Kdo se v neděli 7. května 2006 díval na Sedmičku na TV Nova, v níž probíhal duel Zaorálek (ČSSD) - Nečas (ODS), nestačil se nejspíš divit, jak hluboko ta ČSSD klesla. Předseda sněmovny Lubomír Zaorálek, takto nositel jedné z nejvyšších ústavních funkcí ve státě, totiž vršil jedno neskutečné tvrzení za druhým a občas přidal i vyloženou lež. Jako bychom se souběžně se sbližováním ČSSD s KSČM vraceli i k úrovni lživé propagandy a stylu dezinformačních kampaní z dílny minulého režimu.

Může se ale stát, že předseda Sněmovny bude tvrdit, že nic z toho, o čem se dále zmíním, nikdy neřekl. Vždyť přece popřel, že David Rath v rozhovoru s Mladou Frontou řekl to, co řekl (že na jeden okres má být zhruba jedna nemocnice). A to i přesto, že mu to Martin Veselovský v Sedmičce v přímém přenosu z tohoto listu ocitoval. "Říkám tady za něj, že něco takového nemohl nikdy říci a on to následně jistě potvrdí"(!), prohlásil. Naopak, pokud šlo o osočení politika z ODS Martina Římana a jeho údajný výrok na setkání kdesi v Praze (neříkejme voličům o našem programu pravdu, jinak nemůžeme vyhrát), pak Zaorálkovi evidentně stačila "informace z páté ruky", jak to komentoval Petr Nečas.

Velmi pozoruhodným výrokem bylo také to, když předseda Sněmovny prohlásil: "naší sociální politikou je politika zaměstnanosti". Celkem logicky pak musel dodat, že "nezaměstnanost klesá". Kdo si porovná následující čísla: 374,6 - 378,2 - 389,9 - 384,8 - 409,1 - 414,4 - 443,0 - 419,1 - 420,4 - 420,2 - 429,3 - 402,1 - 404,6 - 404,8, což je počet nezaměstnaných lidí v tisících podle metodiky Mezinárodní organizace práce (ILO - přísnější klasifikace, než je vyšší skutečný počet osob registrovaných na Úřadech práce) jako jedinou konzistentní časovou řada uváděnou ČSÚ (http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/kalendar/2004-zam) (ostatní údaje trpí změnami metodiky) v jednotlivých kvartálech od třetího čtvrtletí po vítězství ČSSD ve volbách v roce 2002, musí dojít k závěru, že u nás nezaměstnanost neklesá.

Spíše se dá říci, že od 2. čtvrtletí 2003 kolísá v intervalu zhruba mezi čtyřmi sty a čtyřmi sty padesáti tisíci nezaměstnaných lidí (podle ILO). Uvážíme-li navíc, že v posledním čtvrtletí, pro nějž jsou k dispozici data (4. kvartál 2005) je udávaná dlouhodobá nezaměstnanost astronomických 53% (33% mezi nezaměstnanými vysokoškoláky), jedna z nejvyšších v Evropě, vidíme zřetelně, s jak obrovským problémem tu má ČR co do činění.

Tyto skutečnosti se však předseda Sněmovny pokoušel zamaskovat a bagatelizovat. Korunu všemu nasadil prohlášením, že "v ČR je nejnižší nezaměstnanost z postkomunistických zemí". To už je čistokrevná a nefalšovaná lež. Stačí nahlédnout do dat Eurostatu (zde) za roky 2002-2005 (viz graf).

V tomto grafu nejsou z důvodu měřítka uvedeny Slovensko a Polsko, kde je nezaměstnanost skutečně podstatně vyšší, i když od roku 2002 klesající, než v ostatních zemích (Slovensko 2002: 18.7 - 2005: 16.4%, Polsko: 2002 - 19.9 %, resp. 17.7% v roce 2005). V ČR Eurostat v roce 2005 eviduje nezaměstnanost 7.9%. Přesně stejnou hodnotu pro tento rok registruje v případě Estonska. Ve dvou zbývajících pobaltských státech je nezaměstnanost o něco vyšší (Litva 8.2% a Lotyšsko 9%). A hned ve dvou zemích je nezaměstnanost nižší než v ČR - v Maďarsku o desetinu (7.2%) a ve Slovinsku dokonce o celou čtvrtinu (6.3%) nižší než u nás.

Co je z grafu též evidentní a co nepochybně stojí za povšimnutí, je dynamika nezaměstnanosti. Zatímco ve státech s rovnou daní nezaměstnanost od roku 2002 výrazně poklesla (v Estonsku i Lotyšsku o čtvrtinu z 10.3 na 7.9%, respektive z 12.2 na 9%, v Litvě dokonce o třetinu z 13.5 na 8.2%), Maďarsko a Česká republika jsou jediné dvě země z postkomunistických států, kde nezaměstnanost v tomto období stoupla. Skutečně skvělá "sociální" politika ČSSD!

Podobně úsměvné byly chvíle, kdy předseda Sněmovny hovořil o dluzích ve VZP, které, jak přiznal, byly způsobeny nedostatky v legislativě a obecně špatným nastavením některých parametrů ve zdravotnictví. Když ho Petr Nečas upozornil, že ČSSD v této zemi vládne již osm let a že legislativu i podmínky mohla dávno nastavit jinak, opáčil Zaorálek tvrzením, že tyto změny prý ve Sněmovně "zablokovala ODS"! (jak upozornil Petr Nečas, ODS má ve Sněmovně 57 hlasů z 200 a z logiky věci sama naprosto nic "zablokovat" nemůže).

Takto by bylo možné ještě pokračovat. ČSSD se zkrátka ve své snaze zabránit volební porážce neštítí již vůbec ničeho. Nejprve přišla s kampaní ODS mínus, pomlouvačnou a lživou, která má za cíl odvést pozornost od nesplněných slibů a neexistence programu ČSSD. Tato antikampaň zaplacená ČSSD má navíc povahu podvodu, neboť používá barvy a symboly ODS, a tak může mezi voliči vyvolat mylný dojem, že jde o kampaň modré strany.

V poslední době pak s vyloženým přívalem polopravd a lží, viz též např. pokud jde o (neziskové) nemocnice (obecně i o jednotlivé konkrétní). Svědčí to o tom, jak velice se ČSSD obává volební porážky. A hlavně možného důsledného vyšetření jejích mnoha kauz a postihů, které by v takovém případě nutně přišly. Doufejme, že občané se tentokrát již nenechají obalamutit a obelhat a odmění ČSSD ve volbách stejně výrazně, jako v nedělní Sedmičce v diváckém hlasování (77:23 pro P. Nečase) "ocenili" sedmilhářský výstup předsedy české Poslanecké sněmovny.