Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

no a co jinak?

Za čas bude celá Evropa jednou velkou mafiánskou Sicílií. Poldové budou sloužit pouze výše svých příjmů. Jiným směrem se vývoj odebírat zákonitě nemůže.

Od zítřka radím pracovat pracovat jako kolegové v Itálii zřejmě vzor comunity policing. Příklad viz článek níže:

Fanoušci Boleslavi se v Palermu stali obětí loupežného přepadení

Čtyři fanoušci mladoboleslavských fotbalistů nebudou v dobrém vzpomínat na výjezd do Palerma k odvetě prvního kola Poháru UEFA. Stali se totiž v noci na čtvrtek obětí loupežného přepadení; přišli o finanční hotovost, veškeré doklady či fotoaparát. Na vlastní kůži tak poznali, že v potemnělých uličkách sicilské metropole s "mafiánskou" pověstí je nutno mít se stále na pozoru.
4. 10. 2007 19:40 PALERMO

Zřejmě nejhůř dopadl Milan Králík, řidič z povolání, jehož služby využívá i vedení mladoboleslavského klubu. Ve středu v noci se Králík vracel z restaurace na hotel, když jej dostihli dva muži na mopedu a vzápětí přepadli. Z ruky mu nezletilý chlapec ještě za jízdy vytrhl taštičku se všemi doklady a peněženkou, v níž prý měl obnos pohybující se kolem 900 eur.

"Chvíli jsem se s nimi zkoušel přetahovat, ale když na mě vytáhli mačetu, tak jsem se raději vzdal, než aby mně usekli ruku," líčil dnes novinářům Králík, který měl zrovna ve středu 66. narozeniny. Oslava pro něj ale měla velmi trpkou příchuť. Ještě dnes byl z celé události zjevně otřesený. "Aspoň, že jsem si nechal pas na recepci," dodal. Přepadení mu připomíná i krvavý šrám na předloktí. "Táhli mě několik metrů po zemi, než jsem se pustil," vzpomínal Králík.
Italští policisté Čechům příliš nepomohli

Ihned po incidentu vyhledal policisty, s velkým pochopením se však nesetkal. "Naložili mě do auta, ale v další ulici mě vyhodili s tím, že na mě nemají čas, že jim končí služba a ať se stavím druhý den. Dnes dopoledne jsem strávil na služebně tři hodiny, ale náčelník byl zjevně otrávený, protože musel do práce. Dozvěděl jsem se, že takové přepadení jsou v Palermu normální věcí, ale prý se někam zajedou podívat na to místo, kde mě přepadli," popisoval Králík. Žádné rozuzlení či nález ukradených věcí podle svých slov nečeká.

Nebyl ale sám, kdo z doprovodu mladoboleslavského týmu dopadl v Palermu špatně. Nejmenované ženě byla při večeři v restauraci zcizena kabelka s doklady a penězi, dva muže z řad klubových sponzorů zase v noci dostihla a zbila další skupina palermských násilníků. Také je připravila o fotoaparát a peníze. "Ležel jsem na zemi a kopali do mě, dokud jsem foťák nepustil," vykládal jeden z mužů s rozbitým obličejem, jenž si nepřál být jmenován.

Nevěřím, že by se na Italové vykašlalií. Myslím si, že tato událost je tak trochu přitažená za vlasy.

Podobný zážitek a zkušenost s policií v zahraničí měl asi tak před 2 léty také Primátor z Ústí nad Labem.

Tehdy v článku v novinách nabádal k vážení si české policie a konstatoval, že v ČR je lacině zatracovaná policie, ale jeho zkušenosti byly následující :

Při pracovní cestě do Belgie ( Brusel ) se svou pracovní skupinou včetně překladatelky zastavili v silném dešti na křižovatce, řízené semafory a byli při stání přepadeni skupinkou nějakých osob - asi arabů, kdy ženám byly vytrženy kabelky při otevření dveří vozidel. Duchapřítomná tlumočnice uzavřela dveře, kdy sklo dveří jeden z útočníků rozbil a po přetahování se o kabelku s tlumočnicí samozřejmě vyhrál. Dle vylíčení jednoznačná loupež....
Na místo si zavolali policii, která byla velmi neochotná, věc po vylíčení prošetřovat nechtěla. Po vyjádření nespokojenosti se závěry policie, chtěla tedy policie provést ručně psaný zápis na místě a když s tím Primátor nesouhlasil, tak se se řešení věci nakonec po naléhání přesunulo na stanici policie, kde to skončilo ručně psaným zápisem s obdržením kopie a konečná.
Primátor hodnotil tento zážitek a vyjadřoval se, že v Čechách se neustále kritizuje práce policie, ale po těchto zkušenostech již ví, že Policie ČR vůbec není špatná a je neprávem kritizovaná za špatný výkon.

To samé se stát v ČR, tak samozřejmě výjezd s technikem vyšetřovatelem, tlumočník, přítomen soudce... a nikdo z poldů by si nedovolil při tak závažném jednání, jako je loupež, dělat z toho bramboračku a na místě rozběhat loupež. Inu cizina je cizina a ti zatracení čeští poldové jsou jen čeští poldové.

Jestli ten zákrok měli provádět do balíčku 150hod. zadarmo ,tak se tomu jejich nasazení vcelku ani nedivím. Ale pravděpodobně ne,něco takového můžou schválit jen u nás za podpory bezzubých odborů.

Pro Mirek
Proč tomu nevěříš ? Taky ti řeknu jednu zkušenost co jsem zažil. U nás v rajónu vykradli karavan Nizozemcům a ti byly příjemně překvapeni co všechno česká policie provádí na MČ. Nejvíce byly překvapeni, že přijel technik a snažil se z místa zajistit nějaké stopy. Na oddělení se od nich kolega dozvěděl, že u nich by na místo nepřijela ani hlídka. Věc by musely oznámit sami na služebně, kde by vyplnili formulář a tento by jim policie jenom potvrdila pro pojišťovnu.

...to je v poho, i v česku existují místa kde by pečeerku nikdo nedostal ani párem volů a léty takovejch míst bude jenom přibejvat.
PS. V Belgii varují cestovky své klienty před pražským metrem, taxíky a smíchovem - konkrétně plzeňskou - jako čtvrť, kde místní vláda stěhuje nepohodlný romy, kteří se živí elpasy na turistech. Dále nedoporučují chodit na policejní stanici jednotlivě, ale ve skupinkách a pokud možno s tlumočníkem, jinak jim prý hrozí blíže nespecifikované nebezpečí....

...to je jednoduchá úměra, soudruzi soukmenovci, neplatí-li zákon pro vás neplatí tudíž ani pro mně... .-)

Nechci nikomu radit,ale po 11 letech u policie jsem odešel a v "C" jsem si našel práci a jsem velmi spokojen.A hlavně čistá hlava,žádná buzerace od vedení atd.atd...

Zajímalo by mě odkud jsi a jakou práci (tedy co konkrétně děláš) a za kolik jsi si našel.V našel regionu je práce tak málo, že si každý to svou drží tak dlouho jak se dá. Dofuám, že se ozveš a napíšeš pravdu. V mém případě se jedná o kraj Olomoucký a okres SU.

Tak si konečně policie oddechne.

Ty ho znáš? Že ho takhle z voleje soudíš. Nebo je to: Podle sebe soudím tebe.

Jsem kousek od tebe Moravskoslezský kraj

Zkus to trochu více přiblížit. Moravskoslezský kraj je dost velký.Děkuji.

Myslím, že u nás je taky málo práce a nedá se moc vybírat,ale pokud chceš, tak práci si vždy najdeš.Já jsem chtěl a našel - a jsem spokojen s čistou hlavou a klidným nočním spánkem...

Máš pravdu,že ve 20 letech závidět důchodcům je ubohé,ale doporučovat v dnešní době,aby někdo vydržel u policie do důchodového věku,když je mu dvacet let je asi největší blábol,který jsem tu v poslední době četl.

Jo

Nemusíš odmakat do důchodu, stačí Ti 20 až 25 let a budeš také v ráji. Jen Ti chci připomenout i těm co již je maj a nejsou na papalášskej židli. CO TAM PO 20 AŽ 25 LETECH JEŠTĚ DĚLÁŠ!????????

Pro Jana.

Jané nevím co děláš u PČR ty , ale já i po 28letech ještě pořád rán sloužím lidem a zbavuji je neřádu, tedy darebáků.

Mám pocit, že neřádu je nezbavujem, ale jenom po dobu co jsou na " návštěvě " na PČR nemůžou páchat TČ. Jak odcházejí, tak už to jede dál. Jsou mnozí, kteří z oddělení vypadnou po výslechu ve ZPŘ a za 15 minut si pro ně jedeme pro spáchání dalšého TČ. Vazba za bagatelní TČ ? Utopie. Stav se u nás dá hodnotit, že na jedné straně chytáme a na druhé straně jsou pouštěni ( systém děravého pytle ) při neochotě st. zástupců a soudců zhodnotit " vazební důvody " : nebo 25 vykradených aut při předchozí TČ pachatele není vazebním důvodem ? Komu to chtějí říkat. Před 5 roky byla situace ještě trochu jiná a vazebním důvodem to bylo, ale teď je to katastrofa a smysluplnost naší práce jde čím dál tím víc někam do ztracena - tak to vidím, akové to je a že mě to ser...

Pro Mirek
Otázka kolego u Vás asi nemáte tak velký nápad co ? Jinak jsi nemůžu vysvětlit to, že tě ještě po 28 letech baví zbytečná práce. Já osobně i kolegové ze směny chodíme do práce s odporem a těšíme se na každý konec směny. Idealismus, že se to zlepší už mě i mé kolegy na oddělení dávno přešel. Možná tak hrozné to na Olomoucku není, ale v Ústeckém kraji ano, když i náš krajský ředitel se na netu vychvaluje, že policista SVčK pracuje o 60 % více jak je průměr v ČR.

Pro Polda 33
Je pravdou, že jako v ústeckém kraji u nás nápad TČ nen, (není zde takové temno). To ale neznamená, že bych si myslel i po těch letech, že dělám zbytečnou práci. Ono to sice někdy tak vypadá, ale pořád si myslím, že naše práce (tedy PČR) má pořád jakýsi smysl. Vím, že ze strany vrcholového vedení (především MV a PP svými IAŘi a SIAŘi, NMV a RPP, ...) nám házejí klacky pod nohy, ale i přes toto si myslím, že nás většina normálních lidí pořád ještě bere
(blbcovi to stejně nevysvětlíš, a když se pokusíš, tak tě nepochopí). Přeji hodně úspěchů v další službě veřejnosti, dobrou náladu a suprové šéfiky.

Znechucení je obrovské, ale chuť odejít a žít jako člověk je jěště větší.

SODOMA GOMORA co se to děje s policií za kralování pana Langera. Generační špunty nezabírají na některé důchodce, těm tento systém náramně vyhovuje. Nárust nesmyslné byrokracie a administrativy pokračuje a další kolegové opouštějí zcela znechuceni složky policie.

Chlapče nezapomeň "ráj důchodců ve funkcích = zlatokopů". Všichni chlapi, kteří u policie musej makat v poli, buď již letos odešli či odejdou s koncem tohoto roku, jen papaláši důchodci zůstanou do svých krásných 65 let. Ať, neví o co se šidí. Páčko.

Nic ti nebrání, aby´s vydržel u policie také do důchodového věku a pak žil jako "v ráji". Že ti není trapné takhle závidět. Pracuj, snaž se, odváděj výsledky a pak se za léta můžeš také zařadit do řad důchodců. Ale ve 20 letech věku závidět důchodcům? To je ubohé. Je na to jedna rada: Taky jednou budeš starej, když se toho dožiješ. Tak se snaž a nezáviď, minimálně to není slušné.

Holt si to taky odmakej a pak nebudeš závidět, chtěl bys všechno ¨na jednou, závistiv¨če,,,,,,,,,,,

Nemusíš odmakat do důchodu, stačí Ti 20 až 25 let a budeš také v ráji. Jen Ti chci připomenout i těm co již je maj a nejsou na papalášskej židli. CO TAM PO 20 AŽ 25 LETECH JEŠTĚ DĚLÁŠ!????????

Maximální souhlas s Jardou. Závidět ve 20-ti letech důchodcům je opravdu ubohé.

Jedině anketa popřípadě referendum o spokojenosti u policie může objasnit skutečné stavy a nálady po prasečím zákonu 361 posílající snaživé a poctivé polisty do civilu.

Každopádně Ty, kteří mají odslouženo mezi 10 až 15 lety...

Bylo by zajímavé slyšet p. ministra, jak by okecal perfektní výběr nových uchazečů o práci u PČR. Několikrát se snížily požadavky při fyzických testech - uchazeč přesto nesplní, bojaři napíší nesplnil a náboráři udělí vyjímku a uchazeč je přijat.Bravo Ivane, věř, že se ta kvalita brzo ukáže.

To bude slepovaná mozajka jménem AMATÉRSKÁ POLICIE made in Langer.

Přijďte se podívat na fyzické prověrky v naší věznici. Kdepak, 30% bachařů by nemohlo sloužit. To nemá s prověrkama nic společného. Potom prosíme s brekotem při hromadných vystoupeních vězňů Vás policisty o pmoc!! Ať jste připraveni nám pomoci, co kdyby.... . Jo, i u nás se bere vše, nejsou lidi.

Už aby se ukázala. Myslím, že se Ivan nebude stačit divit. Když bude nejhůř, tak my možná taky ne.

Pokuta za umožnění úniku informací jedné stránky z Kub. zprávy? Cože, ale kdežé. To jsem dostal jen zato, že jsem si odskočil. Věřte mi, já jsem byl vždycký dobréj tlučhuba, ale pokutu přesto respektuji.
Suma sumárum:vysoce postavený úředník - ministr MV již není bezúhonný, měl by proto podat demisi a nahodinu.

Jen by mě zajímalo, který orgán činný v trestním řízení rozhodl o tom, že v případě pana Langera nejde o spáchání trestného činu dle § 106, event. 107 tr. zákona. To zdůvodnění bych si rád přečetl. Ale to určitě není možné, protože se tím nikdo nezabýval. Kdo by si také dovolil jít proti mocným, všemocným a všehoschopným, že?

Tu zprávu se zdůvodněním o uložení pokuty ve výši =9.000,-Kč za únik tajné zprávy pouze bych si taky rád přečetl. Nevím ale kde ji najít - ona totiž nikde není k nalezení. Nejspíš žádná neexistuje. Všichni víme, že proti větru se chcát nedá, protože si vždy pomočíš kalhoty. Omlouvám se za ty výrazy, ale nic chytřejšího mě zrovna nenapadlo.