Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Bývalí kolegové, nereagujte na provokatéry, mají z toho radost, normální člověk je soudný, každá práce má smysl, když se dělá poctivě, někomu nevysvětlíš, že práce policisty, hasiče, bachaře a dalších je potřeba, není to práce jenom pro nás, ale pro všechny ve společnosti. Takových ubohých narážek, nesmyslů jsem slyšel, když jsem sloužil, kdo závidí uvedenou práci, tak si to může zkusit, znám dosti těchto chytrých, ale tuto práci, hasičů, bachařů, by nešli dělat, jejich názor jim nikdo nebere, ale slušný člověk nikdy nikoho neuráží, nereagujte na urážky, ten na druhé straně se baví , na reakce bude ještě jízlivěji reagovat, držme při sobě, na Prahu , je důležitá demonstrace, jak ji připravit, ne odpovídat hulvátům, zdraví bývalý kolega por Marek Ladislav z České Lípy, !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

To, že jim kolego odpovím se vší slušností, ze mě špatného poldu neudělá. Zamyslet by se měli oni....

Já tu vysokou mám, mám taky spokojenou rodinu, dvě děti na střední škole, které studují na výbornou, manželku, která se perfektně stará o domácnost a do práce chodí pro zábavu, všichni se máme rádi, mám dobrou práci, která mne baví, hezké bydlení, peněz tolik, kolik mi stačí k normálnímu životu, starosti s tím, kam dát zbytek, aby se trochu zhodnotily, čas na to číst diskusi u Langera. To vše proto, že pracuji a ne proto, že brečím, že MÁM MÁLO. Kdybych měl málo, tak se budu snažit, abych měl dost. To je celá věda. A jestli to u policie neumíš, tak to zkus právě u těch popelářů, tam ti příplatky zaplatí.

Vážený spokojený pane, běžte ke své spokojené rodině a nechodte na stránky, kde se řeší průlomový zákon určený výhradně pro policisty.

Asi jsi šel štěstí trošku naproti, to uznávám, ale asi jsi pše své VŚ nepochopil o co tu jde. Tady nebrečí lidi, který svou práci, jak jsi řekl, neumění, ale naopak, tahle lidi ji se ji naučili, ale nikdo jako tebe je za to teď neohodnotí. V tom je ten rozdíl.

To jsou stránky pana Langera a ne policejních breček. Nejedná se o uzavřenou diskusi. Ale to je váš problém, když někdo uhodí hřebíček na hlavičku, tak je třeba ho umlčet, prohlásit ho za debila a provokatéra. Každý má svůj život ve své moci. Nikdo vás ke službě u policie neodsoudil, jen vaše neschopnost se jinde uživit lépe.

K tomu nás nkdo neodsoudil. Tomáš pravdu. Ale co znáš z oboru (elktronika), který neděláš 16 let??

pane, jestli vám přijde, že zde brečím, tak prosím. Své vzdělání jsem si zvýšil a zvyšuji právě pro to, abych měl větší rozhled, více znalostí a získal tak větší zkušenosti současně s tím, že budu dál dělat tu nevděčnou práci, práci poldy. Bohužel nový zákon mi za tu mou snahu dal pěkně přes rypák a na rozdíl od Vás, mě nutí právě k té změně zaměstnání, o které máte potřebu se zde vyjadřovat. Svou práci mám rád a snažím se ji dělat poctivě, dal jsem jí přes 11 let života a rozhodnutí o změně zaměstnání není nic jednoduchého, a proto to nepřeji ani vám, pokud někdy budete v takové situaci, zavzpomínejte prosím na svá slova.....sbohem

Jednoduchá odpověď: 17 let u PČR na OOP, elektro vzdělání, dva roky v civilu. Je to jen o lidech.

V oboru?

jako z americkýho filmu, máš taky aspoň jednoho retrívra?

Tak táhněte sloužit na Slovensko, když se vám tak líbí. Bez vás skuhravejch tu bude líp. Je spousta ostatních policajtů, kteří nebrečeji, slouží a hlavně neberou úplatky, jako vy co máte pořát málo a brečíte tu.

Tak tomu říkám názor do diskuze. Kdybys nebyl trubka, tak víš, že příslušník bezpečnostního sboru ČR nemá (např.jako polský příslušník) ze zákona možnost jít pracovat mimo svou zem, pokud neukončí služební poměr v naší zemi. Pokud kdokoliv z nich pak chce změnu v systému, tak ne pro sebe, ale pro všechny, tudíž i pro tebe, ale to s tvým mozkem nedokážeš pochopit, to ti dá facku za pár let a neboj se, že se toho nedočkáš......

pro a
Ty mozku, dneska se můžeš vystěhovat kam chceš, důležitý je, jestli tě tam budou chtít, pochybuju... Tak jdi k popelářům, jestli máš vzdělání.

U popelářů je třeba vysokoškolského vzdělání? A když už jsi narazil na popeláře, proti kterým já nic nemám - denně uklízí humus po všech, tak u nich bych měl stejné peníze. takže nemel nesmysly a jdi chrápat, děláš tu ze sebe idiota

Tak jsi si jednu zase šleh, že tak blbě blábolíš, Cajte?

Ty Cajte přihlaš se u pana Langera do nového protikorupčního oddílu, máš totiž vzácný a v pravdě senzibilský dar, když dokážeš takhlen rozpoznávat ty přijímače úplatků. Zlatem by tě měli platiti.

Milý bezejmenný, povím ti jenu pohádku, tak se posaď a hezky poslouchej:
Jeden pán chodil do práce, kterou vykonával poctivě, s láskou, s přesvědčením a vykonával ji dobře několik let. Začalo se proslýchat, že přijdou nějaké změny a bude to velké. Pak tyto zvěsti ale utichly a několik let se nic nedělo, jen občas někdo vypustil fámu, že ty změny již přijdou, ale byl to vřdy jen planý poplach. Přesto se tento pán, který svou práci miloval a věnoval jí i více času, než mu bylo zaplaceno, zajímal o tyto změny. Stále se u vedoucích ptal, co to má být za změny a jaký budou mít dopad. Vedoucí ale jen krčili rameny a říkali, že ty změny přijdou až za dlouho. Od nikoho se tedy nic nedozvěděl, jen samé mlhavé informace a sliby, že bude líp (kterým ale po předchozích zkušenostech stejně nevěřil). Přesto svou práci vykonával stále dál, stále tak, jak nejlépe uměl, i když v něm hlodaly pochybnosti, co asi budou ty změny znamenat a kdy přijdou. A najednou, jednoho dne to přišlo. Změny se dostavili, když měl zrovna volno a tak celý netrpělivý a zvědavý přišel první pracovní den do práce a nestačil se divit. Z řadového pracovníka byl najednou podřadným pracovníkem, plat mu byl bez jakýchkoli příčin snížen a vedoucí mu sdělil, že bude pracovat 150 hodin zadarmo. navíc za práci v noci, o svátcích a o sobotách a nedělích, kdy mu nepřítomnost v jeho rodině byla alespoň trochu kompemzována příplatky, již nedostane ani haléř. Tak se zkusil ozvat, že se mu to nelíbí. Reakcí vedoucího bylo, že se na něj rozeřval, co si to vůbec dovoluje a ať je rád, že je rád. Prý by taky mohl ihned vypanout. Tak nebohému pánovi nezbylo nic jiného, pokud nechtěl jen v koutku tiše naříkat a nechat na sebe "kálet" své vedoucí, než aby se spojil se svými stejně nebo obdobně postiženými kolegy a poradl se s nimi o těchto problémech, které dopadly se změnami na jeho firmu, které obětoval v životě tak mnoho. A kolegů, kteří byli stiženi stejnou nepřízní dopadů oné změny, byli tisice. Tak o tom debatovali, radili se , občas se hádali a hledali cestu ke změně a zlepšení, aby mohli zase důstojně pokračovat ve své práci. A při těchto debatách se jim do toho mísil člověk, který byl toho problému neznalý, nevěděl nic o systémech, hodnotách, smyslu a obtížích jejich práce a pouze je urážel svými stupidnostmi, které se jich však nemohli dotknout. Vždyť to byl jen ubohý imbecil jako TY!!!!

Udržujem hovorovou a písemnou kázeň, neléčíme si mindráky a neurážíme osoby, které mají přednostní právo na těchto stránkách vyjadřovat své názory.

tak tomu bych říkal pohádka, jen kdyby měla spravedlivý konec, tady vidím konec úplně někde jinde, leží přede mnou na stole a jmenuje se žádost o propuštění ze služebního poměru....:-(

Pan Langer a management, který má na svědomí zákon 361 se slavným kariérním řádem spadl u řadových policistů na úplné dno, kam sami poslali své lidi-do 3 tříd, se 150 h gratis, s bičem za zády a bez nejmenší motivace a lepších zítřků.

To myslíš, že ho obyčejní lidi z ulice zajímají. Ono je to nezajímá ani na úrovních krajů. Zatím se všichni chvástaj, jak všem platy dorovnaj, ale jsem zvědav na konci roku, až budou lidi vědět výplatu za rok. Otázkou je. kolik těch lidí to roční vyúčtování bude mít

otázkou spíš bude, kolik lidí hodlá čekat na nějaké roční zúčtování.....

KDO VYDRŽÍ?????

Pan Langer nemohl v žádném případě spadnout na úplné dno, neboť se na tom dně nachází již velmi dlouhou dobu. Spíš se na tom dně zavrtal do bahna. Stále nemohu pochopit, co se to v "naší" policii děje. To nikdo n tzv. managementu nevidí, kam nás ten ubožák Langer a jeho trapný přikyvující oslík Husák dostali?????
Ze situace, která panuje po účinnosti 361, je mi skutečně jen na "blití".
Prosím všechny kolegy, abychom se spojili, pokud možno ještě vydrželi a pokusili se společně zlepšit a uzdravit naši nemocnou a možná i umírající, ale milovanou policii. Stejně tak bych rád požádal kolegy hasiče, "justičáky" i "bachaře". Pojďmě těm omezeným, arogantním a egoistickým panákům společně 27.2. ukázat, že ten, kdo může provést nějaké změny k lepšímu a nějaké smysluplné a opravdu funkční reformy systému,jsme MY!!!

Pro D
To mně skočilo jinam

My Češi jsme s panem Langerem totálně v pr....., ale nejen my policisté, ale celý národ tunelářů a podvodníků. Jediné kdo má v této republice vytvořené podmínky( mimo posrance a senátory) je Armáda ČR, kam se peníze jen hrnou a přepracovaní vojáci berou takové peníze o jakých se lidem, kteří nedávají na PČR ani nezdá. Hlavně že ji tak strašně potřebujem.

Jak to, že jsme v všichni pr... S tím nesouhlasím. A co ti, co zachránilo zrušení finanční policie zásahem promyšleného tahu ODS, aby zakryla zvěrstva, co za své první vlády napachala

Zdeno, tak to se ti musím omluvit na tyto lidi jsem zapomněl. Ale myslím, že ODS nechce jen zakrýt zvěrstva, které napáchala za své první vlády, ale v těchto zvěrstvech chce i nadále pokračovat a nepotřebuje nikoho, kdo by jí viděl pod prsty.

OK

Tak toto je z části slovenský zákon u služobnom pomeru, rehabilitace ve 35 letech, žádné hodiny zadarmo. Již jsem opakovaně pana Langera upozorňoval na tento zákon, tak neskutečně odlišný od našeho a jaký má názor na chybějících 150 hodin - samozřejmě bez reakce. Když nejsme srovnatelní ekonomikou a možnostmi v SRN, což chápu, tak snad jsme srovnatelní se sousedem Slovákem - To HDP na osobu a možnosti státu snad není tak rozdílné.

Ďalší služobný plat

(1) Policajtovi patrí ďalší služobný plat v každom
polroku kalendárneho roku za predpokladu, že služobný pomer trval v príslušnom polroku aspoň štyri
mesiace, ak nie je ďalej ustanovené inak.
(2) Na účely poskytnutia ďalšieho služobného platu
sa za trvanie služobného pomeru nepovažuje čas
a) rodičovskej dovolenky,
b) služobného voľna bez nároku na služobný plat,
c) dočasného pozbavenia výkonu štátnej služby, ak
policajtovi nebol doplatený rozdiel, o ktorý bol jeho
služobný plat skrátený,
d) neospravedlnenej neprítomnosti vo výkone štátnej
služby.

(3) Nárok na ďalší služobný plat v prvom polroku
nevznikne policajtovi, ktorého služobný pomer sa
skončí do 31. mája príslušného roku. Nárok na ďalší
služobný plat v druhom polroku nevznikne policajtovi,
ktorého služobný pomer sa skončí do 30. novembra
príslušného roku.
(4) Nárok na ďalší služobný plat v danom polroku
nevznikne policajtovi,
a) ktorému bolo právoplatne uložené disciplinárne
opatrenie uvedené v § 53 písm. c) až e),

b) ktorému plynie lehota pre skončenie služobného
pomeru prepustením podľa § 192 ods.1 písm. d), e)
a f),

c) ktorý bol prevedený na inú funkciu z dôvodu uvedeného v § 35 ods. 1 písm. c).

(5) Ďalší služobný plat zodpovedá sume rovnajúcej
sa poslednému služobnému platu priznanému policajtovi.

§ 100

Príplatok za štátnu službu v sobotu a v nedeľu

Za hodinu štátnej služby v sobotu a v nedeľu patrí
policajtovi príplatok vo výške 30 % zo sumy, ktorá
predstavuje 1/165 služobného platu.

§ 101

Príplatok za štátnu službu vo sviatok

Za hodinu štátnej služby vo sviatok patrí policajtovi
príplatok vo výške 1/165 služobného platu.

Príplatok za štátnu službu v noci

Za hodinu štátnej služby v noci patrí policajtovi
príplatok vo výške 25 % zo sumy, ktorá predstavuje
1/165 služobného platu.

§ 98

Príplatok za výkon štátnej služby

nad základný čas služby v týždni

(1) Ak policajt vykonáva štátnu službu nad základný
čas služby v týždni, patrí mu za každú hodinu takejto
služby príplatok vo výške 1/165 služobného platu
zvýšený o 20 %, a ak ide o deň služobného pokoja,
zvýšený o 50 %.
(2) Príplatok za výkon štátnej služby nad základný
čas služby v týždni podľa odseku 1 nepatrí v prípade,
ak sa policajt s nadriadeným dohodli na poskytnutí
náhradného voľna. Náhradné voľno je nadriadený povinný poskytnúť najneskôr do 60 dní od skončenia
tejto služby.
(3) Ak sa štátna služba nad základný čas služby
v týždni vykonáva v noci, v sobotu, v nedeľu alebo vo
sviatok, patria policajtovi aj príplatky podľa § 99 až
101. Tieto príplatky mu patria aj vtedy, ak sa mu za
výkon štátnej služby nad základný čas služby v týždni
poskytlo náhradné voľno.