Smělé plány reformy justice, ohlášené ministrem Motejlem, vyvolávají velká očekávání. O novele trestního řádu, která je jedním ze tří pilířů reformy, to platí tím spíš. O to je však důležitější se ptát, zda právě podoba, kterou má trestní řízení po této zásadní kvalitativní a institucionální proměně získat, je jednoznačně správnou a bezrizikovou. Jsem přesvědčen, že je povinností každého poslance či senátora ptát se na rizika a úskalí tohoto justičního projektu. Na nich totiž leží rozhodnutí, zda novelu schválit či ne, a jim budou případné problémy při jejím uvádění do života připisovány. Chci žít v zemi, kde je bezpečno, kde každé protiprávní jednání je důsledně vyšetřeno a potrestáno, jen tak lze posílit víru občanů v právo a v jeho instituce. Jako politik mám vůči občanům této země povinnost hledat a přijímat řešení, aby tomu tak bylo. A ačkoli bych raději konstatoval opak, novela je vskutku odvážným experimentem, u které taková záruka není. Náš středoevropský kontinentální proces se má ze dne na den stát procesem angloamerickým. Vezměme např. otázku přenesení dokazování před soud a tomu odpovídající změnu přípravného řízení. To je jistě svůdná myšlenka. Krátkodobě nevratné zrušení úřadů vyšetřování a vytvoření společné služby kriminální policie a vyšetřování přinese rozplynutí 2500 dnes již solidně kvalifikovaných vyšetřovatelů, jejichž činnost má nahradit zvýšení početní kapacity soudců okresních soudů o 37 osob. K tomu uvažme, že dokazovat se má, podle novely, až před soudem, logicky, při jejich přetížení, se značným časovým zpožděním od činu. V mezidobí bude působeno na svědky, kvalita, tedy vypovídací hodnota, jiných důkazů, budou-li ještě vůbec nějaké, výrazně klesne. V konečném důsledku tedy výrazně stoupne počet zprošujících rozsudků. Sami autoři novely počítají s číslem okolo 30 %, dnešní stav je 3 %. Pochopí občané, proč od soudu odchází takový velký počet neodsouzených, když stav kriminality je takový, jaký je? Tento argument zaznívá vůči předkladatelům z různých stran. Jeho věrohodné vyvrácení jsem neslyšel. Nemohu se zde pouštět do podrobné polemiky se vším, co je v novele přinejmenším diskutabilní. Je již veřejným tajemstvím, že novelu provází kritika. A co na ni autoři? "Kritizují přeci jen nepřátelé reformy, ti, kteří žádnou změnu nechtějí." Jestliže ale mají výhrady lidé, kteří pracují s trestním řádem dnes a denně, pak jsem přesvědčen, že je třeba jim pozorně naslouchat. Bez podpory lidí a institucí, kterých se novela dotýká, zůstane ministr Motejl se svými plány sám. Pokud zamýšlené změny trestního řízení nesou riziko bumerangového efektu, pak kritici nejsou "nepřáteli reformy", ale odpovědnými členy zákonodárného sboru, kteří jsou povinni vážit klady a zápory každého navrhovaného zákona.