Zdá se, že Vánoce se opravdu blíží. V knihkupectvích a možná i na regálech supermarketů číhá kniha Jaroslava Kmenty. Dvouměsíční marketingová kampaň na stránkách deníku MF DNES vrcholí. Měl jsem možnost hrát v reklamě, to jsem o své vůli odmítnul. Bojuji možná marnou bitvu, ale stojí mi za to.

Vždy se snažím dát novinářům informace týkající se podstaty mé práce, ať již jde o agendu ministra vnitra nebo poslance. Ctím právo na svobodu projevu. Nejsem ale zaslepen, abych neviděl situaci těch, které sdělovací prostředky nepravdivě zostudí. Zabýval jsem tímto problémem a mám pocit, že tu není úplná rovnost příležitostí, jimiž se mohou proti komerčním mediálním společnostem bránit.

Ukázat, že se bránit lze, je zřejmě maximum, co teď mohu udělat limitován pracovním zatížením a úzkostlivou snahou nezavdat jakékoliv pochybnosti, že jednám s výhodou pozice ministra vnitra.

Zkušenost ve mně vypěstovala zvláštní instinkt. Z určitého stylu kladení otázek dokážu většinou poznat, že novinář nemá zájem o prověření všech faktů a verzí případu. Příběh už je napsán. Proč se táže? Aby formálně dostál povinnosti slyšet druhou stranu a proklouzl do nejbližšího vydání jako “korektně jednající profesionál“. Nazval bych to kunderovskými pastmi, jež někteří redaktoři rádi nastražují.

Tady začíná nedobrovolné pozvání do světa marketingu velké mediální skupiny. Ano, jsem osobou veřejného zájmu a média mají právo se o mě zajímat. To respektuji. Pokud si ale mohu vybrat, tak moje jméno ani tvář nepropůjčuji do reklamy. Problém je v tom, že tady mi vybrat nedali. Co můžete v takové situaci udělat?

Pozvánkou na marketingovou hostinu se stala kouzelná formule „Ivan Langer nevysvětluje“. Skutečností bylo, že Langer vysvětlil. Ovšem ke zklamání marketérů jen v několika nejnutnějších větách, jimiž čelil lžím, kterými byla knížka na jeho účet poutána v deníku MF DNES a kterými byl ostatně poután deník sám. Podílet se na tom jakkoliv více bych považoval za nefér soutěžní podporu, s trochou licence bych dokonce řekl zakázanou veřejnou podporu.

Všimněte si, redaktoři MF DNES si pak museli pomoci tím, že téma dávkovali po částech. Za situace, kdy nedokázali skrýt, že jim chybí hodnověrné důkazy pro senzační titulky, museli čtyřikrát posunout téma „Langerovy kauzy“. Když se jako neudržitelné ukázalo tvrzení, že jsem byl podezřelý z propojení na organizovaný zločin kolem zavražděného bosse Mrázka (MF DNES 22.9. 2008), začnou se zaklínat minulostí „Podezřelí podnikatelé však nejsou Langerovi zcela vzdáleni“ (MF DNES 29.9.2008). Tento titulek podkládají buď nepravdami, nebo událostmi, které šly zcela mimo mě a které jsem nemohl ovlivnit. Dokonce do tématu zatahují některé členy mojí rodiny, znovu zcela nepravdivě a nesouvisle.

Od podezření z napojení na zločin přes podezřelé podnikatele couvá redakce k bezúhonné osobě podnikatele Ivana Kyselého. Znovu lživé titulky „Lobboval za svého věřitele“, „Pomohli si navzájem“ (MF DNES 2.10.2008). A když jim můj právní zástupce dopisem některé lži spočítá, posouvají marketingovou agendu ke čtvrtému záchrannému tématu, totiž údajnému střetu zájmů. Jeden den kategorické „Langer loboval i radil. Podle právníků nezákonně“ (MF DNES 1.11. 2008), popozítří už relativizující „Právníci se přou, zda současný ministr vnitra porušil v roce 2000 zákon.“ (MF DNES 4.11. 2008). Tvrzení o porušení zákona je přitom chybné, stačí se například podívat na řadu praktikujících advokátů, kteří v posledních letech současně vykonávali mandát poslance.

A moje konečná odpověď? Namísto soubojů za úsvitu dnes máme žaloby na ochranu osobnosti. Jdu do toho, protože věřím, že v soudním řízení platí rovnost zbraní jako kdysi za úsvitu. Význam omluvy, kterou žádám, je jen symbolický. Komerční vydavatel bude s prodejem knížky i deníku určitě spokojen. O zisk nepřijde. Já budu spokojen méně, ale pokud můj postup dá naději alespoň někomu, kdo byl či bude podobně nepravdivě vláčen, pak platí ono liverpoolské, nikdy nebudeš kráčet sám. To je zase moje satisfakce a moje práce politika na straně občanů.

Ivan Langer, blog.aktualne.cz, 19. listopadu 2008