Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Teda to nám zase v diskusi lepil Ivan med kolem huby..je to lhář!!!

průměrný plat u firmy 31000,- sakra, tak a teď se přiznejte uličnící, kdo má těch mejch 17t

upřesńuji, těch co mi chybí :-)

Má je vedoucí Tvého oddělení, nebo okresu, to by tomu tak odpovídalo, ale v průměru máte oba těch 31 kolíků (ach ten průměr). Jenže on má zodpovědnost a hlavně PRAXI, takže určitě uznáš, že by měl mít vyšší plat, jako Ty. Nicméně KAŽDOPÁDNĚ nesouhlasím s tím, abys měl špatnou systemizací služebních míst a nastavením tarifních tabulek menší plat, jako v loňském roce. Pokud tomu tak je, a já předpokládám, že ano, tak někde je chyba, ale určitě ne na Tvé straně, i když jsi pravděpodobně služebně mladší kolega s minimální praxí.
Aaaa vovovotomtoje - DEMONSTRACE

já si taky nijak moc nestěžuju, akorát si lidi myslej, že vydělávám 3pětky, a pak se divý, když řeknu že jsem rád za 15. Je to klamání lidí. Proč neřeknou rovnou, my papáláši máme 50 a kluci na chodníku kolem 15ti.

Ty máš 14.000,- hrubého? Nelži, to u nás nemá předškolačka ve 2.TT!

Tak to by mě teda taky zajímalo kdo má těch 8000 mého hrubého platu, když já mám 23.100,-Kč (bez občasných odměn) na ulici za svátky, noční SO a NE. Je to výsměch, už nemám slov. A jen tak mimochodem na nás pořádkářích a dopravce je PČR zavislá, jsme totiž základní pilíř a všude jako první, ale to si asi někdo neuvědomuje?

RADAR ANO nebo NE !!!

DALŠÍ VAROVÁNÍ PŘED ATOMOVOU ENERGIÍ (Předal: Prof. R. N. Hernandes) r.1972-84. )

„Tyto ochranné pásy,“ jak pravila Lya, „jsou poškozeny a důsledky toho se projevují v klimatických změnách, které již byly zjištěny na celém světě a které v osmdesátých a devadesátých letech ještě dále zesílí.“

„Nyní se díváš na hlavní příčinu klimatických reakcí, které vedly k teplotním změnám na Zemi a ještě k dalším takovýmto změnám povedou. Jeden z důvodů těchto změn spočívá v tom, že nukleární a chemické pokusy neutralizovaly ochrannou ozónovou vrstvu, která chrání před slunečním zářením. Tím utrpěla atmosféra silnou ionizační ztrátu, která opět vedla k tomu, že molekuly plynů byly vystaveny ultrafialovému záření. Kondenzace vody spolu s plyny vedla ke klimatickým změnám, vyvolává vichřice atd. V budoucnosti na Zemi zažijete silné klimatické změny. Suché oblasti se změní v pouště. Sluneční záření bude dopadat přímo a bez filtrace na Zemi, zvláště do oblastí pólů, kde způsobí tání velkých mas ledu. V důsledku toho dojde k záplavám. V polovině osmdesátých a v devadesátých letech dojde k silným dešťům a sněžení.

Nyní pod námi leží město Kansk na Sibiři. Podívej se do refraktoru. Stiskni tento žlutý knoflík a ukáže se ti teplota. V minulých letech zde v dubnu teplota dosahovala -60 °C, nyní je to pouhých -40 °C. I zde se klima otepluje a oblasti, které ještě před několika lety byly pokryty vrstvou ledu, dnes mají vegetaci. Sluneční záření, které vyvolává změny na Zemi, ve vodě a ve vzduchu, mění rovněž život flóry i fauny. Zesílené sluneční záření vede k určité stimulaci jejich molekul. Solární záření je energie, která se vymkla kontrole bez přirozené filtrace ozónovou vrstvou, a tak působí přímo na všechny molekuly. Podněcuje větší růst. Mouchy, včely, hmyz všeho druhu prodělají organické změny, přičemž totéž platí pro flóru a faunu a také pro člověka. Tyto změny se promítnou nejen do roviny organické, ale i do roviny mentální. Namísto ochranné vrstvy se vytváří nový „pás“ ze sloučených plynů, který však nejenže ničí ozónový pás, ale i ještě kondenzuje sluneční záření, místo aby je filtroval (jedná se o skleníkový efekt, jak se dnes tento jev nazývá - pozn. autora). Tento pás je následným produktem atomových pokusů a obsahuje též neorganické zbytky výfukových plynů z našich měst. Čím více se plyny ohřívají, tím více stoupají vzhůru. Jediným řešením tohoto latentního nebezpečí je okamžité zastavení všech atomových zkoušek,
„I potom bude ještě čtyřicet let trvat, než se rozpustí umělý pás a než se zregeneruje ozónová vrstva;“

to ovšem bylo řečeno za situace v roce 1975.

Více a pokračování na našem webu(www.andele-svetla.cz)- sdělení 1661

navrhuji studený zábal a ledovat hlavně hlavu!

Chudáci a ubožáci vládnou policii České republiky. Snižovat se a zlehčovat nábory to je jediné co umí, ale perpektivu a budoucnost tohoto sboru to jednou zničí. Odcházím.....

Tak si běž, myslíš, že někoho rozpláčeš?

Pro "poldu"
tohle je diskuze a píší sem lidé kteří chtějí vyjádřit svůj názor, někdy píšou ve vzteku a tak se stává, že mají překlep sem tam a za toto je odsuzovat je myslím směšné, hlavní je myšlenka, urážět a osduzovat člověka umí každý primitiv "POLDO" zamysli se nad sebou, jestli takhle jednáš s lidmi na ulici tak to image policie nezvedeneš, nazdar

pro POLDU
výrok "tak si běž,..." mi velmi připomíná některé naše nadřízené, kteří jednají zrovna tak a po nich třeba potopa. Hlavně že oni vydrží... Ne nezávidím jim jejich důchod a plat ale vadí mi, že parazitují na ostatních a sami jsou příčinou toho, že mladší a perspektivní, zkušení policisté odcházejí do civilu.

Chudáci a ubožáci vládnou policii České republiky. Snižovat se a zlehčovat nábory to je jediné co umí, ale perpektivu a budoucnost tohoto sboru to jednou zničí. Odcházím.....

Úř. pr. v regionech s vysokou nezaměstnaností mají povinnost dlouhod. nez. na pokyn m.v. přednostně nabízet práci u pčr, ten kdo se na doporučení úř.pr. nepřihlásí do výb. říz. je z evidence vyřazen, špatný zdravotní i duševní stav není překážkou. :-))))

Myslím, že si v tomto děláš legraci a zbytečně těmito ostrými řádky čeříš hladinu. Až na malé výjimky u různých specialistů se nepříjímají noví policisté formou výběrového řízení, ale musí projít klasickým přijímacím řízením. Nicméně nevylučuji, že o volných místech u Policie na Úřadu práce vědí. Pokud chceš obhájit to, co jsi napsal, uveď konkrétně Úřad práce, kde se postupuje tak, jak jsi napsal. Děkuji

Rok 2008 v česku bude poslední šancí na důstojnou emigraci.

Na co jsou tabulková místa náměstků pro ekonomiku na OŘ,ldyž se ekonomikou vůbec nezabývají, nemají ani školy a s financemi hospodaří ekonomové na krajích.Ti přidělí řediteli OŘ a ten hospodaří. Náměstky na okresech¨prostě povřit hospodařením s finanšními částkami anebo je zrušit.Jsou tam na nic. O dalších náměstcích by se dalo také s úspěchem pochybovat.Jsou tam vělitelé služeb se svými zástupcu a náměstci jsou jen styčnými důstojníky mezi nimi a ředitelem....zbytečné. Přehodnotit personální politiku policie.- ale pokud to budou dělat a mluvit do toho ředitelé policie,bude to na nic.

Nauč se česky, votroubku...

Autorovi zcela jistě nešlo o spisovnou češtinu a správnou gramatiku ale o podstatu. Tak se POLDO zamysli Ty sám nad sebou, o co Ti jde? Podporovat zašíváky a flákače, zbytečné funkcionáře? Nejsi nakonec jeden z nich a nebojíš se o svou židli? Já jsem pro všechny zbytečné funkce zrušit. K čemu je třeba zástupce pro trestní řízení na kraji? Vše řídí šéfové odboru! atd. Ale POLDO bojuj o svou židli, možná k tomu bereš i důchod...

Pro "pro Poldu"

Nejsi nic jinýho, než chudinka, která se užírá závistí, že někteří k platu berou ještě důchod. Fakt ubohý...

Pro Poldu a Karlose
Koukám, že Vám přebyteční nadřízení nevadí, ale většině kolegů asi ano a každému plátci daní. Na co mají lidí platit zbytečně někoho, kdo tam být nemusí ? Místo nějakého zbytečného náměstka můžou mít minimálně tři řadové poldy na ulici.
To, že je máme přebujelé vedení není žádná novinka a za tuto skutečnost nás kritizuje i EU.

To že policisté neodcházejí v prázdninových měsících, se nedicím. Jinak ti co chtěli letos odejít, ti odešli. Ti co chtějí mít větší výsluhový příspěvek, ti to proflákají až do konce roku a půjdou na začátku příštího. Nevím kde pan ministr žije a koho chce svými báchorkami oblouznit. Dále k interfnetu. Je hezké že je napojen na hodně místech polic.služeben,ale k čemu to je dobré? Poldové si buď hrají anebo serfují místo služby.(neříkám že všichni). Na počítačích hromada policistů a policistek neumí a na školení PC nechodí. Pokud se týká policistů pracujících na odd. a odb.zabývajících se počítači - nechápu proč jsou tam zařazeni jak civilní zam. tak policisté.Civil je nadřízený policistovi a naopak. Nechápu proč to nejsou civilní zaměstnanci všichni (OIKT) Navíc mají vyšší hodnoszi než policisté na ZÚ...hrůza. Bylo by toho více,ale myslím že by se vnitro mělo zabývat tabulkovými místy policie a jejich obsazováním. Výběrová řízení kam se údajně hlásí jen jeden(viz nám.PP,velitelé služeb PP,ředitel OŘ Praha III,neobsazená místa ředitelů jižních čech...svědčí o něčem nečistém ve státě policejním

měl ses také přihlásit do výběr. řízení

Musím krotit své vášně a proto slušně. Nemohl jsem se přihlásit do výběrového řízení, protože byl osloven někdo jiný, vyvolený... VOTROBKU. Když je dopředu rozhodnuto koho na kterou funkci dosadí, komu umožní kterou funkci předskočit... K čemu je kariérní řád? Jen pro podvodníky a anální šplhouny.Přešti si zákon tupče, ten jasně stanoví, kdo se může do konkrétního výběrového řízení přihlásit.Jen vyvolení jsou předem osloveni a zařazeni do vyšších funkcí... Ale nikomu to zřejmě nevadí!

pravda..jak je vidět,tak nikoho ze základních útvarů neštve,že počítačoví mají důstojnické hodnosti a daleko vyšší platy než chlapci ze základních útvarů.To je přeci nesmyslnej bordel.A je pravda,že tam i velí civil policistům..to taky nechápu. Tam si chrochtaj. Měli by být civilisti,protože nemaj s policejní prací nic společného,krom+ě toho že udržují počítače v chodu.

pro "C" - nejde o to proč jsem se nepřihlásil.To není důležité.Ale proč se nepřihlásili jiní,kteří by určitě rádi do toho šli. Je řada bývalých ředitelů,kteří přišli o své židle při slučování vyšetřovaček s policií, sloučením okresů v Praze a dalších mladších ambiciozních kteří na funkce čekají. Proč se oni nepřihlásili? Věděli o výběrovém řízení? Probíhá výb.řízení tak jak má? Kdo je v komisích?...atd Není to divné? ...blábolo

Ja mám odslouženo 11let a již 8dní jsem v civilu a jsem hoodně spokojen........

mám již několik týdnů civilního života za sebou a jsem velnmi spokojen a hlavně pozitivně hodnotím vstřícnost a nenadřazenost a nebuzeranost v mém zaměstnání.Jen lituji, že jsem nedostal odvahu a neodešel do civilu dřív!