Ivan Langer:

Vážený pane předsedo vlády, vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, obracím se na pana předsedu vlády - přiznám se - s problémem, který se netýká přímo jeho osoby, neboť je to problém, který zdědil po svém předchůdci, ale netýká se ho jen částečně, neboť jako člen vlády České republiky se nepochybně podílel a byl jedním ze spoluautorů řešení privatizace Autoklubu Bohemia Assistance, a. s., zkráceně ABA, řešení, které považuji za velice nestandardní, řešení, které není možné zařadit nikam jinam než do série velmi pochybných privatizačních rozhodnutí realizovaných vládou předcházející, za předsednictví Stanislava Grosse a za účastnictví současného předsedy vlády.

O co jde? Ve své interpelaci z 24. listopadu 2004, tedy z doby, kdy - pokud se nepletu - pan předseda vlády Paroubek byl již členem vlády, jsem se obrátil na předsedu vlády ve věci nestandardního postupu při prodeji státního podílu ve společnosti ABA, a. s. Vláda svým usnesením zamítla přímý prodej státního podílu ve společnosti ABA předem určenému zájemci a pověřila Českou konsolidační agenturu vyhlášením veřejného výběrového řízení. V souvislosti s tímto usnesením Česká konsolidační agentura vybrala investičního poradce Commerzbank a vláda ustavila poradní meziresortní komisi. Byly tedy dva nezávislé poradní orgány.

Commerzbank i meziresortní komise vycházely při hodnocení nabídek uchazečů o státní podíl v ABA ze stejných podkladů a nabídky hodnotily na základě stejných kritérií výběrového řízení. Výsledky hodnocení ale byly překvapivě v absolutním rozporu. Vzhledem k této skutečnosti Česká konsolidační agentura nerozhodla o výherci, přerušila výběrové řízení a postoupila rozhodnutí vládě. Vláda - a to již za účasti současného předsedy vlády, tehdy ministra pro místní rozvoj - přijala usnesení, ve kterém souhlasila s prodejem státního podílu v ABA společnosti ÚAMK za cenu 67 milionů korun.

Na základě těchto skutečnosti jsem se ptal předsedy vlády Stanislava Grosse na následující otázky: Proč vláda nevzala v úvahu hodnocení privatizačního poradce Commerzbank a přiklonila se ve svém rozhodování o prodeji ABA pouze k závěrům meziresortní komise, k závěrům, které podle mého přesvědčení vykazují závažné nedostatky, závažné nepřesnosti, vedou k podezření, že většina členů meziresortní komise společnost ÚAMK záměrně preferovala a svým jednáním přinejmenším nesprávně informovala, při tvrdším hodnocení podvedla Českou konsolidační agenturu a potažmo stát. Tyto skutečnosti byly přílohou mé interpelace.

Kladl jsem otázku Stanislavu Grossovi, proč vláda rozhodla, že státní podíl v ABA prodá právě ÚAMK, dokonce mu nabídla exkluzivitu v možnosti navýšení ceny, resp. že prodá 69 % akcií ABA společnosti ÚAMK za cenu 67 milionů s vědomím toho, že ÚAMK nabídlo nejnižší možnou cenu - 32 milionů korun - a podnikatelský záměr ÚAMK byl privatizačním poradcem Commerzbank označen za nejhorší. Tedy konstatuji - vláda rozhodla dát exkluzivitu tomu, kdo nabídl nejméně, kdo podle privatizačního poradce, který byl placen, označil jeho privatizační projekt za nejhorší.

Kladl jsem otázku, co vedlo vládu k rozhodnutí preferovat ÚAMK tímto způsobem, když všechny další nabídky byly pro stát výhodnější. Některé dokonce až o 50 milionů korun. Podnikatelské záměry podle privatizačního poradce vybraného Českou konsolidační agenturou byly neskonale lepší a kvalitnější než podnikatelský záměr ÚAMK.

Kladl jsem otázku, zda vláda svým rozhodnutím, kterého se účastnil současný předseda vlády, nejednala de facto v rozporu se svým usnesením číslo 130 ze dne 11. února 2004. Kladl jsem otázku, proč svým rozhodnutím vláda de facto podporuje vznik monopolu v oblasti poskytování služeb motoristům, a to zejména v oblasti prodeje dálničních kuponů a poskytování asistenčních služeb. Námitka, že v této oblasti existují ještě další firmy, neobstojí, neboť nemají relevantní podíl na trhu.

Kladl jsem otázku, jak vláda zareaguje na petici zaměstnanců, kladl jsem otázku, jak budou přezkoumány veškeré tyto výhrady. Kladl jsem také otázku, zda si je vláda vědoma rizika žaloby ze strany minoritních akcionářů na ochranu investic, na kterou mj. upozorňuje také Česká konsolidační agentura, jak se vláda vypořádá s případnou stížností směrem k Evropskému soudnímu dvoru.

Tehdejší předseda vlády Stanislav Gross mi odpověděl a musím říci bohužel způsobem jemu vlastním. Tedy já jsem se ptal na něco, on odpověděl na něco úplně jiného. Proto jsem tedy vyjádřil nesouhlas s odpovědí tehdejšího premiéra Stanislava Grosse a požádal jsem o projednání této interpelace a o možnost obrátit se teď na nového předsedu vlády de facto se stejnými otázkami, které jsem položil tehdejšímu premiérovi Stanislavu Grossovi, a s otázkami doplňujícími.

Klíčová téze: Zajímalo by mne, pane premiére, zda podle vás výběrové řízení na prodej Autoklubu Bohemia Assistance probíhalo transparentně, zda podle vašeho hodnocení probíhalo standardním způsobem. Pokud odpovíte, že probíhalo transparentně, pokud odpovíte, že probíhalo standardním způsobem, potom vás prosím, abyste mi definoval vaše kritéria transparentnosti a standardnosti.

Současně bych se chtěl zeptat, jaká byla kritéria pro rozhodování vlády, která jim určila za vítěze soutěže a nabyvatele společnost ÚAMK, když vítězem byla vybrána podle Commerzbank ta nejhorší nabídka a nejhorší společnost ze všech. Jaká byla kritéria pro rozhodování vlády? Rozhodování jste se, pane předsedo vlády, účastnil i vy, byť v jiné funkci, když vláda vybrala společnost, která nabídla nejméně peněz ze všech, když jako jediná byla tato společnost oslovena, aby nabídla víc peněz, tím pádem tedy byla porušena rovná a férová soutěž, neboť takováto nabídka nebyla dána nikomu jinému.

Chci se zeptat, zda podle vašeho přesvědčení rozhodnutím vlády stát dosáhl skutečně nejlepšího výnosu, zda rozhodnutí vlády je současně prospěšné a užitečné pro všechny občany na silnicích, neboť vzniká trh, vzniká konkurence. V rámci této konkurence tedy mohou čekat nejlepší a nejkvalitnější služby na trhu.

Jedna z posledních otázek zní: Zda se domnívá pan předseda vlády, že zvolený postup vlády může mít soudní či arbitrážní dohru, případně může mít také sankce z Evropské unie?

Poslední - řekl bych ne nedůležitá, nicméně z pořadí priorit určitě na posledním místě - kladená otázka: Jakou roli, pane předsedo vlády, sehrál v procesu privatizace současný člen vaší vlády, člen i vlády minulé - v minulé vládě ministr pro místní rozvoj, ve vaší vládě ministr spravedlnosti - pan Pavel Němec. Děkuji vám za vyčerpávající odpovědi.

Jiří Paroubek:

Pane místopředsedo, možná, že část vašich starostí, které si o tento případ děláte, sejme rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který rozhodl, že povolil spojení soutěžitelů a prodej majetkového podílu státu ve společnosti ABA, takže tento prodej může být dokončen, což je určitě pozitivní záležitost.

Samozřejmě jsem přesvědčen o tom, že toto výběrové řízení bylo transparentní a že bylo rozhodnuto rozumným způsobem. Pokud si vzpomínám, tak nejvyšší nabídka, která byla 67 milionů korun, byla také dorovnána při tomto prodeji, takže k nějaké finanční újmě, kterou tady naznačujete, nedošlo.

Nicméně o některých otázkách, které mně kladete, kritéria transparentnosti, kritéria výběru vlády, která použila pro výběr vláda, řeknu otevřeně, musím ještě přemýšlet, protože se musím vrátit trošku do doby, kdy k prodeji došlo, resp. u kritérií transparentnosti bych nerad tady řekl něco z "voleje", co by nebylo lege artis (???), takže vám dám odpověď písemně. Bude to určitě odpověď, která je širší než odpověď, kterou jste dostal dopisem z 20. prosince minulého roku.

Ivan Langer:

Paní místopředsedkyně, pane předsedo vlády, děkuji za částečnou odpověď. Já samozřejmě rozumím tomu, že nejste schopen teď přesně, precizně a s vědomím odpovědnosti za každé slovo, za každé číslo, které zde pronesete, jasně odpovídat na všechny otázky, které jsem zde řekl.

Současně děkuji za připomenutí rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Jakkoliv mohu mít jiný pohled na věc a domnívat se důvodně, že když zrušíte konkurenci v jedné oblasti, tím v žádném případě nemůžete docílit kvalitnější a levnější služby pro spotřebitele, tak jak se zřejmě domnívá ÚHOS, tak jak se zřejmě domnívala vláda. Respektuji rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, třebaže otázka na kolik je pravomocné, na kolik se dotčené subjekty proti němu případně neodvolají.

Nicméně bych vás chtěl upozornit, že vláda rozhodně nevybrala nejlepší cenovou nabídku, že rozptyl cenových nabídek nebyl 32 milionů až 62 milionů, resp. 67 milionů korun, ale že toto rozpětí činilo 32 milionů až 87 milionů korun. Že tedy existovala lepší, pro stát o 20 milionů korun přinejmenším výhodnější, nabídka a v okamžiku, kdy by všichni soutěžitelé dostali stejné právo navýšit svoji původní nabídku, jsem přesvědčen, že by tak učinili všichni a že by výsledná cena za tento privatizovaný podnik mohla dokonce přesáhnout původně nabídnutou cenu jedním ze soutěžitelů, tedy 87 milionů korun, a že by stát mohl získat podstatně větší výnos z tohoto prodeje.

Proto tedy zpochybňuji tu část odpovědi, kterou jste mi poskytl, že soutěž probíhala transparentně a standardně a že stát docílil dobrého výsledku. Současně také prosím, abyste buď teď nebo případně ve vaší písemné odpovědi se vyjádřil i k mému dotazu, který jsem formuloval a který zněl, jakou roli sehrál v procesu privatizace ABA tehdejší ministr pro místní rozvoj a současný ministr spravedlnosti Pavel Němec.

Pokud se vám nepodaří vypořádat se věrohodně, důsledně a detailně s těmito pochybami a pochybnostmi, které zde vznáším, potom nezbude nic jiného, než zařadit tuto privatizaci do série pochybných privatizačních rozhodnutí, realizovaných minulou vládou, a věřím, že si vzpomenete na minulý týden na ústní interpelaci mého kolegy Martina Římana ve věci prodeje menšinového podílu OKD, který v tuto chvíli znamená ztrátu pro státní rozpočet ve výši několika miliard korun, ztrátu, kterou je podle mého názoru ještě možné odstranit, ztrátu, kterou je možné nahradit. Nicméně, pokud tento stát, pokud tato vláda bude nečinná, potom odpovědnost za to, že stát nezískal z prodeje majetku tolik, kolik mohl získat, bude padat na vás, na členy vaší vlády a na kolegy a kolegyně, kteří v této Sněmovně tuto vládu podporují.

Vlastimil Tlustý:

Vážený pane premiére, vážení páni ministři, dámy a pánové, dovolte mi zareagovat na průběh rozpravy k tomuto bodu, protože je neuvěřitelná shoda náhod, že přesně v 16.30 hodin začalo jednání dozorčí rady Konsolidační agentury, kde jedním z bodů na vědomí je dopis, který je adresován Konsolidační agentuře jako administrující organizaci, v tomto případě zdůrazňuji slovo administrující, nikoliv rozhodující. Rozhodující institucí v tomto případě byla výlučně vláda, tak jak tady přesně popsal pan kolega Langer.

Já bych chtěl teď vyrušit pana premiéra, jestli by mohl poslouchat věty, které budu říkat. Pane premiére, vy jste použil klíčové slovo "pochybnosti". Já tady nechci dlouze přednášet různé argumenty věcného charakteru, které by dokládaly či vyvracely jednotlivé typy pochybností. Myslím, že to není předmětem tohoto jednání. Nicméně zmínil-li jste slovo "pochybnosti", má to jednu přímou vazbu k dnešnímu jednání, a to proto, že 17. tohoto měsíce, což je ode dneška za 5 dní, Konsolidační agentura buď na základě schválení vládou, které již proběhlo, vydá kupujícímu příslušné akcie a jinými slovy uzavře tuto transakci a všechny následné komentáře se stanou komentáři jakoby hodnotící minulost, bez jakékoliv možnosti nápravy, anebo nevydá, a pak pochybnosti a jednání kolem nich mohou mít ještě charakter ovlivnění procesu.

Proto mi dovolte uvést jediné. Chtěl bych poprosit jako předseda dozorčí rady Konsolidační agentury, jestli by Konsolidační agentura mohla dostat jasné písemné vyjádření k tomuto případu ještě před 17. tohoto měsíce, aby úředníci Konsolidační agentury mohli ve své úřadující roli tento případ jakýmkoliv způsobem završit, protože shrnu-li to, je evidentní, že vláda České republiky v tomto případě na sebe vzala velký díl odpovědnosti. Problém je velmi komplikovaný. Nebyly tady uváděny další faktory, které tady nepovažuji za potřebné doplňovat. Dostanete je na vědomí v písemném stanovisku. My ale v každém případě potřebujeme stanovisko do 17. tohoto měsíce, aby vůbec tento případ a proces měl ještě vratný charakter, ať už rozhodnutí bude jakékoliv. Já tady nepředjímám, že rozhodnutí má být ano či ne, to ponechávám zcela na vás a na posouzení tohoto případu. Jenom procesně opakuji, že termín pro to, aby se v této kauze dalo ještě něco činit, je 17. tohoto měsíce a že chcete-li jakýmkoliv způsobem se k tomu vyjádřit, a já vám to vřele doporučuji, termín skončí velmi záhy. Děkuji za pozornost.

Jiří Paroubek:

Já bych reagoval na vystoupení. Myslím, že se shodneme na jedné věci, že stanovisko musí být přesné. Předpokládám, že se nám podaří do 17. tohoto měsíce, ale bude to určitě obtížné.

Pokud jde o OKD, je to trochu jinak. Já jsem se mezitím s těmito věcmi seznámil, celý problém vznikl někdy v polovině 90. let. Určitě to nebyl problém minulé nebo předminulé vlády před dvěma nebo třemi lety, protože od poloviny 90. let, kdy proběhla neřízená privatizace, tak stát tahal za kratší konec provazu, protože neměl nadpoloviční většinu akcií. K věcem, ke kterým došlo, došlo následkem vývoje, který bych nazval neřízenou privatizací v polovině 90. let. Pokud jde o přesné stanovisko, tak se pokusíme jej zpracovat během několika příštích dnů.

Ivan Langer:

Vážená paní předsedající, pane předsedo vlády, jakkoliv předmětem této interpelace je prodej společnosti ABA a společnosti ÚAMK, přece jen jsem ho extendoval trochu někam jinam k problému OKD. Tady chci upozornit, že skutečnost, že stát přišel o majoritní kontrolu nad společností OKD a. s., byla zapříčiněna přímým konáním tehdejšího místopředsedy České strany sociálně demokratické v té době, člena statutárního orgánu OKD, pokud se nepletu.

Velmi bych prosil, abyste si tuto skutečnost ověřil, neboť to bylo právě konáním, resp. nekonáním toho člověka, že stát o majoritní kontrolu nad OKD tehdy přišel.

Pokud jste vaši poznámku směřoval jako implicitní výtku směrem k ODS a směrem k jejímu působení ve vládě, prosím, myslím, že by bylo velmi dobré udělat si pořádek doma a zjistit, kdo může za to, že stát ztratil majoritní kontrolu nad touto velkou důlní společností. To je poznámka k OKD.

Nyní se vracím k tématu jako takovému. Vzhledem k tomu, co zde řekl pan kolega Tlustý jako předseda dozorčí rady České konsolidační agentury, bych vás chtěl v tuto chvíli požádat, poprosit a apelovat na vás, abyste z tohoto místa skutečně udělal veřejný příslib v tom smyslu, že dáte pokyn, aby 17. května dozorčí rada České konsolidační agentury ve věci privatizace ABA nerozhodla, neboť to je jediný věrohodný způsob reakce na moji otázku, kdy jsem se smířil a ztotožnil s tím, že vy nemůžete teď dát jasnou a vyčerpávající odpověď na moje otázky, ale v okamžiku, když víte - a vy to víte od několika málo předešlých minut - že po 17. květnu celá debata nad touto pochybnou, podivnou netransparentní privatizací bude debatou akademickou, máte jedinečnou příležitost říci, že vám jde skutečně o řešení toho problému, a to řešení spočívá v tom, že se definitivní rozhodnutí odloží a definitivní rozhodnutí učiníte teprve poté, co mi tady zodpovíte věrohodně, přesvědčivě a detailně na to, že tato privatizace nepatří mezi ty pochybné, divné kšeftíky, ale je to opravdu transparentní prodej státního majetku.

Velmi na vás apeluji, abyste takovýto příslib učinil. Neberu to teď jako soutěž opozičního poslance s předsedou vlády. Myslím si, že ten problém je jasně postaven. Pokud chcete působit věrohodně a říci, že vám jde o řešení problému, potom se nemůžete tvářit, že nevíte, že ten problém po 17. květnu už bude problémem jen ryze akademickým.

Děkuji vám za vaši reakci.

Jiří Paroubek:

Já jen pokud jde o problém ABA a zopakuji to, co jsem řekl - do 17. května se vynasnažíme zpracovat jasné stanovisko, na základě kterého bude možné rozhodnout.

Pokud jde o problém OKD, tady je několik pamětníků, kteří mi znovu potvrdili, že tehdejší místopředseda - jak jste se vyjádřil - sociální demokracie nebyl v žádném orgánu společnosti OKD v té době, o které vy hovoříte, to znamená někdy v letech 1995 - 1997, kdy došlo k neřízené privatizaci, tudíž nemohl být ani spoluodpovědný za vývoj, ke kterému tam tehdy došlo, a nemohl být zodpovědný ani spoluodpovědný za to, co tady bylo minule interpelováno. Myslím, že více argumentů k této věci nedokáži doložit.

Ivan Langer:

Pane premiére, je mi velmi líto, že musím znovu vystoupit, ale já jsem, myslím, ten problém popsal velmi jasně. Buď vám skutečně jde o vyřešení toho problému, o odstranění veškerých pochybností, které provázejí z mého pohledu netransparentní prodej společnosti ABA, nebo vám o to nejde a hrajete tady komedii.

Já stále věřím, že vám jde o to, aby byly veškeré pochybnosti, které provázejí ten prodej, odstraněny, že vám jde o to, aby ta možnost reálně existovala a aby váš příslib odpovědi na mé otázky nebyl jen příslibem konaným do větru. Potom na vás z tohoto místa opět musím apelovat k jasnému vyjádření, zda vaše vláda dá pokyn dozorčí radě České konsolidační agentury, aby 17. května definitivně neuzavírala tento privatizační proces, aby existoval prostor, abyste se vy z pozice předsedy vlády mohl důkladně seznámit s celým tím procesem a teprve poté mohl učinit konečné rozhodnutí. Pokud toto z tohoto místa teď neřeknete, pokud takovýto krok neučiníte, stáváte se bohužel spoluodpovědným za prapodivný kšeft, který stál české daňové poplatníky několik miliónů, ne-li desítek miliónů korun.

Ivan Langer:

Pan předseda vlády ve své první odpovědi na moje otázky řekl - a já jsem to akceptoval - že není schopen detailně zodpovědět veškeré otázky, které jsem zde kladl, a já jsem jeho první odpovědi rozuměl jako veřejnému příslibu, že podle stenozáznamu a definice těch odpovědí mi odpoví.

Bohužel, ve druhé části odmítl zaujmout jednoznačný postoj, nicméně to je jeho rozhodnutí, jeho odpovědnost. Mně v tuto chvíli stačí jeho veřejný příslib, že na mnou položené otázky mi odpoví posléze, proto nenavrhuji žádné usnesení.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 12. května 2005