie, ale také armáda a řekl bych, že všechny složky tohoto typu na celém světě. Já jsem přesvědčen, že bohužel není mu ušetřená ani česká police, na straně druhé ale zdostupných informací, analýz, které mám kdispozici, tak mohu říci, že to je jev výrazně, výrazně, výrazně a ještě jednou výrazně okrajový a neobávám se toho, že by se stal masověji rozšířeným a že by se mohl proměnit v nějaký vážný problém.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Včem vy osobně spatřujete příčiny nebo důvody nárůstu pravicového extremizmu? Evidentně že narůstá.

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

V pokrytectví a ve strachu nazývat věci pravými jmény, mluvit o nich otevřeně, zakrývání si očí a tvářit se lidově, politicky řečeno politicky korektní. Já mohou promluvit ve dvou rovinách. První je boj proti extremizmu zpohledu represe, tam jsem skutečně přesvědčen že policie své úkoly zvládá velmi dobře, ale právě protože to nestačí, tak jsem si vzal na podzim minulého roku za úkol pojmout úplně jinak strategii boje proti extremizmu a uvědomili jsme si, že se víc bavíme o důsledcích a méně o příčinách. Extremizmu se přece daří tam, kde jsou lidé nevzdělaní, neinformovaní, kde jsou dnes a denně konfrontováni stím, že někdo žije tak, že si zvykl, že nemusí pracovat, nemusí posílat děti do škol, že to je normální, že zneužívá sociální dávky. A pokud nebudeme schopni toto takto pojmenovat a současně ktomu nabídnout řešení, potom je velmi snadné, že se ti lidé stanou terčem jednoduché pravdy. My to odstraníme, my tomu zabráníme. Nejlépe tím, že ty lidi vyženeme nebo je zavřeme do ghetta nebo do basy a to je podle mne příčina, proč vněkterých částech České republiky se extrémistům tak daří.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Víte, hodně se mluví o pravicovém extremizmu. On má taky ten extremizmus svoji levou podobu. Jak si stojí Česká republika? Má pod kontrolou levicový extremizmus? Je tady něco jako levicový extremizmus?

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Víte, já se na dělení na pravicový a levicový extremizmus dívám velmi skepticky. Já akceptuji to, že vakademických kruzích a mezinárodních vztazích se takovéto dělení provádí, ale ve své podstatě je to pořád jenom extremizmus, znějž jedna jeho odrůda je nacionální a druhá je internacionální. To, čemu se říká pravicový extremizmus, je nacionální extremizmus,nacionální socialismus. To, co je levicový, je ten internacionální. A pro mne jsou obě dvě tyto formy nepřijatelné. Pro mne je stejný hákový kříž jako rudá hvězda, srp a kladivo. Ten, kdo nese tričko sChe guevarou je úplně stejný jako ten, kdo nese portrét sHitlerem.

 

Moderátor (Peter Duhan):

VRozmluvách posloucháte dnešního hosta, místopředsedu ODS a poslance za tutéž stranu, pana Ivana Langera. Do studia ho pozval a otázky mu klade Peter Duhan. Přeji dobrý poslech i pro zbytek dnešního pořadu.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Vy jste byl několik let předsedou velice vlivné, respektované a renomované mediální komise Poslanecké sněmovny.

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Nevím, nevím, jestli vlivné, respektované.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Nechte mě domluvit. Ta komise dle mého názoru pracovala docela efektivně a dokonce i pod tlakem proslavené televizní krize dokázala vygenerovat řešení, která zjitřenou mediální a společenskou atmosféru těch památných týdnů zklidnila a uvedla do normálu. A tohle vám nemůže vytknout ani váš odpůrce. Když se dnes podíváte na takzvanou mediální krajinu vČeské republice, na situaci velektronických médiích především, co pokládáte ve vývoji, řekněme, za posledních deset let za pozitivní a včem vás ten vývoj dokáže varovat a ubezpečuje vás, že jsou nutné korekce?

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Tak zaprvé samotné otevření mediálního trhu soukromým provozovatelům, zadruhé a tady to chci zdůraznit a považuji to za téměř svoji povinnost, já jsem vždy byl zapřísáhlým zastáncem takzvaného duálního systému vysílání, tedy existence veřejnoprávních a soukromých médií, při jasném dělení toho, co je čí role a prostor. Dokonce jsem téma médií a práva přednášel na právnické fakultě a doufám, že se tam jednoho dne vrátím. Považuji za důležité, že se nám podařilo udržet duální systém vysílání, klíčové vidím ten úspěch, kterého jsme dosáhli vpodobě rozjetí a spuštění digitálního vysílání voblasti televizního vysílání. Včem si myslím, že stojí za to dále pracovat, je přesné vymezení role veřejnoprávních médií a role soukromých médií tak, aby veřejnoprávní média se nesnažila nahrazovat média soukromá, aby se nesnažila jim primárně konkurovat, ale aby si našla svoji tvář, svoji charakteristiku, protože podle mne patří do té mediální sféry.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Duální systém je fenomén, je to demokratický fenomén a ono samozřejmě tam nemůže být nějaká pevná hráz mezi veřejnoprávními a soukromými, ale vkaždém případě je to jakási pružná membrána, která tam funguje a propouští jisté věci. To je asi logické.

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Naprosto souhlasím, jen bych byl rád, kdyby existoval skutečně rozdíl mezi například novinářským přístupem u veřejnoprávních médií, mezi tím tedy u těch soukromých. Soukromá mají za cíl připoutat pozornost, šokovat, zatímco ta veřejnoprávní by měla mít klíčové poslání informovat a být důvěryhodná. Jestli něco považuji za odvrácenou stranu té mince, o které hovoříme, tak je to podle mne plošná bulvarizace médií a to bez ohledu na to, jestli jsou veřejnoprávní nebo soukromá. U té první mě to mrzí, u těch druhých mě to nepřekvapuje, spíš mě překvapuje, jak některé seriózní vuvozovkách a teď bych řekl spíše tiskoviny ve své podstatě fungují jako ty nejhorší bulvární plátky.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Vy jste jinými slovy řekl, že nebezpečná je fragmentace, nebezpečná je klipovitost, kterou se často i veřejnoprávní média ubírají a že se stává něco, co, řekněme, ten Sarter nebo Arentová řekli - pět minut židé, pět minut Hitler, tak dneska se ztěch pět minut Hitler, pět minut židé stalo patnáct vteřin Hitler a patnáct vteřin židé. To je ten nebezpečný trend, podle mého názoru.

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Je to přesně tak, když budu mluvit za politiky, tak já mám někdy deset, patnáct vteřin na to, abych řekl to, co se po mě chce a já jsem dokonce tlačen ktomu, abych znovu a znovu se snažil říci přesně tu jednu větu, která je potom přestříhána, dána do úplně jiného kontextu a ztoho potom vznikají ty různé aféry, různé obrazy a vnímání lidí prostřednictvím médií. A to si myslím, že je bohužel realita. Ještě když ktomu přidáte potom fakt, který nazývám nedostatkem invence, kdy novináři jeden od druhého opisují a vlastně nejsou schopni sami vyprodukovat a koukají se, na co přišel ten druhý a potom to vlastně komentují a vznikají komentáře komentářů komentářů a nevím jaký ještě derivát, tak potom se skutečně dostáváme do absurdní mediální pseudoreality, kdy nikdo vlastně neví, co je pravda.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Pane místopředsedo, já vám teď nebudu namítat, máte pravdu, ale já bych chtěl říct, že se svým způsobem politici na tom podílejí, protože vy velice dobře víte, že ten vztah mezi novinářem a politikem a nebo potažmo mezi novináři a politiky je pradávný. demokratický tisk začal nějak postulovat vBritánii, ve Spojených státech, pak vEvropě, tak vždy tady jisté vazby byly. Novinář potřebuje politika, politik potřebuje novináře, co si budeme říkat, tak to je a nebudeme nalhávat, že to tak není. Ale jestli se objeví trend, který jste teďka popsal, tak se domnívám, že je na vás, abyste řekli sem ne, do tohoto média já nepůjdu, to jako zkresluje, já jsem řekl něco, co je úplně jiného, než-li ztoho vyšlo.

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Toto možnost je, nicméně politik a každý, kdo žije ve veřejném životě ví, že existuje jenom díky médiím. Já neočekávám, že by došlo knějakému bojkotu nebo knějaké petici proti neférovosti některých novinářů. Na straně druhé člověk si vždycky musí položit otázku, jestli to, proti čemu bojuje, také nezavinil on tím, že se špatně vyjádřil, že nebyl schopen něco říci přesně tak, jak je, takže já nechci, aby to vypadalo jako svalování viny na druhou stranu. Ještě jedna věc se stává fenoménem dnešní doby. My hrozně moc hovoříme o svobodě slova, svobodě projevu a málo si ti, kteří horlí za tyto svobody, uvědomují, že musí existovat také odpovědnost za slovo. Protože svoboda slova bez odpovědnosti za slovo znamená anarchii. To chybí čím dál tím víc. Uvědomění si, jakou moc slovo má, že může zasáhnout lidské životy, že umí destruovat, že každý, kdo tedy umí číst, respektive psát a mluvit a pracuje vnovinách, by měl velmi pečlivě vážit, jakým způsobem té svobody úžasné využívá, jestli umí také unést odpovědnost za to, co řekne a co napíše.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Vy jste úplně na začátku tohoto tématu mluvil o tom, že důležité je, aby veřejnoprávní média byla důvěryhodná. To je možná ta cesta, sjednocující prvek, který může spojit opět novináře i politiky. To je ten nejnižší společný jmenovatel, na kterém se můžeme domluvit a jestli se na tom vzájemně domluvíme, tak to asi může fungovat a změní to celou filozofii.

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Vnímám to úplně stejně. Role veřejnoprávního média by měla být zejména souboj o důvěryhodnost sdělení, které přináší. To by měla být ta základní odlišnost mezi veřejnoprávním a soukromým médiem. Samozřejmě, že je důležité, aby Český rozhlas někdo poslouchal a na Českou televizi se někdo díval, potom ta důvěryhodnost by byl prázdný pojem. Ale věřím, že sledovanost a poslechovost přijde sdůvěryhodností.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Pan Edvard Kožušník, senátor za ODS, za vaši stranu, pan Richard Svoboda přicházejí siniciativou, jakýmsi návrhem změnit dosavadní systém financování veřejnoprávních médií. Financovat je tedy ne podle stávajícího způsobu, to znamená zkoncesionářských poplatků, ale ze státního rozpočtu. Samozřejmě, že by to nebyl model vEvropské unii ojedinělý, patří kmenšinovým a právě proto se má všeobecně jaksi za to, je takový úzus, že přímé financování poplatky, to znamená i koncese, zaručuje oběma médiím nezávislost, kterou by právě kapitola ve státním rozpočtu pro televizi nebo rozhlas mohla značně vychýlit.

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Existují oba dva modely,jak koncesionářské poplatky, tak státní rozpočet. Proč vůbec se tato otázka klade? Podle mne se vracíme kté vaší otázce a mé odpovědi předtím. Protože existuje pochybnost, zda ti, kteří Český rozhlas a Českou televizi platí, dostávají zpět to, proč ji mají platit a to je ona veřejná služba, tedy seriózní informování, seriózní publicistika, vzdělávání, osvěta, důraz na ty základní hodnoty společnosti, ve které žijeme, tedy demokratická, otevřená, pluralitní, postavená na zastupitelské demokracii. Jestli reflektují skutečné hrdiny a hodnoty, které stojí za to zdůrazňovat, jestli tedy stojí za to si vůbec veřejnoprávní média tímto způsobem platit, tam je ta odpověď. Pokud budu mít jistotu, že tuto roli jak televize, tak rozhlas splní, potom mi bude úplně jedno, jestli platím koncesionářský poplatek a nebo jestli platím ze svých daní stát a tato média jiným způsobem. Uvědomme si, že ať státní rozpočet nebo koncesionářský poplatek, vždycky to jde zkapes lidí.

 

Moderátor (Peter Duhan):

To byl Ivan Langer, dnešní host pořadu Rozmluvy Studia Stop. Děkuji vám za rozhovor a přeji úspěšné dny.

 

Ivan Langer, místopředseda ODS:

Hezký večer.

 

Moderátor (Peter Duhan):

Na dnešním pořadu spolupracovali Markéta Bydžovská a Dana Pohnánová. Sposluchači se loučí a spokojený sobotní večer přeje Peter Duhan. Dámy a pánové, těším se opět někdy na slyšenou.

Český rozhlas 6, 30. května 2009