Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Pro Jardu

A nic si z toho nedělej, že nejsi taky tím bojařem - ASI NA TO HOLT NEMÁŠ. A pokud se týká kriminálky tak se nezlob asi by Tě taky nechtěli.

Z toho, že nejsem bojařem, si skutečně nic nedělám, protože guma není policajt.

Kluci z kriminálky nosí frňáky nahoru a jsou to zbyteční frajírci.

Jirka***


Pro jardu a další kritiky od ***

Tušil jsem, že když se mi povede napsat nějaký ten překlep tak se zcela jistě najde chytrák, který mě dokáže poučit. Chtěl bych se Tě zeptat na to, jestli máš dost času při své vytíženosti při noční službě čas PŘISPÍVAT svými úvahami do této diskuze, nebo Ti to doma neklape ?? Nevím, zda jsi se někdy dříve zmínil kolik let sloužíš, ale můžeš se pochlubit ? Jo a bojař nejsem…. Ani nevím, zda bych se chtěl s takovým člověkem jako jsi ty někdy setkat.! Jen tak na dokreslení. Nevím kolik z Vás pamatuje doby, kdy lidi z kriminálek odcházeli právě proto, že na obvodech měli víc peněz. To nevím jestli p. jarda pamatuje. Já rozhodně nikomu nezávidím práci na obvodě, ale ať se každý podívá za sebe a potom žvaní kolem. Přeji opět všem kolegyním a kolegům mnoho zdaru v zaměstnání i soukromém životě. Za podporu od zasvěcených děkuji.

Skutečně nepamatuji, že by lidé z kriminálek odcházeli na obvodní (v mém případě místní) oddělení kvůli penězům. Opak je pravdou, z obvodů odcházeli proto, že neměli na to, aby dělali spisy. Jen pro tvoji informaci: Sloužím 27 let, z toho cca 7 let na místních odd. v centru Prahy (Malá Strana, Školská), pak vyšetřovačka v centru, tedy Praha 1, pak Praha 4, pak Praha 6, nyní Správa hl. m. Ještě mě chceš poučovat o poměrech na základních útvarech atd.?

JSTE V LOUTKOVÉM SVĚTĚ

Vaše fyzická těla jsou pod kontrolou z 95 %
negativními entitami na planetě Zemi i odjinud z Vesmíru.
Pseudotvůrci z Vesmíru vám zapouzdřili Ducha a duši
do protonových POUZDER,
takže váš pravý Duch a pravá duše je
s vaším fyzickým tělem JEN v 5 % komunikaci !!!
Jste v pseudosvětě ze své vlastní svobodné volby
ovládaném Silami temna z 95 % tisíci ovládacími programy
s DOVOLENÍM Stvořitele Prvotního všeho a všech
za účelem důležitého DUCHOVNÍHO POUČENÍ na vlastní kůži.
Více najdete na našem webu (www.andele-svetla.cz) – sdělení 1709.
Někteří z vás jsou zde,
aby se zdokonalili v LÁSCE K DOBRU, PRAVDĚ, MOUDROSTI, ŽIVOTU,
tedy v pomoci BLIŽNÍM SVÝM,
tedy v LÁSCE KE STVOŘITELI PRVOTNÍMU VŠEHO A VŠECH.
Větší část z vás si zde volí
zdokonalení LÁSKY KE ZLŮM, NEPRAVDÁM, HLOUPOSTI,
tedy v LÁSCE K MATERIÁLU – SVĚTU,
tedy v LÁSCE K PSEUDOTVŮRCŮM Z PEKEL, SVĚTŮ TEMNÝCH.
Každá z těchto VOLEB má své DŮSLEDKY A NÁSLEDKY,
které si každý jedinec vyzkouší v tomto či příštích životech
NA VLASTNÍ KŮŽI – ZKUŠENOSTNĚ A HMATATELNĚ.
Všechny informace najdete na internetu
v rozsahu 5000 stran a 1500 obrázků,
především pak v knihách NOVÉHO ZJEVENÍ, a v knihách
I.-VII. ROZHOVORY S POUČENÍM OD MÝCH PŘÁTEL Z VESMÍRU,
NEBE A PEKLO, KÁZÁNÍ NAHOŘE A
KRISTUS ODHALUJE STÁT DÉMONŮ.
Ivo A. Benda se Stvořitelem Prvotním všeho a všech.

Vrať se Josefe do hrobu

Josefe máš pravdu, čekám tady na Tebe. Jurij Gagarin a pes Lajka

Pláč, výčitky a vzájemné urážení. Kde je ironie, sarkasmus a nadsázka. Tyto stránky se přeci nedají brát vážně , stejně jako se nedá brát vážně náš pan ministr. Proč děláme tuto práci? Kvůli drbanům , vyčuraným podnikatelům schovájících se za zády ještě horšího právníka , dobytku ohánějícího se svými politickými konexemi či politikům samotným? Nebo kvůli obyčejným lidem, kteří sic někdy chybujíc, jsou odkázáni na milost vašeho rozhodnutí. Pro obyčejného člověka jste mnohdy poslední možností kam se obrátit o pomoc či radu. Myslete hlavou a ne rozkazy PP. Hrdost nehledejte na svých výložkách, ale v očích svých spoluobčanů. A pro ty nové , úcta a respekt není výstrojní součástí , obojí si musí člověk zasloužit. Hodně štěstí a hlavně trpělivosti v novém roce. Budeme jí všichni potřebovat .

Správně.

i tobě

150 HOD. PRO VŠECHNY !!! I LANGRA

/// Svým včerejším příspěvkem jsem se vžádném případě nechtěl dotknout poctivých a fundovaných policistů. Ti si svoji mzdu jistě zaslouží. A k reakcím na můj příspěvek. Sloužil jsem ještě 10 let po revoluci a to v okresním městě na OOP. O tom, jak jsou vytíženi někteří příslušníci na malých vesnicích ve srovnání třeba jen s bývalými okresními městy, mě nepřesvědčíte. Měl jsem několik let pod sebou hlídkovou službu a vím, kolik se v ní vyskytuje lidí, kteří jen přežívají, lidí neschopných napsat úřední záznam, vyřídit č.j.
Jsou to lidé, o kterých se to na odděleních obecně ví a nikdo s nimi není schopný nic udělat. Ostatní kolegové tím trpí, protože dělají práci za ně. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste slyšeli: " Tomu ten spis přece nemohu dát" nebo "Toho tam přece nemohu poslat." A těm schopnějčím práce přibývá.
Stali se z nich zpracovatelé, jsou zavaleni spisy a od těch neschopných poslouchají nebo si čtou na těchto stránkách, jak si válejí šunky do pondělí do pátku na jednu směnu. Ti neschopní se v noci prospí v autě, přes den si zapinkají plácačkami a nejvíce se rozčilují, že přišli o víkendové a noční příplatky. Jednu dobu jsem je také počítal pro 60 lidí a vím, že někteří hlídkaři v té době dosahovali příjmu vedoucích oddělení a někteří zpracovatele, kteří chodili dodělávat spisy z volna, nosili si je domů a byli permanentně ve stresu, měli o třetinu méně. Takže na závěr, je třeba rozlišovat, kdo si svoji mzdu zaslouží, kdo má málo a kdo "je zadarmo drahý"

S tím se dá souhlasit

Mohu tě ubezpečit, že se od tvého odchodu nic nezměnilo. Tvé zkušenosti platí do současné doby. Ale tady oslovuješ z 90% právě ty lemply, tak si nic nedělej z těch reakcí.

4 Civil
Nebudu řešit co je pravda co není, ale nedá mi to abych se opět nevyjádřil k tvé osobě - pokud si dobře vzpomínám, psals tady nedávno žes dělal mj. i vedoucího na OOP - pokud je to pravda (nevěřím ti ani slovo), celkem se divím že tě někdo z tvých podřízených nevzal velkou hliníkovou lopatou přes držku... Takhle namyšlenýho joudu jsem dlouho nepotkal, každej je pro tebe lepml, ufňukánek a co já vím ještě, bravo mistře světa!

já se flákám v Praze kolego, můžeš se vrátit a jít si to sem vyzkoušet, jak jsme přeplacení a nic neumíme.... Co já zažil za 12 let služby v Praze, to někteří nezažili za celý život ani s rodinou dohromady,ale jinak souhlas. O lemplech no comment, obecně házet lidi z diskuse mezi lemply je blbost, ale když se ti to líbí, tak si to užij...:-)

Pleteš se a neumíš číst. Všichni podle mne nejsou lemplové, zažil jsem spoustu dobrej poldů, ale ti tady nebrečí jako ty.

Nejúčinnější motivací může být slušné zacházení

Systém odměňování se podle mluvčí Svazu průmyslu a dopravy Blanky Růžičkové rozšířil o další bonusy a benefity, jako například hrazené jazykové kurzy, dodatečná dovolená, placené volno v případě jedno- až třídenní nepřítomnosti z důvodu nemoci nebo z osobních důvodů, poukázky nebo příspěvky do fitnesscenter a jiných sportovních zařízení.

Vedoucí oddělení lidských zdrojů Schneider Electric CZ Michaela Stojanovová ale vidí jako nejúčinnější opatření k udržení zaměstnanců paradoxně ta, která jsou nejméně nákladná. "Tedy slušné zacházení se zaměstnanci, kvalitní informování o tom, co vedení dále s firmou zamýšlí a vytváření neformálního pracovního prostředí zaměřeného na spolupráci," uzavřela.

Velice by mne zajímalo proč je dnes na serveru MV aktuálně bezmála 10.000 volných míst příslušníků PČR, když se všichni ohánějí počtem 3.000,- Kč. Bylo by možná dobré, kdyby si pan ministr uvědomil, že mu na začátku roku bude scházet 1/4 všech policistů. O t ř e s n é. To je to, co jste dokázal za 365 dní, ale do své brožurky to již nenapsal.

Jen PČR nebo všichni příslušníci BS? Tak to je mazec, pak proč jsem za poslední čtvrtrok pořád v práci....a bude hůř....

s volnými místy podle mne zahýbala reorganizace cizinecké, byla vyhlášena spousta výběrovek na 5 TT na budoucích ICP, které obsadí policisté, kteří v současnosti slouží u ciziny, takže údaje chybějících policistech bych bral s rezervou. Určitě policisté chybí, ale ne uváděných 10 000.

Spousta 5. platových tříd na budoucích ICP ?

Omlouvám se za pravopisné chyby, případně překlepy. Píši zde dnes poprvé a tak předpokládám, že mi mé nedostatky všichni ti kritici odpustí. Děkuji

Nemusíš se omlouvat, v tvém případě evidentně nejde jen o ty pravopisné chyby, je to daleko horší. Nevím, co na "správě" děláš, ale zřejmě toho moc nebude. Kriminalisté musí občas napsat nějaký úřední záznam, a i když je to mnohdy hrůza, tak se to do spisu musí dát. Tvůj ÚZ bych ti ale asi dal přepsat, pokud by byl ve stylu tvého příspěvku. A ještě otázka: Neděláš na "správě" náhodou bojaře? To jsou takoví chlapci tupější. A při své "těžké" práci poměrně dobře platově ohodnocení.

pro * * *
Bylo by vhodnější si zvolit nějaký NICK, pod kterým budeš "nový" kolego vkládat příspěvky do diskuse. Nicků ve formátu hvězdiček, teček, čárek, lomítek a jiných znaků je zde velmi mnoho a je v tom chaoszzzz. Může se stát, že budeš zaměňován s nějakým individuem, který se schovává za tyto znaky a jen "čeří hladinu" a mnozí kolegové takovým přispívajícím jen skáčou na "špek".

Občas si pročítám příspěvky a někdy mi připadá, že se tady předvádějí úplný hovada, který asi vůbec nepoznali co je služba u tohoto spolku. Sloužím 18 let, začínal jsem na obvodě, prošel jsem si okresní kriminálkou a nyní jsem na správě. Za dobu co sloužím jsem potkla dost kolegů co mají zájem dělat ale taky takový některý brsnili co umějí jen žvanit. A to bohužel zjištuji, že těch se zde projevuje většina. O tom, že je situace u tohoto spolku špatná asi nelze vůbec pochybovat. Mě osobně mrzí,když vidím odcházet lidi co měli dosud zájem dělat, ti co jen o práci žvaní tak ti ať si klidně jdou, určitě se b na ně všude klepou. Taky bych se chtěl přidat k názoru, že by se někteří měli podívat na svůj příjem ve vztahu k okolí a zhodnotit si sebekriticky zda mzda, kterou dostávaji je adekvátní jejich nasazení. Nevím jestli se mi to jen zdá, ale ti co tady píší samé nesmylsly tak asi nemají žádné rodinné závazky, protože by jinak museli zmlknout. Předpokládám, že řeakce na můj příspěvek bude asi různá, ale s tím počítám. Na závěr chci popřát všem slušným a poctivým kolegům a kolegyniním mnoho zdaru do naší další práce.

Udělej si alespoň maturitu,troubo.

právě že těm rodinám se špatně vysvětluje, že i přes snahu a dobré výsledky donesu domů o tolik méně....ale i tobě přání zdaru do práce a klidné vánoce a Silvestra, my budeme v práci grátis, čau

Tys vyřkl: Taky bych se chtěl přidat k názoru, že by se někteří měli podívat na svůj příjem ve vztahu k okolí a zhodnotit si sebekriticky zda mzda, kterou dostávaji je adekvátní jejich nasazení.
Odpovídám: Je neadekvátní, jinak by byly plné stavy, nebo ne?

*** má náhodou pravdu a nevím proč se do něj obouváte kvůli písemnému projevu, kromě pár překlepů tam žádný hrubice nemá. Říkám to celou dobu - tohle je fórum ubrečánků...

Je vidět, že jsi četl špatně ? Většina příspěvků se tady točí kolem 150 hodin zadarmo na oltář vlasti a k tomu propadu platu tak tento je oproti roku 2006. Přece pan ministr veřejně slíbil, že žádný policista za tento rok při stejném množstvím odvedené práce nebude mít nižší plat, ale skutečnost je trochu jiná.
Zeptej se někoho ve svém okolí zda nemá zájem jít k PČR dělat řadového poldu co ti na to řekne. Většina lidí jako ty tady zdůrazňuje výši platu u PČR, ale zapomínáte na to, že většina soukromníků dává svým lidem peníze bokem. Dále v plno firmách mají různé zaměstnanecké výhody a při sečtení tohoto jsou na tom lépe, ale to si nikdo z Vás nechce přiznat.
Každý z Vás má pusu plno řečí, že práce poldy je prestižní zaměstnání s vysokými nároky, ale plat za toto mu má stačit jako obyčejnému dělníkovi ve fabrice.