Třídit události na podstatné a pomíjející je pro každého z nás velmi důležité. To, že jsme před devatenácti lety vyprovodili komunisty z vlády této země, bylo velmi podstatné. Stejně jako naděje, kterou jsme si během oněch mrazivých dnů předávali a sebevědomí svobodného občana, kterému jsme se rychle učili. To, že socialisté v těchto dnech přivádějí komunisty k vládě nad miliony našich spoluobčanů zpátky, je velmi vážné. Slibovali změny a uskutečňují obrat zpět. Můžeme mít rozdílné názory třeba na návrh nové knihovny. Jsou ale hodnoty, s nimiž se nelaškuje. Před devatenácti lety by mě jako studenta lékařské fakulty v Olomouci ani nenapadlo, že v roce 2008 poletím se Sašou Vondrou jako jeden z prvních Čechů bez víza do USA stvrdit naší příslušnost k jistě nedokonalému, ale stále k nejbezpečnějšímu společenství zemí a národů. Tehdy jsme ale věděli, že svoboda, blahobyt a bezpečí něco stojí. Měli jsme vizi, vůli a odvahu. Žijeme ve světě, který lze zničit kdejakým heslem. Žijeme ale stále ve světě, kde je možné se setkávat s druhými, kteří jsou na stejné cestě. To je teď velmi důležité.
Dva symbolické dárky dostala naše země k letošnímu 17. listopadu. Vláda splnila svůj slib a do USA je možné ode dneška cestovat bez víz. Socialisté splnili komunistům touhu vrátit se k moci. To jsou dvě cesty, kterými se může ubírat Česká republika. To je ten podstatný spor, který nyní vedeme.