Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Chci Vám pane ministře touto cestou poděkovat za nejhorší rok u PČR, který jsem do současné doby u tohoto spolku zažil. Jestli to takto povedete dál, tak nám (ani občanům) už nikdo nepomůže. Ať žije Vaše slavná reforma pro vyvolené. A na závěr Vám chci říct, že mám takové obavy, aby můj příjem za rok 2008 nebyl i s přidáním 1,5 procenta menší oproti roku 2006, přitom mám stále víc nočních SO a NE, ale to už tady možná nebudu. Ať žije spravedlnost.

10 let sloužím u PČR.Musím ale konstatovat že tento rok byl opravdu zlomový a kritický.Běžně nás na jedné směně sloužilo 7-8 pěšáků + 2 stálisti.Dnes ?? 2 stálisti a 2-3 pěšáci.O tom že nápad a práce zůstala stejná spíše i větší nemá cenu ani mluvit.Jenže dřív jsme si tu práci rozdělili v 8 lidech a dnes jen ve třech. Za stejné nebo spíše menší peníze.To je reforma policie ?? To je více policistů v ulicích ?? Stavy se neustále snižují a snižují.Lidé po nahlášení nějaké události čekají delší a delší dobu na příjezd policie.protože 2-3 členná hlídka v rajónu několika kilometrů prostě nestíhá. Ano tento rok opravdu stál za bačkoru a bohužel se domnívám že bude hůř a hůř a hůř.

A cos čekal? Že ti snad vedení nebo Langer něco na konci roku dá. To věděli ti nahoře všichni, že my řadoví, nedostaneme vůbec nic, že nás oškubou, proto ten nový zákon dělali. Tady nemají kecy žádnou cenu. Prostě to stojí za vyliž prdel tak odejdi, jako já a další ostatní z obvodů. Nebo jestli tě to věčné hádání o hodiny a o peníze či to ponižování vzrušuje, tak pokračuj dále. V tom případě ale nebreč.

a tak je to i s platama
http://www.lidovky.cz/pro-stat-jen-to-nejlepsi-0wx-/ln_nazory.as p?c=A071218_083211_ln_nazory_svo

Jestli ty se chceš zabít ve staré felině s 300.000km, tak prosím. Já ne, chci nové bezpečné služební auto, za které se nebudu stydět a které při teplotách pod 5°C nestartuje na 2-3 válce. Jestli závidíš i to málo, tak jsi ubožák a nic víc.

Civile trošku se z toho prober z té tvojí naivity. Policie byla a zatím stále je Popelkou co se týká různých úřadů v ČR. " Policejní úřadovna ", to co je takto nazýváno v zahraničí, by si myslím mělo být srovnatelné s jinými úřady. Ale já si nemohu pomoci. Ať služebně zabrousím na Úřad práce, Okresní správu soc. zabezpečení, Katastr nemovitostí atd., tak vždy vidím úplně jiné prostředí, než je to naše a že jsou tedy tyto rozdíly - nebojím se říci obrovské. Léta tady, co se týká vybavení vnitřního zařízení a pod. kašlali na policii, jak mohli, neboť je všeobecně úroveň prostředí na policii nezajímala. Za těch " pár " let se to pěkně nakumulovalo a do nekonečna to stejně jít nemohlo.

K těm vozidlům : Vozidla u PČR si vytrpí dost a dost. A to jak nespočetným startováním vozidel, častým řazením v jízdních podmínkách měst, tedy většinou pomalé jízdy. Je rozdíl najet 300000 km po D1 a nebo jen a jen po městě s výtluky. Neznám žádné služební vozidlo, které nebylo nutné mnohokrát použít při pronásledování nějakého ujíždějícího pitomce a to často včetně následování takového pitomce po ne zrovna solidním podkladu pro vozidlo. Kdo pochopí, že je tu policie od toho, aby pachatele zadržela a ne se dívala, jak ujíždí s pocitem beztrestnosti, tak bohužel ať navrhne zrušení policie. Samozřejmě, že se člověk musí rozhodnout, zda je to pro vozidlo únosné, či nikoliv.

Jinak s těmi přepychovými vozidly :

Pamatuji se, když přišly první Felicie, jaká to bylo sláva okolo těchto aut, jak někteří nadřízení svěřili vozidla jen těm zkušeným řidičům. Také si pamatuji, že to byla vozidla totálně holá, co se týká nějakého vybavení. Škodovka údajně tehdy nabízela centrál, silnější alternátory, silnější autobaterie a někteří prozíravější funkcionáři byli údajně pro. Ale se záměrem pořídit celkově nejvíc vozidel a tedy, aby byla nejlevnější, se pořídila bez centrálů a pod.
Kolikrát jsem si toto uvědomoval, když jsme jeli na místo vloupání s útěkem pachatele z místa a já jsem po překotném vyběhnutí kolegy nebo kolegů z vozidla a uzamčení dveří řidiče, ještě obíhal vozidlo a kontroloval uzavření dveří - vždy jsem si říkal, že ten centrál tam měl být. Kolikrát jsme v zimě roztlačovali před lidmi nepojízdné vozidlo pro slabou autobaterii, která se na místě dopravní nehody při zapnutých světlech, puštěných majících a samozřejmě běžícím motoru ještě naopak vybila. Žádná sláva ty Felicie nebyly, včetně toho motoru, který žádnou sílou neoplýval. Ve stejné době byla policie na Slovensku vybavena Renaulty 19, Golfy ( když už tedy o tom nadstandartu ).
V současné době máme již Fábie, které mají centrál, což je dobře. Se startováním je to dobré a celkově jsou zatím tedy spolehlivé. Jet ale v zadní části s problematickým pachtelem není vůbec žádný luxus, to zná každý polda, který je trochu narostlý, v tom je Fábie horší než byla Felicie. Ale budiž, celkově jsou jistě lepší, než byly Felicie.

Jaká budou vozidla pro PČR ?, jistě ne v luxusu pro běžné policisty, to se nemusí civil obávat. Jistě ne takový, jaký si dopřála za státní peníze např. jedna paní ředitelka dětského domova v době, kdy k nám chodily nové Felicie. Obyčejná barva se jí nelíbila, tak si objednala metalízu ( na co ?, přeci pro krásu ), obyčejný motor se jí nelíbil, tak si objednala 1.6, samozřejmě luxusní autorádio a pod. a také za státní peníze. Za luxus se státní peníze utrácí jinde, ne u Policie ČR.

Takže civile nebuť blázen, my skutečně nejsme zvyklí na luxus ani jej nemusíme mít. Nám stačí když budeme mít adekvátní prostředky - vybavení ke službě, ale že by k nám dorazil nějaký luxus - toho se bát nemusíme. Počkej si, co z toho vyleze po delší době. Myslím, že nám není co závidět. A pokud je ve tvé myslivně přesvědčení, jak je český polda na tom luxusně, říkej to všem okolo, ať se naplní ty neutěšené stavy luxusních míst, ze kterých odešli poldové pryč.
Jinak i průměrně chytrého napadne, že fluktuace lidí a místa, kde odcházejí lidé asi nebudou růžová a místa, která jsou velmi dobrá, nikdo neopouští. I ten polda, který má nárok na výsluhu a byl by na dobrém místě, kterého nějakým způsobem ta služba " nedrtí ", by neodešel. Poldové neodcházej k vůli výsluze, ale k vůli stavu u PČR. Hasiči personální problém, takový jaký je u PČR vůbec neznají a jsou pod stejným zákonem - čím to je ?

Pro F1
Napsal jsi to velmi výstižně kolego, ale mám obavu z toho, že civil nechce myslet selským rozumem. On se zmůže jenom na kritizování a zesměšňování, ale skutečnou pravdu nechce slyšet jako naše slavné vedení.

No řeknu to tak. Dala jsem si práci se srovnáním loňského a letošního platu manžela - tak jak ve volné diskusi pan ministr vyzývá (i jsme mu to poslali na soukromý mail - v říjnu - dodnes se neobtěžoval odpovědět) a je v propadu každý měsíc o 1700,- Kč čistého. Takže do srpna to dělalo nějakých 13.600kč propad v čistém. No a manžel teď dostal nějakou mimořádnou odměnu (nazvané je to jinak, nevím jak přesně) a bylo to 13 tis. Takže když mu to zdanili je z toho 8 tis. čistého. Z čehož plyne, že mu "dorovnali" plat za 4,71 měsíce z celého roku. Takže i nadále zůstává v propadu oproti loňskému roku. :o( Neříkal Langer něco takového, že pokud po uvedení nového zákona do praxe bude mít jen jediný policista nižší plat než v roce 2006, že ODSTOUPÍ???

Langer už toho napovídal.

policista Roman 14.11.2007
Dobrý den pane ministře.Chci Vám jen napsat, že jsem policista v přímém výkonu služby, který již má odslouženo více jak deset let služby. Nejedná se o službu lehkou, ale zajímavou. Dozvěděl jsem se, že můj propad příjmu je v současné době 981,-Kč měsíčně oproti loňsku. Když jsem se dotazoval svého přímého nadřízeného jak to bude řešit tak mi odpověděl s úsměvem, že nijak. Dále jsem se jej dotázal, zda-li ví, že náš pan ministr do médií uvedl, že v tomto roce nebude žádný policista ohodnocen méně než loni. I tomuto se vysmál.Takže v současné době jsem tedy na pochybách kdo tz vlastně velí. Tímto chci jen ukázat, že i když máte jistě dobré úmysly tak tyto se v praxi zdárně a posměšně neuplatňují. Pokud se dotazuji na personálním oddělení tak i tam je přístup k řadovému policistovi velice zvláštní. Jak se mám tedy zachovat, když mi výše uvedený propad na základě Vámi sděleného příslibu nikdo nevyrovná
---------------------------Odpověď ministra----------------------------
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Policejnímu prezidentu jsem jasně sdělil, že je třeba znát případ každého policisty, u kterého při stejném množství práce ve stejné kvalitě i nadále dochází k propadům a také to, jak bude každý jednotlivý případ řešen. Platí totiž, že prostředky na to, aby k propadům nedošlo, jsou a je jen na služebních funkcionářích, jak je dokáží přerozdělit. Pokud to nezvládnou, bude to jejich selhání a budou podle toho i hodnoceni.
Proto se v případě, že za celý rok 2007 u Vás za výše uvedených podmínek dojde k propadu oproti loňskému roku, obraťte se s konkrétními údaji přímo na policejní prezídium, případně na mne a já to dám prozkoumat. Já služebním funkcionářům sice nic nařizovat nemohu, ale policejní prezident má úkol vymezen jasně.
S pozdravem a přáním všeho dobrého, Ivan Langer

Tak co pánové, také se u vás projevilo, že slovo ministra o dorovnání platů do konce roku u těch co byli v propadu má váhu "hliněné kuličky"?
Nevím jak jinde, ale u nás na hlídkové v okrese MO není o nějaké dorovnání ani vidu, ani slechu.

Zajímalo by mne, kde je v zákoně 361/2003 Sb. napsáno, že jedna ze složek platu je "dorovnání mzy".

"dorovnání mzdy"

pracovní odměna a najdeš ji pod ustanovením § 123 písm.a) zák.č.361/2003Sb. ve znění pozdějších novel, TEČKA.

"§ 123
Odměna

Příslušníkovi lze poskytnout odměnu, kterou je možno jednorázově ocenit

a) splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu,

b) splnění naléhavých služebních úkolů za nepřítomného příslušníka, nebo

c) dosavadní výkon služby při dovršení 50 let věku."

Ať koukám, jak koukám, nikde ani slovo o dorovnání mzdy. Odměnu si musíš zasloužit něčím víc než jen fyzickou přítomností na pracovišti!

ti funkcionář nemůže napsat, že ti dorovnává mzdu, proto se využívá "naoko" tohoto ustanovení. Každý jistě pochopí a pokud ty ne, tak nehledej chybu v odůvodnění, ale v tom, proč máme nižší platy. zeptej se ministra, ten ti to jistě vysvětlí, jak jsi byl přeplacený, nedělal jsi svou práci pořádně a bral plat za nic.....

Další kolega se z pracovní přepracovanosti a vytížení z nedostatku lidí na pracovišti psychicky sesypal. Opravdu motivující podmínky u PČR.

myslím, že to bude v blízké budoucnosti celkem častý jev

pro již civil: s takovýmhle názorem jdi do prdele...

Jsem rád, že mé "jméno" již je skutečností, kdo nemá argumenty křičí nebo používá vulgární slova, trocha slušnosti by všem křiklounům neškodila ....

Pro již civil
Mudrlante přečti si celý článek od kolegyně a pak tady něco povídej o tom, že se to nemělo ventilovat přes média. Jestli tobě nevadilo, že se k tobě vedení chovala jako k onuci tak to byl tvůj osobní problém. Naštěstí jsou mezi námi i lidi, kteří si to nenechají líbit a to je podle mě dobře. Ať se veřejnost doví tu léta zametávanou pravdu pod koberec, že vedení se nestará o své podřízené. A než mě tady budeš kritizovat, že to není pravda tak toto osobně přiznal ministr vnitra i pol. prezident.

pro již civil:
Nepatřím ke křiklounům a většinou nejsem ani vulgární, ale tvá slova mě namíchla. Máš myšlení stejné jako ti nadřízení, kteří se zachovali k Petře Lhotákové tak, jak se zachovali. Náhodou se zachovala dobře a jedině tak, že se nebude nic tutlat, se dají věci do pohybu. Jako bývalý policajt bys měl vědět, jak to chodí...

Mám takové zdání, že to tady u toho sboru jde do kopru. Co vidím a slyším okolo sebe je dostačující, aby rozumný člověk odešel.

Ale zase budeme mít velké množství nových služebních vozidel, když už platy budou stagnovat.

10 000 volných tabulek? Ono už je volných 9 555 a nic se neděje. Těch 445,už nic nezmění.

Až bude 10000 volných tabulek tak si teprve bačkoráři na prezidiu uvědomí, že je něco špatně.

no já si bohužel myslím, že těm je úplně u prdele co se děje

... a hlavně jsem zapoměl dodat že jim to bude šumák i kdyby chyběla polovina lidí, oni žijou úplně jinde, jsou mimo realitu, nemají vůbec tušení jak to u nás, mezi tím " póvlem ", chodí. Jak to tam asi může vypadat, když pomalu ani vedení OŘ pořádně neví jak to funguje na ZÚ...

ererere

Ti bačkoráři od OŘ až po PP a MV si nikdy nic neuvědomí, těm je úplně jedno kolik je volných míst. Vydá se nějaký nový R PP, nebo N MV atd. a pojedeme dále. Přibude ti práce a když ji nezvládneš tak tě za to potrestají jako neschopného. Nebo si myslíš že nemám pravdu?

U nás už se nedostatek kolegů začíná projevovat i na osobním.Nestíháš,tak budeš bez osobního.A to není ještě konec roku.