Jako liberál nejsem a nemohu být zastáncem regulačních zásahů státu do života a soukromí občanů, a pokud ano, tak pouze v přesně definovaných případech, kdy stát vynucuje dodržování právního řádu a plnění uzavřených smluv mezi jednotlivci, příp. ochraňuje svobody jednotlivých individuí (eventuálně skupin). Tento postoj se logicky promítá i do podoby tzv. mediální legislativy. V demokratickém státě konce 20. století nemůže vznikat žádná norma, která by byla šita na míru jedné - by sebedůležitější - profesní (ale také jakékoli jiné) skupině a zároveň znevýhodňovala postavení >zbývající části