Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

V pondělí 5. února 2007 na žádost Nezávislého odborového svazu Policie České republiky navštívil Českou republiku prezident evropské odborové policejní centrály EuroCOP Heinz Kiefer. Tento byl předběžně písemnou formou informován o stavu, který u Policie České republiky panuje po zavedení účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Jeho návštěva byla zahájena v 10:30 hodin prohlídkou nově zrekonstruovaných prostor MOP Krakovská na Praze 1. Zde jej přivítal zástupce ředitele Správy hl. m. Prahy plk. ing. Zdeněk Bezouška a ředitel Obvodního ředitelství Praha I plk. Bc. Jiří Sellner. Toto oddělení bylo zrekonstruováno v rámci projektu P1000. Je třeba připomenout i to, že finanční prostředky byly pro tento účel uvolněny po loňské návštěvě nejvyšších představitelů EuroCOP na služebnách v Plzni, kde kritizovali neutěšený stav některých z nich. Služebna v Krakovské (i její technické vybavení) se mu líbila, ale s nevolí nesl skutečnost, že zde nejsou žádná bezpečnostní opatření k ochraně policistů např. před příchozím se zbraní. Program pokračoval návštěvou Místního oddělení Bartolomějská a operačního střediska Obvodního ředitelství Praha I. Zde jej jako dlouholetého policistu zejména zaujal kamerový systém. Vyjádřil se, že něco takového by v Německu, kde působí, nebylo možné s ohledem na předpisy týkající se ochrany soukromí. Na závěr návštěvy Prahy I jej ředitel Sellner upozornil na to, že takto samozřejmě nejsou zrekonstruovány všechny služebny a prostory policie, což mu doložil i stavem ostatních pater budovy, kde je MOP Bartolomějská umístěna. Na to Heinz Kiefer reagoval tím, že ani v Německu nejsou všechny služebny ve stavu, který by si představovali.

Ve 13:00 hodin byl Heinz Kiefer přijat policejním prezidentem plk. Mgr. Vladislavem Husákem. Zde byla otevřena mnohá témata, která policisty v současné době nejvíce trápí. K propadům platů policistů policejní prezident uvedl, že po získání potřebného množství relevantních informací dojde k navýšení zvláštního (tzv. rizikového) příplatku nejvíce postižených skupin policistů. K tomuto by měla být použita rezerva, která byla vytvořena v minulých letech a postupně by měly být rozpouštěny i finanční prostředky určené na neobsazená tabulková místa. Uvedl, že první změny by se měly projevit již ve výplatě za měsíc březen 2007. Ale i v průběhu roku dojde ke změnám, vždy v závislosti na vývoji finančních možností. Heinz Kiefer vyjádřil své překvapení nad tím, že policisté v České republice jsou nuceni odpracovat 150 hodin přesčas zdarma. Byla otevřena i otázka zrušených příplatků. Potom se policejní prezident z jednání omluvil, neboť byl povolán k ministrovi vnitra. Litoval, že si nemohl, vzhledem k rychlému sjednání návštěvy prezidenta EUROCOP, vyhradit více času. Jednání dále pokračovalo s vedoucím kanceláře pplk. Ing. Jindřichem Mayerem, kterému Heinz Kiefer kladl další otázky.

Rozhodně nelze souhlasit s vyjádřením policejního prezidenta, které bylo 5. února 2007 ve 21:15 hodin uveřejněno ČTK (Šéf evropských policejních odborů radí s demonstrací počkat): „Myslím, že pan Kiefer přijal naše argumenty.“ Věc se má tak, že Heinz Kiefer přijal informace, které se mu od policejního prezidenta dostaly, ale neznamená to, že by s nimi bezvýhradně souhlasil.

Po skončení jednání poskytli Heinz Kiefer a Milan Štěpánek přítomným zástupcům médií (ČT 1 a Čro) rozhovory, ve kterých odpověděli na položené otázky. Heinz Kiefer s uspokojením konstatoval, že probíhají jednání s Policejním prezidiem a Ministerstvem vnitra, která se snaží řešit současné problémy policistů. Vyjádřil myšlenku, že případné ostřejší kroky včetně demonstrace by měly být použity v případě neúspěchu těchto jednání.

Návštěva prezidenta EUROCOP pokračovala přijetím u náměstka ředitele Správy Západočeského kraje plk. JUDr. Jiřího Houby, který Heinze Kiefera seznámil s posunem, ke kterému došlo od květnové konference EuroCOP. Dalším bodem byla prohlídka obvodního oddělení Plzeň – střed, kde se H. Kiefer na vlastní oči přesvědčil, k jakému pokroku došlo od poslední návštěvy zástupců EuroCOP. Zde měl příležitost (bez přítomnosti služebních funkcionářů) hovořit s řadovými policisty, kteří byli na oddělení přítomni. Tito si chválili nové pracovní prostředí, ale zároveň mu sdělili konkrétní negativní dopady zákona na svoji osobu – zavedení hodnostních označení a propad služebního příjmu.

V 19:00 hodin byla delegace přijata u ministra vnitra MUDr. Mgr. Ivana Langera. Ze strany ministerstva se účastnil i 1. náměstek ing. Jaroslav Salivar. Ministr zdůraznil, že se nyní nacházíme ve výjimečné situaci pro PČR. Zdůraznil, že dosavadní komunikaci s Nezávislým odborovým svazem PČR považuje za férovou, korektní a ze strany NOS PČR přiměřeně tvrdou. Prohlásil, že se postará, aby dopady nového zákona byly co nejmenší, ale při zachování smyslu zákona, zejména kariérního řádu. Heinz Kiefer jej informoval o tom, že EuroCOP sleduje vývoj nových členských zemí Evropské unie s ohledem na budoucí příslušnost do Schengenského prostoru. Zdůraznil nutnost jednání s policejními odbory. Dále uvedl, že je dostatečně informován o situaci v policii a byly mu osobně předány informace o tom, že došlo v konkrétních případech k propadu platů v řádu 2 – 3.000,-- Kč. Uvedl, že považuje za nebezpečnou cestu, aby byl služební příjem policisty nějak kompenzován z uspořených prostředků z minulosti a z prostředků určených na neobsazená tabulková místa. V případě obsazení těchto neobsazených míst by již do budoucna nebylo kde brát. Ministr zdůraznil, že průměrný plat policisty je na úrovni 150% oproti ostatní rozpočtové sféře a musíme hrát citlivou roli i vůči zbytku veřejnosti. Ví, že platy jsou důležité, ale za důležité považuje i pracovní prostředí, ve kterém policisté pracují. Proto přišel s projektem P1000, ve kterém chce utratit celkem 3 mld. korun. Dalším problémem, na který se chce zaměřit je obměna vozového parku policie. Chce uzavřít na základě výběrového řízení rámcovou smlouvu s výrobci automobilů, na základě které by mělo dojít k rychlé obměně 14 000 vozů pořízených za výhodné ceny díky objemu.

Heinz Kiefer se ministra dotázal na zvěsti o chystaném zrušení či citelném omezení výsluhových příspěvků. Toto ministr rozhodně popřel a řekl, že to podepíše klidně vlastní krví. Jakékoliv podobné snahy považuje za neopodstatněné a mající velmi negativní dopad na policii. Heinz Kiefer uvedl, že je rád, že vedení policejních odborů sází na jednání a je s ním jednáno, neboť z vlastní zkušenosti ví, že toto není obvyklé. Zdůraznil ale také, že si nedokáže představit, že by policista v Německu pracoval zdarma (otázka přesčasů).

Ze strany vedení NOS PČR byly v diskuzi s ministrem vzneseny dvě zásadní skutečnosti, které v posledních dnech zajímají policisty a které jsou velmi diskutovány. Jedná se o případy policistů, kteří dosáhli 58 let věku, jeví se jako „neperspektivní“ a jsou přesvědčováni k odchodu ze služebního poměru. Stejně tak budí rozruch informace o uvažované manipulaci s osobním příplatkem u těch policistů, kteří jsou zařazeni na služebních místech s požadavkem na vzdělání, které nesplňují. Tyto skutečnosti, zejména ve spojení s fámami o omezení výsluhových nároků, vedou k nejistotě, zneklidňují další část policejního sboru a zvyšují procento bezdůvodně odcházejících policistů.

První náměstek Ing. Salivar vznesl kritickou připomínku k činnosti odborového svazu, a to k úrovni práce na úrovní některých krajů nebo okresů, neboť ne všude jsou odboroví funkcionáři dostatečně fundovanými partnery pro služební funkcionáře.

Na závěr jednání s ministrem vnitra Heinz Kiefer poděkoval za přijetí a ubezpečil přítomné, že se bude na konci roku ptát, zda došlo k propadu platů v ročním vyjádření. Je rovněž připraven se účastnit dalších jednání v průběhu roku.

Na závěr celodenního programu se prezident EuroCOP setkal s předsedou Výboru pro bezpečnost PSP Mgr. Františkem Bublanem, se kterým diskutoval o aktuální situaci v české policii i o problémech, se kterými se během dne seznámil. Část jednání se týkala i otázek Schengenského prostoru. Rovněž ze strany Mgr. Bublana byl ujištěn, že omezení výsluhových nároků příslušníků bezpečnostních sborů nepřichází v úvahu.

Po celou dobu návštěvy byl Heinz Kiefer doprovázen předsedou NOS PČR JUDr. Milanem Štěpánkem a místopředsedy Ing. Alexanderem Burdou, Bc. Danielem Bláhou JUDr. Petrem Tomkem, kteří mu poskytovali potřebná vysvětlení k otázkám, o které se zajímal. Byl také seznámen s plánovanou schůzkou s organizátory demonstrace, stanovenou na den 7. 2. 2007, o jejímž výsledku chce být informován.

Heinz Kiefer vzal v potaz „revoluční“ změnu, kterou nový zákon o služebním poměru přinesl, ale zdůraznil, že si všiml toho, že zde neprobíhá dostatečná informovanost policistů ze strany Ministerstva vnitra ČR, Policejního prezídia, ale i ze strany odborového svazu.
V pondělí 5. února 2007 na žádost Nezávislého odborového svazu Policie České republiky navštívil Českou republiku prezident evropské odborové policejní centrály EuroCOP Heinz Kiefer. Tento byl předběžně písemnou formou informován o stavu, který u Policie České republiky panuje po zavedení účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Jeho návštěva byla zahájena v 10:30 hodin prohlídkou nově zrekonstruovaných prostor MOP Krakovská na Praze 1. Zde jej přivítal zástupce ředitele Správy hl. m. Prahy plk. ing. Zdeněk Bezouška a ředitel Obvodního ředitelství Praha I plk. Bc. Jiří Sellner. Toto oddělení bylo zrekonstruováno v rámci projektu P1000. Je třeba připomenout i to, že finanční prostředky byly pro tento účel uvolněny po loňské návštěvě nejvyšších představitelů EuroCOP na služebnách v Plzni, kde kritizovali neutěšený stav některých z nich. Služebna v Krakovské (i její technické vybavení) se mu líbila, ale s nevolí nesl skutečnost, že zde nejsou žádná bezpečnostní opatření k ochraně policistů např. před příchozím se zbraní. Program pokračoval návštěvou Místního oddělení Bartolomějská a operačního střediska Obvodního ředitelství Praha I. Zde jej jako dlouholetého policistu zejména zaujal kamerový systém. Vyjádřil se, že něco takového by v Německu, kde působí, nebylo možné s ohledem na předpisy týkající se ochrany soukromí. Na závěr návštěvy Prahy I jej ředitel Sellner upozornil na to, že takto samozřejmě nejsou zrekonstruovány všechny služebny a prostory policie, což mu doložil i stavem ostatních pater budovy, kde je MOP Bartolomějská umístěna. Na to Heinz Kiefer reagoval tím, že ani v Německu nejsou všechny služebny ve stavu, který by si představovali.

Ve 13:00 hodin byl Heinz Kiefer přijat policejním prezidentem plk. Mgr. Vladislavem Husákem. Zde byla otevřena mnohá témata, která policisty v současné době nejvíce trápí. K propadům platů policistů policejní prezident uvedl, že po získání potřebného množství relevantních informací dojde k navýšení zvláštního (tzv. rizikového) příplatku nejvíce postižených skupin policistů. K tomuto by měla být použita rezerva, která byla vytvořena v minulých letech a postupně by měly být rozpouštěny i finanční prostředky určené na neobsazená tabulková místa. Uvedl, že první změny by se měly projevit již ve výplatě za měsíc březen 2007. Ale i v průběhu roku dojde ke změnám, vždy v závislosti na vývoji finančních možností. Heinz Kiefer vyjádřil své překvapení nad tím, že policisté v České republice jsou nuceni odpracovat 150 hodin přesčas zdarma. Byla otevřena i otázka zrušených příplatků. Potom se policejní prezident z jednání omluvil, neboť byl povolán k ministrovi vnitra. Litoval, že si nemohl, vzhledem k rychlému sjednání návštěvy prezidenta EUROCOP, vyhradit více času. Jednání dále pokračovalo s vedoucím kanceláře pplk. Ing. Jindřichem Mayerem, kterému Heinz Kiefer kladl další otázky.

Rozhodně nelze souhlasit s vyjádřením policejního prezidenta, které bylo 5. února 2007 ve 21:15 hodin uveřejněno ČTK (Šéf evropských policejních odborů radí s demonstrací počkat): „Myslím, že pan Kiefer přijal naše argumenty.“ Věc se má tak, že Heinz Kiefer přijal informace, které se mu od policejního prezidenta dostaly, ale neznamená to, že by s nimi bezvýhradně souhlasil.

Po skončení jednání poskytli Heinz Kiefer a Milan Štěpánek přítomným zástupcům médií (ČT 1 a Čro) rozhovory, ve kterých odpověděli na položené otázky. Heinz Kiefer s uspokojením konstatoval, že probíhají jednání s Policejním prezidiem a Ministerstvem vnitra, která se snaží řešit současné problémy policistů. Vyjádřil myšlenku, že případné ostřejší kroky včetně demonstrace by měly být použity v případě neúspěchu těchto jednání.

Návštěva prezidenta EUROCOP pokračovala přijetím u náměstka ředitele Správy Západočeského kraje plk. JUDr. Jiřího Houby, který Heinze Kiefera seznámil s posunem, ke kterému došlo od květnové konference EuroCOP. Dalším bodem byla prohlídka obvodního oddělení Plzeň – střed, kde se H. Kiefer na vlastní oči přesvědčil, k jakému pokroku došlo od poslední návštěvy zástupců EuroCOP. Zde měl příležitost (bez přítomnosti služebních funkcionářů) hovořit s řadovými policisty, kteří byli na oddělení přítomni. Tito si chválili nové pracovní prostředí, ale zároveň mu sdělili konkrétní negativní dopady zákona na svoji osobu – zavedení hodnostních označení a propad služebního příjmu.

V 19:00 hodin byla delegace přijata u ministra vnitra MUDr. Mgr. Ivana Langera. Ze strany ministerstva se účastnil i 1. náměstek ing. Jaroslav Salivar. Ministr zdůraznil, že se nyní nacházíme ve výjimečné situaci pro PČR. Zdůraznil, že dosavadní komunikaci s Nezávislým odborovým svazem PČR považuje za férovou, korektní a ze strany NOS PČR přiměřeně tvrdou. Prohlásil, že se postará, aby dopady nového zákona byly co nejmenší, ale při zachování smyslu zákona, zejména kariérního řádu. Heinz Kiefer jej informoval o tom, že EuroCOP sleduje vývoj nových členských zemí Evropské unie s ohledem na budoucí příslušnost do Schengenského prostoru. Zdůraznil nutnost jednání s policejními odbory. Dále uvedl, že je dostatečně informován o situaci v policii a byly mu osobně předány informace o tom, že došlo v konkrétních případech k propadu platů v řádu 2 – 3.000,-- Kč. Uvedl, že považuje za nebezpečnou cestu, aby byl služební příjem policisty nějak kompenzován z uspořených prostředků z minulosti a z prostředků určených na neobsazená tabulková místa. V případě obsazení těchto neobsazených míst by již do budoucna nebylo kde brát. Ministr zdůraznil, že průměrný plat policisty je na úrovni 150% oproti ostatní rozpočtové sféře a musíme hrát citlivou roli i vůči zbytku veřejnosti. Ví, že platy jsou důležité, ale za důležité považuje i pracovní prostředí, ve kterém policisté pracují. Proto přišel s projektem P1000, ve kterém chce utratit celkem 3 mld. korun. Dalším problémem, na který se chce zaměřit je obměna vozového parku policie. Chce uzavřít na základě výběrového řízení rámcovou smlouvu s výrobci automobilů, na základě které by mělo dojít k rychlé obměně 14 000 vozů pořízených za výhodné ceny díky objemu.

Heinz Kiefer se ministra dotázal na zvěsti o chystaném zrušení či citelném omezení výsluhových příspěvků. Toto ministr rozhodně popřel a řekl, že to podepíše klidně vlastní krví. Jakékoliv podobné snahy považuje za neopodstatněné a mající velmi negativní dopad na policii. Heinz Kiefer uvedl, že je rád, že vedení policejních odborů sází na jednání a je s ním jednáno, neboť z vlastní zkušenosti ví, že toto není obvyklé. Zdůraznil ale také, že si nedokáže představit, že by policista v Německu pracoval zdarma (otázka přesčasů).

Ze strany vedení NOS PČR byly v diskuzi s ministrem vzneseny dvě zásadní skutečnosti, které v posledních dnech zajímají policisty a které jsou velmi diskutovány. Jedná se o případy policistů, kteří dosáhli 58 let věku, jeví se jako „neperspektivní“ a jsou přesvědčováni k odchodu ze služebního poměru. Stejně tak budí rozruch informace o uvažované manipulaci s osobním příplatkem u těch policistů, kteří jsou zařazeni na služebních místech s požadavkem na vzdělání, které nesplňují. Tyto skutečnosti, zejména ve spojení s fámami o omezení výsluhových nároků, vedou k nejistotě, zneklidňují další část policejního sboru a zvyšují procento bezdůvodně odcházejících policistů.

První náměstek Ing. Salivar vznesl kritickou připomínku k činnosti odborového svazu, a to k úrovni práce na úrovní některých krajů nebo okresů, neboť ne všude jsou odboroví funkcionáři dostatečně fundovanými partnery pro služební funkcionáře.

Na závěr jednání s ministrem vnitra Heinz Kiefer poděkoval za přijetí a ubezpečil přítomné, že se bude na konci roku ptát, zda došlo k propadu platů v ročním vyjádření. Je rovněž připraven se účastnit dalších jednání v průběhu roku.

Na závěr celodenního programu se prezident EuroCOP setkal s předsedou Výboru pro bezpečnost PSP Mgr. Františkem Bublanem, se kterým diskutoval o aktuální situaci v české policii i o problémech, se kterými se během dne seznámil. Část jednání se týkala i otázek Schengenského prostoru. Rovněž ze strany Mgr. Bublana byl ujištěn, že omezení výsluhových nároků příslušníků bezpečnostních sborů nepřichází v úvahu.

Po celou dobu návštěvy byl Heinz Kiefer doprovázen předsedou NOS PČR JUDr. Milanem Štěpánkem a místopředsedy Ing. Alexanderem Burdou, Bc. Danielem Bláhou JUDr. Petrem Tomkem, kteří mu poskytovali potřebná vysvětlení k otázkám, o které se zajímal. Byl také seznámen s plánovanou schůzkou s organizátory demonstrace, stanovenou na den 7. 2. 2007, o jejímž výsledku chce být informován.

Heinz Kiefer vzal v potaz „revoluční“ změnu, kterou nový zákon o služebním poměru přinesl, ale zdůraznil, že si všiml toho, že zde neprobíhá dostatečná informovanost policistů ze strany Ministerstva vnitra ČR, Policejního prezídia, ale i ze strany odborového svazu.

V pondělí 5. února 2007 na žádost Nezávislého odborového svazu Policie České republiky navštívil Českou republiku prezident evropské odborové policejní centrály EuroCOP Heinz Kiefer. Tento byl předběžně písemnou formou informován o stavu, který u Policie České republiky panuje po zavedení účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Jeho návštěva byla zahájena v 10:30 hodin prohlídkou nově zrekonstruovaných prostor MOP Krakovská na Praze 1. Zde jej přivítal zástupce ředitele Správy hl. m. Prahy plk. ing. Zdeněk Bezouška a ředitel Obvodního ředitelství Praha I plk. Bc. Jiří Sellner. Toto oddělení bylo zrekonstruováno v rámci projektu P1000. Je třeba připomenout i to, že finanční prostředky byly pro tento účel uvolněny po loňské návštěvě nejvyšších představitelů EuroCOP na služebnách v Plzni, kde kritizovali neutěšený stav některých z nich. Služebna v Krakovské (i její technické vybavení) se mu líbila, ale s nevolí nesl skutečnost, že zde nejsou žádná bezpečnostní opatření k ochraně policistů např. před příchozím se zbraní. Program pokračoval návštěvou Místního oddělení Bartolomějská a operačního střediska Obvodního ředitelství Praha I. Zde jej jako dlouholetého policistu zejména zaujal kamerový systém. Vyjádřil se, že něco takového by v Německu, kde působí, nebylo možné s ohledem na předpisy týkající se ochrany soukromí. Na závěr návštěvy Prahy I jej ředitel Sellner upozornil na to, že takto samozřejmě nejsou zrekonstruovány všechny služebny a prostory policie, což mu doložil i stavem ostatních pater budovy, kde je MOP Bartolomějská umístěna. Na to Heinz Kiefer reagoval tím, že ani v Německu nejsou všechny služebny ve stavu, který by si představovali.

Ve 13:00 hodin byl Heinz Kiefer přijat policejním prezidentem plk. Mgr. Vladislavem Husákem. Zde byla otevřena mnohá témata, která policisty v současné době nejvíce trápí. K propadům platů policistů policejní prezident uvedl, že po získání potřebného množství relevantních informací dojde k navýšení zvláštního (tzv. rizikového) příplatku nejvíce postižených skupin policistů. K tomuto by měla být použita rezerva, která byla vytvořena v minulých letech a postupně by měly být rozpouštěny i finanční prostředky určené na neobsazená tabulková místa. Uvedl, že první změny by se měly projevit již ve výplatě za měsíc březen 2007. Ale i v průběhu roku dojde ke změnám, vždy v závislosti na vývoji finančních možností. Heinz Kiefer vyjádřil své překvapení nad tím, že policisté v České republice jsou nuceni odpracovat 150 hodin přesčas zdarma. Byla otevřena i otázka zrušených příplatků. Potom se policejní prezident z jednání omluvil, neboť byl povolán k ministrovi vnitra. Litoval, že si nemohl, vzhledem k rychlému sjednání návštěvy prezidenta EUROCOP, vyhradit více času. Jednání dále pokračovalo s vedoucím kanceláře pplk. Ing. Jindřichem Mayerem, kterému Heinz Kiefer kladl další otázky.

Rozhodně nelze souhlasit s vyjádřením policejního prezidenta, které bylo 5. února 2007 ve 21:15 hodin uveřejněno ČTK (Šéf evropských policejních odborů radí s demonstrací počkat): „Myslím, že pan Kiefer přijal naše argumenty.“ Věc se má tak, že Heinz Kiefer přijal informace, které se mu od policejního prezidenta dostaly, ale neznamená to, že by s nimi bezvýhradně souhlasil.

Po skončení jednání poskytli Heinz Kiefer a Milan Štěpánek přítomným zástupcům médií (ČT 1 a Čro) rozhovory, ve kterých odpověděli na položené otázky. Heinz Kiefer s uspokojením konstatoval, že probíhají jednání s Policejním prezidiem a Ministerstvem vnitra, která se snaží řešit současné problémy policistů. Vyjádřil myšlenku, že případné ostřejší kroky včetně demonstrace by měly být použity v případě neúspěchu těchto jednání.

Návštěva prezidenta EUROCOP pokračovala přijetím u náměstka ředitele Správy Západočeského kraje plk. JUDr. Jiřího Houby, který Heinze Kiefera seznámil s posunem, ke kterému došlo od květnové konference EuroCOP. Dalším bodem byla prohlídka obvodního oddělení Plzeň – střed, kde se H. Kiefer na vlastní oči přesvědčil, k jakému pokroku došlo od poslední návštěvy zástupců EuroCOP. Zde měl příležitost (bez přítomnosti služebních funkcionářů) hovořit s řadovými policisty, kteří byli na oddělení přítomni. Tito si chválili nové pracovní prostředí, ale zároveň mu sdělili konkrétní negativní dopady zákona na svoji osobu – zavedení hodnostních označení a propad služebního příjmu.

V 19:00 hodin byla delegace přijata u ministra vnitra MUDr. Mgr. Ivana Langera. Ze strany ministerstva se účastnil i 1. náměstek ing. Jaroslav Salivar. Ministr zdůraznil, že se nyní nacházíme ve výjimečné situaci pro PČR. Zdůraznil, že dosavadní komunikaci s Nezávislým odborovým svazem PČR považuje za férovou, korektní a ze strany NOS PČR přiměřeně tvrdou. Prohlásil, že se postará, aby dopady nového zákona byly co nejmenší, ale při zachování smyslu zákona, zejména kariérního řádu. Heinz Kiefer jej informoval o tom, že EuroCOP sleduje vývoj nových členských zemí Evropské unie s ohledem na budoucí příslušnost do Schengenského prostoru. Zdůraznil nutnost jednání s policejními odbory. Dále uvedl, že je dostatečně informován o situaci v policii a byly mu osobně předány informace o tom, že došlo v konkrétních případech k propadu platů v řádu 2 – 3.000,-- Kč. Uvedl, že považuje za nebezpečnou cestu, aby byl služební příjem policisty nějak kompenzován z uspořených prostředků z minulosti a z prostředků určených na neobsazená tabulková místa. V případě obsazení těchto neobsazených míst by již do budoucna nebylo kde brát. Ministr zdůraznil, že průměrný plat policisty je na úrovni 150% oproti ostatní rozpočtové sféře a musíme hrát citlivou roli i vůči zbytku veřejnosti. Ví, že platy jsou důležité, ale za důležité považuje i pracovní prostředí, ve kterém policisté pracují. Proto přišel s projektem P1000, ve kterém chce utratit celkem 3 mld. korun. Dalším problémem, na který se chce zaměřit je obměna vozového parku policie. Chce uzavřít na základě výběrového řízení rámcovou smlouvu s výrobci automobilů, na základě které by mělo dojít k rychlé obměně 14 000 vozů pořízených za výhodné ceny díky objemu.

Heinz Kiefer se ministra dotázal na zvěsti o chystaném zrušení či citelném omezení výsluhových příspěvků. Toto ministr rozhodně popřel a řekl, že to podepíše klidně vlastní krví. Jakékoliv podobné snahy považuje za neopodstatněné a mající velmi negativní dopad na policii. Heinz Kiefer uvedl, že je rád, že vedení policejních odborů sází na jednání a je s ním jednáno, neboť z vlastní zkušenosti ví, že toto není obvyklé. Zdůraznil ale také, že si nedokáže představit, že by policista v Německu pracoval zdarma (otázka přesčasů).

Ze strany vedení NOS PČR byly v diskuzi s ministrem vzneseny dvě zásadní skutečnosti, které v posledních dnech zajímají policisty a které jsou velmi diskutovány. Jedná se o případy policistů, kteří dosáhli 58 let věku, jeví se jako „neperspektivní“ a jsou přesvědčováni k odchodu ze služebního poměru. Stejně tak budí rozruch informace o uvažované manipulaci s osobním příplatkem u těch policistů, kteří jsou zařazeni na služebních místech s požadavkem na vzdělání, které nesplňují. Tyto skutečnosti, zejména ve spojení s fámami o omezení výsluhových nároků, vedou k nejistotě, zneklidňují další část policejního sboru a zvyšují procento bezdůvodně odcházejících policistů.

První náměstek Ing. Salivar vznesl kritickou připomínku k činnosti odborového svazu, a to k úrovni práce na úrovní některých krajů nebo okresů, neboť ne všude jsou odboroví funkcionáři dostatečně fundovanými partnery pro služební funkcionáře.

Na závěr jednání s ministrem vnitra Heinz Kiefer poděkoval za přijetí a ubezpečil přítomné, že se bude na konci roku ptát, zda došlo k propadu platů v ročním vyjádření. Je rovněž připraven se účastnit dalších jednání v průběhu roku.

Na závěr celodenního programu se prezident EuroCOP setkal s předsedou Výboru pro bezpečnost PSP Mgr. Františkem Bublanem, se kterým diskutoval o aktuální situaci v české policii i o problémech, se kterými se během dne seznámil. Část jednání se týkala i otázek Schengenského prostoru. Rovněž ze strany Mgr. Bublana byl ujištěn, že omezení výsluhových nároků příslušníků bezpečnostních sborů nepřichází v úvahu.

Po celou dobu návštěvy byl Heinz Kiefer doprovázen předsedou NOS PČR JUDr. Milanem Štěpánkem a místopředsedy Ing. Alexanderem Burdou, Bc. Danielem Bláhou JUDr. Petrem Tomkem, kteří mu poskytovali potřebná vysvětlení k otázkám, o které se zajímal. Byl také seznámen s plánovanou schůzkou s organizátory demonstrace, stanovenou na den 7. 2. 2007, o jejímž výsledku chce být informován.

Heinz Kiefer vzal v potaz „revoluční“ změnu, kterou nový zákon o služebním poměru přinesl, ale zdůraznil, že si všiml toho, že zde neprobíhá dostatečná informovanost policistů ze strany Ministerstva vnitra ČR, Policejního prezídia, ale i ze strany odborového svazu.

V pondělí 5. února 2007 na žádost Nezávislého odborového svazu Policie České republiky navštívil Českou republiku prezident evropské odborové policejní centrály EuroCOP Heinz Kiefer. Tento byl předběžně písemnou formou informován o stavu, který u Policie České republiky panuje po zavedení účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Jeho návštěva byla zahájena v 10:30 hodin prohlídkou nově zrekonstruovaných prostor MOP Krakovská na Praze 1. Zde jej přivítal zástupce ředitele Správy hl. m. Prahy plk. ing. Zdeněk Bezouška a ředitel Obvodního ředitelství Praha I plk. Bc. Jiří Sellner. Toto oddělení bylo zrekonstruováno v rámci projektu P1000. Je třeba připomenout i to, že finanční prostředky byly pro tento účel uvolněny po loňské návštěvě nejvyšších představitelů EuroCOP na služebnách v Plzni, kde kritizovali neutěšený stav některých z nich. Služebna v Krakovské (i její technické vybavení) se mu líbila, ale s nevolí nesl skutečnost, že zde nejsou žádná bezpečnostní opatření k ochraně policistů např. před příchozím se zbraní. Program pokračoval návštěvou Místního oddělení Bartolomějská a operačního střediska Obvodního ředitelství Praha I. Zde jej jako dlouholetého policistu zejména zaujal kamerový systém. Vyjádřil se, že něco takového by v Německu, kde působí, nebylo možné s ohledem na předpisy týkající se ochrany soukromí. Na závěr návštěvy Prahy I jej ředitel Sellner upozornil na to, že takto samozřejmě nejsou zrekonstruovány všechny služebny a prostory policie, což mu doložil i stavem ostatních pater budovy, kde je MOP Bartolomějská umístěna. Na to Heinz Kiefer reagoval tím, že ani v Německu nejsou všechny služebny ve stavu, který by si představovali.

Ve 13:00 hodin byl Heinz Kiefer přijat policejním prezidentem plk. Mgr. Vladislavem Husákem. Zde byla otevřena mnohá témata, která policisty v současné době nejvíce trápí. K propadům platů policistů policejní prezident uvedl, že po získání potřebného množství relevantních informací dojde k navýšení zvláštního (tzv. rizikového) příplatku nejvíce postižených skupin policistů. K tomuto by měla být použita rezerva, která byla vytvořena v minulých letech a postupně by měly být rozpouštěny i finanční prostředky určené na neobsazená tabulková místa. Uvedl, že první změny by se měly projevit již ve výplatě za měsíc březen 2007. Ale i v průběhu roku dojde ke změnám, vždy v závislosti na vývoji finančních možností. Heinz Kiefer vyjádřil své překvapení nad tím, že policisté v České republice jsou nuceni odpracovat 150 hodin přesčas zdarma. Byla otevřena i otázka zrušených příplatků. Potom se policejní prezident z jednání omluvil, neboť byl povolán k ministrovi vnitra. Litoval, že si nemohl, vzhledem k rychlému sjednání návštěvy prezidenta EUROCOP, vyhradit více času. Jednání dále pokračovalo s vedoucím kanceláře pplk. Ing. Jindřichem Mayerem, kterému Heinz Kiefer kladl další otázky.

Rozhodně nelze souhlasit s vyjádřením policejního prezidenta, které bylo 5. února 2007 ve 21:15 hodin uveřejněno ČTK (Šéf evropských policejních odborů radí s demonstrací počkat): „Myslím, že pan Kiefer přijal naše argumenty.“ Věc se má tak, že Heinz Kiefer přijal informace, které se mu od policejního prezidenta dostaly, ale neznamená to, že by s nimi bezvýhradně souhlasil.

Po skončení jednání poskytli Heinz Kiefer a Milan Štěpánek přítomným zástupcům médií (ČT 1 a Čro) rozhovory, ve kterých odpověděli na položené otázky. Heinz Kiefer s uspokojením konstatoval, že probíhají jednání s Policejním prezidiem a Ministerstvem vnitra, která se snaží řešit současné problémy policistů. Vyjádřil myšlenku, že případné ostřejší kroky včetně demonstrace by měly být použity v případě neúspěchu těchto jednání.

Návštěva prezidenta EUROCOP pokračovala přijetím u náměstka ředitele Správy Západočeského kraje plk. JUDr. Jiřího Houby, který Heinze Kiefera seznámil s posunem, ke kterému došlo od květnové konference EuroCOP. Dalším bodem byla prohlídka obvodního oddělení Plzeň – střed, kde se H. Kiefer na vlastní oči přesvědčil, k jakému pokroku došlo od poslední návštěvy zástupců EuroCOP. Zde měl příležitost (bez přítomnosti služebních funkcionářů) hovořit s řadovými policisty, kteří byli na oddělení přítomni. Tito si chválili nové pracovní prostředí, ale zároveň mu sdělili konkrétní negativní dopady zákona na svoji osobu – zavedení hodnostních označení a propad služebního příjmu.

V 19:00 hodin byla delegace přijata u ministra vnitra MUDr. Mgr. Ivana Langera. Ze strany ministerstva se účastnil i 1. náměstek ing. Jaroslav Salivar. Ministr zdůraznil, že se nyní nacházíme ve výjimečné situaci pro PČR. Zdůraznil, že dosavadní komunikaci s Nezávislým odborovým svazem PČR považuje za férovou, korektní a ze strany NOS PČR přiměřeně tvrdou. Prohlásil, že se postará, aby dopady nového zákona byly co nejmenší, ale při zachování smyslu zákona, zejména kariérního řádu. Heinz Kiefer jej informoval o tom, že EuroCOP sleduje vývoj nových členských zemí Evropské unie s ohledem na budoucí příslušnost do Schengenského prostoru. Zdůraznil nutnost jednání s policejními odbory. Dále uvedl, že je dostatečně informován o situaci v policii a byly mu osobně předány informace o tom, že došlo v konkrétních případech k propadu platů v řádu 2 – 3.000,-- Kč. Uvedl, že považuje za nebezpečnou cestu, aby byl služební příjem policisty nějak kompenzován z uspořených prostředků z minulosti a z prostředků určených na neobsazená tabulková místa. V případě obsazení těchto neobsazených míst by již do budoucna nebylo kde brát. Ministr zdůraznil, že průměrný plat policisty je na úrovni 150% oproti ostatní rozpočtové sféře a musíme hrát citlivou roli i vůči zbytku veřejnosti. Ví, že platy jsou důležité, ale za důležité považuje i pracovní prostředí, ve kterém policisté pracují. Proto přišel s projektem P1000, ve kterém chce utratit celkem 3 mld. korun. Dalším problémem, na který se chce zaměřit je obměna vozového parku policie. Chce uzavřít na základě výběrového řízení rámcovou smlouvu s výrobci automobilů, na základě které by mělo dojít k rychlé obměně 14 000 vozů pořízených za výhodné ceny díky objemu.

Heinz Kiefer se ministra dotázal na zvěsti o chystaném zrušení či citelném omezení výsluhových příspěvků. Toto ministr rozhodně popřel a řekl, že to podepíše klidně vlastní krví. Jakékoliv podobné snahy považuje za neopodstatněné a mající velmi negativní dopad na policii. Heinz Kiefer uvedl, že je rád, že vedení policejních odborů sází na jednání a je s ním jednáno, neboť z vlastní zkušenosti ví, že toto není obvyklé. Zdůraznil ale také, že si nedokáže představit, že by policista v Německu pracoval zdarma (otázka přesčasů).

Ze strany vedení NOS PČR byly v diskuzi s ministrem vzneseny dvě zásadní skutečnosti, které v posledních dnech zajímají policisty a které jsou velmi diskutovány. Jedná se o případy policistů, kteří dosáhli 58 let věku, jeví se jako „neperspektivní“ a jsou přesvědčováni k odchodu ze služebního poměru. Stejně tak budí rozruch informace o uvažované manipulaci s osobním příplatkem u těch policistů, kteří jsou zařazeni na služebních místech s požadavkem na vzdělání, které nesplňují. Tyto skutečnosti, zejména ve spojení s fámami o omezení výsluhových nároků, vedou k nejistotě, zneklidňují další část policejního sboru a zvyšují procento bezdůvodně odcházejících policistů.

První náměstek Ing. Salivar vznesl kritickou připomínku k činnosti odborového svazu, a to k úrovni práce na úrovní některých krajů nebo okresů, neboť ne všude jsou odboroví funkcionáři dostatečně fundovanými partnery pro služební funkcionáře.

Na závěr jednání s ministrem vnitra Heinz Kiefer poděkoval za přijetí a ubezpečil přítomné, že se bude na konci roku ptát, zda došlo k propadu platů v ročním vyjádření. Je rovněž připraven se účastnit dalších jednání v průběhu roku.

Na závěr celodenního programu se prezident EuroCOP setkal s předsedou Výboru pro bezpečnost PSP Mgr. Františkem Bublanem, se kterým diskutoval o aktuální situaci v české policii i o problémech, se kterými se během dne seznámil. Část jednání se týkala i otázek Schengenského prostoru. Rovněž ze strany Mgr. Bublana byl ujištěn, že omezení výsluhových nároků příslušníků bezpečnostních sborů nepřichází v úvahu.

Po celou dobu návštěvy byl Heinz Kiefer doprovázen předsedou NOS PČR JUDr. Milanem Štěpánkem a místopředsedy Ing. Alexanderem Burdou, Bc. Danielem Bláhou JUDr. Petrem Tomkem, kteří mu poskytovali potřebná vysvětlení k otázkám, o které se zajímal. Byl také seznámen s plánovanou schůzkou s organizátory demonstrace, stanovenou na den 7. 2. 2007, o jejímž výsledku chce být informován.

Heinz Kiefer vzal v potaz „revoluční“ změnu, kterou nový zákon o služebním poměru přinesl, ale zdůraznil, že si všiml toho, že zde neprobíhá dostatečná informovanost policistů ze strany Ministerstva vnitra ČR, Policejního prezídia, ale i ze strany odborového svazu.

Dovolte mi otázku na občana, Juru z Brna, Civila a ostatní,kteří jsou přesvědčeni o tom, že policista není normální člověk.
Chci se Vás zeptat, jaké je Vaše řešení problémů, o kterých zde píšete? A jaké je řešení problémů, které nastaly s účinností zákona č.361/2003Sb., jistě víte o kterém je řeč, ale číslo jen pro úplnost.

Děkuji za odpovědi

.

Nás se neptej na řešení, na to máš pana ministra Langera. On to za Vás vyřeší, možná se budete ještě divit.

Takže jen plivat po ostatních je správné? Nebo nemáš ani tušení o čem je zákon a jaký je stav v bezpečnostních složkách? Chtě-nechtě se to obrátí i proti slušným lidem, protože odchází tolik lidí, že to normální člověk nemůže chtít. Už máš pročtenou správnou kritiku, nebo na sobě nepracuješ? :-) a k panu Langerovi, aby se nedivil on....

jen u nás má vypsanou žádost o propuštění cca 80 lidí ze 120 a každý týden ji někdo podá.....skvělá práce ministerstva a prezídia, stačí se podívat na jejich vyjádření o zákonu, jak se plácají v blátě a nemají ani tu soudnost a slušnost jasně říct, že nikomu nic nedají a nemají to v úmyslu, ba naopak ještě seberou......nevidím budoucnost růžově a ty budeš mít klid, nebudeš mít proti komu prudit.....:-(

Člověče, za koho tady neustále mluvíte, snad ne za všechny občany ČR. Dokážete na všechny jenom plivat a vaše chování nedosahuje výše řeznického psa. Komu chcete vyhrožovat Langerem. Každá mince má dvě strany a pokud se podmínky pro policii nevytvoří, tak schopní odejdou a zůstanou ti o jejichž služby asi nestojíte. Já takovou policii nepotřebuji, jestli vám se to hodí, tak to vypovídá o vašem životě. Jak jsem si tak přečetl vaše příspěvky, tak jste zralý pro psychiatra, takhle zamlženém mozek jsem již dlouho neviděl. Člověče jděte se léčit, vaše okolí z vás musí být nešťastné. Ještě že nejste mým sousedem. Díky bohu.

Pane Juro z Brna, neberte si mé jméno neustále do úst, nemusíte domýšlet za mne to, co chci v rezortu ministerstva vnitra učinit. Domnívám se, že na těchto stránkách to již přeháníte a urážíte i mnoho jiných služných policistů, o jejichž služby já osobně stojím. Pokud nezměníte své vyjadřování, tak si nepřeji, aby jste na tyto stránky přispíval. Nedělám to často, ale musel jsem již zareagovat. O tyto vaše služby nestojím. Dále se k tomu vyjadřovat nebudu.

A jestli se mám ptát já pana ministra, tak zkus otevřít oči a podívat se, kde jsi a kdo se tu koho a na co konkrétně ptal a ptá, pro tebe to raději napíšu, jsi na stránkách ministra!!!!! Zajímavé, že stejně jako nadáváš na celou Policii ČR a vyčítáš všem, že nic nedělají a jsou placeni z tvých daní, že totéž neděláš ve směru k ministrovi, nebo on je placen jinak? Navíc on je ten,který odpovídá za bezpečnostní politiku státu a společně s policejním prezidentem za bezpečnost občanů České republiky. Jestli jsi pořád přesvědčen, že tak mizerná nálada, jaká je v bezpečnostním sboru (a nejde jen o PČR, ale i hasiče, celníky, dozorce) a že tak obrovský odliv příslušníků, který nepřestává je díkydobře nastavenému zákonu, tak ti opravdu musím poradit toho lékaře. Možná ti napíše nějaké léky bez doplatku.....
Na těchto stránkách jsem si rád přečetl názory ostatních lidí a chtěl s některými kolegy vysvětlit nebo přiblížit naši práci, problémy nového zákona a stav v bezpečnostních složkách. Tvé rádobypříspěvky nikomu nic nepřinesly a já je nemíním dál číst, takže tu končím, sbohem

.
A Ty si myslíš, že Jura Ti vyřeší Tvůj problém? On je z Brna a ne z vnitra. Brečíš hezky, ale na špatným hrobě.

Já nejsem žádný uplakánek, ale máte pravdu, že slz v očích poškozených a obětí jsem viděl už tolik, že by to dospělého i průměrně psychicky odolného chlapa složilo. Svou práci dělám dál, ale chci pro ni mít důstojné podmínky, pracovní prostředí a dobrý kolektiv a samozřejmě i finanční zajištění (a v tomto nemyslím na sebe, ale na parťáky, kteří s platem padli mnohem víc než já) a jejich starostí bude spíš zajištění rodin než práce samotná a to se musí změnit. Pokud si myslíte, že dělám cokoliv špatně, nesouhlasíte se mnou v názorech, nelíbí se Vám mé vyjadřování, můžete mi to vyvrátit a reagovat, od toho jsou diskuze, ale nedělejte to, co tu předvádí někteří občané, děkuji a opravdu odcházím. Co jsem chtěl, jsemnapsal a je na ministrovi, jestli a jak bude na vzniklou situaci reagovat, já mohu říci, že policisté kolem mě čekají a někteří ztrácí naději a odchází....bohužel jsou to slušní a poctiví chlapi

JA BYCH TAM PŘIDAL ŽE BUDETE DRŽET HUBU A KROK

Tak jsem viděl stav Vašeho konta 41.525 Kč. Jestli se nepletu, tak je to asi 80 haléřů příspěvku od kažtého policajta. No to je masivní podpora. Jestli mi zejtra vyjde nějakej kšeftík, tak vám tam šoupnu aspoň 10 litrů, ať se dostanete nad korunu.

08.02.2007 22:44 Sponzor
Taky těm chudákům něco pošlu, nedá se dívat na jejich zoufalství. Toto má bránit naše bezpečí? To je ubohost.

TO PŮJDU RADŠI DO BORDELU ZA TY PRACHY

Pro poldu 33
Kde jseš, že ani nenapíšeš? Skončila ti služba? Už jsi šel domů?

To je mé pravé jméno.Ten z Brna, co tady stále nabízí odkazy na web, ať si chatuje tam. My tam taky nechodíme, tak nech si to tam čte i s těma, co nás platí na daních, myslím dańové podvodníky, obchodníky,co mají konečné daňové přiznání 500 kč aby byl klid od FÚ, atd bych mohl pokračovat.Nechci se tímto dotknout poctivých podnikatelů, živnostníků a dańových poplatníku. Chtěl bych obětovat celý svůj plat jednomu,od kterého pobírám z jeho daní plat.Sdělte číslo učtu.Jura z Brna, nedělej nám tady ostudu, nám z jihu Moravy, nám všem Jurům.

Koukám, že je tady další policista, který neví jak se jmenuje, že? Seš polda, to tě omlouvá, je to na tebe moc složité vyplnit Tvoje jméno, email a text, že? Jméno uváděj Tvoje, ne moje. Nedivte se potom, že Vás mají lidi za blbce, když se neumíte ani podepsat vlastním jménem. Kde sloužíš? V Brně na kociánce?

Občas mi hrabe tak se nedivte

Juro z Brna! Ty jsi jenom obyčejný čůůůrááák a zasloužíš do tlamy!

Pořád stejný kecy 08.02.2007 22:17

Ty hrdino dne, napiš kdy a kde. Budu se těšit. Pes kterej štěká nekouše a Ty jenom tlacháš!

No fuj! Tato debata je určena pouze pro slušnou diskuzi. Nečetl jsi poučení? Když se neumíš ovládat, tak jak chceš sloužit u policie? Jak jsi mohl projít testy? Chudáku! Ubožáku!

já nejsem policista, já jsem policista, já jsem byl policista, já budu policista.....jsi na veřejné anonymní diskuzi, kde může vkládat kdo chce jakékoliv názory a bohužel i sprosté narážky a vulgární výrazy, stejně jako se vyjadřovat sprostě a představovat se jako policista, jestli máte důkazy, že jde opravdu o policistu, tak sem s nimi.....dík

Blb zůstane blbem

Jo máš pravdu policajt zůstane policajtem a blb, blbem. No ono je to nastejno.

Pánové, bomba. Oni mi už dnes poslali rentu! O dva dny dříve než obvykle. Ti jsou hodní... Začnu je mít rád, hned jak mi ještě dorovnají valorizaci na kterou mám nárok.