Proč odmítá Ivan Langer zprostit mlčenlivosti bývalého policistu Karla Tichého? Bojí se Krakatice? Vyhoví Františku Bublanovi, který chce zproštění pro pana Tichého pro projednání Krakatice v poslaneckém výboru pro bezpečnost?

To jsou otázky, které plní stránky médií v posledních dnech, včetně článku Petra Koláře a Davida Hluštíka v Lidových novinách ČSSD chce vyslýchat expolicistu (LN 4. 3.). To jsou otázky, ke kterým probíhá diskuse plná nepřesností, neznalosti zákonů, účelových tvrzení a spekulací. Jaká je skutečnost?

Zákony neohýbám

Na rozdíl od řady lidí, kteří se k tomuto tématu vyjadřují, jsem právník a vždy hledím na to, aby každý můj krok a rozhodnutí byly v souladu se zákonem. Nejsem sociální demokrat, zákony dodržuji a neohýbám tak, jak se mi to hodí.

Povinnost mlčenlivosti o utajovaných informacích - a spis Krakatice je veden v režimu utajení - upravuje zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Tento zákon zcela jasně ve svém § 63 odst. 1 stanoví, že odpovědná osoba (v tomto případě ministr vnitra) může zprostit fyzickou osobu povinnosti zachovávat mlčenlivost jen v řízení před orgánem státu a jen na žádost tohoto orgánu. Pokud bych toto nedodržel, porušil bych zákon. Navíc pana Tichého jsem již mlčenlivosti zprostil, a to na žádost Inspekce policie pro účely jejího řízení.

Zákon striktně dodržuji i přes to, že vím, že to bude a je použito proti mně. Z mého osobního pohledu tak volím mezi řešením špatným a ještě horším. Špatným v tom, že je na mě pliváno, protože dodržuji zákon. Ještě horším v tom, že bych zákon porušil. Zákon ale nikdy neobejdu, i když vím, že budu za své rozhodnutí vláčen médii a kritizován opozicí. František Bublan řekl, že mé odmítnutí žádosti je projev zbabělosti. Těžko říci, zda výzvy pana Bublana a jeho urážky jsou projevem hlouposti a nekompetentnosti, nebo mají jiný záměr. Jak tak ale může vystupovat člověk, který byl ministrem vnitra a je předsedou výboru pro bezpečnost?!

Nejen nekompetentností a ztrátou soudnosti trpí pan Bublan. Přidala se i ztráta paměti. On totiž v případě Jana Kubiceho udělal totéž, co já v případě Karla Tichého - zprostil ho povinnosti zachovat mlčenlivost na žádost IMV, nyní Inspekce policie. Nic víc pan Bublan neudělal. Vyzývá-li mne, abych ho následoval, zní to jako pozvánka malomocného na návštěvu leprosária.

Panu předsedovi Bublanovi bych prostřednictvím tohoto článku chtěl vzkázat, že podle § 63 odst. 4 zákona č. 412/2005 Sb., týká-li se povinnost mlčenlivosti věci, kterou projednává orgán parlamentu (v tomto případě výbor pro bezpečnost pana předsedy Bublana), může zproštění mlčenlivosti fyzické osoby provést Poslanecká sněmovna po vyjádření odpovědné osoby orgánu státu, do jehož oblasti věcné působnosti utajovaná informace náleží (v tomto případě ministr vnitra). Já se tedy k případné žádosti před plénem Poslanecké sněmovny rád vyjádřím, rozhodnout o takové žádosti však musí ze zákona Poslanecká sněmovna, resp. její plénum. Ministr vnitra zprostit mlčenlivosti k utajovaným informacím pro jednání poslaneckého výboru pro bezpečnost nemůže. A pokud tak tehdejší ministr vnitra Bublan v kauze Kubice učinil, porušil tím zákon. Materiály, které má ministerstvo vnitra k dispozici, ale ukazují, že pan Bublan má štěstí, protože se jen mýlí a pana Kubiceho nezprostil kvůli jednání výboru (a zákon tak neporušil), ale pro šetření Inspekce ministra vnitra až o několik týdnů později, což bylo v pořádku.

Škoda jen, že se nekompetentností, urážkami a ztrátou paměti pana Bublana nechal unést i redaktor LN Petr Kolář. Kdyby si ověřil fakta a prověřil právní stav věci, nedopustil by se ve svém komentáři (Kubice naruby, LN 4. 3.) zbytečných kopanců do mne. Že se nevyplácí věřit sociálním demokratům (poslanci a náměstkovi hejtmana), už vědí dva policisté z Liberce, kteří byli kvůli nim obviněni z trestné činnosti. Teď to snad ví i Petr Kolář i další novináři.

Nebojím se Krakatice. Nemohl jsem ale vyhovět žádosti pana Tichého, ani bych nemohl vyhovět žádosti pana předsedy Bublana. Dodržuji totiž zákon.

Ivan Langer, Lidové noviny, 10. března 2009