Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Nepočítejte s tím, že výsluhu dostanete podle zákona v procentech, jak je stanoveno. Odcházel jsem nedávno a měl jsem přesně spočítané nároky dle zákona. Ovšem odbor soc. zabezpečení má stanovené maximální stropy, které při vyplácení nároků nemůže překročit. A tak jsem stejně jako ostatní dostal zhruba o 1/5 méně, než jsem si spočítal. Ale zase na druhou stranu lepší něco, než nic. Takže se odvolávám a stejně jako jiní, doufám, že i právník bude umět poradit, nebo se nás zastat. Myslím, že ČR už docela dost věci v Bruselu prohrála, a jestli to chtějí projet znovu, jdeme do toho.

Pokud jsi odešel nedávno, tak jseš v prčicích jako všichni, co odešli v r. 2003. Pokud budeš vědět jak dosáhnout plného valorizování, dej vědět. Dík

cago ozvi se mi na mejl, odesel jsem v roce 2002 a taky to vykratili, vykratili to zrejme uplne vsem,at je nas co nejvic, az se budem skladat na pravnika

A jaké jsou vlastně naše požadavky?? Dostat odměnu za odvedenou práci?? To je přece normální. Je jasné že se to nelíbí našemu „managamentu“, jelikož ten by musel dělat asi za darmo. A kdo se nás zastal?? Náš slavný NOS?? Mám návrh kdo jste v něm a jste nespokojeni s novým zákonem vystupte. Bude to lepší než nějakej anonymní dotazník.

O jaké práci hovoříš ?

Máte podobné dotazy, potřebujete poradit od právníka? Pište nám na adresu poradna.automix@centrum.cz.
Autor: JUDr.Tomáš Beran

Pořád si jenom hrajeme na to, že jsme demokratický stát a že jsme členy NATO, EU a ještě nevím čeho. Přestavitelé NOSu neustále vyjadřují názor, jako kdyby demonstrace byl něco nevídaného a jako kdyby se kvůli ní měl zbořit svět. Když už si pořád hrajeme na ty právoplatné členy EU a počítáme se mezi vyspělé státy Evropy, podívejme se teda do okolních států z jakých důvodů zde pořádají demonstrace a jak je ze strany vlád a vrcholných představitelů státu na tyto reagováno. A to už vůbec nebudu srovnávat platy bezpečnostních sborů v evropských státech. Je smutné, že i státy, které byly daleko za námi při vstupu do EU už jsou nedostižně před námi a náš plat se nedá srovnávat ani těmito kolegy. Chce se mi brečet, ale pořád si říkám, že jsem profesionál a že mi to kodex, který jsem pro jistotu již několikráte podepsal a byl s ním prokazatelně seznámen mi to nedovoluje. No uvidím jak dnes dopaden vláda !!!! --????????

Výsledek mimořádného aktivu NOS:

Dne 18. 01. 2007 v Praze projednal mimořádný aktiv formou diskuze připomínky přítomných odborářů, policistů i hasičů. Jednání se zúčastnil i první náměstek ministra vnitra Ing. Jaroslav Salivar, který přislíbil po prvním čtvrtletí rozsáhlé vyhodnocení připomínek a poznatků k situaci v bezpečnostních sborech po účinnosti zákona č. 361/2003 Sb. tak, aby ve 2. čtvrtletí byly provedeny dílčí úpravy systemizace, a tím byla zachována pravidla kariérního růstu. Vyjádřil se i k četným dotazům a ty, které nemohl z časových důvodů zodpovědět, mohou přítomní tlumočit cestou předsedy NOS PČR.
Na aktivu zazněly ze strany přítomných připomínky k problémovým oblastem, které byly definovány především takto:
- zařazování do tříd, problematika systemizace, sjednocení podmínek aplikace v rámci republiky
- ujednocení posuzování směnnosti
- nesouhlas s odstraněním příplatků za soboty, neděle a noc
- rozdílné změny v osobních příplatcích v rámci jednotlivých útvarů
- nesouhlas s hodnostním označením
- ujednocení zvláštních („rizikových“) příplatků
- zápočet mateřské a rodičovské dovolené
- možnost poskytnutí přídavku na bydlení
- snížená valorizace výsluhových příspěvků
Aktiv se zabýval i otázkou plánované a mediálně diskutované demonstrace nespokojených policistů dne 15. 02. 2007. Tato akce není pořádána ani podporována NOS PČR. Na jednání aktivu se nedostavil nikdo z jejich údajných organizátorů, vystupujících pod přezdívkami „Pitbull“a „Hornet01“, přestože byli pozváni.
NOS PČR zná a vnímá oprávněné rozhořčení policistů zařazených především ve 3. a 4. tarifních třídách a vyhodnocuje všechny problémové okruhy. Prozatím volí cestu pokračování jednání s vedením ministerstva vnitra a policejního prezídia. NOS PČR bude nadále postupovat v soustřeďování a vyhodnocování informací od policistů, získaných zejména formou zveřejněných dotazníků. Tyto materiály jsou základem a jasnými argumenty pro jednání s vedením. Demonstrace je poslední možností v případě neúspěchu předchozích kroků. Uspořádání nekoordinované akce může působit proti policii samotné.
Vedení svazu se bude nadále účastnit jednání a předávat připomínky od policistů. Vyhodnocení probíhajících jednání se uskuteční na jarním shromáždění předsedů základních organizací. V nejbližší době zajistí předseda návštěvu prezidenta EuroCOP pana Heinze Kiefera. Tohoto seznámí se situací, která nastala po 1.1.2007. Dále zajistí jeho přijetí u ministra vnitra.
Na základě doručených dotazů a námětů vedení svazu vyžádá NOS PČR právní expertízu některých diskutovaných ustanovení zákona č. 361/2003 Sb.
Za Výkonný výbor NOS PČR
JUDr. Milan Štěpánek, předseda
Co k tomu dodat. Odbory nepochopili jednu věc. Když nepůjdou do demonstrace s námi a pokud dopadne debaklem, nebude je již nikdo brát vážně, protože se na PP a MV nebojí odborů, ale davu, který může být za určitých okolností nemanipulovatelný a nevypočitatelný, oproti odborům. Problematiky byly víceméně vyhodnoceny přesně, tak co chtějí ještě analyzovat? Není třeba něco nového vymýšlet, stačí si přečíst původní verzi zákona, srovnat ji s obdobným zákonem na Slovensku a srovnat jej s požitky vojáků. Na to stačí jeden kvalifikovaný pracovník. Ano, ať přijde MV a řekne jasně, co podpoří a co ne a podá to tak, aby to nevyznělo jako prázdná slova, třeba, že pokud do tehdy a tehdy nebudou naplněny slíbené body, odejde z funkce MV. Jediné, s čím lze souhlasit je návštěva pracovníka Eurocopu, ale má být rozšířené o další prvky, tedy seznámení současných poslanců se situací, podání žaloby na protiprávnost paskvilu, která je zjevná, vyrozumění patřičných pracovníků, kteří v rámci EU mají rozhodovací možnosti týkající se rozšíření Schengenského prostoru a jiné. Tedy to, čeho se můžou na MV obávat. Proč si brát před nimi servítky, když oni si je neberou? Tady jde o vše, snad to jednou odbory pochopí. Když ne, nebudou mít již koho zastupovat.

Jaksi nechápu, že je ta demonstrace vnímána, jako něco tak nepředstavitelně špatného - Vždyť to přeci není stávka - tedy přerušení práce, či nějaké omezení práce, jak na to mají právo " všeobecné odbory " - viz. zdravotníci, doprava a pod.
Vždyť je to přeci o zákonném právu - svobody slova - vyjádřit svobodně názor " snad " v demokratickém státu, že to k čemu u policie došlo po těch letitých peripetiích s překopáváním zákona o služebním poměru, tedy jeho ukrajování po kouskách a takřka vrtošivému " umění " zákonodárců předhánět se v "dílčích" úpravách zákona - každý něco přihodí a vylezou " jablka namíchaná s hruškami " ( oblíbené ovoce pana ministra, které mě přestalo chutnat ). Stačí jen srovnat problematické části našeho zákona se sousedem vedle - Slovensko.

" ZKRÁTKA JE TO JEN VYJÁDŘENÍ NESPOKOJENOSTI OBČANŮ TÉTO REPUBLIKY OBLÉKAJÍCÍCH UNIFORMU ( VYJMA VOJÁKŮ ) S NOVĚ FORMULOVANÝMI PODMÍNKAMI, KTERÉ JSOU VNÍMÁNY JINAK NEŽ POZITIVNĚ A TENTO ZÁKON MĚL POZITIVA PŮVODNĚ PŘINÉST A NENÍ SAMO SEBOU, ŽE TOLIK " TĚCHTO OBČANU " MÁ V SOBĚ VÍC NEŽ JENOM ZKLAMÁNÍ - ALE PŘÍMO VZTEK.

Vidím, že kolegům z NOSu se opravdu nedá věřit a že také neumějí počítat jako vrcholní představitelé PČR. Přestaňte už slibovat a obhajovat vedení a napište jakým způsobem se mi ten můj plat navýší na stejnou rovinu jako v roce 2006. A nejen navýší, ale také valorizuje, jelikož vše se zdražuje a pouze nám se ubírá.

NA TO PŘEFINANCOVÁNÍ TARIFNÍCH TŘÍD SI POČKÁM, ALE JESTLI NIC NEUDĚLAJÍ DO PŮL ROKU TAK TO TADY U TOHO SPOLKU BALÍM. STRAVENKU ZA 25,- MI DAJÍ VŠUDE.

Mimořádný aktiv NOS PČR – informace Výkonného výboru
Dne 18. 01. 2007 v Praze projednal mimořádný aktiv formou diskuze připomínky přítomných odborářů, policistů i hasičů. Jednání se zúčastnil i první náměstek ministra vnitra Ing. Jaroslav Salivar, který přislíbil po prvním čtvrtletí rozsáhlé vyhodnocení připomínek a poznatků k situaci v bezpečnostních sborech po účinnosti zákona č. 361/2003 Sb. tak, aby ve 2. čtvrtletí byly provedeny dílčí úpravy systemizace, a tím byla zachována pravidla kariérního růstu. Vyjádřil se i k četným dotazům a ty, které nemohl z časových důvodů zodpovědět, mohou přítomní tlumočit cestou předsedy NOS PČR.

Na aktivu zazněly ze strany přítomných připomínky k problémovým oblastem, které byly definovány především takto:

- zařazování do tříd, problematika systemizace, sjednocení podmínek aplikace v rámci republiky

- ujednocení posuzování směnnosti

- nesouhlas s odstraněním příplatků za soboty, neděle a noc

- rozdílné změny v osobních příplatcích v rámci jednotlivých útvarů

- nesouhlas s hodnostním označením

- ujednocení zvláštních („rizikových“) příplatků

- zápočet mateřské a rodičovské dovolené

- možnost poskytnutí přídavku na bydlení

- snížená valorizace výsluhových příspěvků

Aktiv se zabýval i otázkou plánované a mediálně diskutované demonstrace nespokojených policistů dne 15. 02. 2007. Tato akce není pořádána ani podporována NOS PČR. Na jednání aktivu se nedostavil nikdo z jejich údajných organizátorů, vystupujících pod přezdívkami „Pitbull“a „Hornet01“, přestože byli pozváni.

NOS PČR zná a vnímá oprávněné rozhořčení policistů zařazených především ve 3. a 4. tarifních třídách a vyhodnocuje všechny problémové okruhy. Prozatím volí cestu pokračování jednání s vedením ministerstva vnitra a policejního prezídia. NOS PČR bude nadále postupovat v soustřeďování a vyhodnocování informací od policistů, získaných zejména formou zveřejněných dotazníků. Tyto materiály jsou základem a jasnými argumenty pro jednání s vedením. Demonstrace je poslední možností v případě neúspěchu předchozích kroků. Uspořádání nekoordinované akce může působit proti policii samotné.

Vedení svazu se bude nadále účastnit jednání a předávat připomínky od policistů. Vyhodnocení probíhajících jednání se uskuteční na jarním shromáždění předsedů základních organizací. V nejbližší době zajistí předseda návštěvu prezidenta EuroCOP pana Heinze Kiefera. Tohoto seznámí se situací, která nastala po 1.1.2007. Dále zajistí jeho přijetí u ministra vnitra.

Na základě doručených dotazů a námětů vedení svazu vyžádá NOS PČR právní expertízu některých diskutovaných ustanovení zákona č. 361/2003 Sb.

Za Výkonný výbor NOS PČR

JUDr. Milan Štěpánek, předseda

ODEŠEL JSEM NEPOZNAMENÁN POLITIKOU A DŮCHOD PO 30 LETECH SLUŽBY BYL 6.400 KČ.STÁLE JSEM V KONTAKTU S BÝVALÝMI KOLEGY,PODLE JEJICH NÁZORU SE NIC NEMĚNÍ.POLICIE JEDE SETRVAČNOSTÍ PO SNB.ZATÍM NIKDO NEPŘIŠEL S NOVOU KONCEPCÍ,STÁLE SE JEN "FLIKUJE.PAN LANGR STÁLE MOUDŘE HOVOŘÍ ALE,ZATÍM JSOU TO JEN VYHRŮŽKY A NIC PRO POLICISTY.

toto usnesení je pravé, na web policista.cz jsem zadal přímo odkaz, o pravosti není pochyb. Jinak je tam toho více, o výpočtu koeficientu na příspěvek na bydlení pro AČR a další, nicméně je to nekonkrétní, žádná čísla a ani odvolávka na takový dokument...

Pokud je toto usnesení pravé, pak jasně dokazuje, že vláda předem věděla, že zákon č. 361/2003 policisty finačně znevýhodní a předem se na to připravila. Počítala s jejich odchodem ze služebního poměru.

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 12. prosince 2006 č. 1448

o nařízení vlády o povolání vojáků Armády České republiky k plnění úkolů Policie České republiky pro období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2007



Vláda

I. schvaluje návrh nařízení vlády o povolání vojáků Armády České republiky k plnění úkolů Policie České republiky v období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2007, s úpravami podle připomínek obsažených ve stanovisku předsedy Legislativní rady vlády;

II. ukládá ministru vnitra a informatiky

1. vypracovat konečné znění nařízení vlády podle bodu I tohoto usnesení,

2. předložit nařízení vlády podle bodu I a II/1 tohoto usnesení předsedovi vlády k podpisu.



Provedou:
předseda vlády,
ministr vnitra a informatiky




Předseda vlády

Ing. Mirek Topolánek v. r.


P.S. Jen pro ilustraci.(Překlopeno od Libor Šťota z Policisty)

To usnesení vlády je pravda! Je však také pravda, že vyčleněno je pro tento rok pouze 100 (jednosto) vojáků pro plnění úkolů Policie, tedy pokud se nemýlím, protože to usnesení jsem četl někdy dávno. Jen pro upozornění, každým rokem je část vojáků určena pro "pomoc" policii. Nevím sice přesný důvod proč tomu tak je, o tom se nikde nepíše, ale je tomu opravdu tak. Nicméně pro příští rok bude muset vláda počet vojáků určitě navýšit, pokud nezmění finanční zajištění řadových policistů, protože už jsou ohlasy a zprávy o tom, že mnoho jich letos opustí řady Policie. Na konci roku to budou převážně starší vysloužilí policisté oproti loňskému "úprku", kdy se jednalo převážně o kolegy po 10 a více odsloužených letech.

Netvrdil jsem, že to není pravda,jen jsem chtěl toto Usnesení vlády ČR dát do diskuse i na těchto stránkách.

Chci jenom říci, že takováto zákulisní jednání a opatření podle mě typu "co kdyby...,tak radši...", jenom svědčí o tom, jak si poslanci, potažmo členové vlády nechávají otevřená zadní vrátka a kryjí si vlastní záda pro případ, že se "menší procento nespokojených policistů" najednou rozhodne s tím praštit a odejít. Pak se budou bít v prsa a veřejně tvrdit, že s tím počítali a bezpečnost už dopředu zajistili právě touto formou. Popř. doplněním z řad policejních důchodců, jak tu bylo již také komentováno.
Je to moc smutná a temná budoucnost pro nás poldy i celou Policii, kterou nám tímto paskvilem č.361 zařídili...:-((čusík

Chtěl bych vyjátřit hlubokou spostrast "PANU" hasiči, který zemřel při plnění svého úkolu, kdy odstraňoval strom z cesta a bohužel další strom si našel cestu na něj, a zavalil jej a nepřežil! Hlubokou soustarst zasílám hlavně rodině "pana" hasiče a jeho kolegům. Tady je vydět, jak si tam nahoře, váží lidí v přímém výkonu služby, kdy každý den nasazují vlastní život pro ostatní, za "pár peněz". Všem ostatním přeji, aby se ze služby vždy vrátili zdrávy ke svým rodinám a přítelkyním.

Ahoj kolegové já se taky přidám k vyjádření upříémné soustrasti za našeho kolegu.Je to životní rána a každý by si měl uvědomit že lidský život je to nejdůležitější.O to to je smutnější ža tato naše náročná povolání jsou tak mizerně ohodnocena.A to by si měl náš manegment uvědomit a pořádné lidi kteří jsou deně ve výkonu a nasasují krk náležitě ohodnotit.Zdravím všechny hasiče,policisty a justičku.

Dofám,že pan ministr dnes v noci vystčil nos a klepla ho větev za to ,jak hasičům pokrátili rizikové příplatky