Rozhovory / Naše tajemné tajné služby
[26.06.2003]
Bezpečnost
Naše tajemné tajné služby
"Nepíše se rok 1984 a nejsme hrdiny ponuré vize George Orwella. Žijeme v roce 2003 ve svobodné demokratické společnosti, a přesto se nad naší zemí vznáší tajemný stín Velkého bratra, který nás - zatím - nesleduje, nýbrž jen poslouchá."
Místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer (36) nedávno napsal: "Nepíše se rok 1984 a nejsme hrdiny ponuré vize George Orwella. Žijeme v roce 2003, ve svobodné demokratické společnosti, a přesto se nad naší zemí vznáší temný stín Velkého bratra, který nás - zatím - nesleduje, nýbrž jen poslouchá." Narážel tak na poslední aféry kolem tajných služeb - údajné odposlechy ministrů Grosse a Tvrdíka, premiérovu zálibu ve čtení přepisů odposlechů či politický boj o posty šéfů BIS a NKÚ.
Asi nemáte pocit, že tajné služby u nás fungují dobře.
Jejich fungování je zatíženo několika zásadními problémy: jejich role se přeceňuje, kontrolní mechanismus je slabý, politizují se a mezi politiky a tajnými službami chybí důvěra. Kromě toho si myslím, že je zbytečné, abychom měli čtyři tajné služby - to znamená vždy po dvou ve vojenské a civilní sféře. Stačila by jedna kontrarozvědka a jedna rozvědka. Ale to není to nejpodstatnější. Parlamentní kontrole podléhá kontrarozvědka. A já jsem dobře informovaný především o práci BIS.
Můžete být konkrétnější?
To, že zpravodajské služby nefungují skvěle, dokládají aféry, které se objevily v médiích. Od Zemanova kufříku, plného tajemných materiálů, v polovině devadesátých let, po současné údajné odposlechy ministrů. (Tzv. Zemanův kufřík byl plný materiálů, o nichž Miloš Zeman tvrdil, že dokládají náběhy na vytváření policejního státu a prorůstání ministerstva vnitra s BIS. Ukázalo se, že jde o podvrh, a aféra později vedla k vyhrocení vztahů mezi BIS a vládní ČSSD. Pozn. red.) Je zřejmé, že někteří agenti tajných služeb nejsou loajální a vynášejí informace. Nejhorší to bylo za ředitele BIS Jaroslava Bašty. Sami agenti vtahují tak tajné služby do politického boje. A z druhé strany to dělají politici - vrcholem je boj mezi Špidlou a Grossem o odvolání šéfů BIS A NKÚ. Že premiér pročítá přepisy odposlechů, je naprosto absurdní a nepřijatelné. A také to tajné službě ubližuje -nabourává důvěru, že je politicky nestranná. Premiér je přece také člen určité strany, dokonce její předseda.
Premiér přiznal, že pročítá přepisy? Když jste ho obvinil v televizním rozhovoru, nechtěl se k tomu vyjádřit.
Přiznal. On tím neporušuje zákon. Jen se dopouští něčeho, co je prostě politicky naprosto nekulturní.
Připravuje se nový zákon o BIS. Může něco změnit?
Samotný zákon nepředělá podstatu fungování tajných služeb. Ta se nezmění, dokud se nepromění celkové klima a mezi politiky a zpravodajskými službami nepřevládne důvěra. Zní to jako fráze, ale jinak to nejde - politici musí věřit ujištění šéfa tajné služby, že nedělá nic nezákonného, a také tomu, že agenti nebudou vynášet informace. Agenti naopak musí důvěřovat politikům, že nezneužijí svých kontrolních pravomocí v politickém boji. Zatím to tak zjevně není. Pokud jde o zákon - ten může třeba jinak nastavit systém parlamentní kontroly.
Ta probíhá jak?
Poslanecká komise nemůže kontrolovat tzv. živé svazky, tedy případy, jež stále probíhají. Je to logické - mohlo by to vést k ohrožení akce i života lidí, kteří se na ní podílejí. Můžeme požádat o vydání ukončených svazků, ale ředitel BIS nám je vydat nemusí. Je to pouze a zcela na něm. Moje zkušenost je taková, že za osm let, co se touto problematikou zabývám, byly svazky předvedeny v počtu menším, než je počet prstů jedné ruky. Samozřejmě vláda může šéfa tajné služby odvolat, to je její základní nástroj.
To zní dost hrozivě, jako by vlastně žádná kontrola nebyla možná.
Jde samozřejmě o klasický střet mezi střežením zájmů státu a ochranou práv jednotlivých občanů. Zákonodárce musí chránit zájem státu a k tomu mohou sloužit i tajné služby. Ale ty zároveň nesmějí zasahovat do práv občanů. Nalézt v tom rovnováhu není snadné, dohlížet na to mají samozřejmě soudy. A ty jsou, myslím, trochu málo obezřetné, pokud jde o ochranu občana - odposlechy jim nepřipadají zřejmě jako něco mimořádného, povolují je bez problémů.
Mám vůbec nějakou možnost "kontroly" tajných služeb, když si myslím, že zasahují do mého života?
Občan se může obrátit na naši poslaneckou kontrolní komisi a ta má právo požádat šéfa tajné služby o prozkoumání spisu. Jak už jsem řekl, nemusí nám vyhovět.
To je vše?
Vše. Není to málo, pokud politici nechtějí zpravodajské služby kontrolovat nad bezpečnou míru a tajné služby si hledí svého, nezasahují bezdůvodně lidem do života a vyhýbají se politice.
Jenže tajné služby mohou ovlivnit rozhodnutí politiků informacemi, které nezná volič, jenž politikům dal svůj hlas. To mi samo o sobě připadá orwellovské. Uvedu příklad, i když trochu vzdálený české politické scéně: v USA a Británii sílí otázka, zda tajné služby nepředaly politikům nepřesné informace o zbraních v Iráku a nepřispěly tak k zahájení války.
A to si vezměte, že výbor amerického Kongresu má mnohem větší pravomoci než naše komise. Je to samozřejmě problém, ale jenom čas může ukázat, zda tajné služby manipulovaly s informacemi, nebo zda informace účelově zmanipulovali politici. Anebo zda byly informace přesné. To platí obecně.
Reflex č. 26, Michal Komárek, 26.června 2003