Posledních velkolepých akcí policie využil kromě Stanislava Grosse i jeho občanskodemokratický stín Ivan Langer. Pozval si novináře, aby je seznámil se svou Černou knihou policejních hříchů. Hříšnou policii může podle něj vykoupit jediné - odchod ministra vnitra Grosse a policejního šéfa Koláře. Černá kniha policejních hříchů je podle Langera výsledkem analýzy práce policie od června 2002 do září 2003, na které se podílel tzv. expertní tým. "Jeho součástí je několik lidí, kteří si z pochopitelných důvodů nepřejí být jmenováni. Pracují pod ministerstvem vnitra a mohli by mít problémy v zaměstnání," reagoval Langer na dotaz, kdo všechno tvoří onu skupinu specialistů.

Strana nestrana, bezpečnost především

Langer tvrdí, že při popisu hříchů policie přistupoval objektivně. "Ač jsem opoziční politik, necítil jsem při sepisování této knihy žádnou škodolibou radost," řekl hned v úvodu tiskovky. "Čerpali jsme z veřejných materiálů, které si může kdokoli vyhledat. Naše přidaná hodnota spočívá v tom, že jsme to ohromné množství pochybení setřídili do třinácti základních bodů." Langerovo dílo vyčítá polici především korupci, neprůhlednost veřejných zakázek, porušování služebních předpisů, nedodržování dopravních pravidel nebo vzrůstající počet odposlechů.

Langer: Většina policistů je poctivá

Langer má jednoduchý recept, jak z toho ven: "Zmíněné problémy mají dlouhodobý charakter a jsou tedy systémovými problémy. Jediným řešením je rezignace ministra Grosse a prezidenta policie Koláře." ODS chce podle svého stínového ministra prezentovat takzvanou "Modrou šanci pro bezpečný život", v níž by se strana pokusila definovat detailněji některé kroky, kterými by se policie měla řídit. Policejní práci má zlepšit nový systém odměňování, systém vzdělávání, karierní řád a sociální programy. Langer ale jen nekritizoval, na závěr jeho produkce zaznělo dokonce poděkování. "Na tomto místě chci ocenit práci všech policistů, kteří své zaměstnání vykonávají poctivě a kvalifikovaně. Jsem přesvědčen, že takových je naprostá většina."

Jedním z hlavních problémů celé české společnosti je všudypřítomná korupce.

S korupcí souvisí také problém veřejných zakázek.

Zásadním problémem Policie ČR je také falešná profesní solidarita.

Častým prohřeškem policistů je porušování služebních předpisů a špatný výkon povolání, systémová selhání.

Nejkřiklavějším případem neprofesionality policistů je případ nejméně osmi vražd, které policisté považovali za sebevraždy.

Důvěru občanů snižuje také katastrofální počet dopravních nehod, které zavinili příslušníci Policie ČR.

Samostatným případem jsou policejní statistiky, kterými se ministr vnitra i policejní šéfové tak rádi zaštiťují.

Společnost velmi citlivě posuzuje také případy policejní brutality, zneužívání pravomocí nebo rasismus mezi policisty.

Stagnace kriminality a zároveň významný pokles její objasněnosti, stejně jako stoupající počet dopravních nehod s tragickými následky, jsou především systémovým problémem.

Policie ČR není schopna efektivně řešit ani problém migrace a jejích důsledků.

Další smutnou kapitolou jsou několikanásobné policejní reorganizace.

Varující je rozsah trestné činnosti samotných policistů, která veřejnost oprávněně nutí položit si otázku, zda ji chrání policisté nebo mafiáni.

Od roku 2000 dramaticky (téměř 30 krát) narostl počet legálních odposlechů prováděných Policií ČR.