Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

V jihoafrickém Johannesburgu pokračuje v pondělí soudní proces, ve kterém se rozhoduje o propuštění uprchlého českého podnikatele Radovana Krejčíře na kauci. Podle medií vyjádřil soudce pochybnosti o délce trvání Krejčířova vyšetřování v České republice.

Soudce vedouci kauzu Krejčíře prohlásil, že se mu nelíbí, že vyšetřování v ČR se táhne dlouho. To podle něj může znamenat, že česká policie nemá proti Krejčířovi dost důkazů..." S rychlostí, jakou ČR případ vyšetřuje, to vypadá na dalších deset let"..., řekl soudce na adresu českých vyšetřovatelů. Soudce navíc kritizoval výpověď českého policisty Jiřího Nováka. Řekl, že Novák toho příliš nevěděl ani o svých vlastních případech.

Kauza Krejčíř stála český stát více než mandatorní výdaje pro nezaměstnané. Asi to s tím státním dluhem nebude až tak žhavé, když na mezistátní tragikomedii padnou takový mergle a všichni zainteresovaní jsou nevinní a hlavně naprosto spokojeni.

...a soudruh Langer významně mlčí. :-))

Sparta a komunisti je největší zlo na světě a tady je další důkaz, bože jak plno fanoušků věří ve spravedlnost a čistou hru jedněch i těch druhých!!!!!!!!! Fuj hanba!

Tohle je pravé ořechové. Opisuju:
Spíš by jej měli zajímat ti, co odejdou s koncem roku s "mega" příspěvky (30, 40 a víc tisíc měsíčně do smrti, samozřejmě že spravedlivě, dle dosud platného zákona) z vyšších a vysokých policejních postů.
Jestli toto uplatí?

Pánbůh českých bafuňářů Košťál Košťálovič na adresu statečných zástupců zákona, který pochopili, že bozi se netrestaj, páč sami jsou zákon: ...Po politickém řešení Odeesáckého Sarajeva a uličníka Luxe Mackem mě práce české policie začala prostě nudit... hutná úvaha, snad z přemíry bublinek a pořádný perdy, která zaváněla kerchovem a přivedla soudruha k nebojácným filozofickým úvahám o jeho brzkém mrzkém konci...

A že ho mohli postavit mimo službu - mohli. Na to asi měl "nahoře" moc kamarádů.

Nevím přesně, jak to bylo s tím Mihálovým lustračním osvědčením - zda-li on to předložil nebo to přišlo nadřízenému, ale pokud spolupracoval s rozvědkou, tak asi se shodneme, že vědomě. Kopíruju rozhodnutí NS v obdobné věci

Soubor NS sv. 25, č. T 604.

Jestliže pachatel svému zaměstnavateli předložil padělané potvrzení o zahájení studia a o řádném pokračování v něm, aby tak dosáhl zařazení do vyšší platové třídy, ač pro to nesplňoval požadavek potřebného vzdělání, tak zaměstnavatele uvedl v omyl, že splňuje potřebné požadavky pro zařazení do příslušné platové třídy.

Bylo-li pachateli na základě toho a podle příslušného předpisu upravujícího jeho platové poměry (např. nařízení vlády č. 253/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) přiznáno vyšší platové zařazení, než jaké by mu správně náleželo, pak je zřejmé, že pobíral neoprávněně vyšší plat, než který mu skutečně náležel, a tím se ke škodě svého zaměstnavatele obohatil.

Za splnění dalších předpokladů lze v takovém jednání spatřovat zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 TrZ. Okolnost, zda a jakým způsobem pachatel vykonával práci ve funkci, do níž byl za těchto okolností neprávem zařazen, je z hlediska naplnění formálních znaků tohoto trestného činu irelevantní.

(usnesení ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 7 Tdo 417/2003)

To ti nevyvracím, ale jistě má vnitro své právníky a budem se o tom bavit až po rozhodnutí, pravomocném, soudu. Do té doby je to, a ty to víš, pouhopouhá spekulace.

A že ho mohli postavit mimo službu - mohli. Na to asi měl "nahoře" moc kamarádů.

Lustrační osvědčení nezasílají nadřízenémuá, ale osobě, které se týká. Je čistě na té osobě, jestli jej předloží a na základě toho splní podmínku pro ustanovení do funkce.
A tohle snad znáte všichni:
§ 250
Podvod
(1) Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Nechtěl by jsi toto zopakovat poslancům atd.?

to civil

No potom už není co řešit. A to ještě kdyby jste věděli komu byl přidělen dozor Čunkova trestňáku. -:(

Převzato z teletextu na ČT 1
-----------------------------

MIHÁL DOSTANE TUČNÉ ODSTUPNÉ
PRAHA - Policie vyplatí bývalému šéfovi Interpolu Pavolu Mihálovi na odchodném a výsluze zhruba 2 miliony korun. V pátek to uvedl Český rozhlas. Mihál policii opustil před čtyřmi měsíci na svoji žádost, když se zjistilo, že byl od roku 1983
spolupracovníkem rozvědky.

Policejní prezidium podle rozhlasu tají,kolik přesně Mihál dostane. Ze strohých údajů, které mu prezidium poskytlo, vyplývá, že Mihál dostal jako
odstupné 200 000 Kč a přes 1,7 milionu mu policie vyplatí do odchodu do důchodu.

"Nesouhlasím s tím, nelíbí se mi to,ale musím respektovat platný zákon," řekl ministr vnitra Ivan Langer (ODS).

Všem stejným metrem - ANI NÁHODOU!!!

Které trdlo to sem dalo. Je Vám snad každému jasné, že pokud jmenovaný pán odešel na příspěvek, nějakou kačku (zde uvedeno 200 000,- Kč) podle zákona, jeho platu a odsloužených roků dostane odchodné a pokud je mu např. 45 let, bude 20 let, do důchodu, dostávat ze stejných důvodů (podle zákona, jeho platu a odsloužených roků) příspěvek. Nu a pokud bude např dostávat 8,5 tisíce příspěvku 20 let , tak to každému, s alespoň s odkroucený 5. stupněm základní školy vyjde přes 2 mega. Mohl to napsat jen novinářský negramot navíc proti policejně zaměřený. Spíš by jej měli zajímat ti, co odejdou s koncem roku s "mega" příspěvky (30, 40 a víc tisíc měsíčně do smrti, samozřejmě že spravedlivě dle dosud platného zákona) z vysokých policejních postů. Nebo poslanci na konci období.

Vůbec mi nejde o výsluhu a odchodné jako takové, jde o to, že pan Pavol Mihál je podezřelý z trestného činu a když se na jeho podvod přišlo, nebyl postaven mimo službu jako běžný polda z ulice, kterému se to může stát za každou hovadinu, ale měl možnost odejít na vlastní žádost a ani proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání.

Také si myslím, že na jedné straně dopravák nedá dýchnout a je postaven mimo službu a tento na vysoké funkci je nějak mimo těchto postupů

A to je jen jedna z tisíců křiváren na řadového poldu. To jsou hotový raz dva a ještě vyřvávaj do médií jak s ním zatočí a tvrdě budou trestat. Stačí se podívat jak se trestají poldové z těch "lepších" útvarů a ti dole například za ztracený služebák či dopravní nehody. Tyhle nerovnosti a nepravosti pak působí na rozklad policie uvnitř jako mor. Že by to, ale někdo chtěl narovnat jsem nikde neslyšel. Jen snůška všeobecných blábolů, které stejně nikam nepovedou.

Cituji:"Ze stro-
hých údajů, které mu prezidium poskyt-
lo, vyplývá, že Mihál dostal jako od-
stupné 200 000 Kč a přes 1,7 milionu mu
policie vyplatí do odchodu do důchodu."


Ale,ale kolegové snad nejste tak naivní,jak ti naši novináři,kteří skočí těm našim "manažerům" na kdejaký špek.Nebo mi snad chcete říct,že šéf interpolu v ČR bral 33.333,33,- hrubého měsíčně? (200 000:6 max.odchodných platů)to má dnes kdejaký šéf OOP.A výsluhu 8,5tisíce no nenechte se vysmát!!!!!

Koukám, že služba u policie je to už jenom o ( špinavých) penězích a pokud možno bez námahy a práce, ano, ano, máte soudruzi příslušnici pravdu, i samotný nejvyšší místní neokomunistické zemičky Klaus jasně soudruhům novinářům při jednom interviu jasně řekl: ...sakra, neptejte se mně jaký jsem člověk, ale ptejte se kolik mám peněz!... :-)

Jan Malenovský

Pane ministře
jsem u policie již více jak 10 let vidím v poslední době zhoršující se personální situaci která se samozřejmě projevuje i na nižší kvalitě práce. Ptala se mně znám á která právě ukončila právnickou fakultu na možnost nastoupení k policii. Volal jsem tedy na personální oddělení a tam mi sdělili že jí mohou nabídnout druhou platovou třídu a obvodní oddělení s platem asi 16.000,- hrubého. Pokud se domníváte že takto přilíkáte lidi k policii tak se domnívám že pouze naprosté zoufalce a nebo někoho kdo zblbnul z detektivek ale toho na obvodě vyléčí do měsíce a uteče. Proto bych rád věděl jestli máte vůbec zájem o lidi s právnickým vzděláním když jim nejste schopni nabídnout alespoň o něco lepší podmínky. Další řeči personalistky o rychlejším postupu jsou alespoň dle mých zkušeností nesmysl protože takzvaný karierní řád je absolutně závislý na tom jak se zachová nadřízený policisty a pokud bude chtít může veškerý karierní postup zarazit tak jako se to v mnoha případech stává.

Jelikož mě odpověď na tuto otázku velmi zajímá a také mě zájímá Váš názor, dovolil jsem se ji zkopírovat ze sekce dotazy na MV. Vy diskutující, umožňili byste rychlejší služební postup nebo rovnou ustanovení na odpovídající služební místo absolventům právnických fakult (myslím kvalitních-takže veřejnoprávních) a civilním absolventům Akademie PČR? Ano nebo ne? Případně, proč ne?

Ne a ne. Proč ? Protože mne baví říkat ne. Protože je jednodušší říkat ne a konečně, protože mohu říkat ne.

Je sice pravdou, že předpoklady k tomu, aby člověk s právnickým vzděláním měl větší přehled, tu jsou, ALE!!! Už jste někdy, někde i v civilním sektoru viděli, aby někomu dali 50tisíc jen za VŠ vzdělání? Věříte, že člověk po ukončení studií je po praktické stránkce odborníkem? Já ne, takže je třeba spojení teorie s praxí a začít se má právě od běžné policejní práce a postupně krůček po krůčku nahoru (o výběrovém řízení a hodnocení raději pomlčím, to je kapitola sama pro sebe - bohužel). Jinak sám mám VŠ vzdělání, jsem na tabulce praporčické a zkušeností mám za 12 let dostatek a tenhle skok by byl i vůči mně podobným nespravedlivý a považoval bych to za odhození rovných šancí pro všechny. Tento můj názor ovšem nesouvisí s další věcí a to 16.000,-hrubého při nástupu.... to je samo o sobě k zamyšlení...a právníci se jistě nepohrnou.....

to můj názor

Děkuji za názor.
Ale v této chvíli musím oponovat, za profesní kariéru jsem poznal desítky policistů, ale skutečně do týmu bych si vzal tři, čtyři (především z hlediska odborného, lidského a přístupu k práci). Otázka byla kladena s vědomím, že by právníci měli zájem o místa vyšetřováků (sedmá platová). Za současného stavu se může právník po škole dostat na SKPV po šesti letech v uniformě, takže po šesti letech o ničem. Nezlob se na mě, ale ikdyž máš 12 let odslouženo, tak můj názor je takový, že právník (pokud má o práci skutečně zájem), Tě i s tvými zkušenostmi strčí po půl roce u cajtů hravě do kapsy.

to personální politika PČR

Ne a ne. Proč ? Protože mne baví říkat ne. Protože je jednodušší říkat ne a konečně, protože mohu říkat ne.

Celkem vtipný.

Ono je to jaksi ještě trochu jinak.

Na SKPV ( nemyslím kriminalisty ) je to jen o papírech, samozřejmě lepších teoretických znalostech práva ( bylo by špatné kdy by je neměli ) a také velmi často o lidech ( ne o všech ), kteří by ani na tom základním útvaru dělat nemohli, protože jaksi zkrátka to denní honění se po případech a jejich zpracování, tedy právě vyjíždění na několik oznámení současně a neustálého zhodnocování co nejříve, co potom, aby nebyl půser, že se nezajistilo místo činu - to s pravidelnými obědy na SKPV nemá nic společného a to jistě každý déle sloužící polda ví jak to je. Prostě na oddělení OOP, MOP je to denodenní chlebíček nestíhání přijímání oznámení, honění se a k tomuto srovnání jsou vyšetřováci dosti často nervozní, když při výjezdu jednou za měsíc nestíhají, protože se vyvrbily dva případy, které jsou věcně jejich. Tak to prostě je.

Někdo prostě zase není na to, aby byl den co den zavřený v kanceláři a při tom nápadu na základním útvaru se člověk alespoň trochu dostane ven.

Takže dle mého názoru je člověk s právnickým vzděláním na obvodě jen mrháním " lidského potenciálu " a je to nesmysl, takže jeho místo je okamžitě SKPV. Něco jiného jsou ale vysokoškoláci bez právního zaměření. Tam je VŠ úplně k ničemu. Mít VŠ není vůbec žádný předoklad k tomu, že si osvojil policejní práci za 1/10 doby co nevysokoškolák - to je o zkušenostech, zejména při práci s pachateli, jejich osobní znalost a pod.
Řada vyšetřováků co prošla od píky, tedy přes obvodní oddělení moc dobře ví, že to na tom oddělení není žádný med a že to je taková všehochuť práce - práce s drbanama, neustálé sepisování a přijímaní oznámení atd.. Přefiltrované ( něco ) potom odchází na SKPV, kde se to stává objektem zjednodušené kritiky, ale zase zasvěcení vědí, že se někdy dostat k výslechu podezřelých nebo i dalších poškozených je na obvodních odděleních k vůli neustálému přijímání nápadu trestné činnosti časově těžko zvládnutelné, tak jak si někdo naivně myslí, zejména ti vyšetřováci co nikdy na oddělení nebyli a nepoznali to " množství všechochuťi " a jsou schopni psát stěžovatelské romány na oddělení, jak nebylo " dostatečně " pracováno na spisu a proč nebylo uděláno tohle nebo onohle a kdyby jen věděli, jak se na tom oddělení nestíhá, tak by takové kraviny nepsali.

Takže tím jsem chtěl jen říci - právník a jeho odborné pravní kvality šupem na SKPV, ale bohužel to bude člověk, který nikdy nepozná ten frmol na odděleních a tedy to, že nad těmito lidmi není třeba ofrňovat nos. Každé má prostě svoje

Jinak jsem velmi zvědav, jak se v rámci kariérního řádu budou a hlavně kým naplňovat místa na OHK SKPV. Mám pocit, že do budoucna se v rámci těchto oddělení budou jen a pouze dělat c..... na úvěráky.

Je to vlastně problém věcné příslušnosti, ale proč se vlastně výživy prověřují na obvodech, když každé trestní oznámení na výživu je prakticky dneska už sděleno. Mám pocit, že je to vlastně ztráta času, když obvod nabere, prověří a postoupí na SKPV, kde se s tím vyšetřovák seznámí a sdělí - někdy to zabere i půl roku, přičemž v některých případech by šlo výživu udělat i ve "zkracáku".
Ale k našemu tématu, boční vstup existuje :-)

to, kdo by mě během půl roku strčil do kapsy s právnickým vzděláním, necháme koňovi....:-) určitě je nezbytná praxe a státní závěrečnou zkoušku z práva mám taky. Vše je o lidech, přístupu a schopnostech a je jedno, jaké má kdo vzdělání, praxí doženeš během "pár měsíců" (jsi-li schopný) i to, co ti studia nedala...hezký den

Ať už jdou ti 14 letí k šípku. Renty by měli dát ihned po 20 létech služby a byl by pokoj sakra. Takovejch vykutálenejch je většina. Zobani jedni!

někdo je vykutálený a někdo zase vylízaný, že fixo

Nevím kam tím míříš hele, ale tohle se nedělá se takhle vyjadřovat o vých kolezích

Tak už ten vegáč cizinecké policii skončí.Konečně budou muset taky něco dělat.