Ivan Langer:

Pane ministře, dovolte mi, abych připomněl některá čísla a fakta. Jaro 2002 - Milan Šrejbr odvlečen z nemocnice přes odpor lékařů do pankrácké věznice, červen 2002 - volby do Poslanecké sněmovny. Březen 2004 - Milan Volf, v té době kladenský primátor, zatčen v přímém televizním přenosu, červen 2004 - volby do Evropského parlamentu. Září 2004 - teatrální zatčení Marka Dalíka a Jana Večerka v kauze Kořistka, listopad 2004 - volby do krajských zastupitelstev. Prosinec 2005 - žádost o zbavení imunity poslance Vladimíra Doležala, červen 2006 - jak pevně věřím, volby do Poslanecké sněmovny.

Jen velmi naivní člověk by se mohl domnívat, že toto všechno je náhoda. Oproti tomu uvedu jiné případy. Kauza Mlýn nemohla být vůbec vyšetřena, neboť dokumenty byly skartovány a policisté nesmějí vypovídat. V kauze "pět na stole v českých" bývalého tajemníka premiérů Grosse a Paroubka pana Zdeňka Doležela není vidět žádné konkrétní výsledky. V kauze možné korupce doktorky Evy Klimovičové, poradkyně ministra Ratha, není vidět žádná aktivita policie.

Na základě těchto informací si vám dovoluji položit otázku, zda jste skutečně přesvědčen, že to všechno je jenom náhoda, náhodná souhra okolností, kdy těsně před volbami jsou zatýkáni policií České republiky reprezentanti politické opozice, a zda je náhoda, že naopak představitelé České strany sociálně demokratické, ač mají občané České republiky možnost vidět je téměř v přímém přenosu, neboť byla použita skrytá kamera, postihováni policií nejsou. Děkuji za odpovědi.

František Bublan:

Děkuji, pane předsedo. Toto srovnání případů a přičlenění k určitým datům a k volbám, víte, mně to připomnělo, já jsem dřív, ještě když jsem byl v BIS, pracoval na sektách a také jsem tak operativně působil, a vím, že tímto způsobem třeba munisté odůvodňovali, kdy bude konec světa a oni v podstatě postavili na jednu časovou přímku události před naším letopočtem a po našem letopočtu a teď tam hledali ty shody. To znamená, když by se stalo něco 150 let před naším letopočtem, tak zase se stalo něco 150 let po našem letopočtu a tak vypočítali konec světa. Já nechci - vím, že se někdo už o vás vyjádřil, že jste sektou, …

František Bublan:

… ale nechci na to navazovat. Nicméně jeskutečně nesmysl to spojovat s volbami, protože ty případy se dějí, víte, že se jich děje více, dějí se na všech frontách a to, že do toho padnou volby nebo nějaká událost, vždyť ty volby máme každou chvíli, s volbami bych to nespojoval.

Nicméně já se vrátím, abych byl trošku konkrétní, vrátím se k jednotlivým případům. Kauza Večerek-Dalík začala někdy koncem srpna a trvalo šest týdnů, než došlo k trestnímu stíhání. Za šest týdnů byli vyslechnuti pouze asi tři nebo čtyři svědci, protože víc jich tam nebylo.

Ta událost se zdála, nebo ten skutek se zdál celkem jednoduchý. Proto ta doba byla dlouhá - nebo krátká, jak chceme, pouze šest týdnů.

Kauza Doležel je trošku složitější. Jednak těch svědků je tam daleko více, jednak to má mezinárodní přesah. Takže policie zahájila svou činnost s polskou prokuraturou, ta je pozvala k sobě, ukázala jim asi metr šanonů, které by bylo třeba přeložit, vytěžit, jsou většinou v polštině nebo v angličtině, takže to je také velký kus práce. Těch svědků je tam několikanásobně více. Svědecké výpovědi probíhají, probíhají dost intenzivně. Probíhá i šetření těch podpůrných materiálů, vyhodnocuje se samozřejmě ten videozáznam a nic se nezametá pod koberec, všechno má svůj postup, všechno má svůj čas a není možné některé svědecké výpovědi nějak vynechat nebo uspíšit jenom proto, aby se konalo rychleji.

Stejně tak kauza Klimovičová, tam bylo zahájeno trestní stíhání 29. listopadu, to znamená ihned po tom, jak policie získala určité poznatky, určité podněty, takže ta doba je velmi, velmi krátká, rovněž tak tam probíhají úkony v trestním řízení. Tady skutečně nemůžeme hodnotit všechny případy tak, že bychom řekli "tak tady to trvalo šest týdnů a tady to trvá tři měsíce". Každý případ je jiný, v každém případě je jiný počet svědků, jsou jiné možnosti. Je jinak známá ta objektivní stránka toho činu, někde je to skutečně obtížnější. U té kauzy Doležel - už jsem to tady jednou říkal - je velice obtížné najít tu objektivní stránku. Takže dávat všechno do jedné roviny a dělat z toho nějakou analogii nebo dokonce dělat z toho nějaké takové závěry považuji za zavádějící a kazí to práci policie.

Já jsem přesvědčen, že policie v tomto směru postupuje velmi korektně, postupuje podle zákona a znovu připomínám, vy to moc dobře víte, pane poslanče, že veškeré úkony policie v trestním řízení jsou se souhlasem státního zástupce, pod dohledem státního zástupce, případně se souhlasem soudce. Takže policie v tomto nemůže konat samovolně a pokud by nastalo nějaké prodlení anebo by policie postupovala jaksi nedokonale nebo by nechtěla plnit určité úkoly, tak potom si ten státní zástupce může stěžovat a může vznést nějakou námitku, že policie nepostupuje dobře. To se v žádném případě zatím nestalo.

Ivan Langer:

Pane ministře, já jsem zde uvedl čtyři konkrétní případy, které souvisely s postupem policie proti představitelům politické opozice, vždy v krátkém termínu před volbami. Ve všech těchto případech docházelo k zatýkání, dokonce v přímém televizním přenosu, docházelo ke sdělování obvinění, docházelo k prověřování bankovních kont, docházelo k odposlechům. Možná jsem naivní - nebo možná vy jste naivní, já tedy určitě ne, já se nedomnívám, že to je náhoda. A proto se ptám: Proč v případech pana Doležela, paní Klimovičové nedochází k zatčení, aby nemohli ovlivňovat svědky. Ptám se, zda docházelo k prověřování bankovních kont pana premiéra Paroubka, pana bývalého premiéra Stanislava Grosse. Ptám se, proč vy v tomto případě posledně zmiňovaném, paní Klimovičové nenavrhujete panu ministru Rathovi vyšetření na detektoru lži.

František Bublan:

Tak já začnu od konce. Já jsem nikdy nenavrhoval, ani v tom prvním případě pana Večerka …

… jestli si na to vzpomenete, já jsem pouze uvedl, že pan poslanec Kořistka sám navrhl to, že by šel na detektor lži a já jsem to uvítal. Tak to bylo! Pokud to někdo zkreslil, tak za to já nemohu, ale takový byl postup, to byla jeho iniciativa, on chtěl dokázat svoji nevinu. Sám to navrhl policii. Samozřejmě se to dalo uvítat nebo se to dalo zavrhnout. Takže se smějete jaksi zbytečně.

Nicméně já znovu připomenu, aby bylo jasno: Pokud policie se chce někomu podívat na konto, nemůže to udělat sama od sebe. Takové máme zákony, takový je trestní řád. A  myslím, že je tomu tak dobře. Toto skutečně patří do kompetence státního zástupce, který to navrhne anebo schválí na návrh policie. V některých případech to dělá soudce. Takže ta otázka skutečně není na policii nebo na mně, ale měla by směřovat na ministra spravedlnosti, zda v těchto případech se to dělalo a v některých jiných ne.

Nicméně zase nemohu říci, v jakých případech se to udělalo a kdy se to neudělalo. Vy tady tvrdíte, že v případě pana Paroubka k tomu nedošlo. Víme to? Já to nevím, jestli vy to víte nebo jestli víte, co se stalo v těch předchozích případech, tak je to možná i špatně, protože toto je součást trestního řízení, to by nemělo být známo veřejnosti, jaké úkony, jaké postupy policie používá, jaké úkony zvolila. To je skutečně pouze pro ty tři účastníky trestního řízení, kteří o tom rozhodují a kteří potom ty informace vyhodnocují. Takže nechtějme si zde hrát na něco, do čeho třeba nevidíme. Možná budeme překvapeni nějakým výsledkem, ale nechme tady tu nezávislost těchto tří orgánů, aby skutečně pracovaly, a jakmile do toho budeme vnášet politiku a budeme to spojovat s nějakými daty nebo s volbami apod., tak je to špatně, protože to práci těch lidí ztěžuje, oni jsou potom samozřejmě nejistí. A nemá to žádný pozitivní výsledek. Děkuji.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 9. prosince 2005