V roce 1996 jste byl jedním z nejmladších politiků ODS ve sněmovně

V roce 1996 jste byl jedním z nejmladších politiků ODS ve sněmovně. V roce 1998 jste byl po Ivanu Pilipovi nazýván korunním princem ODS. Jak a kdy jste začínal s politikou?
S aktivní politikou jsem začal v roce 1989, kdy jsem byl jedním z iniciátorů stávky n Univerzitě Palackého v Olomouci a členem stávkového výboru. V té době začal můj zájem o politiku, tehdy to začalo mít skutečně smysl. Pro mě poté, co jsem si uvědomil, že dělání politiky na náměstích a sportovních halách končí, byl logickým pokračováním vstup do politické strany, která byla nejbližší mému liberálně konzervativnímu vnímání světa. Takovou stranou byla Občanská demokratická strana a je jí neustále. Velkou motivací vstupu do ODS byly i osobnosti, které ji reprezentovaly. Myslím to v plurálu, přestože tou nejvýraznější je Václav Klaus.
Byl jste nazýván korunním princem, jak vidíte dnes svou roli v ODS?
Přezdívka korunní princ mi byla vnucena některými z novinářů, kteří potřebují politiku popisovat bulvárním způsobem, ale já e přesto nikdy s tou rolí neztotožnil, nikdy jsem ji nebral smrtelně vážně. Je možné, že svým způsobem se vžila a svým způsobem mě de facto ublížila. Teď jsem paradoxně spokojen s rolí, kterou mám, protože po pěti letech ve vedení ODS, a byl jsem v podstatě nejdéle sloužícím místopředsedou ODS v řadě, mám více času na koncepční práci a na to, co mne baví - na budování vzdělávací instituce, kterých podle mého názoru s tím zaměřením, které odpovídá mému vidění světa se nám zde nedostává. Za situace, kdy nejsem místopředsedou politické strany, ale jsem předsedou správní rady CEVRO, má možnost dát mým kolegům, něco nového, zejména, se pokusit rozšířit řady příznivců české pravice.
Jak byste prezentoval CEVRO, kdo se podílel na jeho zakládání?
CEVRO je občanské sdružení, které vzniklo v roce 1999 s jednoduchou myšlenkou. Každý z nás má v sobě obrovský potenciál, který ovšem může přijít zcela vniveč, pokud se nebude rozvíjet, a navíc to je i motto CEVRO: Moudrým činí člověka společenství druhých. Tj. nestačí cítit se být moudrým, ale teprve v konfrontaci s jinými při sdělování si zkušeností teprve můžete skutečně růst. CEVRO tedy vzniklo jako instituce, která má cíl poskytovat maximum informací o všech představitelích liberálně konzervativního myšlení v různých oborech lidského konání, má za cíl popularizovat pravicové myšlenky, vzdělávat pravicové politiky na různých úrovních, tedy od komunální přes krajskou po parlamentní, tak také dát možnost lidem, kteří nejsou aktivně činní v politice získat více informací o praktické politice, setkat se s praktickými politiky jinak než při pohledu na televizní obrazovku nebo poslech rádia. A nezakrývám, našim cílem je samozřejmě přitáhnout co nejvíce zejména mladých lidí do aktivní politiky, obléknout jim dres české pravice.
Spolupracujete přitom s Mladými konzervativci?
Nepochybně ano. Shodou okolností jsem jeden ze zakládajících členů Mladých konzervativců někdy v roce 1990. Přestože věkově už do této kategorie nepatřím, pořád mám k této organizaci velmi vřelý a osobní vztah, a jsem velmi rád, že mladí lidé v dnešním prostředí jsou schopni také věnovat svůj čas plus energii něčemu jinému, než je budování vlastní kariéry a rozvíjení svého privátního byznysu, ale také tomuto druhu činnosti.
Vrame se k vysoké politice. Byl jste jedním z největších kritiků Václava Havla. Myslíte, že bude v páteční třetí volbě prezident někdo zvolen?
Václava Havla jsem velmi často kritizoval, ale jsem přesvědčen o tom, že to nebyla samoúčelná kritika, respektive kritika pro kritiku, a v žádném případě to nebyl kritický vztah, který by přerůstal z věcné roviny do roviny osobní. Pro mne to byla vždy, a zůstává respektovaná osobnost, která udělala hodně dobrého pro Českou republiku, nicméně byl to aktivní politik, který aktivně vstupoval do politického dění, a já jako politik jsem na to musel reagovat, protože mám ve zvyku říkat to co si myslím, a říkat to takovým způsobem, jakým to říkám (úsměv). Osobně jsem velmi zvědav jak dopadne prezidentská volba, velmi se bojím toho, že je to zatím volba ovlivněná mentalitou některých zákonodárců, tedy hledáme někoho, kdo by příliš nevyčníval z řady, hledáme nějakou typickou šedou myš české politiky, tedy chytrou horákyni, která chodí ani oblečená ani nahá, nejezdí ani na voze ani nechodí pěšky, hlavně nemá žádný svůj názor, to si myslím, že by bylo nejhorší, co by nás mohlo potkat.
Byl jste členem stínové vlády ODS před parlamentními volbami. Budete se ucházet o místo v nové stínové vládě Mirka Topolánka?
Byl jsem osloven panem předsedou Topolánkem, zda mám zájem o to pracovat ve stínové vládě ODS a případně v jaké funkci. Řekl jsem mu svůj zájem pokračovat ve funkci stínového ministra vnitra, nebo si myslím, že za čtyři roky se mi podařilo nejen vytvořit velmi srozumitelnou, jasnou a dostatečně razantní, nicméně pravicovou bezpečnostní politiku, respektující nedotknutelnost soukromí a svobodu jedinců. Současně (díky čtyřem letům působení ve funkci) jsem získal dostatek kontaktů o problematice jako takové. Je na panu předsedovi, aby zvážil všechny pro a proti, všechny klady a zápory mé osoby v souvislosti s touto funkcí. Jsem připraven fungovat nejen v dresu stínového ministra vnitra, ale zejména v dresu poslance ODS a předsedy CEVRO a udělat maximum pro to, aby politika Občanské demokratické strany byla prospěšná a natolik úspěšná, aby ODS v příštích volbách uspěla.
Co byste změnil v bezpečnostní politice současné vlády a ministra Stanislava Grosse?
Snažím se vnést do praktického konání a nejen mého života, ale také do života institucí, jejichž jsem členem nebo součástí, trochu manažérského ducha, tedy vedle osobní odpovědnosti také maximální prostor pro realizaci jedince. Myslím si, že ač Policie je ozbrojenou složkou, která má svá specifika, přece jen prostor pro osobní motivaci a projev kvality nebo nekvality práce je pořád dostatečný, a jestli policistům něco chybí podle mě, tak je to dostatečná motivace pro to dělat svou práci dobře. Motivace kladná, vyšší plat a možnost kariérního růstu, ale motivace také záporná - nedělám-li svou práci, pak nemám nárok na postup na kariérním žebříčku nebo měl vyšší mzdu. To je jedna část. Druhá část je o tom, aby si policisté uvědomili, že jejich odpovědnost za bezpečný život každého z nás je obrovská, a podle toho také vystupovali, a počítali s tím, že jakékoliv pochybení při výkonu jejich funkce znamená automaticky konec a doživotní odchod z policie. Třetí část je fungování státu jako takového. Pan ministr Gross podle mého názoru spustil naprosto nezodpovědně takzvanou reformu veřejné správy, která vede k absolutnímu potlačování a omezování svobodného jedince a umenšování prostoru pro naše svobodné rozhodování co chceme dělat se svým životem. Jsme konfrontováni bobtnáním státu, neskutečnému nárůstu administrativy a byrokracie, obrovskému růstu počtu úředníků, různých úřadů. Je-li něco mým cílem, potom je to budování přátelského a laciného státu, který bude poskytovat svým občanům službu. A to je opět ten manažérský princip, prostě stát není sám pro sebe, státní úředníci tady nejsou sami pro sebe, ale pro to, aby těm ostatním poskytovali za peníze, které jim občané dávají na jejich platy, kvalitní službu.
Jaké byste jako potenciální stínový ministr vnitra zaujal stanovisko k možným odposlechům poslanců ODS?
Nepodceňuji ten problém, ale přistupuji k němu velmi obezřetně. Než se opravdu prokáže, že někdo byl odposloucháván, tak nechci zaujímat žádný razantní postoj, takový nebo onaký. Věřím tomu, že pokud opravdu došlo k odposlechu, tedy použití operativní techniky, tak že v této kauze žádná z bezpečnostních složek státu lidově řečeno namočena není. Pokud to tak opravdu je, tak je to projev zneužívání operativní techniky v rukou soukromých osob, nebo soukromých institucí.
Pojďme k internetu. Jako první český politik jste otevřel verzi Vašich internetových stránek i pro nevidomé. Jaká je návštěvnost, s jakými se setkáváte reakcemi?
Nejen první verzi pro nevidomé, já jsem byl první český politik, který si zřídil své webovské stránky, a je to dáno okruhem mých přátel, kteří mě k tomuto přiměli. V tuto chvíli nemám aktuální čísla, ale musím sebekriticky přiznat, že spíše čekám, že nebudou nikterak vysoká, protože jsem si na sebe upletl kdysi v prvopočátku obrovský bič, který mě mrská dnes a denně, a to je diskusní forum. Jsem asi jeden z mála, vím, že jsme tak dva, tři čtyři aktivní politici, kteří diskusní forum mají, jinými slovy se kterými je možné komunikovat položením otázky a konkrétní odpovědí. A ten bič práská někdy tak bolestně, že nejsem schopen včas a pravidelně na ty otázky odpovídat.
Byl jste jedním z mladých politiků, kteří propagovali internet v rámci kampaně za toto informační médium. Jaký je Váš názor na ministerstvo informatiky?
Moje podpora internetu není samoúčelná, necítím se být opilý internetem tak, že bych blouznil o tom, že internet je spása lidstva, řešící veškeré naše problémy. Internet je fenomén, který dokáže bourat existující hranice v čase a prostoru, na straně druhé může vytvářet jiné hranice v komunikaci člověka s člověkem v psychologické rovině. Pro mě jako pro politika je internet jedna z cest, jak budovat to, co je mou vizí - malý, levný, přátelský stát, poskytující kvalitní službu. I když jsem tedy opoziční poslanec a měl bych kritizovat Vladimíra Mlynáře, že je ve vládě, musím uznat, že on takovou vizi sdílí též. Což ovšem neznamená, že souhlasím se vším, co ho provází, a první věcí, se kterou nemohu souhlasit je, že bojuji-li informačními technologiemi proti byrokracii tak, že se zřizuje jiný byrokratický úřad, je to opravdu zvláštní a nesmyslné.
V parlamentních volbách Vám byl soupeřem v Olomouckém kraji Pavel Dostál z ČSSD. Porazil jste ho v preferenčních hlasech, ale ČSSD v kraji zvítězila. Chystáte nějakou odvetu?
S Pavlem Dostálem se znám velmi dlouho, vlastně od dob studentské stávky v Olomouci, od dob Občanského fora. Je to člověk, ke kterému mě poutá i osobní vztah. Vztah je na jedné straně přátelský, na straně druhé profesionální. Co se týče fungování médií, jak privátních, tak veřejnoprávních, máme razantní a nesmiřitelné názory a to nás staví proti sobě, ale já se snažím vždy odlišovat tu profesionální část komunikace s člověkem, a tu osobní. A přes veškeré ostré osobní přestřelky mi to nebrání si toho druhého člověka vážit a svým způsobem mít rád. Takže jestli chystám na Pavla Dostála odvetu, tak výhradně a pouze v té části profesní a politické, budu-li mít v příštích volbách možnost, chci ho v Olomouckém kraji porazit. (úsměv)
Jste místopředsedou Poslanecké sněmovny, jaká je to pro Vás práce? Je pro Vás těžší být poslancem nebo místopředsedou sněmovny?
Kdybych měl být pouze místopředsedou sněmovny, tak bych měl za chvilku pocit, že tady zahniju, nebo se proměním v profesionálního učitele, neustále kárajícího a svolávajícího své nezverné žáky. Funkce místopředsedy je na jedné straně reprezentativní, nebo vystupujete jako reprezentant českého státu vůči zahraničí, vedle toho také máte za úkol pokusit se prazvláštní dvousethlavé těleso, zvané Poslanecká sněmovna, vést k pořádku a snažit se zavést jakýsi racionální duch projednávání složitých věcí. Ale já jsem se vždy snažil vedle toho dbát a rozvíjet své profesní zaměření jak v bezpečnostní, nebo také mediální oblasti, a proto jsem vždy vedle této funkce byl ještě členem příslušných komisí, a už Komise pro sdělovací prostředky nebo Komise pro kontrolu bezpečnostní informační služby. Považuji to za jediný způsob, jak přežít, protože sedět na "empajru" a dívat se do toho sálu, to pro psychicky nevyrovnaného jedince může znamenat doživotní trauma. (široký úsměv)
Co Vás v této funkci nejvíce potěšilo a co Vás naopak zklamalo?
Začnu zklamáním, a to je neuvěřitelná schopnost lidského druhu tedy člověka, jednoduchou věc zamotat takým způsobem, že se v ní nakonec vůbec nikdo nevyzná. Jinými slovy z té největší hlouposti udělat problém rozměru, přesahujícího vzdálenost ze Země na Měsíc. Potěšení snad v tom, že člověk i při vážných a stresujících situacích v Poslanecké sněmovně neztrácí smysl pro humor a vždy se mu podaří i v té nejnapjatější atmosféře ji trochu odlehčit nějakou vtipnou glosou nebo vlídným gestem vůči znepřáteleným řečníkům.
Jaký je Váš názor na integraci pravice? Jak sledujete současné snahy o integraci menších pravicových stran?
Plyne-li pro českou politickou scénu nějaké poučení ze zahraničí a Evropy, pak to poučení je jasné - pravice nemá šanci na úspěch v okamžik, když proti levici nepostupuje jednotně. Z podstaty věci, která říká, že levicové myšlenky jsou příjemnější na poslech a člověk jim rád uvěří, protože si myslí, že ho to nic nestojí, a domnívá se, že mu to něco přinese. Pravicové myšlenky jsou podstatně nepopulárnější, protože staví na lidské odpovědnosti a říkají "Každý je strůjcem svého štěstí". Při vědomí tohoto rozdělení sil jakékoliv rozštěpení pravice znamená automaticky neúspěch. Já bych velmi chtěl věřit tomu, že do příštích voleb, když ne sjednocená, tak alespoň zkonsolidovaná pravice půjde. Byl bych ovšem rád, aby si i ty malé politické subjekty, které se hlásí na pravou část politického spektra, uvědomily, že bez Občanské demokratické strany (Ivan Langer zaklepal na dřevo) česká politika a česká pravice existovat v tuto chvíli nemůže. A je-li někdo jakýmsi základním pilířem pravicového voliče, je to právě Občanská demokratická strana.. To by mělo vést k tomu spíše hledat styčné body, nevyčerpávat se vzájemným soupeřením.
V médiích se objevily úvahy, že KSČM v příštích volbách může dosáhnout přes třicet procent hlasů. Myslíte, že se podaří sestavit pravicovou vládní koalici?
Jedna věc je, jestli se to stane, druhá věc je, jestli si to přeji. Přeji si to, ale jsem realista, tudíž mírný skeptik. Protože podle mého přesvědčení a neříkám to s pocitem nějakého štiplavého zadostiučinění, Unie svobody jako politická strana přestává de facto existovat, Jako absolvent lékařské fakulty bych řekl, že se nachází už ne ve stádiu klinické smrti, ale začala už biologická smrt, takže to už je tělo bez života a bez ducha. Bude velmi těžké hledat pro ODS partnera, a za stávajícího volebního systému se bez koaličního partnera vládnout nedá, protože ani největší optimista nemůže předpokládat, že by ODS získala stojeden mandát. V tomto smyslu si myslím, že našim, a už milovaným, nebo zapuzovaným možným partnerem je nepochybně strana lidová a vznikne-li na troskách Unie svobody nějaký jiný pravicový subjekt, který ovšem svou energii nebude vyčerpávat permanentním soubojem s Občanskou demokratickou stranou, ale společně s námi se bude vymezovat vůči levici, potom jsem tomu rád, a bude-li to subjekt, který nepodlehne lákání Špidly, Škromacha a jim podobných, a nakonec bude ochoten jednat o vládě a sestavit vládu s ODS, budu ještě radši. Myslím, že t bude ku prospěchu nejen těch politických stran, ale i občanům České republiky.
Jak Vás podporuje rodina v politice? Co říkala, když jste se do ní pustil?
Naštěstí jsem svou manželku poznal dříve, než jsem se stal politikem, což je na jedné straně dobře, na druhé straně špatně. Ta dobrá stránka věci je, že si mě snad skutečně vybírala proto, jaký jsem a nikoliv proto, čím jsem. A ta stinná stránka je taková, že nemohla předpokládat, co to bude pro náš život znamenat. Není to vůbec jednoduché a obzvláš, když jste otcem roční holčičky, a rodinu máte 250 kilometrů od Prahy a pravidelně trávíte pět dnů ze sedmi mimo domov. Zatím to jde a přiznám se soukromě i veřejně, že jestli spatřuji něco pozitivního pro můj život na výsledcích posledního kongresu ODS je to, že mám také více času na svou rodinu.
Jaké je Vaše politické krédo?
To, co sem říkal, a co mě přivedlo do politiky - rád si sám rozhoduji o svých vlastních věcech, chci nést zodpovědnost za každé své rozhodnutí a pro mě klíčovou hodnotou v životě je svoboda ve všech jejích rozměrech, ve kterých je možné ji vnímat. To byl důvod, proč jsem v roce 1989 revoltoval jako student lékařské fakulty, to je důvod, proč jsem vstoupil do ODS a to je důvod, proč jsem členem zákonodárného sboru.
Co byste popřál našim čtenářům a občanům celkově?
Co nejlevnější připojení na internet. (Ivan Langer se usmívá) Zejména spokojenost a radost po příštích parlamentních volbách, postavenou na jejich výsledku, který bude znamenat, že po dlouhých letech dominance levicových sil v České republice je to opět pravice, která otáčí kormidlo směrem doprava.
Děkuji za rozhovor a přeji Vám hodně štěstí v další politické činnosti.

Robert Vašíček, www.politikon.cz