Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

www.demonstrace-policistu.estranky.cz

Jirko Jedličko, dej si pohov, jseš provařenej

O co ti pořád jde ? Už vím ukřivděný páneček asi dostal pokutu nebo něco jiného? Chceš zrušit policii ? Já bych to bral. Také se může stát, když bude policie zrušena ,že se tobě nebo tvojí rodině něco vážného stane ale , když policie nebude koho budeš volat? Už se prober a řeš si své osobní problémy jinde, nejlépe u psychologa!!!! Zveřejni kolik máš přestupků v kartě řidiče a také tvůj trestní rejstřík, ať víme s kým máme tu čest.

jiřiku, jiřiku, slyšels někdy o džbánu jak se s ním chodí pro vodu?

MOC MĚ MRZÍ, ŽE SLOUŽÍM 15 LET, JSEM VE 3TT A MĚL JSEM K TÉTO PRÁCI VZTAH. KDYBY MI BYLO 65 TAK JSEM NA TOM DALEKO LÉPE. HNUS A ŠPÍNA NOVÉMU ZÁKONU.

Dnes jsem odeslal svůj finanční příspěvek k podpoře demonstrace, navíc jsem v práci dal dalším kolegům číslo konta, protože ne všichni mají přístup k internetu.
Nalejme si však čistého vína. Já osobně velice oceňuji snahu a nadšení pohnout s našimi problémy. Mám však obavy, že se řada lidí k celé věci staví spíše vlažně. Na šatně sice souhlasí se všemi novinkami s kterými je seznamuji, ale dle jejich reakcí mi připadá, že spousta z nich, ačkoli je nový služební zákon také poškodil, nemá o celou věc zájem. To oddůvodňují tím, že je to stejně marné, že se nic stejně nezmění, případně vyjadřují obavu z možného následného postihu a perzekucí ze strany našeho vedení. A dle postojů některých jiných kolegů mi připadá, že se řídí taktikou, nepálit si prsty a hezky počkat až to někdo za mě v té Praze vyřídí. I s tímto chováním některých " kolegů " se musí počítat a nevidět vše příliš růžově.
Dále bych zde chtěl ještě zareagovat na některé příspěvky z civilního sektoru. Pro všechny, kteří nám v různých podobách dávají najevo, že si nemáme na co stěžovat, že si krásně žijem a nic nám nechybí, chci pouze jednoduše vzkázat, jak zde bylo již víckrát řečeno: "ZKUSTE SI TO", pak možná změníte názor.
Typickou vlastností českého národa vždy byla závist a poukazování na druhé, případné mentorování a nadávání na vše nad sklenicí piva v teple útulné krčmy. Všichni u nás všchno ví, jak se co má dělat, všichni jsou na všechno odborníci, ale jen pokud se nejedná o ně samé. A když náhodou začne někdo opravdu něco dělat a snaží se vzít své věci a práva do rukou, hned je terčem kritiky a je nazýván, odpusťte mi ten výraz " nenažrancem".
Dám Vám radu do budoucna. Nevšímejte si pouze druhých a snažte se také sami něco pro svoji věc dělat. Pokud jste nespokojeni se svými platy, nebo pracovními podmínkami, musíte si zlepšení vybojovat a ne čekat, že to někdo za vás vyřeší. Ta doba je pryč. V celé historii ještě žádný kapitalista nedal nikomu nic zadarmo a i dnes platí, co si zaměstnanci nevybojují, to nemají. To platí i pro případné nespokojence s dnešní politickou situací. Proboha, co se ještě musí dít v tomto státě, aby lidi spontáně napochodovali do ulic a vypráskali naše volené zástupce, kteří se k nám poníží shlédnout zhůry pouze jednou za čtyři roky, kdy potřebují náš hlas. A nebo je pořád stejné jako při v tzv. sametové revoluci, kdy drtivá většina národa v jeden a týž rok manifestovala v prvomájovém průvodu a ke konci roku najednou, světe div se, byli všichni demokraté cinkající klíčemi na náměstích ? Ruku na srdce, vzpomeňme si, v prvních dnech sametového listopadu tak masivní podpora studentů nebyla. Na závěr snad jedno anglické přísloví: "Každý národ má takovou vládu, Jakou si zaslouží."
Tímto všechny zdravím.

Všichni řadoví policajti chceme přispívat na konto a přispět spravedlivé věci. Jinak to poženeme do Bruselu.

Jsem také realista a proto se nechci podepsat. Měli jsem poradu,kde nám bylo vysvětleno, jak jsem tupí, že si to neumíme spočítat atd. bylo rovněž doporučeno sklidnit hormon a držet hudu. Bodej´t ne,kdy sámkrajský řeitel, vydá nařízení, že kdo je v 6 T, tak nesmí dělat směnost, to aby byl v nižší tabulce. takže jsou případy, kdy dva dělají spolu, oba na směny, ale jeden je v 5TT a tak mu je dle toho placen tarif a druhý je v 6 TT a ten směnost nemá placenou. K čemu zákon, když si jej může kdejaký soudrh ředitel, a je to soudruh, likvidovat. Zrovna tak ve vedoucích funkcích sedí bývalí soudruzi a s těmi nikdo nehne, Ti se stále chovají k lidem jako k dobytku. Takže se nedivím pak někdy vystrašené reakci policistů,kteří mají rodiny a nechtějí riskovat zaměstnání, i když ví, že jdou s paltem dolů, protože doufají, že tyto,mnohdy již přesluhující soudruhy, konečně nkědo vymete a udělá v této mafiánské organizaci pořádek.

Pro některé kolegy.
V téhle zemi stále platí, že je mnoho těch,
kteří dobrovolně půjdou jako ty ovce třeba i na porážku. A teprve ve chvílích před smrtí se začnou divit a ptát se kde se to ocitli a "jak je to možné"? Jak to, že to ten "někdo" na koho se ve své bezradnosti vnitřně spoléhali, že vše vždy tak nějak přece zařídí za ně, to nechal dojít až tak daleko?
Zkuste se zeptat sami sebe zda takto uvažujete a čekáte od okolí, že za Vás bude jednat, organizovat a "bojovat". A nebo už vám také došlo, že to prostě tak nechodí a pouze s Vaším osobním přičiněním můžete být vyslyšeni?

Nezpochybňuji některé oprávněné požadavky, ale z úrovně
diskuze si myslím, že s policií je to mnohem horší, než než
vyplývá z většiny vtipů o ní. Jak jste mnozí mohli projít tak
"přísným" výběrovým řízením ?!?!

...
Pokud se ti nelíbí ti, co prošli - splnili podmínky výběrového řízení (1 z 10), představ si, jací jsou asi ti, co neprošli. Tím pádem je u policie opravdu velký prostor pro uplatnění pro všechny radily z civilu. Policie je ráda za každého schopného, ale nemohou být všichni manageři. Těm, kteří dělají mravenčí práci teď snížili reálné platy. Proto to haló zde.

Tuhle zprávu jsem obdržel na svůj @ od stínového ministra vnitra p. Bublana.

TISKOVÁ ZPRÁVA


Příčina problémů s odměňováním policistů a hasičů podle nového služebního zákona

(Praha dne 12. ledna 2007) Nový služební zákon pro příslušníky ozbrojených sborů je dobrým zákonem a do budoucna zajišťuje lepší kvalitu těchto sborů i jejich činností. Důvodem, proč byla jeho účinnost dva roky odkládána, byl problém se zajištěním financí pro odměňování a přechod ze šestnácti platových tříd na jedenáct. Aby tento přechod byl bezproblémový a současně spravedlivý, vyčlenila minulá vláda na návrh tehdejšího ministra vnitra Františka Bublana 1,5 miliardy korun, které byly dány do vládní rozpočtové rezervy s účelem jejich převedení do rozpočtu MV, po nabytí účinnosti zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Tato částka nebyla náhodná, ale byla výsledkem důkladných propočtů a zajišťovala bezproblémový přechod na nový systém odměňování.

Bohužel nová vláda Mirka Topolánka snížila tuto rezervu o 0,5 miliardy. Při schvalování rozpočtu na rok 2007 se ještě poslanec Bublan pokusil obnovit původní objem finančních prostředků, nicméně jeho návrh nebyl pravicovými poslanci podpořen.

Půl miliardy chybí a důsledky jsou pociťovány již nyní a zcela určitě se projeví i v budoucnu. Důsledkem je nespokojenost především těch policistů, kteří slouží kratší dobu, jsou zařazeni u pořádkové a dopravní služby. Nejedná se rozhodně o nějaké specifické případy, ale několik tisíc policistů.

Příčiny lze popsat takto :

• Chybějících 0,5 miliardy korun v rozpočtu MV
• Rozhodnutí vlády o tarifních tabulkách až v polovině prosince 2006
• Nedostatek času pro Policejní prezidium, aby se s rozhodnutím vlády o tarifech a současně s vymezenými finančními prostředky vyrovnali
• Nedostatečné a především pozdní hledání způsobu, jak vyrovnat platy těm policistům, kteří mají nižší výměry než v roce 2006
• Nespravedlivé zařazení výkonných, např. hlídkových policistů do nízké platové třídy. To může být důsledkem toho, že se někde musí šetřit.


Podobné problémy mají také příslušníci Hasičského záchranného sboru a Vězeňské služby.

MV a Policejní prezidium se snaží tuto situaci řešit, nicméně musím konstatovat, že se mnohým problémům mohlo předejít včasnou informovaností a hledáním spravedlivého odměňování v minulých měsících a ne až nyní. To může způsobit ještě větší personální deficit v těchto složkách a úbytek především mladých policistů.

František Bublan
stínový ministr vnitra ČSSD

to byl taky ministr, který mohl zůstat ve stínu i když ministroval

kolegové, nezdá se vám, že je nějak m r t v o? Nevím, jestli je to kvůli těm několika úletům během dne (to samo na Policistovi), co psali ti zoufalci. Ale přeci nám ty jejich hňupoviny nevezmou vítr z plachet...!!! Co vy všichni na to? Čus

Potkáme se 15. února v opačném případě to u této instituce propagující jen mamagement balím-nemá to budoucnost.

www.demonstrace-policistu.estranky.cz

ono už to Vaše pondání nikoho nezajímá

Pane ministře,
veřejně Vás chci "obvinit" z toho, že jste při hlasování v poslanecké sněmovně upřednostnil svojí stranickou příslušnost před bojem za zájmy zaměstnanců svého resortu.
V závěru roku 2006 byl poslanecké sněmovně předložen návrh na navýšení kapitoly rozpočtu MV o 500 miliónů Kč na profinancování Zákona o služebním poměru. Podrobnosti nebudu rozvádět, určitě víte, jaké hlasování mám na mysli. Zaráží mne ale skutečnost, že jste VY osobně hlasoval proti tomuto návrhu, čili vlastně díky Vašemu hlasu neprošel návrh na navýšení o potřebnou půlmiliardu korun. Místo toho, aby jste se Vy, jako nejvyšší představitel resortu MV snažil vybojovat pro svůj resort potřebné finanční prostředky, tak jste upřednostnil stranickou příslušnost k ODS a společně s ostatními "přisluhovači" Vaší strany jste ZAMÍTLI onen návrh na potřebných 500 miliónů Kč. Levicové strany přitom hlasovaly pro navýšení rozpočtu MV.
Vůbec už ani nechci pátrat po tom, na jaké projekty "poslaneckých pomníčků" bude těch 500 miliónů korun použito, protože důvodem toho, aby nebyly tyto peníze přiklepnuty resortu MV bylo také to, že se musely najít někde prostředky na ty tzv. poslanecké pomníčky.
Víte, vážím si každého velitele, který se postaví za své podřízené, protože ten velitel pak bude cítit podporu svého "manšaftu", může být pak i oblíbený a jeho podřízení poté pracují tak, jak mají. Takových je ale u Policie jako šafránu. Jak si mám ale vážit Vás, když upřednostňujete stranickou příslušnost před zájmy svých "podřízených"? Možná jen díky Vašemu hlasu nebude mít nyní resort MV potřebné finanční prostředky na slíbené navýšení platů.

Nemohl jít proti. Dopadl by jako Tlustý, upadl by v nemilost a kariéra v háji. To radši riskne nespokojednost několika tisíc příslušníků.

Lidi, posílejte prachy, vždyť přece nechcete, aby z nás měli srandu, lidi vždyť za 100 kč si neuděláte ani opičku, tak posílejte, je to naše životní šance, jestli ji propásnem, tak už nám nepomůže ani svěcená voda, už po nás budou jen šlapat a šlapat, nic jiného já sloužím již 12 let a vím o čem mluvím. Nemám zapotřebí další roky u policie být za rebela a nic z toho nemít jen posměch a více práce za méně peněz. Tak prosím pošlete každý aspoň to kilečko, dík ahoj. Jirka. A pamatujte, že v jednotě je síla, čím víc nás pošle prachy tím budeme silnější.

17. 1. 2007 (16:06) X O Jirka
Musím si říct svoje k takovým nesmyslům jako že nám platy dorovnají někdy na konci roku, tedy že celkový roční příjem nebude nižší než v roce 2006. Tak jednak je potřeba poslouchat naše slavné politiky, jak se vyjadřují o stavu státní pokladny, tedy že tato je naprosto prázdná, tudíž, podle mě, asi nehrozí žádné mimořádné navyšování jakýchkoliv příplatků na konci roku. Jednak, jestliže mi klesl měsíční příjem, nepotřebuji navýšit plat až na konci roku, protože složenky, hypotéku a jiné položky musím platit průběžně a v neposlední řadě, navýšit osobní příplatek je pro mě naprosto nevyhovující, protože už vidím, jak následně přichází pod vlajkou pánů Kalouska, Langra a dalších škrtání ve výdajích státu no a kde se veme ? Přece na platech státních zaměstnanců, tedy nenárokové složky půjdou pryč. Vsadím se. O dalších sprosťárnách, jako např. otrocké práci zadarmo, nevyplácení příplatků za noc atd. se nebudu ani zmiňovat. Jen prosím organizátory protestu. Opravdu si dejte záležet, ať z toho nevyjdeme jako blbci.Dovedete si představit, co by to udělalo s veřejností a jak by se smáli šéfové ? Nedejme jim tu příležitost. Prosím

Pánové tady se čekat nemůže, jestli zasedne Kalousek a Langer tak z tohoto sboru do konce roku udělají mrtvou kobku. Jsme první na ráně proto si zasloužíme peníze, které nám patří hned a nikoli na konci roku.

Ve služební poště jsem četl dopis, který rozeslal pán policejní prezident. Docela mě zarazilo to, že novým zákonem bylo třeba nastavit také spravedlivé odměňování za vykonanou práci. Dle něj bylo nespravedlivé, že policista, který sloužil noční, so, ne svátky měl někdy na výplatu víc než jeho nadřízený, který byl ve vyšší PT. Když se jim to zdálo nespravedlivé tak proč ty noční, so, ne svátky nedělali taky, aby měli víc peněz?

Zato teď je to spravedlivé, teď mají velkou šanci tento resort úplně zlikvidovat. Dávat rizikové někomu, kdo je celý den za psacím stolem to je opravdu ubohé. Když bič tak jenom pro někoho.

Ano, proč nikdo nehovoří o hodinové mzdě, která určuje, jak je kdo odměňován. Měli hadinovou mzdu ti nadřízení opravdu nižší? Zvrácená logika a myšlení.