Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Dnes jsem se dozvěděl informaci, že PP zastává názor, že pokud nebude odpracováno 150 hodin zdarma, tak se není třeba bavit o navýšení počtu tabulek. Samozřejmě vím, že u mnoha oddělení toto nebude třeba, neboť tam bude plno volných míst.
Zároveň PP přišlo na nový systém úspory peněz a to ten, že nechají odejít policisty v 4 a 5 TT a místo toho přijmou nové policisty do 2 TT. Ale asi si neuvědomujou. že tuto pakárnu jim za to nikdo dělat nebude.

Kalousek ten likvidátor ozbrojené složky jménem POLICIE něco škaredého chystá v té své kuchyni. Bude to pěkný PODRAZ.

Když všechno víš, sděl nám podrobné informace, jestli nevíš nic, tak nešiř paniku !

Je logické, že planované reformy(léto 2007) spojené s mandatorními výdaji budou zahrnovat i odebrání 6 hrubých platů a dalších posledních výhod.

Ty blafeš. Šesti platů ne, jen čtyř. Dva zůstanou!

Je to tak, odchodné v každém případě bude ze zákona vyňato

To myslíš v tom nejnovějším návrhu poslanců ČSSD co má jít co nejdřív do sněmovny, jak o tom jejich mluvčí dnes hovořil?

Taky jsem padl po 14 letech do sraček zvaných 3TT a buzerace a tlak neuvěřitelný takže taky balíme u tohoto neperpektivního cajku.

Počítá se do výsluhového příspěvku základní vojenská služba, když chci využít tříleté přechodné doby a odejít podle tzv. starého zákona? S vojnou bych dosáhl požadovaných deseti let a jelikož sem skočil do 3 TT bez možnosti růstu, nezbývá nic jiného než odchod. Děkuji za radu.

Počítá, stejně jako pro ženy mateřská.

Podle starého zákona ano. podle nového paskvilu ne.

Dobrý den,
jsem na tom podobně,mam 9 let bez vojny,tak by mně taky zajimalo,jak se započítává vojna.Byla by možná odpověď.Děkuji a přeji příjemný den.

http://zpravy.idnes.cz/mf-dnes-komorous-velebil-ruskou-okupaci-a -stb-fa5-/domaci.asp?c=A070313_211910_domaci_miz

Dobrý den pane ministře,
chtěl bych se jen zeptat z jakého důvodu je policista v případě podezření z korupce ( úplatku) postaven mimo službu a v případě obvinění i propuštěn bez nároku do tzv. civilu. Sám jistě víte, že jsou propuštění policisté, kteří byli následně sproštěni viny soudem. Zdůvodňuje se to tím, že tito kazí dobré jméno policie, ale potom nechápu postoj vaší strany k osobě Čunka. Podle mě jako vrcholný politik by měl jít příkladem a ne zneužívat svou moc. Zneužívání vidím v tom, že státní zaměstnanec by byl za obdobnou věc "vykopnut" a jmenovaný se ze své pozice drží koryta. Mrzí mě na tom, že malý je bitý a na velkého není metr ( pokud nemá soudnost a pokoru).

Toto je velmi dobrá otázka a rozhodně by si zasloužila od našeho elitního ministra odpověď . Tipl by si , že by neodpověděl jinak než jeho blahorodí Topolánek. Přece si odvoláním Čunka nepodřežou pod sebou vlastní větev. Navíc přece jednotliví policisté jsou přece pouze obtížné vši a likvidace vší je přece záslužná činnost. Co je dovoleno Jobovi není dovoleno volovi.

Komorous velebil ruskou okupaci a StB.
MF DNES má dopis, v němž šéf protidrogové centrály píše o své lásce ke komunismu ...." Mým celoživotním cílem je služba ve složkách StB a zde dosáhnout úrovně velmi dobrého odborníka."...

...to je tak, když se nebezpečné hračky daj retardovaným jedincům, to by se generálu lorencovi rozhodně stát nemohlo...
:-))))

našel jsem to tady http://zpravy.idnes.cz/mf-dnes-komorous-velebil-ruskou-okupaci-a -stb-fa5-/domaci.asp?c=A070313_211910_domaci_miz

Jestliže Komorouse vyhodí, tak to můžou zabalit. Nikoho lepšího nemají a mít nebudou. Ruku na srdce, kdo dříve nejednal podobně, když chtěl ukázat že něco umí a vyšvihnout se. Podobných je plný parlament, ale s tím rozdílem, že nic neumí. Jeho podřízení mají výsledky a na to by se mělo v první řadě hledět.

Pokud jde někomu o věc , tak by měl nechat Komorouse na pokoji. Myslím, že je to člověk na svém místě. Nevím, proč má někdo zájem vyhledávat na takovou osobu nějakou pochybnou špínu z minulosti. Nebo má snad někdo v současné době , nějaký novodobý komsomolec , zájem na laciném zpochybnění někoho, za kým je kus výborné práce ? Bylo by lepší, kdyby jej nahradil někdo typu Ivana Langera ?

...už za felixe edmundoviče čeka považovala informace o homosexuálních vztazích a drogové závislosti vrcholných členů (jejich rodinných příslušníků) bolševické partaje za klíčové, to samou politiku důležité partajní kontroly převzal i soudruh lavrentij pavlovič s josifem vissarionovičem, jenom nevím jestli ivan je tak schopnej, minimálně jak poslední generál alojz a nebo se matriály budou po partaji pohybovat bez kontroly ( jak jsme u něho standartně zvyklí) ...pak by opravdu mohlo dojít k nějakému stranickému nepokoji až puči, samozřejmě pod pláštíkem ochrany demokracie a lidských práv...:-))

Může být dobrý.... Ale nemyslím si, že člověk s takovým "morálním" kreditem má šéfovat vysoké složce policie. stb byla složka sloužící zločinnému systému a leckdy páchající min. nemorálnosti.... Jak by jste obhajovali člověka který sloužil Hitlerovi...

Vono bude asi hodně záležet na tom, kde a jak mu sloužil.

Komorous je skutečný PAN POLICISTA. Já nevím, proč se pořád dneska po tolika letech na někoho tahá a vyrábí špína. Je úplně jedno, s kým se kdo tenkrát kamarádil a co kde prohlásil. Podstatný je, jaký je ten člověk dnes a jak kvalitní odvádí práci. A v tomto srovnání myslím právě ti bezúhonní dnes zpravidla prohrávají...

Po odborné stránce na něj nemůžou, to řemeslo se prostě musí umět. Tak teda jinak no, ..... Řekl bych "schopní versus všeho schopní" a dodal bych "pokolikáté už jen od minulé války?" Ten scénář už tady byl, změnila se barva, hesla, zaklínadla, cíl je týž. Když jsem tyto lidi před volbami slyšel, jak nás straší komunismem, mohl jsem se potrhat.

pro Fedof. Díky za upozornění. Ten úžasný zákon, který obhajuješ, bude určitě v brzku novelizován. Vím, že § 159 změněn nebude, ale nebudu sám, kdo se bude snažit aby byl i přes negativní stanovisko ombudsmana. V případě, že bych si § 159 nepřečetl pořádně, asi bych na něj nereagoval. To snad dá rozum. A k těm peticím. Můžeš si je stáhnout z netu a dát podepsat kolegům, kteří smýšlejí jinak. Děje se tak už cca 14 dní.

Zákony znam také,ale nikdy jsem nepodrážela kolegum nohy a v takových případech pokud se bude u nás na oddělení nějaká další petice podepisovat,můj podpis nebude určitě chybět.

Tak jak má Kalousek připravený zákon k osekání? Má je mít schváleny do května.

Jen ať si seká, nás co odchízíme k 31.3.2007 už nedoseká!

Já si myslím, že pan Kalousek a jemu podobní by spíš měli vysvětlit národu, jak to ve skutečnosti bylo s gripenama a jak pak to je s jejich zapomnětlivostí, co se týče jednání s pánama od této firmy a jejich korupčníma zprávama. Možná by pak měla tahle republika i na něco víc, než jen na platy fízlů. A možná, že kdyby tu fungovala ekonomika tak, jak by měla, tak by možná bylo i na zlepšení životní úrovně lidem, kteří na společnosti jen neparazitují, ale snaží se poctivě žít. (to se ale netýká lidí ve vládě a parazitů zneužívajících sociálních dávek a podpor). Je to můj názor, tak doufám, že je tu minimálně taková "demokracie", že ho i můžu beztrestně mít.

Jdi včas, ať jsi slušný či neslušný, pokud nemáš VŠ a prošlápnuto na vyšší třídu než je 6. tř., tak vyraž za prací třeba na zónu u dálnice. Tam se snahou a umem brzy prosadíš a firma si tě bude vážit. Tahle policejní firma si neváží ani těch co odcházejí po 30 letech služby. Ti našim generálům plukovníkům a majorům nestojí při odchodu ani za podání ruky. Moje vlastní zkušenost z tohoto roku. S pozdravem policista v.v. Mohu dokladovat a nejsem "průšvihář!

A co by ste chtěli při odchodu od poldů? Měsíční dovolenou s kurvama na Floridě, zlatej padák tak 100 mega a vilu na Kanárech?
Žijte na zemi a ne ve hvězdách.

Hlavně slušnost, ocenění za práci, za práci přesčas dostat zaplaceno, dostat zaplaceno i za práci v noci, v sobotu, v neděli a za svátek a ne je ještě nadělávat. To by se ti Rambo také nelíbilo. A zrušit ty přiblblý hodnosti, které jsou na ..... Nám stačí inspektor, komisař rada a ne ty pičoviny co z hodnostmi páníčkové provedli.

Rambíčku, mě stačí co teď. 300 000 Kč odchodného a 25 litrů příspěveček měsíčně jako maj po 25 letech šéfíčkové. Nač Kanáry. I na kurvičky něco zbude, Rambíčku. A co tobě?

Máte pravdu kluci, to by se mě opravdu nelíbilo, proto taky nedělám poldu.
Co vlastně chcete, aby přidali vám, nebo, aby ubrali vašim šéfům.

Ano máš pravdu, po 17 letech v přímém výkonu, kdy jsem nebyl ani jednou kázeňsky trestán, obdržel několik desítek kázeňských odměn a zažil občas s gaunerama opravdu perné chvilky, jsem nyní definitivně pochopil, že můj konec v řadách policie se blíží. Po novém roce jsem přišel taky o peníze, o hodnost, ale především o jakékoliv iluze, že bude ještě někdy u policie lépe a budu moci něčeho dosáhnout. Prostě špatně ať to beru z jakékoliv strany. A v první řadě je bohužel vše o penězích. Nedokážu pochopit , že z našich velmi nadprůměrných platů, jak je nám často předhazováno, si nemohu ani po 17 letech u policie pořídit hypotéku na vlastní bydlení, abych tím nepřivedl svoji rodinu na pokraj sociální únosnosti. O dosažení běžného dnešním standardu života ani nemluvě. Manželka mi po těch letech říká: jak je možné, že všichni vrstevníci z tvého okolí, ať jsou čímkoliv se mají prostě viditelně lépe ? Co jí mám odpovědět ? Protože jako polda celá ta léta doplácím na svoji poctivost ? Jen nedokážu stále pochopit, za co a proč jsou tolik finančně a sociálně protěžováni např. příslušníci Armády ČR, když naprostá většina z nich nezažije za celou činnou službu jedinou nebezpečnou situaci a o skutečném přínosu této společnosti se dá jen polemizovat.